Američan ve Štatlu
Yüklə 2,53 Mb.
|
kopne tě do zad mrtvola tam odpočívá starej vandrák Ben (dívenko má ajajá kva kva kvá ňuf ňuf ňuf) kterej se napil z lásky Lizolu tam odpočívá starej vandrák Ben (dívenko má ajajá kva kva kvá ňuf ňuf ňuf) kterej se napil z lásky Lizolu 2. K půlnoční duchů hodině vylézá z hrobky rodinné kosti mu chrastí a zuby cvakají za ním řada duchů v kombiné 3. Po smrti se nafouk a puk jináč to byl fajnovej kluk teď už v něm červi jak v sejru rejděj dál dělají si z něho ementál 4. = 1. KŘÍŽEK 1. Neptej se mě na nic když tě blízko mám nestačí jen být jen být kdyby život náš byl jenom dým a klam tak ty jsi to v co uvěřím 2. Víš jak člověk někdy bývá strašně sám smutnej ze svých vlastních vin s tebou vždycky pocit že i žiju mám že nejím jenom spím a bdím R: Jsi můj proud co někam odnese mě jedno je kam jsi můj rým já verše další vždycky u sebe mám co zapadnou když napadnou 3. Udělám ti křížek palcem na čelo jak dělávala bába nám aby žádný pokušení nesmělo přes práh dveří nikdy k nám 4. Aby bída, co se o svět pokouší s kosou chodí duše brát utekla a nikdy ať to nezkouší miluješ mě mám tě rád R: Jsi můj proud… R: Jsi můj proud… BLUES FOLSOMSKÉ VĚZNICE 1. Můj děda bejval blázen Texaskej ahasvér a na půdě nám po něm zůstal vošoupanej kvér ten kvér obdivovali všichni kámoši z okolí a máma mi říkala nehraj si s tou pistolí 2. Jenže i já byl blázen tak zralej pro malér a ze zdi jsem sundával tenhleten dědečkův kvér pak s kapsou vyboulenou chtěl jsem bejt chlap all right a s holkou vykutálenou hrál jsem si na Bony a Clyde 3. Jenže udělat banku to není žádnej žert sotva jsem do ní vlítnul hned zas vylít jsem jak čert místo jako kočka já utíkám jak slon takže za chvíli mě veze policejní anton 4. Teď okno mřížovaný mi říká, že je šlus proto tu ve věznici zpívám tohle Folsom blues pravdu měla máma radila nechoď s tou holkou a taky mi říkala nehraj si s tou pistolkou PLAMENY 1. Plameny vítr rozfoukal a oheň stejně dohořívá každej už zpíval každej hrál a písní stále neubývá tak než nám zvlhnou ranní rosou kytary zabalit a vstát půjdeme spát půjdeme spát k noci patří spaní a na polštáři z dlaní necháme si o toulání zdát 2. Plameny popel spolykal a ráno po špičkách se blíží kdo ví kam vydáme se dál a kde se naše cesty zkříží už jenom kousek noci zbývá a každej zpíval každej hrál tak půjdeme dáol půjdeme dál rána patří dálce a zalomení palce je signálem co uvolní nám trať VODNÍK 1. Posvěcený deštěm který padá z nebe vlasy jako vodník pod šosem to zebe z kůže břízy když narodil se oheň vysuší jim promáčenej den 2. Malovaný sluncem hnědou barvou klasů indiánský hrátky starejch dobrejch časů večer zvedaj' hlavu do rozsvícenejch hvězd lesem zazní písně dlouhejch cest 3. Na krku svý znamení raka kotvu list na rukávech domovenky z kterejch můžeš číst na srdci sem tam záplata jak život šel mlčej' k ohni když se rozhořel R: Krásný noci plný bílejch hvězd a kamarádů vyzpívaný touhy kluků z měst plný bláznivejch snů 4. Jiný písně zazněj' než učili se zpívat jinak viděj' svět než učili se dívat v celý přírodě se nenajde tak hned tolik hrůzy co už stvořil ten náš svět 5. A tak vyšlápli si ránem a první listy stránek