Jenoféfo, Jenoféfo, Jenoféfo, nashledanou
səhifə 17/28 tarix 22.01.2018 ölçüsü 2,53 Mb. #39781
Jenoféfo, Jenoféfo, Jenoféfo, nashledanou.
2. Abyste to nezapomněli, opakuju, že jsem ji měl rád,
až mi začal chodit do zelí jeden starej , dobrej kamarád.
Dostal olověnou do těla Jenoféfě zrovna na prahu,
do dneška ho neobrečela, tak jsem radši ujel z Utahu.
R: Jenoféfo…
3. Jako kojot vyju na měsíc, cowboyové slyšte píseň mou,
ačkoliv znám jinejch na tisíc, Jenoféfa byla jedinou.
Moh bych o tom zpívat ještě dál kdyby mě má láska slyšela,
někdo z vás mi nakrk laso dal, vem to ďas, ráda mě neměla.
R: Jenoféfo…
MAJONÉZA
1. Když míchám majonézu s česnekem a sýrem
musím se vypořádat se vzpomínek vírem,
tehdy já sobě sám se zdál být mušketýrem
a ty rozkošnou grizetkou z Café de Paris.
Teď kapky dešťové si pletu se tvým krokem,
tvé jméno ztracené si šeptám jen tak bokem,
náhodná setkání s tebou jsou pro mě šokem,
kam se poděl ten krok co byl tak bujarý.
R: Už je to hezkejch pár, co naší lásky žár
nám nedal ani spát napořád, napořád.
la, la, la…
2. Jak je to omšelé, jak pitomé, jak fádní, že dívky nakonec si berou muži řádní,
utiš se srdce mé, kytice růží zvadni, už je zbytečné čekat a pozdě na dary.
Přišlo mi najednou svatební oznámení, co bylo předevčírem, že už prostě není,
tak tedy ádié, jiný se dneska žení s mojí rozkošnou grizrtkou z Café de Paris.
R: Už je to…
3. Teď už jen majonéza s česnekem a sýrem zpívá mi o dobách, kdy byl jsem mušketýrem.
často jsem zapomněl svůj kord i s bandalírem v chambre separé naproti Cafén de Paris.
Když vezeš na kočárku svoje třetí dítě, mé srdce bolavé už trápit nemusí tě,
zatím co přemítám sám v suterénním bytě o tom receptu co se mi zdá prastarý.
R: Už je to hezkejch pár, co naší lásky žár
nám nedal ani spát napořád, napořád.
Zda jiná uzdraví mý srdce churavý
jen majonéza ví….C'est la vie…
MALÁ JANE
1. Jó, kola ta se točí, vzpomínám na tvý oči, malá Jane, malá Jane.
Kůň z cesty neodbočí, kterou ho žene kočí, malá Jane, malá Jane.
2. Žádnej mě nevaroval, abych tě nemiloval, sladká Jane, sladká Jane.
Bez kouska podezření, že je tvý srdce němý sladká Jane, krásná Jane.
3. Pro tvoje něžný ústa je moje duše pustá jako led, krásná Jane.
teď hraje doprovod mi, vůz kterej letí do tmy naposled, krásná Jane.
R: Ďábelská jízda, vítr si hvízdá
na moje kola zablácený.
Než jít se topit , lepší se opít,
ženský mi můžou bejt ukradený.
4. Vědělas bezpochyby, že jsou tvý krásný sliby pustá lež, milá Jane.
Mý koně nocí řičí, už nejsi má a ničí nebudeš, milá Jane.
5. Šátek, co jsi mi dala, v den, kdy jsi slibovala se mnou žít, óó Jane.
Ten dá se na mou věru k čištění revolveru použít, prokletá Jane !
R: Ďábelská jízda…
NEJBOHATŠÍ CHUDEJ
1. Jsem nejbohatší chudej, jsem volnej jako pták,
bohatý se nuděj a soužej všelijak.
JAk uhlídat svý jmění, to mě dávno nežere,
vždyť přece kde nic není ani smrt nebere,
Jipija hej, jipija hou , jipija hej, jipija hou.
2. Můžu se s váma vsadit o tisíc dolarů,
že třeba hluchej ladit dál budu kytaru
a že mám štěstí u žen a že se umím smát
a nezůstanu dlužen, když mě píchne kamarád.
