Američan ve Štatlu

mávnout křídly a plný kapsy tvojí lásky mít.
1. To bych si přál, a mít těch minut pár a kapes víc,

probudit den a vyprávět mu sen, a potom jen mu říct:
R₂: Těch pár minut si připíchnu jak kytku na kabát,

mávnu křídly a kabát nechám i s tou kytkou vlát.
2. Tunelem snů, tak krátkým i tak dlouhým, teď běžím sám,

až přijdu k vám, minut pár svých dní [: jen mi dej, :] hej.
R₂:
3. Jó, to bych si přál, a mít těch minut pár a kapes víc,

zatřást dnem a sebrat spadlej čas, co [: není zlej, :] hej.
R₂:
R₂:
R₂:
MOŘSKÁ VÍLA

1. Mořská víla usíná, vlny hladí pobřeží,

slunce oči klopí, v mokrém písku stopy

zmizí, až se sešeří.
2. Večernice vychází, s mořem tiše rozmlouvá,

staletí čas běží, vyzvánění z věží

pro toho, kdo vyplouvá.
R: Včera, dnes a zítra zas lodi zrána vyplují,

v očích dálek předobraz, touhy splétáš s nadějí,

mořská víla přivábí němou písní vodních řas,

vůní kávy, hedvábí, kouzlem exotických krás.
3. Hoří svíce voskové pro ty, co dnes vyplují,

tajná síla díků, podle starých zvyků

světla po zdech čarují.
4. Mořská víla usíná, marné z dálky volání,

sbohem, kdo se bojí, u ní neobstojí

při jediném setkání.
R:
MAMUTI

1. Přišel pravěk zas o něco dříve,

a s ním vítr přines' mamuty,

jejich dusot už je slyšet z dálky,

bude žrádlo na tuty.
2. Celej měsíc kopali jsme jámu,

pak přišel očekávanej den,

bylo slyšet těžkou tupou ránu,

už je tam, nemůže ven.
R: Mamuti, mamuti, na kořínky, na bobule seru ti,

kolem běhá hora masa, jó, to bude krása,

přežerem se zase k prasknutí.
3. Mamut zmizel skoro celej v díře,

kouká mu jen špička chobotu,

chytrou lstí my přemohli jsme zvíře

časně ráno v sobotu.
4. Celej tejden ležíme a žerem,

nemáme už na nic náladu,

mastný brady tiše svítí šerem

a já toužím zase po hladu.
R:
KDO VCHÁZÍ DO TVÝCH SNŮ

1. Tvůj krok je lehký jako dech,

kudy jdeš, tam začíná bál,

šaty tvé, ty šila tvá máma,

nemáš prsten, kdo by ti jej dal, nevím sám.
2. Tvým bytem je studentská kolej,

jedna postel, gramofon,

Ringo Starr se z obrázku dívá,

já bych snad, co vidí jen on, viděl rád.
R₁: Kdo vchází do tvých snů, má lásko,

dyž nemůžeš v noci spát,

komu patří ty kroky, co slýcháš,

a myšlenky tvé chtěl bych znát jedenkrát.
3. Co znám, to jsou známky z tvých zkoušek,

a vím, že máš ráda beat

a líbí se ti Salvátor Dalí,

jen pro lásku chtěla bys žít, milovat.
4. Pojedeš na prázdniny k moři,

až tam, kde slunce má chrám,

jeho paprskům dáš svoje tělo

a dál se jen věnuješ hrám milostným, a ty já znám.
5. Když pak napadne sníh, pojedeš do hor

se svou partou ze školních let,

přátel máš víc, než bývá zvykem,

ale žádný z nich nezná tvůj svět, netuší.
R₂: Kdo vchází do tvých snů, má lásko,

když nemůžeš v noci spát,

čí jsou ty kroky, co slýcháš,

a myšlenky tvé chtěl bych znát jedenkrát.
6. Tvůj stín, to je stín něžných písní,

tvá dlaň je tajemství víl,

kdo slýchá tvůj hlas, ten je ztracen,

ten se navždy polapil, úsměv tvůj, to je ta past.