popisujou písmem co poslal z lesů vánek hledaj' na slunci si místo kdo z nich ví co zítra na ně svět zas vymyslí R: Krásný noci… HONZÍK 1. Prsty otlačený od řemínků náplast na patách prach až pod víčkama, sluncem znavený čekaj' na nádražích na lavičkách až pojede jim ten správnej vlak 2. Šátky na krku a širáky a páry těžkejch bot podle doby název pionýr či skaut co je po jménu chtěj' na chvilku si vlastní život do svejch rukou vzít R: Přišli zpívat jen a hrát trochu si postěžovat že se jim moc stejská že tak strašně máme práce že už nezbývá nám na ně vůbec čas 3. Vážný až by člověk brečel čelem do zdi narážej' potom s natlučeným nosem zase dál s léty mnohý člověk pochopí a radši zapomene to co tolik chtěl R: Přišli zpívat jen a hrát… IGELIT 1. Ukrytý v stínu lesa igelit to kdyby přišel k ránu déšť pod hlavou boty nůž tátovu bundu šitou z maskáčů k ránu se mlhy zvednou a ptáci volaj hele lidi svítá pak větvičky si nalámou na oheň, aby uvařili čaj. R: A všichni se znaj znaj znaj a blázněj a zpívaj a po cestách dál dál dál hledaj normální svět 2. Ukrytý v stínu lesa kvečeru znavený nohy skládaj kytara zpívá o tom jak dřív bylo líp ten kdo neví nepochopí nepromíjí čas nic všechno vrátí ta chvilka co máš na život ti uplyne jak od ohýnku dým R: A všichni se znaj… Ukrytý v stínu lesa igelit to kdyby přišel k ránu déšť.. NA KAMENI KÁMEN 1. Jako suchej starej strom jako všeničící hrom jak v poli tráva připadá mi ten náš svět plnej řečí a čím víc tím líp se mám R: Budem o něco se rvát až tu nezůstane stát na kameni kámen a jestli není žádnej Bůh tak nás vezme země vzduch no a potom amen 2. A to všechno proto jen že pár pánů chce mít den bohatší králů přes všechna slova co z nich jdou hrabou pro kuličku svou jen pro tu svou R: Budem o něco se rvát… 3. Možná jen se mi to zdá a po těžký noci přijde přijde hezký ráno jaký bude nevím sám taky jsem si zvyk na všechno kolem nás R: Budem o něco se rvát… Laj la laj ... NAD SÁZAVOU 1. Do noci před tunelem zahoukal poslední vlak co veze opožděný nádražáky domů spát zhasni tu písničku a napít mi dej před spaním chci si ještě přečíst pár hvězd ta řeka je jak pohádka co vyprávěli naši v chajdě kde byl klid 2. Mravenčí skála plná našich jmen a pražce plný hřebů z kterých jsi si letopočet přečíst moh viadukt kam ses chodil učit bát jak strašně duní když projíždí vlak a táta s mámou co foukali nám rány když chodili jsme domů spát R: Nad Sázavou nad Sázavou občas vzpomene si člověk asi na ty časy krásný kdy zpívali jsme Brontosaury Spirituál 3. Do noci před tunelem zahoukal poslední vlak co veze opožděný nádražáky domů spát u trati ostružiny vykvetly zas v Sázavě zase prej je hromada ryb a dokonce prý indiánský teepee se tu objevilo bude líp R: Nad Sázavou… R: Nad Sázavou… MÁYOVKY 1. Dávno už v polích ztichnul pokřik vran měsíční záře vločky poletují tu a tam to jednou večer přišla paní zima pozeptat se co a jak se mám 2. Dřevěbý teplo voní po trámech nechal jsem vodu ohřát na čaj na grog na kamnech pak v rohu u skleničky začal jsem si zpívat o tom jak dřív bylo líp R: Asi už stárnu nebo hloupnu snad já jsem měl Máyovky a Wolkera rád než jsem šel s holkou řek jsem stokrát snad jak je mi milá