|
I pes, kterej chce přízeň napřed svýho pána poprosí
|
səhifə | 14/28 | tarix | 22.01.2018 | ölçüsü | 2,53 Mb. | | #39781 |
| I pes, kterej chce přízeň napřed svýho pána poprosí
R:
3. Už tě vidím z dálky jak máváš na mě korunou
a jestli nám to bude stačit, zatleskáme na druhou
Zabalíme všechny, co si dávaj rande za branou
V ráji není místa, možná v pekle se nás zastanou
R:
TEN ZATRACENEJ PISTOLNÍK
1. Dnes už dávno žádnou cenu nemá
rozmejšlet, jestli to mělo bejt
Měla jsi mi snad bejt ukradená
A já dneska moh o trošku míň klejt
Jó, kdyby tenkrát namísto tý noci
Byl jen prostej vobyčejnej den
Neměl by nás ďábel ve svý moci
A já teď věděl kudy z toho ven
R: Snad tě jednou napadne, že mě vlastně ráda máš
Prostě tě to popadne a koně osedláš
A ujedeš tu stovku mil
k tý hospodě kde whisky pil
ten zatracenej pistolník
co tvoje jméno má
2. Ten kamarád, co tenkrát se ti líbil nemusel teď pod kytkama spát
Kdybych já tě tenkrát nepolíbil kdybych já tě tenkrát neměl rád
Je to holka divný pomyšlení že jsem teďka od tebe sto mil
A ten ďábel, co prej vůbec není nakonec mě stejmě dohonil
R:
3. Než mě budou holka zejtra věšet napíšu ti krátkej líbesbríf
Předpokládám, že nebudeš brečet tak jako jsi nebrečela dřív
Vždyť je všude plno hodnejch chlapů já byl stejně prevít, vzal mě ďas
Tak mi teda věř, že já tě chápu jsme oba stejný, sejdeme se zas
R: Najednou...
NO TO SE VÍ
1. To, co na nás doma čeká není zrovna fajnový
od pondělka na koni, letos jako předloni
Je to zatracenej úděl od prašivejch estakád
Jipijou, jipijou, ňáký cizí stáda hnát
R: No to se ví, zase se sejdem
Za sedm let, či příští tejden
Budeme hrát, budeme zpívat
Přijďte se dívat, bude nám hej
2. Celý léto nezaprší a když jó tak leje furt
Všude bláta čím dál víc, nebo zase strašnej hic
Ti co neznaj čistý víno ať se z louže napijou
Jipijou, jipijou, možná že to přežijou
R:
PÍSEK
1. Jako písek přesíváš mě mezi prsty
stejně ti dlaně prázdný zůstanou
[:ani vodu nepřeliješ sítem
někdy je strašně málo chtít
já nejsem z těch, co po těžký ráně nevstanou:]
-
Pevnou vůlí taky příliš neoplýváš
Zdá se že nemíníš mě vážně brát
[:kolik času nám to ještě schází
nebo je všechen dávno pryč
a za čím se to vlastně máme stále hnát:]
3. Jako kámen najedenou mi v cestě stojíš
vím, že se lecos těžko obchází
[:radši zkusím někde jiný příběh
který bude lepší konec mít
Ale už teď ti můžu říct že mi nescházíš :]
4. Jako písek …nevstanou
FLÁM
sólo
1. Pár žíznivejch námořníků proud nese k nám
to chce Gin a harmoniku a pár krásnejch dam
Kterj dobrej vítr zavál k nám jejich prám
to zas bude v baru nával, to zas bude flám
R: Než spláchnou sůl je prázdnej stůl
krčmář nemá co by hostům dal
A kapitán pil by jak Dán
a tak táhnou pít zas o dům dál
sólo
R:
2. A ráno chystá se pár námořníků plout bůh ví kam
snad k těm palmám na rovníku, snad k polárním krám
Kéž by zase vítr zavál k nám jejich prám
to zas bude v baru nával, to zas bude flám
NEŽ SE S TEBOU MÁ MILÁ ROZLOUČÍM
1. Než se s tebou má milá rozloučím
vem do ruky svoji hůl
Na cestu si posviť zlatou loučí
vím, projdeš světa půl
První dvě cesty vedou k neštěstí
poznáš je někde blízko předměstí
Dej se tou třetí neváhej
dál, jen dál uháněj