7. Ten pán, co prý si tě vezme,

musí být multimilionář,

říkáš to všem tak vážně, že ti věří,

jen já stále pročítám snář a hledám v něm.
R₁:
8. Já tu čekám, až vrátíš se z toulek,

ty dálky nevedou dál,

ať chceš nebo nechceš, tak končí,

a vítr nikdo nespoutal, ani já.
9. Pojď jednou ke mně blíž, jedenkrát,

a já ti povím, kdo vlastně jsem,

vypni gramofon, nech té hry, zanech přátel,

slétni z oblak na pevnou zem, tiše stůj a poslouchej.
R₃: To já vcházím do tvých snů, má lásko,

když nemůžeš v noci spát,

a mé jsou ty kroky, co slýcháš,

jen myšlenky tvé chtěl bych znát ...
KARAVANA MRAKŮ

1. Slunce je zlatou skobou na vobloze přibitý,

pod sluncem sedlo kožený,

pod sedlem kůň, pod koněm moje boty rozbitý

a starý ruce sedřený.
R: Dopředu jít s tou karavanou mraků,

schovat svou pleš pod stetson děravý,

[: jen kousek jít, jen chvíli, do soumraku,

až tam, kde svítí město, město bělavý. :]
2. Vítr si tiše hvízdá po silnici spálený,

v tom městě nikdo nezdraví,

šerif i soudce - gangsteři, voba řádně zvolení

a lidi strachem nezdraví.
3. Sto cizejch zabíječů s pistolema skotačí

a zákon džungle panuje,

provazník plete smyčky, hrobař kopat nestačí

a truhlář rakve hobluje.
R: V městě je řád a pro každého práce,

buď ještě rád, když huba voněmí,

[: může tě hřát, že nejsi na voprátce

nebo že neležíš pár inchů pod zemí. :]
4.=1.
R: Pryč odtud jít s tou karavanou mraků,

kde tichej dům a pušky rezavý,

[: orat a sít od rána do soumraku

a nechat zapomenout srdce bolavý. :]

JÓ TŘEŠNĚ ZRÁLY

1. Jó, třešně zrály, zrovna třešně zrály,

sladký třešně zrály a vlahej vítr vál,

a já k horám v dáli, k modrejm horám v dáli,

sluncem, který pálí, tou dobou stádo hnal.
R: Jó, třešně zrály, zrovna třešně zrály,

sladký třešně zrály, a jak to bylo dál?
2. Tam, jak je ta skála, ta velká bílá skála,

tak tam vám holka stála a bourák opodál,

a moc sa na mne smála, zdálky už se smála,

i zblízka se pak smála a já se taky smál.
R:
3. Řekla, že už dlouho mě má ráda, dlouho mě má ráda,

dlouho mě má ráda, abych prej si ji vzal,

ať nechám ty svý stáda, že léta pilně střádá,

jen abych ji měl rád a žil s ní jako král.
R:
4. Pokud je mi známo, já řek' jenom: dámo,

milá hezká dámo, zač bych potom stál,

ty můj typ nejsi, já mám svoji Gracie,

moji malou Gracie, a tý jsem srdce dal.
R:
5: Jó, u tý skály dál třešně zrály,

sladký třešně zrály a vlahej vítr vál,

a já k horám v dáli, k modrejm horám v dáli,

sluncem, který pálí, jsem hnal svý stádo dál.
JÓ TO JSEM JEŠTĚ ŽIL

1. Jó, vzduch byl plnej boje, jak jsem tak do něj pliv',

ta slina byla moje a já byl ještě živ

a barva stejnokroje mě hřála po těle,

jó, vzduch byl plnej boje a byla neděle.
R: Jó, to jsem ještě žil, jó, to jsem ještě žil,

pak ale přiletěla lesklá a horká střela,

uprostřed mýho čela našla si, mrcha, cíl.
2. Náhle si nebe kleklo na poraženou zem,

aniž by se co řeklo, smrt zjevila se všem,

aniž by se co řeklo, pohasla slunce zář,

rozpoutalo se peklo a Bůh si zakryl tvář.
R:
3. Já nevěděl jsem přesně, proč do rány jsem vlít',

ačkoliv jsem tak děsně chtěl milovat a žít,

a štěstí stálo těsně vedle mě celej čas,

já nevěděl jsem přesně, proč náhle vzal ho ďas.
R:
4. Náš přeudatný oddíl se v jatka proměnil

a já se blátem brodil a o svý lásce snil,

vždyť láska měla podíl i na tý smrti snad,

kdybych se nenarodil, sotva bych asi pad'.
R: Sotva bych asi žil, sotva bych asi žil,

a kdyby přiletěla lesklá a horká střela,

uprostřed mýho čela sotva by našla cíl,

sotva bych asi žil ...
HOTEL HILARY

1. Tvař se trochu nostalgicky, už tě nikdy nepotkám,

máš to jistý provždycky, nastav uši vzpomínkám,

jak tě znám, i v tuhle chvíli měl bys řeči peprný,

jak tenkrát, když nám tvrdili, že je vítr stříbrný.
R: A tváře měli kožený, my jim zdrhli z průvodu,