něžná hezká a jak bych chtěl jí mít rád 3. Najednou všechno se to zvrtlo tak na pramen žába sedla a na helmy černej pták a já si myslím že na tenhle podivnej svět asi nepatřím 4. Jen ta má Sázava mi občas vrátí chuť se smát někdy se zastaví tam přítel děvče kamarád pak v rohu u skleničky zpíváme si o tom jak dřív bylo líp R: Asi už stárnu… Dávno už v polích ztichnul pokřik vran měsíční záře vločky poletují tu a tam to jednou večer přišla paní zima pozeptat se co a jak se mám ŠVESTKOVÝ KNEDLÍKY 1. Teplej vítr ze strniště fouká pantáta se z vokýnečka kouká říká si pro sebe to bude votrava už se na poli seče votava R: Švestkový (mňam mňam mňam) knedlíky ty já mám tůze rád když je mám (mňam mňam mňam) k obědu dám si je třeba stošestkrát za sebou Švestkový (mňam mňam mňam) knedlíky sladký jak med ty já bych neměnil ani za celičkej svět 2. Žil jsem jednou s bábou nadivoko chtěla si mě udělat voko švestkový knedlíky chtěla navařit nechtěly se jí mrše podařit R: Švestkový… 3. Vařila je od samýho rána byla z toho celá upatlaná švestky do knedlíků zapomněla dát chtěla je tam mrcha prstem našťouchat R: Švestkový… QUANTANÁMO 1. Palmy se kývají z krčmy zní opilé hlasy vítr si pohrává s vlajkou z pruhů a hvězd blyští se bodáky hlavně a tankový pásy víří bílý písek vyprahlých a slaných cest R: Quantanámo hejá Quantanámo Quantanámo hejá Quantanámo Quantanámo hejá Quantanámo Quantanámo hejá Quantanámo 2. Dál k moři táhnou se šedivé pruhy drátů vítr si pohrává s vlajkou z pruhů a hvězd bodáky tanky a vojáci spojených států víří bílý písek vyprahlých a slaných cest R: Quantanámo… 3. Whisky na rtech chladí a v hrdle ohnivě pálí na polích zraje třtina a schne tráva moře se valí a příboj se tříští o skály harmonika zpívá písničku Quantanáma R: Quantanámo… ORANŽOVÝ EXPRES 1. Už z rodnýho ranče vidím jen komín a stáj už z rodnýho ranče vidím jen komín a stáj rychlík v barvě pomeranče už mě veze tak good bye 2. Tak jako světla herny mě stejně vždycky rozruší svit brzdařský lucerny komáři jisker v ovzduší a pak když oranžový expres mi houká do uší Rec: Hellou kam jedeš tuláku? nevim na New York? nevim nebo na Nashvill? nevim mě stačí když slyším jak ty pražce drncaj důdá důdá důdá dou 3. Sedím si na uhláku a vyhlížím přes okraje ve svým tuláckým vaku šmátrám po láhvi tokaje píseň oranžovýho vlaku si zpívám do kraje 4. Už z rodnýho ranče nevidím komín a stáj rychlík v barvě pomeranče sviští na New York good bye GHETTO 1. Jako tenkrát svý mámy slyším tichej hlas jak pohádku mi šeptá zas tam v ghettu 2. Jako tenkrát zase slyším slanej vítr vát a na rezavý ploty hrát tam ghettu R1: Jestli se tam vrátíš jestli se tam vrátíš tak dej na svou šťastnou hvězdu tenhle kříž slabost víru zmáhá ale to se stává lidem zlejm nedívej se za sebe a z ruky nehádej 3. Tak to bejvá že nechutná ti chleba jíst a umírá se na závist tam v ghettu 4. Zdi čas smejvá tak marný je chtít na ně psát když není dům co směl by stát tam v ghettu R2: Každej žijem ve svým ghettu se svou pravdou sám jen hudba zní když poslední čas na prach se promění 5. Jak už tolikrát zase slyším slanej vítr vát a na rezavý ploty hrát tam ghettu 6. Jako tenkrát svý mámy slyším tichej hlas jak pohádku mi šeptá zas tam v ghettu tam v ghettu tam v ghettu BALADA (VZPOMÍNKA NA KREDO) 1. Slunce zhaslo hvězdy svítí usnul kraj a spí i kvítí ptáčkové i červánek šli spát oheň hoří oči planou Manitou bdí nad osadou slyš baladu kterou ti budu hrát 2. Jednoho dne se pár trempů vydalo k řece do kempu přírodou tak jarem vonící neštěstí se tiše kradlo aby plnou vahou padlo na trempy tak nic netušící 3. V podvečerním tichém šeru jedou k protějšímu břehu kde je kamarádi čekají vtom se loďka zakymácí dívka rovnováhu ztrácí a ve všech až dech se zatají 4. V temných vodách tiché říčky mizí tělo mladé dívky kamarád jen loďku obrací jen veksl ze sebe strhl a do temné vody se vrhl aby zachránil dívku tonoucí 5. Voda plyne a čas letí škoda jednou těchto dětí jimž příroda byla mateří ve vlnách jsou těla zkrytá všemi trempy pláč teď zmítá dvě místa v osadě osiří 6. Od těch dob na Krédo kempu schází se vždy mnoho trempů kde na kamarády vzpomínají vždyť je na mohyle psáno co je dobrým trempům dáno že se jednou všichni potkají všichni potkají NETOUŽíM PO LUSTRECH Z KŘIŠŤÁLU 1. Můj vlak má z jisker nad komínem květen zvuk výhybek mi stáčí pohled zpět o moc bohatší se vracím z toulek svých nesním o přepychu a mám na rtech smích 2. Znám dálnice i světla velkých měst má kytara zná touhy dlouhých cest rytmus vlaků i blues lopatkových kol všechny písně které vrací klenba hor R: Už vím proč lidé sní když píseň vlaků zní a vidí měsíc mezi mraky plout 3. Znám cesty po nichž musí člověk jít i údolí kde písně mohou znít proudy řek co mají lesky korálů a tak netoužím po lustrech z křišťálu 4. Můj vlak je ten ve kterém můžeš snít má dlouhou kolej jako bílou nit v něm myslím na to všechno co mám rád když vidím měsíc nad kolejí plát R: Už vím proč lidé sní… 5. = 3. …a tak netoužím po lustrech z křišťálu STROM 1. Polní cestou kráčeli šumaři do vísky hrát svatby pohřby tahle cesta poznala tisíckrát po jedné svatbě se chudým lidem synek narodil a táta mu do prašný cesty života strom zasadil R: A on tam stál a koukal do polí byl jak král sám v celém okolí korunu měl korunu měl i když ne ze zlata a jeho pokladem byla tráva střapatá 2. Léta běží a na ten příběh si už nikdo nevzpomněl jen košatý strom se u cesty ve větru tiše chvěl a z vísky bylo město a to město začlo chtít asfaltový koberec až na náměstí mít R: A on tam stál… 3. Že strom byl v cestě plánované to malý problém byl ostrou pilou se ten problém snadno vyřešil tak naposled se do nebe náš strom podíval a tupou ránu do větví snad už ani nevnímal R: A on tam stál… 4. Při stavbě se objevilo že silnice bude dál a tak kousek od nové cesty smutný pařez stál dětem a výletníkům z výšky nikdo nemával a přítel vítr si o něm píseň na strništích z nouze hrál R: A on tam stál… KRAJINA POSEDLÁ TMOU 1. Krajina posedlá tmou (krajina posedlá tmou) vzpomínky do sedla zvou (vzpomínky do sedla zvou) nutí mě vrátit se tam (nutí mě vrátit se tam) kde budu na věky sám (kde budu na věky sám) kde místo úsměvů tvých čeká jen řada snů zlých a místo lásky nás dvou (a místo lásky nás dvou) krajina posedlá tmou (krajina posedlá tmou) 2. Když západ v očích ti plál s tebou jsem naposled stál i když jsi čekla víc přijel jsem tenkrát ti říct že mám tě na každej pád jedinou na světě rád a pak jsem zase jel dál a západ v očích ti plál 3. Proč jsem se vracel tak rád proč jsem měl touhu se smát když cestou řekli mi Joe ta nikdy nebude tvou že láska mizí jak dým to dneska proklatě vím jedno však musím se ptát proč jsem se vracel tak rád NÁVRAT DOMŮ 1. Já zas jak dřív jdu tou cestou sám podél zdí kde stál starej prám R: Zas jak dřív větve bříz mě zvou tam nad řekou mou je k oblakům blíž 2. Čas dětskejch snů tu zůstal stát mámy dlaň už mě nesmí hřát R: Zas jak dřív… 3. Domků pár spí tu v údolí prázdnej dvůr a pár soukolí R: Zas jak dřív… 4. Bůh ví proč já (bůh ví proč já) zdvíhám číš (zdvíhám číš) ten návrat můj (ten návrat můj) útěkem je spíš DLOUHÝ ČERNÝ ZÁVOJ 1. Stalo se to dávno už je to roků pár chlapa zabili prej tam co stával bar dva to viděli a oba říkali že vypadal jak já ten chlap co utíkal R: Každou noc když všichni spí její pláč až k mýmu hrobu zní nikdo neví nikdo nezná nikdo to neví jen já 2. Soudce se mě ptal jaký máš alibi buď jsi někde byl nebo's ho zabil ty a já tam mlčky stál a pot se ze mě lil jen kamaráda žena ví kde jsem tu noc byl R: Každou noc… 3. Už oprátku mi chystaj a kněz mi sbohem dal a dole byla žena co já s ní tu noc spal dole byla ona vedle ní kamarád myslí že má jen jeho a to mu nechci brát R: Každou noc… NA VÁNOCE RÁNO 1. Na vánoce ráno štědrej den tehdy byl já se v cele temný jak smutek probudil na vánoce ráno bejvalo rok co rok já chodil do Jacksonu pít brandy svý a grog R: [:Holka ach holka dobře to víš proč já byl tenkrát u brandy a teď je u mě mříž:] 2. Na vánoce ráno já zas do Jacksonu šel šerif Brand tam holku mou na svejch kolenou měl na vánoce ráno ráno když ztichnul jek a křik na zemi ležel šerif Brand o kus dál pomocník R: Holka ach holka… CITRONÍK 1. Na úbočí skalistejch hor měl táta farmu svou a v zahradě nám rostl strom s košatou korunou já v jeho stínu skrýval se před sluncem poledním a poslouchal jak vítr z hor ve větvích táhle zní R: Citroník tiše šeptal píseň kterou táta znal já jen stál na nic se neptal přesto jsem se lásky bál láska prý krásou vábí barvu citrónů prý má vůní svou mnohého zmámí trpký plod však ukrývá 2. Pak přešlo ještě mnoho jar já s tátou v City byl a zahlíd jsem tam ideál však pouhej sen mi zbyl tu krásnou rusovlasou Pat si jinej na ranč vzal a já ač jsem jí víc měl rád jak v plotě kůl jsem stál R: Citroník tiše šeptal… 3. Když vrátil jsem se s tátou zpět cit dal jsem otěžím na koni svým jsem projel svět a lásce nevěřím pod citróníkem sedávám ve chvílích truchlivých a zdá se mi že vítr z hor přináší dívčí smích R: Citroník tiše šeptal… ŽLUTÍ SOKOLI 1. Že čápi děti nenosí už dávno vím od kohosi kdo v tomhle směru zkušenější byl že ježíšek je tatínek a bludička je plamínek jsem časem taky jakž takž pochopil že polednice nechodí a palečci se nerodí mě dávno v hloubi duše nebolí jen nedokážu pochopit proč když jsem mírně přiopit mi lítaj bytem žlutí sokoli podnikají nálety na tuzexové tapety v telefonu vidí hraboše je smutnej pohled na dravce jak domělého hlodavce odnášejí mladým do koše 2. Pak za pomoci sousedů dva zezadu dva zepředu Yüklə 2,53 Mb. Dostları ilə paylaş:
|