səhifə 25/28 tarix 22.01.2018 ölçüsü 2,53 Mb. #39781
najednou se nechce spát
a s divnou lehkostí se zpívá
R: Všichni kteří ve svý krvi
stejnej bacil maj
tak se v těhle zvláštních
ránech potkávaj
2. Víno zvláští kouzlo má
v duších přehrady se hroutí
pak se snadno vzpomíná
na zámek z vrbovýho proutí
R: Všichni kteří…
3. A když za oknem je den (za oknem je den)
lampy dohasínaj
barman dávno šel už spát (šel už dávno spát)
venku ptáci forte zpívaj
R: Všichni kteří…
SHORTY A JOE
1. Shorty a Joe jezdili v naší partě
pálili s námi značky do telat
ňáký tý ráně nebo špatný kartě
od ucha k uchu dovedli se smát
když o lásce se zpívá pod hvězdami
Shorty a Joe zpívali o nich
po našich stezkách teď všude s náma pádí
prázdná sedla na dvou koních
R: Prázdná sedla na dvou koních
na kterých nikdo nejede
vypráví ten příběh o nich
líp než kovboj dovede
na dvou grošovanejch koních
dvě opuštěná sedla jsou
už se nikdy nevyhoupne do nich
Shorty ani Joe
jó ho ho život je někdy krátkej
jó ho ho člověče měj ho rád
2. Shorty a Joe jeli ten večer s náma
tou starou stezkou trochu hrát a pít
a tom baru začla hra všem dobře známá
ve které se je více než má být
falešní hráči mají ruce hadí
Shorty a Joe táhli až po nich
po cestách pomsty teď všude s náma pádí
prázdná sedla na dvou koních
R: Prázdná sedla…
MÍLE
1. Míle a míle jsou cest které znám
jdou trávou i úbočím skla
jsou cesty zpátky a jsou cesty tam
a já na všech s vámi stál
proč ale blátem nás kázali vést
a špínou si třísnili šat
R: To ví snad jen déšť a vítr kolem nás
ten vítr co začal právě vát
2. Míle a míle se táhnou těch cest
a dál po nich zástupy jdou
kříže jsou bílé a lampičky hvězd
jen váhavě svítí tmou
bůh ví co růží jež dál mohly kvést
spí v hlíně těch práchnivejch blat
R: To ví snad jen déšť…
3. Dejte mi stéblo a já budu rád
vždyť stéblo je záchranný pás
dejte mi flétnu a já budu hrát
a zpívat a ptát se vás
proč se jen účel tak rád mění v bič
a proč se má člověk bát
R: To ví snad jen déšť…
SLABOCH BEN
1. V lesích Ontária kde čerstvá smůla voní tam kde paže silných mužů vládne jen
kde soosny staleté se pod sekyrou kloní v kempu dřevorubců žije slaboch Ben
mlčí stále jen a snáší strasti žití a když kamarádů výsměch dávno ztich
v noci nad jezerem polárka když svítí odpouští jim jejich věčný smích
R1 : že je slaboch že prý nemá sílu že se rány bojí
říká o něm předák Andy Renn
Hodí se jen k tomu aby chodil kempu pro zásoby
je prý jenom pro smích slaboch Ben
2. Na cestu mu dává bez nábojů zbraně kdyby se snad před kojoty bránit chtěl
kdyby se mu chtělo vystřelit si na ně že by stejně jak se míří nevěděl
bez nábojů prý se aspoň nepostřelí kdyby třeba přemoh strach a ránu dal
a když ještě dodal snad se vrátíš celý kemp se málem smíchy rozsypal
R1 : že je slaboch…
3. Byli by se smáli ještě hezkou chvíli kdyby tábor nebyl náhle přepaden
bandou kterou vedl jednooký Billy kterým mnohý traper byl už zastřelen
na pět kamarádů deset koltů cílí každý z nich už s životem se rozžehnal
když tu náhle výkřik zazněl v pravou chvíli kdo se nevzdá žít nebude dál
R2 : To je slaboch ten že nemá sílu že se rány bojí
říká si teď v duchu Andy Renn
ten že se nám hodí k tomu aby chodil pro zásoby
tohle přece není slaboch Ben
4. Deset koltů na to cíl svůj ihned mění míří tam kde v jejich zádech stojí Ben
leč pět kamarádů v tomtéž okamžení střelbu spustí dokud Bill je překvapen