2. Jednou přijdeš do cizího města, tam přítele znáš
Dáš se u něj zapsat do řemesla
pořídíš si jednou masnej krám
Tam sedávaj černí chlapíci, námořník se svou bílou čepicí
jen poslouchej o čem si vypráví
než je Gin otráví
3. Potykám co mineš na ulici nevyhýbej se a vejdi dál
Uvidíš tam dívku na lavici
kolem chlapů jak je život svál
Pak vezmeš jí ruku do dlaní bůh ví bude to vyznání
a teď už víš, co si máme lhát
máš ji mít nadevše rád
POSLEDNÍ VAGON
1. Na peroně čekám na svůj vagon
kterej by mě vodsud někam svez
Pobíhám a hledám díru co by měla správnou míru
do který bych na tu štreku vlez
2. Průvodčí je ňákej divnej patron
jen mě zahlíd ,hned mě holí hnal
Nemá pro mě kousek místa vostrej je jak policista
mý červený světla mizí v dál
R: Poslední vagon v dáli zmizel
nechal mě tu mejm starostem
Do rána mě čeká smůla a svízel
zas budu chrápat pod mostem
Pánbůh ví kam se vydám ráno
možná mě čapnou poldové
Vagabund a tulák stojí v mým pase psáno
už od mládí a je to tutové
3. Vagabund ,jó to se lehko řekne
ten má celý státy pro sebe
I když se mu ruka smekne pustí se a při tom hekne
a má přímej lístek do nebe
4. Kamarádi s tímhle nejsou fóry
koleje jsou ostře broušený
I když na nás holky mávaj všichni nám za pravdu dávaj
že jsme hoši těžce zkoušený
VÍNO
1. Víno je na všechno nejlepší lék
vínu proto budiž na věky vděk
tak svou sklenku dopij znova nalejt dej
zvedne ti náladu bude ti hej
2. Své srdce nedávej celičké všem
stejně ti z něj zbude ten smutek jen
Tak ke stolu sedni a zvedni svou číš
zvedne ti náladu sám uvidíš
3=1
OSTROV SVATÉHO TOMÁŠE
1. Svěží vítr plachty napíná, četa katů přichází
Kněz se právě modlit začíná, ani doktor neschází
[: Kdo v lanoví (kdo v lanoví) mi odpoví (mi odpoví)
že se mi to zdá, že je to jenom strašná hra :]
2. Měl jsem zuby pevně sevřený, držel jsem si líce snad
Když vyvedli mě z mýho vězení, chtěli ruce zavázat
[: Proč dívku svou (proč dívku svou) jsem zahodil (jsem zahodil)
jak špinavej cár, s výčitkou jenom vzpomínám :]
3. Popravčí loď míjí poledník, ostrov svatého Tomáše
Díky bože aspoň za to dík, za útrapy bez falše
[: Až zamíří (až zamíří) bukanýři (bukanýři)
na hruď bolavou, sbohem buď nebe nad hlavou :]
DÁLNICE č. 5.
1. Časně ráno mrholí na dálnici číslo pět
Já mít křídla holubí, obletěl bych celej svět
2. Místo křídel slzy mám, v srdci naději a cíl
Jen si marně vzpomínám kde jsem s tebou holka byl
R: To nám bylo sedmnáct
jen sedmnáct a půl roku
Život tančil kolem nás
a zdál se bez nároků
3. Svět je pořád veliký jako plná láhev snů
A jsou na něm chodníky, který vedou k domovům
4. Když se nebe usmívá, to se mi jde mnohem líp
Hned si člověk vzpomíná jak si přál svět obejít
R: To nám bylo...
5. = 1.
R: To nám bylo...
FÉNIX
1. Vlak smutně zahoukal - čas do klusu se dával
osud se rozběhnul a já to nevěděl
Marně jsem v okně čekal na volání sláva
v nádražním bufetu pak jsem sám poseděl
R: Poslílám ti pozdrav z dálky bláznivý
a můj stín o tebe zakopává
Jsem tu sám - nad hlavou mraky šedivý
a bůh ví jestli se vrátím sám
2. Mládí se zdá jak sluncem prozářený ráno
sem tam bouřka, ale to už k věci náleží
A nikdo neví, že je v předpovědi psáno
že se i před večerem někdy sešeří
R: Posílám ti...
