Šablona závěrečné práce

Well-being a emocionalita n醩ledovn韐ù

Game (2008) se v靚ovala v齴namu vnit鴑韈h modelcitovvazby v souvislosti s negativn韒i emocemi ve vztahu zdravotn韈h sester k jejich mana瀍r鵰. Podle jej韈h v齭ledksi n醩ledovn韈i vytv狲ejvnit鴑tzv. specifickvztahovmodely, reprezentuj韈jejich konkr閠nvztahy k leader鵰, a tyto specifickvztahovmodely jsou p鴌tom ve shods jejich obecn齧i vnit鴑韒i vazebn齧i modely (model sebe, model druh齝h). Na z醟ladt靋hto modelsi tedy r鵽nn醩ledovn韈i vykl醖ajleaderovo chov醤r鵽n齧 zp鵶obem a projektujna n靔 svvlastno鑕k醰醤od vazebnfigury, con醩lednvede k r鵽n齧 emo鑞韒 reakc韒 r鵽n齝h n醩ledovn韐na tat釣 chov醤leadera.

N醩ledovn韈i s nejistou citovou vazbou tak mohou pro烅vat v韈e negativn韈h emocv reakci na leaderovo chov醤 i kdyby v osobnhistorii vztahu s dan齧 leaderem nebyla pro takovou reakci racion醠np鑙na. Specifickmodely dan閔o vztahu predikovaly zejm閚a emoce hn靨u (siln靔i) a stresu, zat韒co obecnvnit鴑modely, p鴈dev氻m vazebn鷝kostnost, se pod韑ely siln靔i na pro烅v醤stresu samotn閔o. Vliv citovvazby n醩ledovn韐a na pro烅vanstres a jeho symptomy a takcelkovwell-being ov禅ili i Rahimnia a Sharifirad (2015). V jejich v齴kumu m靗 sice autentickleadership pozitivnvliv na pracovnspokojenost (job satisfaction) n醩ledovn韐 ale vn韒anstres a symptomy spojense stresem byly ovlivn靚y pr醰citovou vazbou n醩ledovn韐 p鴌鑕m桧m nejist靔氻 citovvazba, t韒 v韈e stresu a stresov齝h symptompro烅vali. Nejistvazba tak mediovala vztah mezi autentick齧 leadershipem a stresem, a 栳ste鑞i vztah mezi autentick齧 leadershipem a pracovnspokojenost(Rahimnia a Sharifirad, 2015). 趜kostnp鴌poutann醩ledovn韈i pro烅vajv pr醕i v韈e stresu takpodle Harms, Bai a Han (2016). 巈 by leade鴌 nem靗i citovou vazbu n醩ledovn韐a p鴈hl頌et, vypl齰ze zji歵靚Tziner, Ben-David, Oren, a Sharoni (2014), podle kter齝h je styl citovvazby n醩ledovn韐a pmo spojen s jeho z醡靣em odej韙 a naj韙 si jinou pr醕i a tento vztah nav韈 nenmediov醤 jeho pracovnspokojenost Op靦, vyh齜ava 鷝kostnzam靤tnanci zde uk醶ali vy殮m韗u pnzm靚it pr醕i, a鑛oliv pracovnspokojenost m靗a s t靘ito z醡靣y negativnvztah.

Vn韒醤leadera a preference stylu leadershipu n醩ledovn韐em

Citovvazba hraje roli nejen v m眸e stresu a well-beingu n醩ledovn韐 ale i v tom, jak n醩ledovn韈i leadera vn韒aja kterjeho chov醤preferuj Moss (2009) uvedl, 瀍 transforma鑞leadership bude m韙 ni灇歛nci na zv龤enmotivace a zapojenn醩ledovn韐 kte nemajtzv. zam禅enna prosazense (promotion focus) – to se v歛k dostavuje pouze, kdypro烅vajpocit jistoty a bezpe桧. Ten je ovlivn靚 jejich citovou vazbou a v韗ou ve spravedlivsv靦. Moss tak vyz齰leadery k tomu, aby nejdve zam禅ili sv鷖ilna pos韑enpocitu jistoty sv齝h n醩ledovn韐 nese budou sna瀒t uplatnit 歩r氻 p鵶obentransforma鑞韍o leadershipu.

V t閠o studii se vazebn鷝kostnost jevila jako p鴈kr齰aj韈se se sebev靌om韒 n醩ledovn韐 kterbylo pozitivnspjato s inspiruj韈komunikacleader Podporuj韈komunikace leadera byla p鴌tom v negativn韒 vztahu k 鷝kostn閙u vazebn閙u stylu, av歛k ne k vyh齜av閙u. Moss tak p鴌nesl argument, 瀍 leaderova dlouhodobpodporuj韈komunikace slou烅 ke sn頌envazebn鷝kostnosti n醩ledovn韐a. Fakt, 瀍 vztah mezi podporuj韈komunikaca vyh齜avostn醩ledovn韐a se neprojevil, interpretoval pr醰prost鴈dnictv韒 ptomnosti 刦iltruvyh齜av閔o stylu, na kterupozornila i Game (2008) a kterm鶠e v閟t k tomu, 瀍 n醩ledovn韐 s vyh齜av齧 stylem vn韒ve歬erou komunikaci leadera jako nepodporuj韈nebo neupmnou, auby 剅e醠n鞊 byla jak醟oli.

Shalit, Popper a Zakay (2010) tyto filtry zkoumali ve vztahu k preferenc韒 leadershipov齝h styl Zat韒co n醩ledovn韈i s jistou citovou vazbou preferovali leadership zalo瀍nna 剆oci醠n韒 stylu(socialized) charismatick閔o leadershipu, kterse vyzna鑥je orientacna pot鴈by n醩ledovn韐a otev鴈nou komunikac vyh齜avn醩ledovn韈i preferovali 剆ebest鴈dnstyl(personalized) leadera, kterzna鑙l orientaci na leaderovu vlastnvizi, jednosm靣nou komunikaci a tendenci k dodr瀘v醤takov齝h vn靔氻ch mor醠n韈h standard kterbyly v souladu s leaderov齧 z醞mem o sebe sama. Tyto dva styly p鴌tom rozli歶je p鴈dev氻m vy殮m韗a narcismu a neosobn韍o pstupu 剆ebest鴈dn閔oleadera, ktervykazuje m閚v鴈losti, empatie a individu醠n韍o z醞mu o n醩ledovn韐y. Auto鴌 zde kladou d鵵az na fakt, 瀍 motivy, ktern醩ledovn韐y vedou k preferenci ur鑙t齝h leader jsou nev靌ompodstaty, a z醨oveposilujp鴈dpoklad, 瀍 podobnosobnosti leadera a n醩ledovn韐a se sp須e p鴌tahuja vz醞emnsi vyhovujv韈e neosobnosti s rozd韑n齧 stylem citovvazby. Tyto poznatky dopl騯jBoatwright, Lopez, Sauer, VanDerWege a Huber (2010), kte zjistili na podstatnv靦氻m vzorku siln靔氻 preference n醩ledovn韐s 鷝kostnou citovou vazbou pro leadery, kte jsou zam禅eni na vz醞emnvztah, a t闉 potvrdili, 瀍 ve srovn醤s lidmi s 鷝kostnou i jistou citovou vazbou preferujvyh齜avn醩ledovn韈i leadership orientovanna vztah nejm閚z uveden齝h t skupin.

Zdse v歛k, 瀍 n醩ledovn韈i s 鷝kostnou citovou vazbou nejen preferujleadery orientovanna vz醞emnvztah, ale majd韐y sv齧 predispozic韒 tendenci jako takovvn韒at jak閗oli leadery (Hansbrough, 2012). Hansbrough u vzorku studentodhalil souvislost mezi vazebnou 鷝kostnosta hodnocen韒 leadera jako transforma鑞韍o, kternazna鑥je, 瀍 鷝kostnn醩ledovn韈i se d韐y svpot鴈bvztahovpodpory zv龤ensoust鴈dzejm閚a na vn韒醤dimenztransforma鑞韍o leadershipu, kterpotenci醠nmohou naplnit jejich pot鴈by jistz醟ladny. Doch醶tedy ke zkreslenp鴈dstavo leaderovi, ve kterse leader st醰osobou, kterje schopna tyto pot鴈by naplnit, coop靦 odpov韉v齭ledk鵰 Game (2008) o existenci vnit鴑韍o vztahov閔o modelu a reprezentaci vazebnfigury, kterovliv騯je vn韒醤a o鑕k醰醤od vztahu s dan齧 leaderem. Hansbrough toto zkreslenp鴌rovn醰k halo efektu a dv靔氻 v齴kumy potvrdil takzji歵靚韒, 瀍 n醩ledovn韈i s vyh齜avou citovou vazbou majnaopak tendenci leadera jako transforma鑞韍o nevn韒at a sp須e d醰ajnajevo o鑕k醰醤 瀍 jim leader jistotu a bezpe桧 neposkytne.

Hansbrough pova瀠je obzkreslenza nebezpe鑞– v ppad鷝kostn齝h n醩ledovn韐m鶠e sice jejich strategie b齮 鷖p鞖nv ppad 瀍 jsou ve vztahu se skute鑞齧 transforma鑞韒 leaderem, kter閙u vztahovbl韟kost, kterou 鷝kostnn醩ledovn韐 vy瀉duje, bude vyhovovat, a d韐y tomu mu bude schopen v nejlep氻m ppadposkytnout korektivnzku歟nost t韒, 瀍 mu skute鑞jistotu a vztahovbezpe桧 poskytne. V opa鑞閙 ppadv歛k 鷝kostnp鴌poutann醩ledovn韐 m鶠e sv齧i vysok齧i n醨oky leadera odradit, pokud leader nenp鴌praven nebo schopen tyto n醨oky naplnit – speci醠npak v ppadvyh齜av閔o leadera. Ironick齧 d鵶ledkem tedy je, 瀍 鷝kostnn醩ledovn韐 m鶠e s醡 sobznemo瀗it pro瀒tvztahovjistoty t韒, 瀍 od sebe odradi leadera, kterby mu jinak jistou m韗u bezpe桧 poskytl, a naopak vyh齜avn醩ledovn韐 m鶠e s醡 sobzabr醤it vn韒醤a pro烅v醤jistoty a bezpe桧 sv齧i vlastn韒i o鑕k醰醤韒i i v ppad 瀍 mu jistotu a bezpe桧 transforma鑞leader ve vztahu poskytuje.

V linii tohoto v齴kumu pokra鑟vali Molero, Moriano a Shaver (2013), kte zkoumali obdobnvztah mezi citovou vazbou n醩ledovn韐a jimi vn韒anstyl leadershipu jejich leader Zde ov歟m zjistili slab氻, ale signifikantnnegativnvztah mezi vazebnou 鷝kostnosta vn韒an齧 transforma鑞韒 leadershipem. Negativnvztah mezi vazebnou vyh齜avosta vn韒an齧 transforma鑞韒 stylem byl v souladu s dv靔氻mi studiemi mnohem siln靔氻. D醠e auto鴌 zjistili silnnegativnvztah mezi vyh齜avosta vn韒an齧 transak鑞韒 leadershipem (u 鷝kostnosti vztah nebyl signifikantn a pozitivnvztah mezi ob靘a nejist齧i vazebn齧i kategoriemi s tzv. pasivnvyh齜av齧 ledaershipem (mnohem siln靔氻 u vyh齜avcitovvazby). Auto鴌 t閠o studie svv齭ledky interpretujkauz醠n韒 zp鵶obem: pasivnvyh齜avstyl vedenpodle nich vytv狲vazebnou nejistotu u n醩ledovn韐a, zat韒co transforma鑞leadership pom醜oba typy nejistvazby sni瀘vat. Transak鑞leadership zalo瀍nna odm靚醕h a trestech p鴌sp韛al k vy殮鷝kostnosti, ne v歛k vyh齜avosti. Molero, Moriano a Shaver (2013) takzd鵵az騯j 瀍 v jejich v齴kumu se existence vztahu s citovou vazbou mezi n醩ledovn韐y a leadery potvrdila i mimo obdobaktu醠nkrize, tj. v typick閙 kontextu aktivace vazebn閔o syst閙u. Vliv mtento vztah na proaktivnpracovnchov醤n醩ledovn韐 Leader by m靗 n醩ledovn韐ovi poskytnout n醩ledovn韐ovi podporu typu jistz醟ladny (b齮 dostupn podporuj韈 ale nevm鞖ovat se) v歟m, nebolids jistou citovou vazbou ji vyu烅vajpro zv龤envlastnautonomnmotivace v pr醕i nejv韈e. N醩ledovn韈i s 鷝kostnou citovou vazbou se pak pot鴈bujp鴈dev氻m spolehnout na leadera jako na jistou z醟ladnu pro pos韑envlastn韍o self-efficacy, zat韒co n醩ledovn韈i s vyh齜avou vazbou ji vyu烅vajpro pos韑envlastnautonomnmotivace a teprve n醩ledkem toho zvy歶ji proaktivnchov醤(Wu a Parker, 2014).

V齭ledky t靋hto v齴kumnazna鑥j 瀍 roli citovvazby n醩ledovn韐a nelze opom韏et. A鑛oliv vyh齜avn醩ledovn韈i preferujleadership, kterse jevjako neposkytuj韈bezpe鑞vztah, v韒e z醨ove 瀍 pokud by se jim dostalo pocitu jistoty a bezpe桧, p鴌neslo by to pozitivnv齭ledky ob靘a stran醡. Z醨ovev souladu s poznatky Game (2008) o vnit鴑韈h modelech n醩ledovn韐 pokud se setk醰ajs leaderem, ktervykazuje jedn醤nejistvazby, vytvo si taknejistspecifickvnit鴑modely tohoto vztahu (Hudson, 2013).

Citovvazba jako leader鵹 vliv ve vztahu s n醩ledovn韐em

Secure adults are sensitive and responsive caregivers who allow their relationship partners (K) to cope with threats

and challenges autonomously if they are so inclined,

but they also offer well-timed and appropriately

delivered support and guidance, if needed.

Vazebnjistdosp靗jsou citliva reaguj韈pe鑟vatel kte umo烌ujsv齧 vztahov齧 partner鵰 (K) vypod醰at se s hrozbami a v齴vami autonomn majli k tomu sklon, ale nab韟ejjim takdob鴈 na鑑sovanou a vhodnposkytnutou podporu a veden je-li pot鴈ba.

(Mikulincer a Shaver, 2007, s. 463).