Jipija hej, jipija hou, jipija hej, jipija hou.
3. Jsem prostě velkej boháč, mám sedlo a laso a bič,
a k tomu svýmu jmění nepotřebuju klíč,
mám rád když slunce svítí a koni vítr nestačí,
to teprv člověk cítí, to, co má nejradši.
Jipija hej, jipija hou, jipija hej, jipija hou.
RÁNO
1. Ráno je šedivý, cigáro ztratilo šmak
člověk se nediví a tak si zabalí vak
a táhne dál, dál, dál, dál, dál, dálka nevadí,
ta, kterou potká je barevná fotka na černým pozadí.
R: Zdravím vás, krásná neznámá,
já mám čas do zejtřka do rána,
můžeme jíst a pít a dobrou vůli mít,
zejtra nás čeká nirvána.
Jméno mý vám možná napoví,
já jsem ten, kdo koláč medový
rozdával rád, dokud měl, na sebe zapomněl,
teď má jenom oči hladový.
2. Každý dvě hodiny z nádraží vodjíždí vlak,
problémy rodinný, těm spolu vytřeme zrak,
pojedem dál, dál, dál, dál, dál, no pojďte prosím vás,
tu tašku vám vemu, už nemá cenu
říkat, že nemáte čas.
R: Zdravím vás…
3. Nahnutej hotýlek, nábytek je samej suk,
špinavej motýlek, pívo a všechno je fuk,
jen pojďte dál, dál, dál, dál, dál, ulepenej klíč,
čistýmu všechno je čistý a na špínu zhasnem
a hned bude pryč
R: Zdravím vás…
Ráno je šedivý, cigáro ztratilo šmak…
ŠANSON
1. Kde jsou ty starý časy, kdy korzet natrhla si
i žena hrdé rasy, sotva jsem na ní kejv.
I urozené dámy na srdci měly šrámy
šeptaly mi mon ami a otvíraly sejf.
Poničil jsem stovky milovníků
Gabla, Fairbankse i bratry v triku,
dokonce bratry bez trika , tři tragédy a komika,
má minulost je kronika milenců nebohejch.
2. Trpěl jsem na subrety, cpaly mi cigarety,
zvaly mě na výlety, kam chodil Renoir,
dokonce sufražetky mívaly se mnou pletky,
daly mi na žiletky a flašku chat noir.
Kdybych býval pro milenku každou
nesnažil se umřít sebevraždou.
Moh jsem bejt dneska ženatej, otravnej, blbej, baňatej,
chlap, co má v pajzlu najatej pro děvku budoár.
3. Teď sedím na pavlači, mám pivo, to mi stačí
a připadá mi k pláči, že kradu žrádlo psům.
Prachy se nenaskytly, včera mě křeče chytly,
zdraví a krása v pytli a dluhů plnej dům.
Sedávám na obrácený kisně, špačkem tužky sepisuju písně
jak odvar máty peprné mně občas v srdci zatrne
a čekám, kdo se ustrne a zaplatí mi rum.
ZREZAVĚLÝ OSTRUHY
1. Svoje zrezavělý ostruhy jsem dávno zahodil,
nechci opakovat podruhý, o čem jsem vlastně snil,
slunce zvolna klesá k západu za vršky modrejch hor ,
nemám vůbec žádnou náladu na ňákej rozhovor.
Kůň mi dávno rozšláp kytáru a tak jsem radši zmlk,
nejlíp se mnou zpívá do páru vopelichanej vlk.
To se jen tak někde nevidí tak smutná postava,
kůň má revma na něm já se klimbám zleva doprava.
R: Proč mám pořád jezdit na koni,
dejchám prach a nevidí
to, o čem dávno vím,
že už nedohoním.
2. Kdo si takovýhle předpeklí na zemi vysloužil
o tom byste asi neřekli, i tak má proč by žil.
Jednou najdu to svý obydlí, kde s chutí usednu
místo na kobylu na židli a už se nezvednu.
Potom bude všechno akorát na zlatým návrší
sám se sebou budu karty hrát a pít co naprší.