3. Já přesto věřím, co v moudrých knihách bývá
i to že naděje naposled umírá
A že se ten, kdo v duši spáleniště mívá
ze svého popela jak Fénix posbírá
R: Posílám ti...
JEDNOU OTEC ŘEKL MI
1. Jednou otec řekl mi - jsi už dosti stár
není proto důvodů abych se o tě bál
[:Koně máš a laso též, tak na cestu se dej
a o jídlo a peníze teď sám se postarej:]
2. Jel jsem krajem kaktusů a přes pahorky skal
tam, kde víno lisují ve stínu lián
[:všude já jsem pracoval, však nic jsem neuměl
a dřív než jsem se vyučil zas dál jsem jíti měl:]
3. Rok za rokem utíká, já toulám se jen
ani nevím jak jsem stár a jakej je dnes den
[:a tenhle život mám tak rád a jak krásnej sen
tulák jsem a zůstanu nadosmrti tulákem:]
BRNĚNSKÁ HANTÝRKA
1. Lapl kema jistó hajfu na roli
hustil do ní rum a stehno husí
Když nepude, tak pré že ju vosolí
voprubovat její šorfky musí
2. Vařila, že hodí čučku k rajtrovi
vrkal na ňu - hnejeď křivý války
Mě ty jódly z magneboxu nehoví
za lampu tam dostanu kus chálky
R: Brněnská hantýrka, brněnská hantýrka
tu každé kéma zná
Brněnská hantýrka, brněnská hantýrka
je mluva kouzelnná
3. Tak to chtěla zaparkovat v Boleru
vrkal, že se lepí masný vlezný
Za ty pašky spaříme se na kéru
já vegetuju na sólovce v Lesný
4. U katovny vyplivla je šalina
tak si pískli čórovanó kóřku
Nabalit koc na roli je malina
sósedi snad nevyšijó bóřku
R: Brněnská hantýrka...
NA BŘEZÍCH SACRAMENTA
1. Dříve než slunce nad údolím začne hřát
my na cestu dlouhou se musíme dát
Až k vzdáleným horám, jež k nebesům ční
I když únava krutá již schvátila nás
2. Naše vůle vše zlé překoná, jdeme dál
Nám zabloudit nedá na nebesích pán
Až se náš sen splní najdem zlatej důl
Na březích Sacramenta nás štěstí čeká
2. Naše vůle...
SEDM DOSTAVNÍKŮ
1. Plání se blíží sedm dostavníků
Stačí jen mávnout a jeden zastaví
Sveze tě dál za pár dobrejch slov a díků
Ten kočí, co má modrý oči laskavý
R: Hyja, hyja hou, dlouhá bude cesta
Dlouhá jako píseň, co mě napadá
Hyja, hyja hou, sám když nekdy stojím
sám proti slunci, který právě zapadá
2. Vím, že se dneska hvězdy nerozsvítí
Neklidný ptáci maj hlasy hádavý
Vyprahlá tráva už velký deště vítá
Ty deště, co i moje stopy zahladí
R: Hyja, hyja hou...
VLAK BEZNADĚJE
1. Slyšíš, kola nocí hřmí
nevíš kde končí cesta tvá
Nevíš, kdo ze rtů tvých ti setřel smích
snad pochopíš...
2. Marný tvoje volání
slyšíš jenom pustej kraj
Za čím se ženeš tmou přec neujdeš
sám před sebou...