pak už v trávě leží jednooký Billy a sním jeho čtyři muži mrtvý jen
jako šestý s nimi s nenabitou zbraní pro své pardy zemřel slaboch Ben
R2 : Že je slaboch že prý nemá sílu že se rány bojí
říkal o něm kdysi Andy Renn
na hrobě jenž teď ho kryje nápis je že proto žije
pardů pět že zemřel pro ně Ben
PRŠÍ
1. Tvrdí muži vyrazili na západ
kryté vozi brázdí noční krajinu
nedotčenou zemi kolonizovat
najít nový domov pro svou rodinu
na cestě jsou dneska téměř dvacet dní
po vodě však nikde památky není
na výpravu jak by padl pekel ďas
když tu náhle ze tmy slyšet spásný hlas
R: Prší kapky deště do celt buší
prší hrozná trýzeň mizí z duší
prší všichni nové síly nabudou
píseň žen a dětí přes pahorky letí dolinou
koně hodí hlavou pobíhají trávou zrosenou
prší osud příštích dnů nekruší
prší šťastný smích všem lidem sluší
prší kýženého cíle dojedou
prší kýženého cíle dojedou
prší kýženého cíle dojedou…
DONEY GAL
1. Kdo ví proč to hříbě tak v lásce mám
stádo mu zbloudilo bůh ví kam
R: Ať sníh či déšť padá tmou
já a můj Doney Gal nesmíme snít
stále dál cestou svou
já a můj Doney Gal musíme jít
2. V zádech už máme snad tisíc mil
stále jen spolu jdem neznáme cíl
R: Ať sníh či déšť…
3. Až z nás jeden zůstane v klínu hor
já ať to jsem a ne doney Gal
R: Ať sníh či déšť…
ODJÍŽDÍM V DÁL
1. Já v životě jsem chytil dneska druhej dech
tak proto tudy odjíždím proto ten spěch
R: Odjíždím v dál odjíždím v dál
tak good bye Merry
ty víš proč jsem pospíchal
2. Protože cesty osudu jdou ňák cik cak
proto teď pode mnou duní nákladní vlak
R: Odjíždím v dál…
3. Nocí jiskry z komína poletujou
a kola vlaku neustále bubnujou
R: Odjíždím v dál…
4. Dnes utek nebezpečnej tulák rváč a flink
odměnu na něj vypisuje sám sing sing
R: Odjíždím v dál…
5. Já v životě jsem dneska chytil druhej dech
tak proto tudy odjíždím proro ten spěch
WIGWAM
1. Když osada se zahalí tmou
a řeka zpívá si na cestu
mysl má letí nocí temnou
je daleko daleko u mě stůj
je mi tak smutno nemohu spát
když na tě drahá ve stanu vzpomínám
mysl má letí nocí temnou
vltavou touhu svou posílám
R: Přijď přijď rozehřát wigwam můj
přijď přijď vždyť ty jsi má a já jsem tvůj
[:a kdyby celý svět se proměnil dneska v dým
neboj se skryl bych tvé tělo tělem svým:]
2. Na hlavou nebe po celou noc
a po svém boku jen prázdnej kout
chtěl bych zas cítit vlahý tvůj dech
k tobě se blizoučko přivinout
že byla krásná u tebe noc
že byla krásná ale je poslední
je to tak málo a přec tak moc
vždyť život bez lásky zevšední
R: Přijď přijď…
LACINÝ VÍNO
1. Po noci krátké a po milování zbylo jí málo
jen hlava v dlaních co bolí to je to laciný víno
po noci plné cigaret kouře byls jako tajfun
a já jako bouře to bolí to je to laciný víno
teď jenom v hlavě matně mi svítá útržky večera vitanou
tak jako stébla se tonoucí chytá hledám tvou adresu napsanou
napsals ji sirkou vypálenou na krabičku cigaret
zpola plnou kránu pilo se laciný víno
R: Večery fajnový u láhve litrový
se milují namátkou holky co málo ví
když hlava potom bolí ráno
a spát se chce je nedospáno
to je to laciný víno
2. Po noci plné cigaret kouře byls jako tajfun
a já jako bouře to bolí to je to laciný víno
Teď jenom matně v hlavě mi svítá útržky večera vitanou
tak jako stébla se tonoucí chytá hledám tvou adresu napsanou
adresu někdo vynesl s košem tak vidíš holka
rázem je po všem to bolí
to je to laciný víno
R: Večery fajnový…
STROM II.