zahodili lampióny a našli hospodu,

ale taky Jacquese Brela a s ním smutek z cizích vin

a žádostivost těla a pak radost z volovin, a ta nám zbejvá.
2. Po večerech pro diváky dělali jsme kašpary,

pak na zemi dva spacáky - náš Hotel Hillary,

slavný sliby jsme už znali, i to, jak se neplní,

a cenzoři nám kázali vo správným umění.
R:
3. A tak válčím s nostalgií, bují ve mně jako mech,

a pořád všechno slibují starý hesla na domech,

ty jsi splatil všechny dluhy, i za Hotel Hillary,

a já vyhážu ty černý stuhy funebrákům navzdory.
R: Vždyť mají tváře kožený, my jim zdrhnem z průvodu,

zahodíme lampióny a najdem hospodu,

a tam tvýho Jacquese Brela a s ním smutek z cizích vin

a žádostivost těla a pak radost z volovin, [: a ta nám zbejvá. :]

HOLKA OD KONÍ

1. Pro vlasy rozcuchaný z naivních snů,

svobodu větru na tvářích,

možná jsem zapomněla něco ti říct,

a najednou je pozdě,

pro lásku koní, krásu všedních dnů

na kontě mám zase jeden hřích,

pozdě se omlouvat, že ublížit nechci ani jednomu z nás.
R: A jak ty bláznivý koně chci dohonit slunce, když zapadá,

písničku kolejí, který se tam někde v dálce snad setkají,

chci tiše zpívat a hrát jenom pro ně, než prach na ni napadá,

a zapomenout, že se ještě někdy rozední,

kolem hlavy mám svatozář holky od koní,

když zavírám oči a doufám, že předhoním aspoň o kousek čas.
2. Ztracená v rozpacích, když o tobě sním

a do těch snů se mi připlétá

i vůně potu a zkosenejch trav,

a pak se tiše vytrácíš,

stejně po dnech krátkejch vteřin štěstí,

po nocích hlídám telefon,

a krabice na sny pro hloupý holky nezvoní.
R: + dráhy čar osudu odkloním, a příště, až se probudím,

možná to budu zase já, tak jako dřív ...

HLÍDAČ KRAV

1. Když jsem byl malý, říkali mi naši:

"Dobře se uč a jez chytrou kaši,

až jednou vyrosteš, budeš doktorem práv,

takový doktor sedí pěkně v suchu,

bere velký peníze a škrábe se v uchu,"

já jim ale na to řek':"Chci být hlídačem krav."
R: Já chci mít čapku s bambulí nahoře,

jíst kaštany a mýt se v lavoře,

od rána po celý den zpívat si jen,

zpívat si: pam pam pam ...
2. K vánocům mi kupovali hromady knih,

co jsem ale vědět chtěl, to nevyčet' jsem z nich:

nikde jsem se nedozvěděl, jak se hlídají krávy,

ptal jsem se starších a ptal jsem se všech,

každý na mě hleděl jako na pytel blech,

každý se mě opatrně tázal na moje zdraví.
R:
3. Dnes už jsem starší a vím, co vím,

mnohé věci nemůžu a mnohé smím,

a když je mi velmi smutno, lehnu si do mokré trávy,

s nohama křížem a s rukama za hlavou

koukám nahoru na oblohu modravou,

kde se mezi mraky honí moje strakaté krávy.
R:
CHICAGO

1. U Cottona v baru dělají šťáru, v sodovce whisky hledají

nemůžem sloužit, račte se ploužit za chlastem jinde potají.

Dvě lehký slečinky musely do sklínky ukázat obsah žaludku

jestli prej náhodou nepily se sodou brandy, whisky nebo griotku.
R: Prohibice řádí jako mor, posteskl si policejní sbor,

Al-Caponův nejsilnější gang rozhodl se koupit novej tank.

Ztráty na životech, zbytečný oběti, abstinenti pláčou dojetím,

zrušte prohibici, nejsou k dispozici prostředky na boj s podsvětím.
2. Jednomu tajnýmu, psaly to noviny, co chtěl po stopě chlastu jít

docela náhodou, všichni jsou bez viny - práskl mu v bytě dynamit.

Falešnej basista s velikým futrálem neuměl na kontrabas hrát

měl ale mušku, svou strojní pušku dovedl skvěle ovládat.
3. V období prohibice vyjít si do ulice každej má děsně velkej strach

pálí se na černo a slavný Palermo může se klidně zahrabat.