R: Bloudí bez cíle divnej vlak beznaděje
bůh ví kde končí rezavý koleje
3. Hoří mosty za tebou
není co bys měl už rád
Víš, že život tvůj neřekne stůj
chceš dál se brát
4. Nocí vozy uhání
čekáš že přijde svítání
Dál se ženeš tmou, vlak za tebou
ti naději vzal
R:
FRAM
1. Zas mě to táhne o kus dál zas doma nemám nikde stání
desítky důvodů si sháním už abych na cestu se dal
Pelikán křídly zamával, vítr je příhodný a stálý
za náma slunce mosty pálí tak proč bych ještě vyčkával
R1: Klenotník měsíc zavřel krám
z výkladu svoje šperky sklízí
obrysy domů v dálce mizí
tak naposled ti zamávám
z paluby lodi jménem Fram
2. Dávno už vyvětral se dým z mých věčných cigaret a dýmek
ty žiješ jenom ze vzpomínek a já se stále nevracím
Námořní mapy pokryl prach, mé knihy nikdo neutírá
nevíš, zda právě neumírám tam někde na ledových krách
R1: Klenotník měsíc zavřel krám
z výkladu svoje šperky sbírá
chlap jen tak lehce neumírá
na modré lodi jménem Fram
tě za pár roků vyhledám
HRAJU DÁL
1. Kytara se mnou učňovský prošla léta
vojenský taky, dávno je po nich veta
Splnilo se mi přání, to když jsem propad hraní
a mával kytarou jak mistr světa
2. Možná i mohla za moji první lásku
i když jsem hrál jen písničky opsaný z pásku
Pak psal jsem vlastní pro ní my love že létem voní
a marně hledal pro rým správnou hlásku
R: Vím, že má pro nás velkej význam
do rána hrát a rád to přiznám
dumky večerní když ráno rozmělní
spát jdu na zem, tlačí záda
prsty bolí, hlava padá
Dál budu zpívat, na to stačím
nespěchám nikam, není za čím
Když kolem poledne mě slunce nadzvedne
hraju dál a nohy sotva vláčím
3. Anglicky řval jsem, se čtyřmi akordy vyšel
smál by se jistě angličan kdyby mě slyšel
K češtině jsem se vrátil, pubertu čas když krátil
dobrý to bylo, s léty jsem na lecos přišel
4. Že je to fuška když mají ladit dva hlasy
a není nutný mít půl metru dlouhý vlasy
Že je to prostě krása když přesně šlape basa
a zrovna teď že je to ono, no teda asi
R:
VÁLKA RŮŽÍ
1. Už rozplynul se hustý dým
dery down, hej down-a-down
nad ztichlým polem válečným dery down
Jen ticho stojí kol kolem a vítěz plení vlastní zem
je válka růží dery dery dery down, hej down
2. Nečekej soucit od rváče kdo zabíjí ten nepláče
Na tělě mrtvé krajiny se mečem píšou dějiny
je válka růží
3. Dva erby, dvojí korouhev, dva rody živí jeden hněv
Kdo změří kam se nahnul trůn, zda k Yorkům nebo k Lancasterům
je válka růží
4. Dva rody, dvojí korouhev, však hlína pije jednu krev
Ať ten či onenpřežije vždy nejvíc ztratí Anglie
je válka růží
JEŠTĚ JEDNO KAFE BYCH SI DAL
1. Máš sladkej dech a oči kterým patří svatozář
a vlasy máš jak hedvábí, když je vhodíš na polštář
Ale já se o tvou lásku ani vděčnost neprosím
ty děkuješ jen hvězdám a jseš věrná jenom jim
R: Ještě jedno kafe bych si dal
ještě jedno kafe krucinál
než pojedu dál
2. Tvůj táta to je vandrák a od přírody zběh
a místo písmen učí tě jen dorovnávat dech
A taky házet nožem a držet pospolu
a brada se mu třese když se nosí ke stolu
3. Tvá sestra hádá z ruky a tvá máti jakbysmet
a ty sama umíš všechno, co je mimo tenhle svět
a tvá rozkoš nezná hranic, děvče s hlasem skřivana
jen tvý srdce je jak moře - samý tajemství a tma
PAHORKY
1. Týdnů jen pár tělo svý trmácím
svý duše cár pahorkům já vracím
Snad kousek dál zmizí už pláč
pak bystřinou si zpívat dám
Dlouhých šest dní
ještě mi zbývá k ní
2. Stříbrnou skráň přeletí roků stín
příkrá je stráň kde stojí bouda má
Poslední míli stoupání
než překvapí mě svítání
Zůstanu stát
tam, kde jsem býval mlád
3. Z nás každej má ten svůj ráj pahorků
místo, co znám, kde nemusím se štvát
I když je dálka kouzelná
tulák se vrátil touhou hnán
Znám, chvíle znám
kdy člověk má být sám
mezihra
I když je dálka...
KARABINA
1. My voblíkli jsme kdysi starý blůzy
a vydali se cestou bez viny
na níž za nás hovoří jen můzy
nebo stačí pohled jediný.
Z našich očí dejchá stále mládí
srdce buší rytmem vlakovým
když na podzim sevřeme do dlaní
magický kruh starých karabin.
R: Ty roky nikdo nesmaže nám z tváří
je v srdci bolest v duši někdy stín
a přesto jenom pro nás slunce září
co odráží se v lesku karabin.