1. Už jako kluk já měl rád les
stál kousek za vsí a v něm jenom hajnej spával
v něm z dálky vlak a ze vsi pes
zněli tak zvláštně že si vzpomínám i dnes
R 1 : Jó to byl čas mejch jahodovejch vin
odřenejch loktů a kalhot od malin
slunečnejch rán strýčků a tet
pohledů z korun stromů dolů na náš svět
2. A najednou jsem o kus dál
a z toho lesa zatím skoro půlka stojí
jen lidí pár z těch co jsem znal
je ještě naživu a svět se točí dál
R 2 : A stromů míň a lidí pořád víc
rodí se do světa a smutně musím říct
určitej řád že už je v tom
tři blbci povstanou za jeden padlej strom
R 3 : A nemyslím si že bych extra chytrej byl
já každou vlastní blbost draze zaplatil
tak když tě hňup naštve jak hrom
nezlob se nekřič vezmi rýč a zasaď strom
jó když tě hňup naštve jak hrom
nezlob se nekřič vezmi rýč a zasaď strom
JSEM JEN TULÁK
1. Proč se pořád jenom flinkám nemám žádnej klid
nekonečnou štrekou musím jít
jsem jen tulák kterej s každým jarem odchází
nic mi při tom vůbec neschází
R: Naposled zamávám svý mámě
na hlavu starej klobouk dám
šerif na mě divně kouká čert aby to vzal
a tak táhnu zas o dům dál
2. Letos je to nějak divný na to vezmu jed
proč se vracím zas do Friska zpět
je to asi kvůli holce co jí říkaj Jene
zakotvil jsem to já dobře vím
R: Naposled zamávám…
DÁVNO UŽ CELÝ KRAJ SPÍ
1. Dávno už celý kraj spí jen já bdím
pod zářivou klenbou o dálavách sním
mé stádo můj chundeláč hlídá sám
bílý dým stoupá až ke hvězdám
bůh ví že jen tebe rád mám
2. Kéž by vánek mou píseň do náruče vzal
a mou milou do spánku ukolébal
už zítra se na cestu údolím dám
pod oknem ti zazpívám sám
bůh ví že jen tebe rád mám
DRSNEJ CHLAP
1. Poslyšte příběh kterej se jednou stal
v malém městečku zlatokopů
jedenkrát z večera drsnej chlap přispěchal
nikdo si nevšímal jeho kroků
2. Bejvalo zvykem že každej příchozí
dostal kus parcely vyměřený
ale ten drsnej chlap se zdál hned všem drsnej
celej den nebyl k nalezení
3. Skrejval svou tvář pod velkým sombrérem
málokdy chodil do báru pít
rád se vždy mazlíval večer se svým banjem
přemejšlel o tom jak lépe žít
4. A staří hoši tajně si šeptali
že on tam nahoře hledá svůj cíl
zatím co my tady zemi jsme rozryli
nenašli zlato jen samej jíl
5. Jednou však přišel bylo to zvečera
chystali jsme se na kutě jít
drsnej chlap zakřičel mám peněz na kila
musíte se mnou všichni připít
6. Jak tohle řek zajásali všichni
začali sahat na svý lysky
brečeli radostí tiskli mu pravici
za to žes drsnej tu máš whisky
HLINĚNÝ DŽBÁN
1. Já žízeň mám jako trám
a proti té žízni hliněný džbán
piji z něho každý den
a nikdy nejsem unaven
R: Ten svůj džbán mám tak rád
denně ho zvednu tisíckrát
ten svůj džbán mám tak rád
ani ho nechci z ruky dát
2. Kdo nepoznal to neví sám
jak velkou žízeň pořád mám