Auťákem pohřebním flaškama nacpaným, před sebou skoro celej svět

swingovým tónem altsaxofonem vracím se do třicátejch let
ZROZENÍ HVĚZD

1. Zrození hvězd čas vykřesá kvapem

a můžou mě vést, až vyryju drápem

staré medvědice do skály větrů tvůj obličej.

Kraj otěhotněl jak prvnička v máji

tou padlou tmou a někde ve stáji

se splaší koně a přiklušou blíž, ke mně blíž.
R: A březí klisna má oči jako ty a sedlo z něhy

možná se jí stýská, možná je zraněná a možná je ty

všechno možná, všechno možná bude lepší než dřív.
2. Let létavice mi do uší zpívá

píseň panice, co z tváře ti slíbá

tvůj vodopád slz a měsíční prach, co ty víš.

Kraj indiánů mě úsvitem vítá

a ranní déšť mou …….smývá

jsi vzdálená víc, co můžu ti říct jen to, že
R: Březí klisna…
HEIDI, DĚVČÁTKO Z HOR

1. Toulal jsem se v létě po kopcích bez kompasů a map

spával u ohňů jak vandráci, v noci se toulal po hvězdách,

na ten můj život plnej náplastí a stehů

sbíral jsem sílu, abych došel ještě dál.
R: Ráno mě jak víla probudila,

kytku v náručí, v očích žár a vzdor,

Heidi děvčátko z hor
2. Potom šeptem říká - pomoz mi, živou vodu najít mám

takže napočítej do osmi, tolik dnů pak budeš sám.

A já jsem hledal tam v horách vodu slepcům,

to abych věděl, že i dobrem dá se žít.
R: Ráno…
3. Příběh jak z pohádky zbyl, už jsem ji neviděl

ale sám sobě slíbil, lidem pomáhej
R: Ráno…
ZÁZRAKY SE DĚJÍ

1. Džunglí probíjíš se samotná,

Robinsonko vím, že vydržíš,

na nohou máš pota strachu,

a přesto vstává z prachu touha žít, žít dál.
R: Máš jenom naději, ta hoří, jen ať se neuhasí

zázraky dějí se i v bouři, ať nohy nepodrazí,

teď ostrou mačetou se stává vůle tvá.
2. Chvílemi se zdá, že umíráš,

když z očí modrých, jako len

ztrácí se jiskra z nebe

a dravci kolem tebe snášejí se blíž.
R: Máš jenom…
3. Končí film a světla zhasínají

a v hlavě o poznání víc,

že vůle zvítězila, cestu si prorazila

lidská touha žít.

R: Máš jonom…
ZVONÍK

1. Nahoře na věži houpá se zvon

a pod ním stojí právě on

je to zvoník, zvoník z povolání

a má jen jedno jediný přání.
R: Olovo na lidi, olovo na lidi dám

já Quasimodo z Notre dam.

Trámy a kameny, trámy a kameny jen

dolů z okna ven na lidi dám.
2. Každý den lano do rukou bral

jen aby ty zvony rozhoupal.

Zvony, ty zvony krásně zněly,

které on tolik miloval.
R: Olovo…
3. Ten zvoník měl rád cikánku

krásnou a půvabnou jako květ.

Ona mu však tu svoji lásku

tu pravou lásku nemohla dát.
R: Olovo…
AMERIČAN VE ŠTATLU

1. Yesterday jsem letěl z New Yorku gómnót na Malorku.

Pilot lapl hlášku větrnó, dám veksl na Brno.

Když jsem dole špizl Slatinu, vzpomněl jsem rodinu.

Můj děda tam kdysi ševcoval, s peklama kšeftoval.
R: Ať vám to je a nebo není k lochecu,

everyday drtím velkou bichlu hantecu,

s tím došprechčíš se klidně všady na světě,

jsi jako černej kůl na cizí planetě.

Ať vám to je a nebo není k lochecu,

everyday drtím velkou bichlu hantecu

a jako každej jinej dědův pagátl

pomalu Ameriku měním na štatl.
2. V JůEsEj tam dolů vod shora nenandeš kocóra,

škaredý só, vařit neznajó, do všeho kafrajó.

Můj fotr měl kliku šílenou, potkal se Boženou,

její famílija byla z Ivančic, tak co mohl chtět víc.

Baby and fajnový počasí, sama mě našla si,

hantecem jak bičem mrskala a tím mě dostala.

