|
Proč jste mě moje pistole proč jste mě zklamaly
|
səhifə | 24/28 | tarix | 22.01.2018 | ölçüsü | 2,53 Mb. | | #39781 |
| 3. Proč jste mě moje pistole proč jste mě zklamaly
zapláče děvče v údolí že jsem byl pomalý
R: Teď už je ráno…
HELEN
1. Silnice jsou vlhký k ránu já vzpomínám na tvý oči Helen
na chléb s máslem bílou kávu tělo hebký jako trávu Helen
udejchanej polibek se špetkou strachu že se někdo dívá
to zbylo ti z tvejch patnácti i s úsměvem co rozpaky zakrývá
2. Dál jsou to vlasy žlutý tak že ve slunci se na ně dívat bolí
a tváře zvlhlý od potu co při polibku zachutnají solí
oči svítí v letních ránech mnohdy víc než slunečnice květ
to všechno Helen poukázkou je na pár dalších spokojených let
3. Silnice jsou vlhký k ránu a s nima i moje oči Helen
vzpomínám jaký to bylo stop jsem vůz co jede kilo Helen
[:oběd dám si v bistru v městě kam jsem vlastně vůbec nechtěl jet
potkám tě zas za pár pátků pro pár dní snad nezboří se svět:]
VŠECH VANDRÁKŮ MŮZA
1. Přišla k nám znenadání hubená až hrůza
a řekla že je můza všech vandráků z Čech
to nebyl hřích po nocích než po kytáře sáhla
tak nám chleba kradla a čmárala po zdech
R: Halelůja zavírá se brána
my zpívat chcem do rána
než napadá sníh
halelůja kteroupak si dáme
než skončíme s pánem
na hřbitově obutý
2. Na Moravě z demižónu dobré vínko pila
tak mezi námi žila spousty hezkejch dní
až jeden pán v limuzíně začal po ní toužit
budeš mi holka sloužit a oženil se s ní
R: Halelůja…
3. Každou noc po milování skládala mu hity
a kašlala na city na obyčejnej lid
za pár let tahle můza dneska služka Mici
skončila na ulici a pod mostem má byt
R: Halelůja…
Vraťte nám vraťte nám
tu všech vandráků můzu
má roztrhanou blůzu
TO JSME JEDNOU SEDĚLI
1. To jsme jednou seděli s chlápkama v hospodě
povídali o dřině o chlebu o vodě
když tu náhle přilít mladej Johny ze statku
že prej zahlíd ňákou ženskou v lodi u hrádku
2. Chvíli bylo ticho potom šerif řekl jen
ženská kluku bláznivej tak to musel bejt sen
chlapi smíchy zařvali jen já u okna stál
a zíral na to zjevení ďas aby to spral
3. Pak jsi tiše vešla jako lvice před bojem
lokál rázem zmlkl tvojí krásou opojen
ty ses trochu usmála a řeklas koupím rum
tomu kdo mě ještě dneska opraví můj člun
4. V tu ránu byl kdekdo z chlapů mistr lodnickej
všichni svorně tvrdili že tu loďku opravěj
když jsi do ní sedala už slunce zapadlo
a já s hrůzou zaháněl co mě napadlo
5. Za pár tejdnů z údolí dorazil pošťáckej
hned nám říkal co si všichni dole vyprávěj
že zas ňákej blázen o skály rozbil člun
prej tělo nikde nenašli já mlčky polknul rum
S.O.S
1. Zas už se valí další bouže nad zemí
já mezi krama zemřu sám
saně psi a můj stan jsou v ledu pohřbený
lidí se už nedovolám
R: Příjem za polárním kruhem volám S.O.S.
a s nalepeným uchem na repráku čekám zprávu
příjem uragán se zbláznil doma říjen
mě led už oči zasklil napořád
2. Svoje memento jsem krví podepsal
zabalil kůží tulení
naposled signál do étéru odeslal
už slyším hrany zvonění
R: Příjem za polárním kruhem…
DŘEVĚNEJ SPACÁK
1. Cesta je dlouhá můj kůň už nemoh bohužel
cesta je dlouhá já nakonec jsem smůlu měl
lidi mi říkaj že jsem neměl nikoho rád
synku můj malej nezkoušej bejt desperád
R: Tak už mě vezou dřevěnej spacák
chlapi mě do něj položej naznak
loknu si rumu aby mi uvnitř bylo teplo
tak už mě vezou dřevěnej spacák
a já jen prosím aspoň o náznak
jestli mě čeká nebe anebo černý peklo
2. Cesta je dlouhá za sebou cejchy dech zákona
cesta je dlouhá mše za mou duši se nekoná
když jsem slít z koně hned se začal ďábel smát
synku můj malej nezkoušej bejt desperád
R: Tak už mě vezou…
3. Cesta je dlouhá posetá kříži mnoha jmen
kulka tak pálí jak slzy v očích mojí Džejn
než zhasnou stíny já chtěl bych ještě varovat
synku můj malej nezkoušej bejt desperád
MÉHO KONĚ SEN
1. V dálce dobrá stáj a kolem nás široký kraj
brachu můj ty cestou domů sníváš
támhle za kopcem co splývá s obzorem
odměnou tvou bude voda a stáj
2. Když uzdu povolím začínáš snít
o stádu prérijním jak běžíš s ním
já vím že cestou míváš ve snech svou dobrou stáj
únavou a žízní kdyš cestou zmíráš
kdo svému koni sen umí vyplnit jen
mívá sám přítele v něm
3. Když uzdu povolím začínáš snít
o vodě studené jak běžíš k ní
a tím že stále sníváš a přítele svého máš rád
domů blíž k stáji doklopýtáš
vzduchem vlnícím rovinou míříš
prachem vířícím k údolí sjíždíš
támhle za kopcem co splývá s obzorem
[:odměnou tvou bude voda a stáj:]
KDE SE TU VZALI
1. Když Einstein od psacího stolu sáh svou teorií po hvězdách
a v posluchárnách jako král jen v manšestrákách svetru stál
nám ostatním se úžil dech a mráz nám běhal po zádech
my častokrát se sami sebe ptali co jsou to zač kde se tu vzali
2. Snad přinesl je hvězdný prach co cizí mlhovinou táh
stroj kterým pluli dál a dál snad Leonardo maloval
a možná měli jiný cíl a stavili se na pár chvil
my častokrát se sami sebe ptali co jsou to zač kde se tu vzali
na na na na…
3. Ty nejmoudřejší z moudrých hlav však vždycky zdobil skromný háv
a tak není těžké pochopit že zcela jiným mohl lid
tak často pomník vystavět už odedávna plet se svět
my častokrát se sami sebe ptali co jsou to zač kde se tu vzali
NEZRALÉ MALINY
R1: Těch našich her a malin nezralých
těch by nám líto mělo být
všech orlích per tras na sever a jih
a dívek co jsme mohli mít
i prvních ňader prvních polibků
všech zatím nepoznaných cest…
lézt ještě jednou přes plot pro kytku
a odpovědnost za to nést
1. Pro nás to byl Ferlinghetti Semafor a Beatles
sem tam dobré předsevzetí špek na který vlítls
stejné lásky stejné řeči holky v krinolínách
taky stejná nebezpečí první kroky v džínách
2. Dělali jsme stejné chyby tak jako vy dneska
nedodržovali sliby jen když byla hezká
často jsme si připadali znechuceni světem
rodiče nám nadávali potom zas my dětem
3. Rozeznat jsme neuměli povinnost a právo
s kytarou jsme často bděli déle než je zdrávo
co tu po nás vlastně zbylo nebudu vám líčit
hlavně že to vůbec bylo nenechte to zničit
R1: Těch vašich her a malin nezralých
těch by vám líto mělo být
všech orlích per tras na sever a jih
a dívek co jste mohli mít
i prvních ňader prvních polibků
všech zatím nepoznaných cest…
lézt ještě jednou přes plot pro kytku
a odpovědnost za to nést
TŘI BÍLÉ VRÁNY (KLUZIŠTĚ)
1. Strejček kovář chytil kleště uštíp z noční oblohy
jednu malou kapku deště a ta mu spadla pod nohy
nejdřív ale chytil slinu tak šáh kamsi pro pivo
pak přitáhnul kovadlinu a obrovský kladivo
R: Zatím tři bílé vrány pěkně za sebou
kolem jdou někam jdou do rytmu se dívají
tyhle tři bílé vrány pěkně za sebou
kolem jdou někam jdou nedojdou nedojdou
2. Vydal z hrdla mocný pokřik ztichlým letním večerem
pak tu kapku všude rozstřík jedním mocným úderem
celej svět byl náhle v kapce a vysoko nad námi
na obrovské mucholapce visí nebe s hvězdami
R: Zatím tři bílé vrány…
3. Z podvíček mi vytrysk pramen na zmačkané polštáře
kdosi mě vzal kolem ramen a políbil na tváře
kdesi v dálce rozmazaně strejda kovář odchází
do kalhot si čistí dlaně umazané od sazí
R: Zatím tři bílé vrány…
NECHÁM SE NÉST
1. Nechám se nést kam ponese mě proud
nechám se nést s tím proudem budu plout
nechám se nést do města měst
do Kaira kde se zbavím pout
2. Nechám se nést kormidlem na zádi
nechám se nést mě řeka nezradí
nechám se nést do města měst
kde černá kůže nevadí
R: Tam z Kaira po suchu tam z Kaira po vodě
tam vede tisíc cest tisíc cest k svobodě
Tam z Kaira po suchu tam z Kaira po vodě
tam vede tisíc cest tisíc cest k svobodě
3. Nechám se nést kam ponese mě proud
nechám se nést a najdu tichej kout
v tom městě měst najdu svou čest
zbavím se těch proklatejch pout
R: Tam z Kaira po suchu…
BYL ČI NEBYL STVOŘEN SVĚT
1. Byl či nebyl stvořen svět žel nejsou na to svědci
však rozum učí přemýšlet a soudí naši předci
že v teplých vodách pramoří tam chtěli mít vše honem
čímž já jsem já ty jsi jenom vůl a on je pouze slonem
2. Tak v tomto dlouhém vývoji v té diferenciaci
se člověk spící ve sloji už z výčtu zvířat ztrácí
už formuje si vědomí už chce být pánem druhů
vždyž my jsme my a ty nám volku budeš dělat sluhu
R: Což zvíře to se podrobí když koukáš na něj zpatra
však běda přijdeš do doby kdy zapřáhneš i bratra
až jeden na trůn usedne a druhý do hlíny
pak ruka v pěst se pozvedne pak začnou dějiny
sólo na melodii sloky
R: Což zvíře to se podrobí…
EL PASO
1. Byla to krása když já do El Pasa
do těch ulic dřevěnejch zase jsem vjel
já z koně slez líně tam proti kantýně
kde z oken zvuk honky tonk piána zněl
R1: Ve dveřích mexická dívka stojí
a ve vlasech růži má
jsou dlouhý večery když roznáší cherry
a ve svých snech jenom mne objímá
R2: Dívka snědé kůže jak prérijní růže
v žilách žhavou krev mexické noci má
růžová kantýna a moje Feleena
už kolik nocí jen o ní se mi zdá
2. Já svý cherry dopil když na mě osopil
se chlap kterej marně měl Feleenu rád
dva výstřely štěkly já nebyl tak vzteklý
a snad proto on pad ale já zůstal stát
R1+ R2:
3. Hledal jsem spásu tak zády k El Pasu
já na cestu rychle se dal jako blesk
dlouho jsem se skrýval jak v prériji mýval
ale po mý Feleeně zmáhal mě stesk
R1: Ve dveřích…
4. Až konečně k ďasu já vyjel k El Pasu
tam ticho jaký jenom na pohřbech maj
pak obláček kouře a po něm ran bouře
a já stačil říct jen Feleena good bye
MÍSTO SVÝ HLEDÁM
1. Jednou jsem potkal holku
unavenou jak dech růže
na řasách měla déšť
vzpomínám že v očích zelených měla spánek
můžeš mě tím spánkem vést
R: Já jen místo svý stále hledám
bůh ví kterej stín jméno mý zná
bloumám po nocích dál mi schází
krásky co se ztrácí v temnotách
2. Já si rád představoval
jak mi brečí na ramenou
povídá že jsem sek se samotou
slyším zas její pláč jenže dávno už tu není
dálka se mi směje pod botou
R: Já jen místo svý…
MALIČKÝ NÁMOŘNÍK
1. Maličký námořník v krabičce od mýdla
vydal se napříč vanou
bez mapy buzoly vesel a kormidla
pluje za krásnou Janou
R: Za modrým obzorem dva mysy naděje
lákají odvážné kluky
snad právě na něho štěstí se usměje
cíl má už na dosah ruky
2. Maličký námořník v krabičce od mýdla
zpocený tričko si svlíká
moře je neklidný Jana je nastydlá
kašle a loďkou to smýká
R: Za modrým…
3. Maličký námořník s vlnama zápasí
polyká mýdlovou pěnu
loďka se potápí v takovýmhle počasí
je těžké dobývat ženu
R: Za modrým obzorem…
….i študák z koleje mají cíl na dosah ruky
JARO
1. My čekali jaro a zatím přišel mráz
tak strašlivou zimu nepoznal nikdo z nás
z těžkých černých mraků se stále sypal sníh
a vánice sílí v poryvech ledových
z chýší dřevo mizí a mouka ubývá
do sýpek se raděj už nikdo nedívá
zvěř z okolníh lesů nám stála u dveří
a hladoví ptáci přilétli za zvěří a stále blíž
2. Tak jednoho dne večer to už jsem skoro spal
když vystrašený soused na okno zaklepal
můj chlapec doma leží v horečkách vyvádí
já do města bych zajel doktor snad poradí
půjčil jsem mu saně a když sedlo zapínal
dříve než se rozjel jsem ho ještě varoval
nejezdi naší zkratkou je tam velkej sráz
a v týhletý bouři tam snadno zlámeš vaz tak neriskuj
3. Na to chmurné ráno dnes nerad vzpomínám
na tu hroznou chvíli když kůň se vrátil sám
trvalo to dlouho než se vítr utišil
na sněhové pláně si každý pospíšil
Jeli jsme tou zkratkou až k místu které znám
kterým bych té noci nejel ani sám
pak ho někdo spatřil jak leží pod srázem
krev nám tuhla v žilách nad tím obrazem já klobouk sňal
Někdy ten kdo spěchá se domů nevrací
MAŠLIČKA ČERNÁ JAK NOC
1. Tam ve městě nad řekou Temží jsem tesařem vyučenej
kde lidi jak brouci se hemží mě každen den bejvalo hej
2. Já chodil jsem večerním šerem a po ženskejch pokukoval
vtom najednou protějším směrem jede holka že chtěl by ji král
R1: Ta záře v jejích očích
jak měla by kouzelnou moc
a dlouhý vlasy jí poutá
mašlička černá jak noc
3. A když jsme chodili spolu nám do cesty připlet se pán
má holka zrak sklopila dolů pak na něj se koukla jak laň
4. Když hodinky šlohla mu z kapsy jak já moh je ve dlani mít
to konec byl společný cesty hned polda mě za ruku chyt
R1: Ta záře v jejích očích…
5. Pak předved mě na městskej ouřad kde starosta klidně mi řek
tak tady už nebudeš courat a za mořem přejde tě vztek
R2: Je daleko Australská země
loď pluje sem sto jeden den
a nikdy už nepřijde ke mně
ta mašlička černá jak noc
R1: Ta záře v jejích očích…
CHODÍM PO BRODWAYI
1. Chodím po Brodwayi hladov sem a tam
chodím po Brodwayi hladov sem a tam
chodím po Brodwayi po Brodwayi
po Brodwayi hladov sem a tam
R: Jupi jou jou jupi jupi jou jou jou
jupi jou jou jupi jupi jou jou jou
jupi jou jou jupi pes má chlupy
kočka vocas prase štětiny
2. Práci nedostanu černou kůži mám
protože já černou kůži mám
R: Jupi…
3. Moje černé děti mají stále hlad
černé děti mají stále hlad
R: Jupi…
4. A já pevně věřím že zas přijde den
kdy zas černoch bude svoboden
R: Jupi…
DO VODY VAŠKU NE
1. Do vody Vašku hej
prosímtě po nohou neskákej
protože pod modrou hladinou
je šutr velikej
do vody neskákej proboha
a nebo tvá chlupatá noha
o kámen se poláme se
noha v sádře to by byla otrava
zachránili jsme ti nohu Vašku
a proto máme u tebe flašku
VÁLKA NA ITÁLII
1. Sluníčko zapadá za hory černé
do zákopů táhnou davy nesmírné
[:z jedné strany Alpiny z druhé padají miny
tak začala válka na Itálii:]
2. Sotva jsem na vartě půl hodiny stál
taliánskéj útok náhle započal
[:Šteluňky nám hořely kamarádi padali
smutný bylo podívání na ty raněný:]
3. Do zákopů náhle napadl nám sníh
my jsme umírali v jeho závějích
[:jeden ruce zlámaný druhej nohy spálený
třetí prosí kamaráda o zastřelení:]
4. Drazí rodičové drahá matičko
píšu já vám píšu z vojny psaníčko
[:to psaníčko je psáno mou krví podepsáno
na Italský frontě v šest hodin ráno:]
5. Ten prstýnek co mám na levý ruce
darujte vy prosím mojí dívence
[:vyřiďte jí nastokrát že jsem jí měl tolik rád
oči mi vypálil taljánskej granát:]
6. Sluníčko zapadá za hory černé
ze zákopů táhnou davy nesmírné
[:měsíc svou bledou tváří bojiště nám ozáří
mrtvým kamarádům svítí do tváří:]
NEVER MORE
1. Seděl jsem za stolem a básně čet rádio hrálo
vtom slyším ťukání na parapet
tak tiché že se mi možná jen zdálo
zastřený mužský hlas z chodníku tiše se ptal
nerad vás ruším pane básníku
ale mohli bychom na chvíli dál
2. V předsíni podal mi deštník a plášť a láhev vína
jako bych někde už viděl tu tvář
byla to tvář na kterou se nezapomíná
v průvanu zhasla mi svíčka zvenku studený vítr vál
na chodbě na dlaždičkách
za ním černý havran stál
3. Usedl do křesla a černý pták sedl mu v klíně
bodlo mě u srdce když spatřil můj zrak
že z podešví mu trčí koňské žíně
tak nás tu máte jak jste si přál na lampu padl stín
přes psací stůl když mi vizitku dal
firma ďábel a syn
4. V tolika nocích a v tolika dnech jsem ho vzíval
volal ho o pomoc když docházel dech
a teď jsem se mu z očí v oči díval
cítil jsem konopnou smyčku jak mi svírá krk
když ze záňadří vytáhl ceduličku
a dlouhý husí brk
5. Za kapku krve tě zahrnu vším co budeš žádat
vidět to co jiní nevidí tě naučím
a slova k slovům v písně skládat
co za to žádáš ptal jsem se ptal
jsem jen nuzný tvor
a havran v rohu zakrákal never more
6. Na dlani zaschlou kapku krve mám a tma je v sále
když přijdou lijáky tak bolí ten šrám
a ono podívej se z okna prší stále
nešťastně šťastný v půlce života kymácející se vor
a havran na rameni skřehotá
never more
ABELINE
1. Abeline Abeline
teď už jen o tobě sním
ten věčnej sen mě táhne jen
k Abeline jó k Abeline
2. Dávno už nejsem mladíkem
a tak se vracím s prosíkem
tím vandráckým taxíkem
k Abeline k Abeline
3. Abeline Abeline
tam vedou koleje tam táhne dým
když se s jarem navracím
k Abeline k Abeline
4. Abeline Abeline
teď už jen o tobě sním
jsem pouhej vandrák jsem jen stín
tak táhnu k Abeline k Abeline
CO SE DÁL BUDE DÍT
1. Ty a já prázdnej dům přímo svádí ke hříchům
co se dál bude dít dám ti hned znát
2. Až se víc sešeří zamkni zámky u dveří
co se dál bude dít dám ti pak znát
R: Až uzamkneš všechny vchody
zhasnu lampu i retku
nespoléhám na náhody
chci si tě vzít beze svědků
3. Dírku klíčovou zandej touhle podkovou
co se dál bude dít dám ti pak znát
4. Okení přivři rám pomoz dolů roletám
co se dál bude dít dám ti pak znát
R: Až uzamkneš…
5. Dřív než spácháš hřích zevnitř klíč nech ve dveřích
co se dál bude dít nechtěj už znát
ZVLÁŠTNÍ RÁNA
1. Když je půlnoc vzpomínkou
k ránu už jen chvíle zbývá
Dostları ilə paylaş: |
|
|