když ani kapka tu není
jak zapiju svý trápení
R: Ten svůj džbán…
3. Až dostanu se do nebe
chci hliněný džbán mít u sebe
bez džbánu to není přec
nebe ale očistec
R: Ten svůj džbán…
CO DÁL BRÁCHO
1. Kam se schováš brácho kam hlavu dáš
až vítr a déšť ty kapky ledový
ti na ramenou začnou tančit čardáš
kam hlavu dáš hm kam ji dáš
R 1 : U dobrejch lidí vždycky najdu jídla plnej stůl
nebo aspoň chléb a sůl
postel nebo kousek místa někde v podkroví
u dobrejch lidí vždycky najdu slovo vlídný
tam přečkám zlý dny
jó tak mi brácha na obrázku odpoví
on to ví hm on to ví
2. Kam se schováš brácho kam hlavu dáš
až dusno a prach to slunce srpnový
ti na rameno padnen jako těžkej mrak
co brácho pak hm co pak
R 1 : U dobrejch lidí
3. Kam se schováš brácho kam hlavu dáš
až zásluhou aut a tuzexovejch kont
ti všichni dobří lidé zmiznou jako dým
co brácho s tím hm co s tím
R 2 : Dobří lidé nejsou pára tomu nevěřím
že zmiznou jako dým
že peníze je v darebáky promění
a kdyby jednou snad tak radši
prášky pro spaní to sladký dřímání
spánek beze snů dva metry pod zemí
bez snění hm bez snění
ROČNÍK 47
1. Nás bylo sedm romantiků netušících že se všechno mění
a stačilo pár okamžiků patnáct let to vlastně tolik není
však sotva v pátek odhoukaj to pomyšlení každého z nás svádí
svý tělo sádlem obalený napasovat do maskáčů z mládí
2. Léta krásy nepřidaj a nevyléčej naše ztuhlý hnáty
však v uších pořád zvoní blues co zpívaly nám telegrafní dráty
zas jdeme známým údolím tak jako v časech naší zašlý slávy
a slova městem neředěná snášejí se do vyrezlý trávy
3. Pak čaj s příchutí jehličí a cigaretu zapalovat třískou
a kytaru vzít do klína a zpívat si tu píseň kdysi blízkou
text není žádnej Kainar dávno víme všichni že je vlastně hloupá
tak proč nám slzí oči není přece vítr a kouř vzhůru stoupá
4. Pak je tu konec víkendu a všechno jako v obráceným filmu
každej si schová do kapsy ten žhavej uhlík kterej ještě zbyl mu
ten uhlík to je jistota že všedními dny člověk nezmagoří
čas od času se podívá a řekne je to dobrý ještě hoří
STROMY II
1. Dýmem výfukovým zamlženej svět
uprostřed šňůry vozů pomaloučku vpřed
výlet rodinný se koná právě dnes
mý děti chtějí vidět jak vypadá les
už jsem byl s nima skoro všude
a děti loděj táto kdy už ten les bude
copak já vím?
2. Dívka v informacích když jsem se jí ptal
řekla někde jistě bude musíte jet dál
prý snad na Moravě nebo u Semil
podle tajný zprávy ještě kousek lesa zbyl
proč místo lesa moje děti
nechtějí navštívit třeba skládku smetí
těch máme dost
3. Ráno až se skončí tenhle divnej sen
obujem si boty šlapky vyrazíme ven
půjdem za nosem a vím že ještě dnes
najdeme skládku smetí ale taky les
pohoří z rezavýho plechu
krásně se vyjímá v kapradí a mechu
kdo mi poví co s tím?