Že pré jezdí s matkó z Bytýšky na šífu pro šišky,

musím někde sehnat bycygl a valit na Prigl.
R:
BOURÁK ZNAČKY DODGE

Rec: Kolik je druhů různejch smrti trestů, všechny mám slíbený.

Až mi stáhnou neprůstřelnou vestu, budu to mít spočtený.

Spaní už taky nemám klidný, mám se čeho bát.

A poldové na mě nejsou vlídný, hledá mě leckterej stát.

Vlastně mám, co jsem jako kluk chtěl, stal jsem se šoférem,

tak co na tom, že to jednou skončí malérem ?

Až budu jednou viset a ty se, mámo, zeptáš proč,

můžu říct jenom jediný: Za to může bourák značky Dodge

"Tak kam to bude dneska, šéfe?" "First National Bank!" "Oh, yes…"
1. Pancéřová Dodžka je můj vysněnej vůz,

šest vejfuků za mnou zpívá svý gangsterský blues.

Když naplno zmáčknu tyhle svý varhany,

můžu si bejt jistej - poldové jsou nahraný.

Jó, pancéřová Dodžka marnivá ženská je

vždyť se každej druhej tejden jinak lakuje

a jako velká dáma dvakrát šaty nemívá,

právě tak moje Dodžka ráda čísla měnívá.
2. Pancéřová Dodžka zná temný uličky, na všechny dotěrný poldy zná svý fintičky.

V jedný ruce volant, v druhý lehkej kulomet až se mě soudce dočká, vydá to na pár let.

Pancéřová Dodžka je auťák pro můj vkus, nikdy nestačil jí žádnej policejní vůz,

x-krát jsem jim ujel a ujedu jim zas, až to jednou kiksne, dostanu provaz.
3. Pancéřová Dodžka je můj vysněnej vůz, mistr kat se dočká a pak bude šlus.

Dvanáct poldů na Harlejích bude můj doprovod

než pod černým trámem podrazej mi schod.

Pancéřová Dodžka je pro mě pravej vůz i když z mýho života ufikla pěknej kus.

Táhnu ke všem čertům, vždyť nejsem posera ať si Lojza Kápon hledá novýho šoféra.
ČTYŘI ZPŮSOBY

1. Vytáhnu z kufru Mauzera a promažu ho fest,

pak vyhledám tě za šera, tak o pátý, či v šest.

Až budeš tančit s frajerem, s tím Vencou, co má knír,

či s továrníkem Majerem si vyjdeš na špacír.

Hrom tě vem, ty zlořečená dívko, už jsi dávno zralá pro kladívko,

abych tě jím přes ten tvůj drdol švih,

švih bych tě dřív, kdybych to bejval stih'.
2. Nabrousím kudlu z nerezi, abych ti ránu dal,

tam, kde už dávno nevězí ten zatracenej sval.

Ta sigma pumpa prokletá tak vysála můj cit,

že spadla na mě roleta černá jak antracit.

Srdce tvý, ty zlořečená zmije za pět piv už kdekdo prodá mi je,

nemáš už nic, jenom ten jistej flek,

abych měl tip, kam bych tě pích či sek.
3. Upletu špagát z konopí na ten tvůj outlej krk,

málokdo z lidí pochopí, proč hledám dub či smrk,

eventuálně babyku, neb rozsochatý buk,

pak dám si párek v rohliku a bude mi to fuk.

Hrdlo tvý, ty zlořečená dámo zdá se býti pro mě přichystáno.

Ať se budeš ze svejch činů třeba kát,

zavěsím ten špagát s tebou na akát.
4. Já dobroušený karafy naleju vitriolk,

pak do karafy narafičím puget gladiol.

Těch kytek bude, darhý dítě, plnej vobejvák

a některá z nich připraví tě, milá, o kejhák.

O ten kejhák zlořečená ženo, kterej bejval tvý jeiný věno.

Už nebudu myslet na tvý poprsí

a že mě oběsej, mě mrzet nemusí.
JENOFÉFA

1. Cowboyové slyšte píseň mou, nechte chvíli těch pitomejch krav,

v Utahu jsem nechal lásku svou, Jenoféfa zve se ona squaw.

Vlasy má jak řeka zvlněný, oči jako květy šalvěje,

pro ty oči mám hned splněný, co přeje si i co si nepřeje.
R: Jenoféfo, Jenoféfo, Jenoféfo, prérie spí.

Jenoféfo, Jenoféfo, Jenoféfo, má píseň zní.

Kdyby měsíc nemusel ti svítiti tmou

jistě by ti se mnou zpíval písničku mou.