Jsou lidi, který pořád budou s náma
a zámky, co k nim v kapse máme klíč
my víme život rozmarná je dáma
a konec konců je nám třicet pryč.
2. Už dávno vlaky odvezly nám touhy
a starý lásky odnesl už čas.
Jen kolem cest jsou pořád stejný strouhy
a v hlavě písně co zůstaly v nás.
Tak natáhneme znovu starý blůzy
z nás každý bude zase dobrodruh.
Karabiny zazvoní nám v chůzi
na podzim z nich uzavřem svůj kruh.
R: Ty roky nikdo…
sólo
Jsou lidi…
[:My víme…. třicet pryč:]
MALÝ VELKÝ MUŽ
1. Dokud tráva bude růst řeky potečou a stoupat bude dým
léta utečou a kam jen padne stín, země tvá bude tvou.
Dokud noci střídá den vítr bude vát a mraky poplujou
slunce bude plát a tak jak léta jdou země tvá bude tvou.
R: Jen malý velký muž tolik dobře věděl co je vostrej nůž,
smutek prázdných sedel, malý velký muž čekal svý znamení.
Jen malý velký muž žehnal ohni sílu z rudých kamenů,
vítal dýmku míru. přesto pohřbil sen, velký sen o Wounded Knee.
2. Dokud tráva bude růst ruce špinavý až v pláni vztyčí kříž,
řeky zastaví se - plakat neslyšíš slunce zář krvavou.
Dokud noci střídá den slova neplatí a co je vlastně jen
ono prokletí co padlo na tvou zem, na tvou zem ztracenou.
3. Dokud tráva bude růst rány nezhojí a neopláchne déšť,
řeky nespojí se v jeden silný proud, silný proud nadějí.
Dokud noci střídá den, srdce zlomená a jejich dávný sen,
skalní ozvěna už nevrátí tvou zem silný proud nadějí
COWBOYŮV SEN
1. Vždycky jsem si přál, co bych za to dal
od rána do noci krávy na pastviny hnát.
Jen jsem o tom snil jak završit cíl
nic už mě neláká jen život honáka stád.
Já cowboyem chci se stát, já ten job budu mít rád.
Jak mě bylo hned devatenáct let
z domova utek jsem, šel hledat vysněnej svět.
2. Splnil se mi sen, můžu každej den
od rána do noci krávy na pastviny hnát.
Slunce nad hlavou, jezdit dálavou
za vodou, za travou je úděl honáků stád.
Já cowboyem jsem se stal, já jsem svého žití král.
Teď na ranči "Zet" jezdím už pár let,
než večer ulehnu hlt whisky dal bych si hned.
3. Je to jak zlej sen, musím každej den
od rána do noci stáda na pastviny hnát.
To o čem jsem snil život těžký byl,
víc už mě neláká hrát si na honáka stád.
Já cowboyem nechci být, já snad jinak můžu žít.
Padl na mě splín, jak ztracený syn
vracím se domů a z mýho snu zbyl jenom stín.
DOBRÉ DEN DOKTORE ŠPÍNO
1. Celé svět góml tu hlášku z role,
štatlaři vyhópli z betlí hned.
Jeden byl nahoře a druhé dole,
do štatlu dneska se nevendem.
R: Dobré den doktore staré Špíno,
pré zases vyletěl z kontošu.
Padovec bude mít z tebe kino
a kolem partija fetošů.
Hókněte válku do Spuťálu
ať zase začnó čechrovat.
Šalinó za dax vod Semálu
to hrnul Špína somrovat.
2. Tenkrát sme bévali šropi malí,
spletl nás Jaromír Hnilička.
Už jsme to konečně vygómali
Špína byl přece jen jednička.
sólo (Dobré den….fetošů)
zpívat (Hókněte válku….somrovat)
Dobré den doktore staré Špíno,
pré zases vyletěl z kontošu.
Padovec bude mít z tebe kino
a kolem sajtna fetošů.
ONTÁRIO
1. Dostal jsem psaní z Ontária, z té dálky dejchne poezie,
otvírám list, však mezi řádky je skryta nostalgie.
Že prej má prachů jak nóbl pán, knihovnu plnou Hemingvaye,
a novej vůz a taky nuda klepe mu na dveřeje.
Dostları ilə paylaş: |
|
|