DÍVKA Z HOR
R: Spílám modrým horám hlas se vrátí s ozvěnou
vím že marně volám dívku vzdálenou
žije tam kde každou chvíli orel vzlétne nad obzor
horský vítr smutně kvílí sbohem má dívko z hor
Rec1 : Kdysi dávno v Colorado Sprigs poznal jsem pár očí hlubokých jako tůně
patřili dívce která žila tam kde skalisté hory dosahují k oblakům
Každý ji od toho zrazoval když chtěla se mnou domov opustit
prý ztratit krásu rodných hor je horší než přestat žít
přesto však šla se mnou doprostřed plání daleko za obzor
kam orel nikdy nedolétne kam nezavane vítr z hor
Můj život byl plný slunce jen občas ho zakryl mrak
a to vždy navečer když směrem k horám zatoulal se její zrak
R: Spílám modrým horám…
Rec2 : Rychleji než voda v horské bystřině letěly měsíce kolem nás
až náhle se život zastavil jak ta voda když postavíte hráz
našel jsem smutnej dopis prý štěstí ať mě provází
srdce ji navždy volalo zpět do míst odkud pochází
chtěl jsem jí dát lepší život tím jsem jí však ublížil
mé dívce byly hory vždycky bližší než já jsem se kdy přiblížil
teď jsem zase tady v Colorado Springs a k horám vzhlížím s planou nadějí
jen zázrak moh by mi ji vrátit zázraky se však (kamarádi) nedějí
R: Spílám modrým horám…
A TE REHRADICE
1. A te Rehradice na pěkný rovině
teče tam voděnka dolů po dědině
je pěkná je čistá
2. A po tej voděnce drobný rebe skáčó
pověz mě má milá proč tvý oči pláčó
tak smutně žalostně
3. Pláčó one pláčó šohajo vo tebe
že jsme se dostali daleko vod sebe
daleko vod sebe
4.=1.
KRÁSNÁ ISABEL
1. Vždy když hledím do hvězd zářivých
vidím jasné slzy v očích tvých
a na més srdce na širém moři
po tobě hoří touhou
R: Krásná Isabel tvé oči zřel plavčík
krásná Isabel tvá ústa měl plavčík
neplač vždyť on zas bude líbat rty tvé růdé
vždyť na Isabel nezapomněl plavčík
2. Tisíc lodí brázdí oceán
já jsem plavčík a né kapitán
kdyby mělo být po mé vůli
tak bychom pluli k tobě
R: Krásná Isabel…
3. Až pak jednou z dálky uvidíš
do přístavu plout loď blíž a blíž
na stožáru tvůj plavčík malý
ti bude zdáli zpívat
R: Krásná Isabel…
MARK TWAIN
1. S olovnicí řekou jezdím sáhy počítám
vodu z tý svý Mississippi za ty roky znám
Mark Twain dobrá voda
Mark Twain dobrá voda
2. Nemyslete že snad strachy bílý vlasy mám
v týhle mlze jako mlíko takovej se zdám
[:Mark Twain dobrá voda:]
3. Na moři bych jistě dávno byl už kapitán
já však zůstal navždy k týhle řece připoutám
[:Mark Twain dobrá voda:]
4. Jsem už starej a život mi v těle zhasíná
olovnice umíráček o příď zacinká
[:Mark Twain dobrá voda:]
5. Je tu se mnou řeka a já zůstanu u ní
jednou vítr uslyší mé tiché poslední
[:Mark Twain dobrá voda:]
CIZINEC II
1. Za vesnicí stával tam kde dobytek se pás
nikdy s nikým nemluvil nikdo neznal jeho hlas
vždy zůstal jenom na chvíli a důstojnou měl tvář
často jen tak prošel krajem jako dobrý hospodář
a nikdo neví odkud se tu vzal
byla vám to záhadná věc že kdykoli se objevil
ten divný cizinec jako by nám tím chtěl něco říct
2. Když viděli ho poprvé držel v rukou meč a štít
prý za blázna ho měli ale nechali ho být
a do týdne se vojna zvedla bůh ví proč a zač
jen rychle prošla krajem v patách za ní křik a pláč
a nikdo neví kde se ten muž vzal
3. Když jednou přišlo sucho nejhorší za sto let
on objevil se znova prošel ke studni a z pět
pak se v noci spustil liják blesky bili tam a sem
a přitom hvězdy zářily na nebi bezmračném
a nikdo neví kde se ten déšť vzal
4. Už dávno se tu neválčí a úrody je dost
čas na práci i na lásku a důvod pro vděčnost
to cizinec když před léty se zjevil naposled
prý na tváři měl úsměv a v ruce bílý květ
a pak už víckrát nevrátil se zpět
5. Když mět to děda vyprávěl tak zrovna kvetl vřes
a já si vzpomněl na dětství vidím to jako dnes
jako kluk jsem potkal lovce nesl přes rameno síť
pak i já svou první rybu chyt
6. A pak jsem jednou za bratrem až do Dublinu jel
Dostları ilə paylaş: