Američan ve Štatlu

R: Odešli mnozí a jejich smích

v campech už nezazní.

Toulavej vítr v strunách jim hrál

možná song poslední.
2. Dostal jsem dopis z Ontária, píše mi přítel z emigrace.

Pošli mi prosím vzpomínek pár sem, do mý nový štace.

Srdce prej nechal malinkej kus ležet u cesty tu neděli

kde jsme se slečnou romantikou na trávě dováděli.
R:
3. A tak jsem poslal do zámoří pár stručnejch vět a komplimentů,

že srdce dávno v trávě není, jen trocha sentimentu.

Dostal jsem dopis z Ontária, z té dálky dejchne poezie,

dopis malej, však mezi řádky veliká nostalgie.
PRAMEN LÁSKY

1. Když potkal jsem tě tenkrát zmáčenou

a ranní tramvaj odzváněla pátou

nad horkým čajem naslouchal tvým snům

přál jsem si být ránem všech tvých dnů
R: Jako proutku mávnutí sílu mít

z dlaní smůlou pálených vodu pít

živou vodu v pohádkách jen dávají

pramen lásky hledám dál potají
2. Časem splnily se všechny přání tvý

velký auto, velkej dům a spousta známých

zážitky z míst, který jsem z knížek znal

prostě život dával víc a míň si bral
3. Kolem míhají se stíny všedních dnů

a místo barevnejch snů prázdný rámy

i plány o který jsem kdysi stál

vzal strejda čas a odnes mi je v dál

ŽIVOT JE JEN NÁHODA

1. Proč že se mi každou noc o tom jen zdá, o tom jen zdá,

že v mém životě vyšla má tak šťastná a krásná hvězda,

proč že se mi každou noc o tom jen zdá, že ta hvězda

mi dá to štěstí, o němž se mi ve dne nezdá,

zdání klame, mimoto každý sen,

který v noci míváme, zažene příští den.
R: Život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře,

život plyne jak voda a smrt je jako moře,

každý k moři dopluje, někdo dříve a někdo později,

kdo v životě miluje, ať neztrácí naději,

až uvidíš v životě zázraky, které jenom láska umí,

zlaté rybky vyletí nad mraky, pak porozumíš,

že je život jak voda, kterou láska ve víno promění,

láska že je náhoda a bez ní štěstí není.
ŽELVA

1. Ne moc snadno se želva po dně honí,

velmi radno je plavat na dno za ní,

potom počkej, až se zeptá na to, co tě v mozku lechtá,

nic se neboj a vem si něco od ní.
2. Abych zabil dvě mouchy jednou ranou,

želví nervy od želvy schovám stranou,

jednu káď tam dám pro sebe a pak aspoň pět pro tebe,

víš, má drahá, a zbytek je pod vanou.
R: Když si někdo pozor nedá, jak se vlastně želva hledá,

ona ho na něco nachytá, i když si to později vyčítá.
3. Ne moc lehce se želva po dně honí,

ten, kdo nechce, tak brzy slzy roní,

jeho úsměv se vytratí, a to se mu nevyplatí,

má se nebát želev a spousty vodní.

R:

ZVEDNĚTE KOTVY (LOĎ JOHN B.)

1. Už vyplouvá loď John B., už vyplouvá loď John B.,

okamžik malý jen, než poplujem dál,

nechte mě plout, tak nechte mě plout,

nechte mě plout, tak nechte mě plout,

sil už málo mám, tak nechte mě plout.
2. Nejdřív jsem se napil, na zdraví všem připil,

vím, že cesta má konec už má,

tak nechte mě plout, tak nechte mě plout,

nechte mě plout, tak nechte mě plout,

sil už málo mám, tak nechte mě plout.
3. Sklenici svou dopil, zakrátko u mne byl,

okovy na ruce dal a pistole vzal

šerif John Stone, ó, šerif John Stone,

šerif John Stone, ó, šerif John Stone,

moji svobodu vzal šerif John Stone.
4.=1. + sil už málo mám, tak nechte mě plout ...

WHISKY, TO JE MOJE GUSTO

R: Whisky, to je moje gusto, bez whisky mám v srdci pusto,

kdyby ji můj táta pil, byl by tu byl mnohem dýl,

když se ve skle leskne whisky, tak má barman dobrý zisky,

život se dá zkrátka žít, jen když je co, jen když je co,

jen když je co pít.
1. Tu láhev baculatou, tu pestrou vinětu,

tu whisky temně zlatou pije i Manitou,

kdo chce se státi mužem, ten whisky pije rád,

a proto všichni můžem společně zazpívat:
R:
UŽ KONĚ MĚ VÍTAJ

1. Už koně mě vítaj' a voči maj' hnědý

a na pozdrav chtěli by z ruky mi žrát,

a psi řvou jak diví a já už mám pocit,

jak kdybych ty koně zas vopravdu krad'.
R: Už zase jsem doma a všechno je stejný,

jen kalhoty škrtěj', jak v base jsem ztloust',

a vopice šklebí se ze dveří báru,

jsem šťastnej a čilej jak na jaře chroust.
2. Už zase jsem doma a všechno je stejný,

jen rezatý Molly se rozsypal chlív,

a přibylo dětí a ubylo voken

a plešatej barman je holej jak dřív.
R: Moje Mary je pořád ta hubatá zmije

a pod voknem pořád jí roste ten kmín

a pod velkým stromem tam na cestě za vsí

je pořád ten samej a placatej stín.
3. Jen jedno je divný: proč počítaj' husy,

když náhodou zastavím unavenej,

dyť zvyk v našem kraji je z lapáků vodcházet

s centíkem v kapse a nasycenej.
R: Prostě vracím se domů a domov mě zdraví

a všichni mi po našem naznačujou,

že rok už je v pekle a že vo mně vědí

a že si mě proklatě pamatujou.
4.=1.
R: Už zase jsem doma a všechno je pěkný,

jen kalhoty škrtěj', jak v base jsem ztloust',

a vopice šklebí se ze dveří báru,

jsem šťastnej a čilej jak na jaře chroust.
AVE MARIA

1. Velká slova o lásce těch věčných milenců,

Romeo a Julie, kde jsou,

já courám někdy sám a někdy s partou šílenců,

co se kráse citů vysmějou.
R: Tam u svatého Václava až nebude co říct,

no tak jenom "čau, a někdy zas",

nemyslím, že zrovna pro nás budou zvony znít,

a přece někdy něco zpívá v nás:

Ave Maria, Ave Maria, Ave Maria, Ave Maria.
2. Koupil jsem ti fialky, vím, že mi nevěříš,

pak se někdo z party začal smát,

prý jsem nějak změknul i v tý bundě kožený,

a tak skončily pod kolama aut.
R:
3. Všechno už se řeklo v tomhle bytě půjčeném,

i ta láska v cizích postelích,

hráli jsme si na city a city, čert je vem,

jsou na jiných fotkách svatebních.
R:
TOULAVÝ BOTY
1 Každý den dál a dál vprostřed cesty jako král

chodil tulák boty starý na nohou

ať byl déšť (ať byl déšť) nebo mráz (nebo mráz)

chodil po těch cestách zas

cílem byl mu obzor střetlý s oblohou
R: Jeho jméno bylo známý, byl prý přítel mojí mámy,

a když hrál a zpíval, hlas byl slyšet na několik mil,

když byl s námi, jen se smál, se mnou si na tuláka hrál,

já bych dal, co mám, za vrácení těch chvil.
2. V jeden krásný letní čas přijít domů měl k nám zas,

avšak celé léto nikdo nepřišel,

a pak pošťák, a pak pošťák přijel k nám, přijel k nám,

černý dopis předal nám,

a v něm bylo psáno: já rád jsem vás měl.
R:
3. Máma s pláčem řekla mi: už nepřijde za námi,

byl to otec tvůj a hodně rád tě měl,

od tý doby, od tý doby touhu mám, touhu mám

po horách se toulat sám,

boty toulavý jak táta mít bych chtěl.
STRČ PRST SKRZ KRK

R: Strč prst skrz krk zřetelně nám přeříkej,

strč prst skrz krk zřetelně nám přeříkej,

strč prst skrz krk zřetelně nám přeříkej,

bude z tebe zpěvák velikej, Bájo.
1. Na cvičišti čtyři svišti piští,

na cvičišti čtyři svišti piští,

na cvičišti čtyři svišti piští,

těším se na lekci příští, ach jo.
2. Dalajláma v lomu láme slámu,

dalajláma v lomu láme slámu,

dalajláma v lomu láme slámu,

já si na tom jazyk zlámu, ach jo.
3. Jak Julie olejuje koleje,

jak Julie olejuje koleje,

jak Julie olejuje koleje,

smrtelný pot ze mě leje, votři mě.
4. Teď už umím: kaplan plakal v kapli,

teď už umím: kaplan plakal v kapli,

teď už umím: kaplan plakal v kapli,

hlasivky se mi už naply, ach jo.
STATISTIKA

1. Je statisticky dokázáno, že slunce vyjde každé ráno

a i když je tma jako v ranci, noc nemá celkem žádnou šanci.
R: [: Statistika nuda je, má však cenné údaje,

neklesejte na mysli, ona nám to vyčíslí. :]
2. Když drak si z nosu síru pouští a Honza na něj číhá v houští,

pak statistika předpovídá, že nestvůra už neposnídá.
R:
3. Tak vyřiďte to ctěné sani, že záleží to čistě na ní,

když nepustí ji choutky dračí, tak bude o hlavičky kratší.
R:
SLAVÍCI Z MADRIDU


1. Nebe je modrý a zlatý, bílá sluneční záře,

horko a sváteční šaty, vřava a zpocený tváře,

vím, co se bude dít, býk už se v ohradě vzpíná,

kdo chce, ten může jít, já si dám sklenici vína.
R: Žízeň je veliká, život mi utíká,

nechte mě příjemně snít,

ve stínu pod fíky poslouchat slavíky,

zpívat si s nima a pít.
2. Ženy jsou krásný a cudný, mnohá se ve mně zhlídla,

oči jako dvě studny, vlasy jak havraní křídla,

dobře vím, co znamená pád do nástrah dívčího klína,

někdo má pletky rád, já si dám sklenici vína.
R:
3. Nebe je modrý a zlatý, ženy krásný a cudný,

mantily, sváteční šaty, oči jako dvě studny,

zmoudřel jsem stranou od lidí, jsem jak ta zahrada stinná,

kdo chce, ať mi závidí, já si dám sklenici vína.
R:
SARAJEVO

1. Přes haličské pláně vane vítr zlý,

to málo, co jsme měli, nám vody sebraly,

jako tažní ptáci, jako rorýsi

letíme nad zemí, dva modré dopisy.
R: Ještě hoří oheň a praská dřevo,

ale už je čas jít spát,

tamhle za kopcem je Sarajevo,

tam budeme se zítra ráno brát.
2. Farář v kostele nás sváže navěky,

věnec tamaryšku pak hodí do řeky,

voda popluje zpátky do moře,

my dva tady dole a nebe nahoře.
R:
3. Postavím ti dům z bílého kamení,

dubovými prkny on bude roubený,

aby každý věděl, že jsem tě měl rád,

postavím ho pevný, navěky bude stát.
R: Ještě hoří oheň a praská dřevo,

ale už je čas jít spát,

tamhle za kopcem je Sarajevo,

tam zítra budeme se, lásko, brát ...
ŘEKNI KDE TY KYTKY JSOU

1. Řekni, kde ty kytky jsou, co se s nima mohlo stát,

řekni, kde ty kytky jsou, kde mohou být,

dívky je tu během dne otrhaly do jedné,

kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí?
2. Řekni, kde ty dívky jsou, co se s nima mohlo stát,

řekni, kde ty dívky jsou, kde mohou být,

muži si je vyhlédli, s sebou domů odvedli,

kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí?
3. Řekni, kde ti muži jsou, co se s nima mohlo stát,

řekni, kde ti muži jsou, kde mohou být,

muži v plné polní jdou, do války je zase zvou,

kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí?
4. A kde jsou ti vojáci, co se s nima mohlo stát,

a kde jsou ti vojáci, kde mohou být,

řady hrobů v zákrytu, meluzína kvílí tu,

kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí?
5.=1.

RODNÉ ÚDOLÍ

1. Cesta má přede mnou v dáli mizí,

každý krok v srdci mém zabolí,

zakrátko bude mi všechno cizí,

nespatřím své rodné údolí.
R: Já volám: nashledanou, nashledanou,

nashledanou, rodné údolí,

já volám: nashledanou, nashledanou,

při vzpomínce srdce zabolí.
2. Oči mé nevidí, jak se stmívá,

nevidí, co jsem měl tolik rád,

jediné, co mi teď ještě zbývá:

rodnému údolí sbohem dát.
R:
3. Proč se den za každou nocí vrací,

proč se čas na chvíli nezastaví,

nemusel bych ti své sbohem dáti,

kdyby dnešní den navěky byl.
R:
PRO MALOU LENKU

1. Jak mi tak docházejí síly, já pod jazykem cítím síru,

víru, ztrácím víru, a to mě míchá,

minomety reflektorů střílí, jsem malým terčem na bitevním poli,

kdekdo mě skolí, a to mě bolí, u srdce píchá.
R: Rána jsou smutnější než večer, z rozbitého nosu krev mi teče,

na čísle 56 109 nikdo to nebere,

rána jsou smutnější než večer, na hrachu klečet, klečet, klečet,

opustil mě můj děd Vševěd a zas je úterek.

Jak se ti vede? No někdy fajn a někdy je to v háji,

dva pozounisti z vesnické kutálky pod okny mi hrají:

tú tú tú ...
2. Jak říká kamarád Pepa: co po mně chcete, slečno z první řady,

vaše vnady mě nebaví a trošku baví,

sudička moje byla slepá, když mi řekla to, co mi řekla,

píšou mi z pekla, že prý mě zdraví, že prý mě zdraví.
R:
3. Má malá Lenko, co teď děláš, chápej, že čtyři roky, to jsou čtyři roky

a čas pádí a já jsem tady a ty zase jinde,

až umřem, říkej, žes' nás měla, to pro tebe skládáme tyhle sloky,

na hrachu klečíme a hloupě brečíme a světu dáváme kvinde.
R: Rána jsou smutnější než večer, z rozbitého nosu krev nám teče,

na čísle 56 109 nikdo to nebere,

rána jsou smutnější než večer, na hrachu klečet, klečet, klečet,

opustil nás náš děd Vševěd a zas je úterek.

Jak se vám vede? No někdy fajn a někdy je to v háji,

dva pozounisti z vesnické kutálky pod okny nám hrají:

tú tú tú ...
PRAŽCE

1. Házím tornu na svý záda, feldflašku a sumky,

navštívím dnes kamaráda z železniční průmky.
R₁: Vždyť je jaro, zapni si kšandy,

pozdravuj vlaštovky a, muziko, ty hraj.
2. Vystupuji z vlaku, který mizí v dálce,

stojím v České Třebové a všude kolem pražce.
R₁:
3. Pohostil mě slivovicí, představil mě Mařce,

posadil mě na lavici z dubového pražce.
R₁:
4. Provedl mě domem - nikde kousek zdiva,

všude samej pražec, jen Máňa byla živá.
R₂: To je to jaro, zapni si kšandy,

pozdravuj vlaštovky a, muziko, ty hraj.
5. Plakáty nás informují:"Přijď pracovat k dráze,

pakliže ti vyhovují rychlost, šmír a saze."
R₁:
6. A jestliže jsi labužník a přes kapsu se praštíš,

upečeš i krávu na železničních pražcích.
R₁:
7. A naučíš se skákat tak, jak to umí vrabec,

když na nohu si pustíš železniční pražec.
R₁:
8. Když má děvče z Třebové rádo svého chlapce,

posílá mu na vojnu železniční pražce.
R₁:
9. A když děti zlobí, tak hned je doma mazec,

Děda Mráz jim nepřinese ani jeden pražec.
R₁:
10. Před děvčaty z Třebové chlubil jsem se silou,

pozvedl jsem pražec, načež odvezli mě s kýlou.
R₁:
11. Pamatuji pouze ještě operační sál,

pak praštili mě pražcem a já jsem tvrdě spal.
R₃: A bylo jaro, zapni si kšandy,

lítaly vlaštovky a zelenal se háj.

PRAMÍNEK VLASŮ

1. Až měsíc rozlije světlo své po kraji

a hvězdy řeknou, že čas je jít spát,

pramínek vlasů jí ustřihnu potají,

komu - no přece té, kterou mám rád.
2. Pramínek vlasů jí ustřihnu potají,

já blázen pod polštář chci si ho dát,

ačkoliv sny se mi zásadně nezdají,

věřím, že dnes v noci budou se zdát.
R: O sny mě připraví teprve svítání,

zpěv ptáků v oblacích a modré nebe,

od vlasů, jichž jsem se dotýkal ve spaní,

nový den nůžkama odstřihne tebe.
4. Na bílém polštáři, do kroužku stočený,

zbude tu po tobě pramínek vlasů,

nebudu vstávat, dál chci ležet zasněný,

je totiž neděle a mám dost času,
je totiž neděle a mám dost času.
POVĚSTE HO VEJŠ

Rec: Na dnešek jsem měl divnej sen: slunce pálilo a před saloonem stál v prachu dav, v tvářích cejch očekávání. Uprostřed popraviště z hrubých klád šerifův pomocník sejmul z hlavy kápi a dav zašuměl překvapením. I já jsem zašuměl překvapením: ten odsouzenec jsem byl já a šerif četl neúprosným hlasem rozsudek:
1. Pověste ho vejš, ať se houpá, pověste ho vejš, ať má dost,

pověste ho vejš, ať se houpá, že tu byl nezvanej host.
2. Pověste ho, že byl jinej, že tu s náma dejchal stejnej vzduch,

pověste ho, že byl línej a tak trochu dobrodruh.
*: Pověste ho za El Paso, za Snídani v trávě a Lodní zvon,

za to, že neoplýval krásou

a že měl country rád a že se uměl smát i vám.
R: Nad hlavou jen slunce pálí, konec můj nic neoddálí,

do mejch snů se dívám zdáli

a do uší mi stále zní tahle píseň poslední.
3.=1.
4. Pověste ho za tu banku, v který zruinoval svůj vklad,

za to, že nikdy nevydržel na jednom místě stát.
5.=1.
6. Pověste ho za tu jistou, který nesplnil svůj slib,

že byl zarputilým optimistou, a tak dělal spoustu chyb.

*: Pověste ho, že se koukal a že hodně jedl a hodně pil,

že dal přednost jarním loukám,

a pak se oženil a pak se usadil a žil.

R:

7.=1.
P.S.

1. Stála u vrátek tichá a smířená

jen vítr bušil do drátů jak do cimbálku.

Já chtěl nazpátek k ní se vrátit

a věděl, že zas prohrávám dívčí válku.

Do jedné z komor svýho srdce mě na jeden západ zamyká.

Proč se mi z údolí a hor tam od ní těžko utíká.
R: Tak se nemrač, lásko, že se ráno s nocí ztrácím.

Třeba jednou, lásko, postavím ti velkou máj.

Nezapomeň, lásko, že i já se v zimě vracím.

Pak nám budou, lásko, pod peřinou srdce tát.
2. Chtěl bych zase jít tou její krajinou

ochutnat sladkých koláčů spadlých až z nebe.

Její slzy pít, když se tak bála

že bez boje zas prohrává mě vedle sebe.

Na drátžy vítr smutně hraje, když si mě rosou vyprovází.

Proč se mi z údolí a hor tam od ní těžko odchází.
R:

POSLEDNÍ KOVBOJ

1. Snad jsem si zmýlil odjezd vlaku, měl zpoždění snad sto let,

já měl namířeno k táboráku, co měl se konat naposled,

a místo něj kouř náklaďáků mě v tomhle koutě přivítá,

a louky plný paneláků, skrz který slunce prosvítá.
R: Tak přijíždí poslední kovboj, sombrero vmáčklé do čela,

zchvácená herka líně kráčí, jak by dál nést ho nechtěla,

tak přijíždí poslední kovboj, a nerad vráží do lidí,

tak přijíždí poslední kovboj, a nikdo z vás ho nevidí.
2. Snad jsem si zmýlil čísla vlaků, co odjížděly do mých snů,

do prašných cest a do bodláků z mých oblíbených románů,

kde slunce z rozedraných mraků tančí na hlavních pistolí,

snad jsem si zmýlil čísla vlaků, tohle je jiný údolí.
R:
PÍSKAJÍCÍ CIKÁN

1. Dívka loudá se vinicí, tam, kde zídka je nízká,

tam, kde stráň končí vonící, si písničku někdo píská.
2. Ohlédne se a "propána!", v stínu, kde stojí líska,

švárného vidí cikána, jak leží, písničku píská.
3. Chvíli tam stojí potichu, písnička si jí získá,

domů jdou spolu ve smíchu, je slyšet cikán, jak píská.
4. Jenže tatík, jak vidí cikána, pěstí do stolu tříská,

"ať táhne pryč, vesta odraná, groš nemá, něco ti spíská."
5. Teď smutnou dceru má u vrátek, jen Bůh ví, jak se jí stýská,

"kéž vrátí se mi zas nazpátek ten, který v dálce si píská."
6. Pár šidel honí se po louce, v trávě rosa se blýská,

cikán, rozmarýn v klobouce, jde dál a písničku píská.
7. Na závěr zbývá už jenom říct, v čem je ten kousek štístka:

peníze často nejsou nic, má víc, kdo po svém si píská ...

PÁR MINUT

R₁: Tvých pár minut si připíchnout jak kytku na kabát,