Dle teoretick齝h poznatkby m靗 b齮 leader s jistou citovou vazbou n靕do, kdo mcit pro podporu a poskytov醤bezpe鑞閔o 鷗o鑙歵 m靗 by b齮 takl閜e schopen pracovat na c韑ech organizace, neboje prost obrannvyh齜avosti i 鷝kostnzahlcenosti vlastnpot鴈bou bezpe桧. M靗 by m韙 schopnost vn韒at pot鴈by sv齝h n醩ledovn韐 zam禅ovat se na na pracovat na pos韑enjejich sebev靌om kompetenca v閟t je k dosa瀍nmistrovstvv jejich pr醕i t韒, 瀍 jim poskytuje podporu a jistou z醟ladnu pro exploruj韈aktivitu (Hudson, 2013). Stejntak, leader s jistou citovou vazbou pom醜n醩ledovn韐鵰 s vyrovn醰醤韒 se s organiza鑞韒i zm靚ami a jejich zvl醖醤韒 t韒, 瀍 jim ukazuje zm靚y v pozitivn韒 sv靦le, poskytuje jim efektivnstrategie pro jejich zvl醖醤nejen zm靚, ale takjejich vlastn韍o stresu, obav a nejistot, 桧msi z韘k醰jejich d鵹靣u.

V roce 2007 se objevil v齴kum sest醰aj韈ze t kvantitativn韈h studizam禅enpmo na leadera v roli vazebnfigury. Vynikal svou komplexitou – auto鴌 Davidovitz, Mikulincer, Shaver, Izsak a Popper (2007) m禅ili jak leadery (z izraelskarm醖y), tak hodnocent靋hto leaderjejich n醩ledovn韐y (voj醟y), a obojhodnocennav韈 ov禅ili je歵dot醶醤韒 u supervizorzvolen齝h leader V齴kum se v靚oval vlivu citovvazby leadera na styl leadershipu, p鴌鑕mtzv. 剆oci醠nstylzde reprezentoval leadera zam禅en閔o na blaho, osobnr鵶t a pocity n醩ledovn韐 zat韒co 剆ebest鴈dnstyl(personalized) znamenal destruktivn dikt醫orskstyl vedens d鵵azem na maxim醠nv齴nam samotn閔o leadera. V齭ledky uk醶aly, 瀍 motivace k leadershipu u lids nejistou citovou vazbu byla zam禅enna sebe sama (tj. osobu leadera) a zahrnovala motivy jako sebezd鵵azn靚 z韘k醤kontroly, spol閔醤se na sebe atd. (v ppad鷝kostncitovvazby o鑕k醰醡e, 瀍 za nimi stojsnaha o napln靚pot鴈by l醩ky, podpory a touhy po p鴌jeta uji歵靚druh齧i lidmi o vlastnhodnot, nam韘to motivace zam禅enna druhanebo na 鷎ol. Vazebnnejistota byla spojena s 刼sobn韒 stylemsp須e nese soci醠n韒, a z醨ovetato nejistota p鴌n釟ela leaderovi pochybnosti o vlastn韈h schopnostech v roli leadera. Kromtoho 鷝kostnost leadera predikovala i slabinstrument醠nfungov醤n醩ledovn韐a.

趜kostnleade鴌 tedy m靗i tendence k v齬azn靔氻mu 刼sobn韒u stylua vyjad鴒vali v韈e pochyb o vlastnefektivitve vztahu k 鷎ol鵰. Projevili v韈e motivzam禅en齝h na kontrolu, codle autorm鶠e odr釣et touhu 鷝kostn齝h lidpo vyu瀒trole leadera k z韘k醤moci a kontroly, kterby jim ulevila od chronick齝h pocitbezmoci.

Vyh齜avost leadera byla v negativn韒 vztahu k pro-soci醠n韒 motiv鵰 k veden– takovleade鴌 selh醰ali v roli poskytovatele bezpe桧 a jejich n醩ledovn韈i vykazovali slab氻 soci醠na emocion醠nfungov醤a takhor氻 du歟vnzdrav Vyh齜avleade鴌 m靗i tendenci spol閔at se na sebe sama, potla鑟vat prosoci醠nmotivy a soci醠nstyl, a z醨ovevyjad鴒vali v韈e pochyb o vlastnschopnosti v閟t druhv emocion醠n韈h situac韈h. Auto鴌 zd鵵aznili, 瀍 jejich zji歵靚odhalujv釣nnegativnn醩ledky, kterleaderova vazebnvyh齜avost m鶠e m韙 na jeho n醩ledovn韐y a jejich fungov醤 ve t鴈tstudii zkoumali leaderovu schopnost slou瀒t jako vazebnfigura poskytuj韈jistou z醟ladnu n醩ledovn韐ovi (b齮 k dispozici, kdyto n醩ledovn韐 pot鴈buje, p鴌j韒at ho a pe鑟vat o n靔 nam韘to odm韙醤a kritizov醤apod.), a to zejm閚a v obdobz醫鞛e. Leade鴌 s vyh齜av齧 stylem byli slabv poskytov醤jistoty druh齧, com靗o negativndopady na jejich n醩ledovn韐y v n醨o鑞齝h a stresuj韈韈h situac韈h, jejich du歟vnstav a v齥on.

Ve speci醠n韒 桧sle Journal of Social and Personal Relationships¹⁵ v靚ovan閙 teorii citovvazby, pro kternapsali 鷙odnslovo Shaver a Mikulincer (2010), se objevil p鴈hledovtext Mayseless (2010), jedinspecificky orientovanna oblast leadershipu / psychologie pr醕e. Mayseless se zde 鷝ce zam禅ila na vztah mezi leaderem a n醩ledovn韐em a nav醶ala tak na svou pr醕i (Popper a Mayseless, 2003) o asymetrickpodstatdy醖y leader-n醩ledovn韐, v n頌 popsala existenci psychologickz醰islosti na strann醩ledovn韐a (viz v龤e s. 33). Mayseless se p鴌hl醩ila k linii Sigmunda Freuda s n醜ledem na leadera jako na otcovskou figuru, jej頌 rolje a) b齮 jistou z醟ladnou, slou烅cn醩ledovn韐ovi v 鑑sech mimo ohro瀍njako podpora explorace, kreativity a osobn韍o r鵶tu, a b) b齮 i bezpe鑞齧 鷗o鑙歵靘, poskytuj韈韒 podporu a 鷗靋hu b靐em stresu. Obecnse Mayseless v靚ovala dv靘a z醟ladn韒 oblastem, a to osobnosti leadera a procesu vztahu. Leadera s jistou vazbou pova瀠je za 鑜ov靕a, kterje spolu s obvykl齧i v齢odami jistvazby vybaven zvnit鴑靚ou rolpe鑟vatele, ktermu d醰dispozici a kapacitu citlivpe鑟vat o druh Tato kapacita odpov韉p鴈dstavPoppera a Amita (2009b) o 刾otenci醠u k veden頁.

Dle t閠o p鴈dstavy je osoba s jistou citovou vazbou l閜e vybavena a sp須e se stane leaderem ne瀕i osoba s nejistou citovou vazbou. Lids vyh齜avou vazbou disponujstrategiemi zahrnuj韈韒i potla鑥j韈鑙 deaktivuj韈pstup k regulaci emoc– vazebnpot鴈by svi druh齝h osob ignoruj Vazebn鷝kostnlidzase disponujhyperaktivacemoc a v roli leadera mohou b齮 plizahlceni vlastn韒i pocity a pot鴈bami v鑕tnsilnpot鴈by, aby si jich okolv氻malo a oce騩valo je. Mohou takp鴌kl醖at neadekv醫npozornost orientaci na 鷎ol.

P鴌 zam禅enna proces Mayseless (2010) shrnula studie zam禅enna konkr閠nprojevy leaders r鵽n齧i styly citovvazby. Vazebnjistota je podle nich spojens transforma鑞韒 leadershipem a s tzv. soci醠n韒 leadershipem (剆ocialized leadership leader vyu烅vsvmoci pro zmocn靚druh齝h a upravuje svou vizi dle pot鴈b a aspiracn醩ledovn韐. Vyh齜avvazebnstyl pak souviss narcismem a tzv. sebest鴈dn齧 leadershipem (刾ersonalized leadership leader klade vlastnz醞my nad pot鴈by n醩ledovn韐a mdikt醫orsksklony). Obecntedy dokl醖 瀍 prosoci醠na podporuj韈leadership je spojen s vazebnou jistotou a 鷖tdo vy殮efektivity leadera i pozitivn韈h benefitpro n醩ledovn韐a. Zat韒co Mayseless se soust鴈dila pouze na dyadickvztah leadera a n醩ledovn韐a v dosp靗osti, Harms (2011) nab韉l podstatnrozs醜lej氻 z醔靣 ve studii shrnuj韈dosavadnv齴kum o v齴namu citovvazby v psychologii pr醕e, kterobs醜la t閙ata leadershipu, d鵹靣y, aspektspokojenosti i v齥onu pracovn韐

Projevy leadershipu v z醰islosti na citovvazbzkoumali v longitudin醠nstudii Ronen a Zuroff (2017), kte se zam禅ili na studenty p鴈d absolvov醤univerzity a po n靘 a na jejich postup v zam靤tn醤 Zjistili, 瀍 vy殮jistota v citovvazbp鴈dikuje vy殮m韗u dominantn韍o leadershipu a takchov醤zam禅en閔o na budov醤spolupr醕e, con醩lednvede jak k vy殮韒u v齥onu t靋hto lid tak k v靦氻 pravd靝odobnosti jejich pov龤en Zam靤tnanci s jistou citovou vazbou m靗i p靦kr醫 vy殮pravd靝odobnost, 瀍 budou pov龤eni, a tento efekt byl mediov醤 pr醰vyu烅v醤韒 chov醤dominantn韍o leadershipu. Kromtoho chov醤zam禅enna budov醤spolupr醕e, tj. kolaborativna prosoci醠njedn醤vypl齰aj韈z jistcitovvazby, vedlo k vy殮韒u v齥onu.

M鶠eme tedy uzavt, 瀍 jistcitovstyl leaderjim umo烌uje m韙 lep氻 vztahy s n醩ledovn韐y, cop鴌n釟u瀒tek celskupin Mno瀞tvv齴kum kterbyly dosud v靚ov醤y vlivu citovvazby n醩ledovn韐a, je dvojn醩obnoproti mno瀞tvstudi kterse v靚ovaly v齢radncitovvazbleadera. V t閠o oblasti se tedy nach醶velkpotenci醠 pro dal氻 v齴kum. Dopl騯j韈oblastjsou pak studie, kterzahrnuly obstrany a v靚ovaly se vztahu mezi citovou vazbou n醩ledovn韐a a leadera sou鑑sn

Interakce mezi citovou vazbou leadera a n醩ledovn韐a

剨patnleade鴌 nebyli jedinci s n韟k齧i sk髍y na stejn齝h dimenz韈h, ve kter齝h dob leade鴌 excelovali:

m韘to toho projevovali 鷓lnjinvzorce chov醤

(Hackman a Wageman, cit. podle Hudson, 2013, s. 155).

Podle Hudsona (2013) mteorie citovvazby u leaderodhalit tyto vzorce chov醤a uk醶at, kterjsou funguj韈a ktermaladaptivn Jejich j醖ro spat鴘je ve schopnosti leadera m韙 s n醩ledovn韐em jist bezpe鑞vztah, 鑕munav韈 p鴈dch醶leaderova dovednost reflektovat vlastnvztahovou historii a jejvliv na jeho sou鑑snvztahy. V tomto vztahu jsou ov歟m zahrnuty obstrany, a jak vypl齰z v龤e popsan齝h v齴kumn齝h poznatk citovvazba leadera i n醩ledovn韐a majv齴namnvliv. Pnosem t靋hto poznatkby dle Hudsona m靗a b齮 schopnost specifickpr鵥靐 a takpot鴈by, kterse v dan閙 vztahu projev na z醟ladcitovvazby obou stran predikovat. A鑛oliv n靕te auto鴌 podpo鴌li sv齧i studiemi domn靚ku, 瀍 n醩ledovn韈i vyhled醰aja l閜e hodnotleadery se stejn齧 stylem citovvazby, jak齧 sami disponuj(Shalit, Popper a Zakay, 2010; Boatwright, Lopez, Sauer, VanDerWege a Huber, 2010), Schyns (2016) upozor騯je, 瀍 p鴈dpoklad, 瀍 podobnosobnosti si sedl閜e, speci醠nv ppadcitovvazby neplat Sejdou-li se ve vztahu leader a n醩ledovn韐, kte oba vykazujvysokou vyh齜avost, je nepravd靝odobn 瀍 budou m韙 pozitivnvztah, i to, 瀍 takovvztah v鵥ec vznikne. Jako u romantick齝h vztah i zde se kombinace vazebn齝h styl刯ist– jist龘 jevjako ide醠n nebopozitivnzvnit鴑靚pohled na sebe i druhposkytuje u obou vztahov齝h partner zde leadera i n醩ledovn韐a, pznivz醶empro vznik a dlouhodobudr瀘v醤vztah

Dle Davidovitz, Mikulincer, Shaver, Izsak a Popper (2007) byla nejv韈e negativnkombinace, tj. ta s nejslab氻m pnosem skupin ptomn kdyse spojili vyh齜avleade鴌 s vyh齜av齧i n醩ledovn韐y. Dle Ronen a Mikulincer (2012) leaderova nejistcitovvazba souvisela s vy殮m韗ou vyho鴈nn醩ledovn韐a a jeho ni灇pracovnspokojenost, a to vinou neefektivnnebo neexistuj韈p殍e o n醩ledovn韐a ze strany leadera. V ppadnejist閔o vazebn閔o stylu na strann醩ledovn韐a se zvy歰vala m韗a vyho鴈na pracovnnespokojenosti tak Auto鴌 tedy doporu鑙li, aby leade鴌 vi n醩ledovn韐鵰 projevovali p殍i ve formpozornosti, reakcna jejich pot鴈by a podpory. Objevili v歛k tak 瀍 leaderova hyperaktivovan鷝kostnsnaha pe鑟vat se na vyho鴈na nespokojenosti n醩ledovn韐a pod韑ela taka vysv靦lovala tak pozorovanou spojitost mezi 鷝kostnou citovou vazbou leadera a nespokojenostn醩ledovn韐a. Na druhou stranu, vliv citovvazby n醩ledovn韐a byl je歵siln靔氻 a tedy nad鴄zennegativn韒u vlivu 鷝kostncitovvazby leadera. Zaj韒avje, 瀍 vyh齜avcitovvazba leadera a s nspojendeaktivace pe鑥j韈韍o chov醤se na n醩ledovn韐ovm眸e vyho鴈nnebo pracovnspokojenosti signifikantnnepod韑ela. Auto鴌 zde nab韟ejvysv靦len 瀍 leade鴌 s vyh齜avou citovou vazbou se jevnatolik sebejist 瀍 t韒 u n醩ledovn韐vyvol醰ajpocit jistoty a bezpe桧, cojejich nespokojenost a vyho鴈nz nedostatku p殍e paradoxnredukuje.

Apelujv歛k na dal氻 v齴kumnov禅ent靋hto z醰靣

Leade鴌 s nejistou citovou vazbou m鶠ou v situaci vn韒an閔o ohro瀍nzcela v souladu se sv齧 vazebn齧 behavior醠n韒 syst閙em aktivovat strategie vyhled醰醤jistoty. 趜kostnleade鴌 tak mohou v r醡ci hyperaktivovan閔o syst閙u hledat 鷏evu od sv閔o stresu u vlastn韈h n醩ledovn韐 a dokonce s nimi manipulovat nap hn靨iv齧i v齜uchy a v齬azy agrese nebo demonstracvlastnzranitelnosti ve snaze z韘k醤jejich sympati Vyh齜avleade鴌 naopak kv鵯i tomu, 瀍 pomoc neo鑕k醰aj mohou b齮 kompulzivnnez醰islm韙 obt頌e s formov醤韒 vztahu s n醩ledovn韐y kv鵯i nedostatku vlastnd鵹靣y nebo probl閙鵰 s delegov醤韒 鷎ola zodpov靌nosti. (Hudson, 2013). Hudson nav韈 upozornil, 瀍 leade鴌 se strachuplnou vazbou mohou hodnotit vlastnkompetenci jako ni灇ve srovn醤s kolegy, av歛k paradoxnkv鵯i snaze tento pocit vyrovnat a z醨ovese vyhnout vztah鵰 mohou b齮 vn韒醤i jako schopndosahovat v齭ledk Proto mohou b齮 snadno do pozice leadera vybr醤i. Na leadera je nezbytnpohl頌et jako na sou栳st syst閙u celorganizace, a tedy jako na n靕oho, kdo s醡 je takn醩ledovn韐em sv閔o vlastn韍o leadera. Hudson (2013) upozornil, 瀍 v ppadnekonzistentnpodpory se leader m鶠e s醡 dostat do situace, kdy si vytvo nejistou citovou vazbu k organizaci, a n醩ledkem toho jednat jako osoba s nejist齧 vazebn齧 stylem. Pokud leade鴌 nemajk dispozici jistotu a p殍i o sebe sama, nenmo瀗od nich o鑕k醰at, 瀍 sv齧 n醩ledovn韐鵰 dok釣nab韉nout jistvztah.

Hinojsa, McCauley, Randolph-Seng a Gardner (2014) se ve svp鴈hledovstudii zab齰ali spojitostcitovvazby s autentick齧 leadershipem, kterdefinuj鑤y鴌 komponenty: sebe-uv靌om靚(self-awareness), vztahovtransparentnost, vyrovnanost ve zpracov醰醤n醶ordruh齝h p鴈d rozhodnut韒 a zvnit鴑靚morn醠ka zahrnuj韈integrovanou seberegulaci. P鴌rovnali pr醰tento styl leadershipu k jistcitovvazb kterse vyzna鑥je v mnoha ohledech stejn齧i prvky. D醠e se v歛k v靚ovali dynamice dyadick閔o vztahu mezi leaderem a n醩ledovn韐em a tvrdili, 瀍 pr醰tato jedine鑞dynamika ovliv騯je m韗u, do jakka瀌鑜ov靕 v tomto vztahu dos醜ne autenticity – i kdyby ka瀌individu醠nvykazoval vysokou 鷕ovejednotliv齝h komponent autentick閔o leadershipu. Tento jev naz齰ajjako realizovanou a potenci醠n鷕ovevztahovautenticity a vytvo鴌li pro n靔 samostatnmodel jednotliv齝h kombinacstylcitovvazby mezi n醩ledovn韐em a leaderem. Vyu烅vajzde p鴌tom my歭enky Gardnera a kol. (cit. podle Hinojsa a kol., 2014), 瀍 jen skrze interakce mezi sebou navz醞em autentickleader a n醩ledovn韐 pozn醰aj k齧 jsou a jak se navz醞em ovliv騯j Hinojsa a kol. (2014) ve sv閙 modelu d韐y srovn醤autentick閔o leadershipu s jistou citovou vazbou p鴈dstavujz醨oveanalogii vi o鑕k醰anm眸e jistoty v dan閙 vztahu. Srovn醰ajtaknab韟enmodel s LMX teori pro kterou p鴈dstavuje jistota z醟lad pro d鵹靣u, podporu a loajalitu. Auto鴌 zd鵵az騯jv齴nam vztahovhistorie leaderi n醩ledovn韐pro formov醤autentick閔o vztahu. Ozna鑥jji jako 刱apacitu pro autenticitu kterse jevjako koncept bl韟kdve uvedenkapacitpro veden(Popper a Amit, 2009b) a kapacitcitlivpe鑟vat o druh(Mayseless, 2010). Hinojsa a kol. (2014) kladou d鵵az na v齴nam kontextu, ve kter閙 pr醰leader s jistou citovou vazbou m鶠e hr醫 v齴namnou roli a ovlivnit autenticitu sv齝h n醩ledovn韐 jej頌 vy殮hodnota nese 鑕tnbenefity (podobnjako jistcitovvazba).

Tabulka 2 - Kombinace citovvazby mezi n醩ledovn韐em a leaderem, upraveno podle Hinojsa, McCauley, Randolph-Seng a Gardner (2014)

Citovstyl leaderaCitovstyl n醩ledovn韐aJistn醩ledovn韐趜kostnn醩ledovn韐Vyh齜avn醩ledovn韐JistleaderAutentickvztahPseudoautentick/

Nejistotou naru歟nýNeautentick/

Neopl醕enautenticita趜kostnleaderPseudoautentick/

Nejistotou naru歟nýPseudoautentick/

Nejistotou naru歟nýAntiautentick/

Dysfunk鑞Vyh齜avleaderNeautentick/

Neopl醕enautenticitaAntiautentick/

Dysfunk鑞Autenticity zbaven/

Vyh齜av ned鵹禅ivý

Kombinac韒 r鵽n齝h stylcitovvazby se nakonec v靚ovali takKafetsios, Athanasiadou a Dimou (2014). Ov禅ili, 瀍 nejistcitovvazba (vyh齜avi 鷝kostn na stranleadera i n醩ledovn韐a byla spojena s ni灇m韗ou pozitivn韈h afekta pracovnspokojenosti jej韍o nositele. 趜kostncitovvazba na stranleadera byla spojena s ni灇韒 pozitivn韒 afektem a spokojenostv pr醕i u n醩ledovn韐a; leaderova vyh齜avost byla naopak p鴈kvapivspojena s n醩ledovn韐ov齧 ni灇韒 negativn韒 afektem a vy殮spokojenostv pr醕i. To koresponduje s Ronen a Mikulincer (2012) a jejich interpretacvyh齜avosti leadera ve formdemonstrovansebejistoty, kteru n醩ledovn韐vyvol醰pocity jistoty a bezpe桧. Jako dal氻 vysv靦lenauto鴌 nab韟ejmo瀗ou shodu ve vztahu mezi vyh齜av齧 leaderem a vyh齜av齧 n醩ledovn韐em, kters醡 preferuje pr醰vyh齜avstyl leadershipu (Shalit, Popper a Zakay, 2010; Boatwright, Lopez, Sauer, VanDerWege a Huber; 2010), anebo p鑙nu v kulturn韈h rozd韑ech ilustrovanou 鴈ck齧i badateli, u nichje pr醰leaderova zv齬azn靚moc spolu s potla鑟v醤韒 emocspojena s vy殮pracovnspokojenosta pozitivnemotivitou n醩ledovn韐(Kafetsios a kol., 2014).

Podle Harms, Bai a Han (2016) je medi醫orem mezi n醩ledovn韐ovou nejistou citovou vazbou a jeho vn韒an齧 stresem, respektive n韟k齧 pro organizaci prosp鞖n齧 chov醤韒 m韗a emocion醠na kognitivnd鵹靣y vi leaderovi. V tomto vztahu je citovvazba leadera moder醫orem. Z釣itek chyb靔韈kognitivnd鵹靣y se podle autortypicky objevuje u 鷝kostnp鴌poutan齝h n醩ledovn韐 pokud se setk醰ajs vyh齜av齧 leaderem. Auto鴌 v歛k oproti sv閙u o鑕k醰醤nena歭i negativnvztah mezi vyh齜av齧 stylem n醩ledovn韐a a emocion醠nd鵹靣ou, kterby byl nav韈 pos韑en ve vztahu s 鷝kostn齧 leaderem.

Kafetsios a kol. (2014) se v靚ovali takkapacitpro regulaci emoc Leaderovy schopnosti regulace emocnebyly medi醫orem mezi leaderovou nejistou citovou vazbou a leaderov齧 nebo n醩ledovn韐ov齧 afektem a spokojenostv pr醕i. N醩ledn韐ova kapacita pro regulaci emocale interagovala s leaderovou citovou vazbou a predikovala n醩ledovn韐ovo emo鑞pro烅v醤v pr醕i, coje v souladu s v齭ledky o intern韈h a specifick齝h modelech a pro烅v醤negativn韈h emocGame (2008).