Tohle všechno bude až nám hot zatroubí Gabriel,
potom zapomenete i vy, že já jsem tudy jel.
R: Proč mám pořád…
ČERNEJ BOBY
1. Holkám voči jenom zasvítily, když se černí hoši v Plzni objevili.
Měli usky plný čokolády, a tu jak je známo, mají holky rády.
Večer nadupané byl pak sál, pilo se, zpívalo a swing se hrál.
To bylo za těch šťastnejch let v Plzni v roce čtyřicet pět.
A každá pana, co tam byla, Amerikána si namluvila.
Na vlajce hvězdy svítily, když spolu v Jeepu jezdili.
R: Černej Boby šneky si nakrémoval,
se svým Jeepem do Plzně přiharcoval.
Krásná lejdy se na něj pousmála,
stačilo jen mrknout vokem
a už v Jeepu seděla.
2. Jů Es Jeepy mají hvězdy bílý, já znala Bobyho jenom chvíli.
Mluvil na mě angličtinó plynnó, že prej když mu nedám, tak si najde jinó.
Říkal:"I love you, ty lejdy má, ty jseš prostě hajfa betálná".
"Tady máš kus čokolády a vybal na mě svý vnady".
Že tělo chtělo to, co nemělo, kdyby radš svýho víc si hledělo.
A tak z tý velký dobroty po Bobym zůstal kluk jak vix na boty.
R:
GEORGIA (ZAS MĚ VOLÁ GEORGIA)
1. Nahoře v horách Georgie místo znám
jen se tam dostat o to běží
[:kde život končí a skála je holá
tak u týhle skály tam zlato leží:]
2. Já sehnal jsem partu tam do hor v Georgii
my zlato najdem krk za to dám
[:jenže tam v horách bídně jsme bloudili
marně jsem hledal to místo co znám:]
R: [:Zas mě volá Georgia:]
3. O hladu strašném a s pískem co pálí
jak jehly v očích a není co pít
[:my nakonec našli jsme ten kousek skály
kde zlato tak leží jen si ho vzít:]
4. Každej si vzal zlata co vůbec moh unést
a nejraděj domů by jako pták lít
[:najednou ale krok zdá se být delší
to kdybys měl celou Georgií jít:]
R: Zas mě volá…
5. Když jsme tak ušli jen pár stovek metrů
a nikdo se nemohl zdvihnout a hnout
[:všechno to zlato co na zádech nesli
dali by ihned za pramen s vodou:]
6. Když nás tam dole zas lidi viděli
špinaví sešlí ale živí všech pět
[:bylo jim divný proč jsme se smáli
když bez zlata domů se vracíme zpět:]
MRTVÝ JEZDEC (LÍSTEK Z JAVORU)
1. Po cestě klikaté kterou javory vroubí
jezdec se ubírá se svým koněm vpřed
stačil však okamžik jen okamžik pouhý
zlověstné svištění žene kulku vpřed
už z koně padá smrt mu hladí líc
do svého sedla nevyskočí víc
R: Teď mrtvé tělo pod javorem leží
vyhaslé oči nedívají se v dál
a jeho koník s ním už nepoběží
vstříc modrým horám kam si dojet přál
2. Zvolna se snáší lístek javoru k zemi
lehce se ukládá na mrtvou tvář
teď oba leží ztichlí a němí
marně je probouzí ranní slunce zář
a stromy kolem tiše šumí v dál
vypráví větru příběh co se stal
R: Že mrtvé tělo…
TAK DEJ NA MÝ SLOVA
1. Tak dej na mý slova a nech tu ten krám
posbírej odvahu nenech se zmást
[:když nedáš se na cestu zůstaneš sám
až k nám seno voní tak pojď stáda pást:]
2. Už loudaj se oblaka v dálce zní zvon
a břízi ti kývají dejcháš svůj sen
[:je kolíbkou tuláka rozkvetlej strom
tak houpej se dál právě začal tvůj den:]
3. Když slunce tě hladí a barví ti tvář
proč v oku máš neklid a chodíváš sám
[:co zůstalo doma jak stařičkej snář
doufáš že svět ještě lásku ti dá:]
VALENTÝNA
1. Slunko dohasíná, měsíc ještě spí
vítr cosi hvízdal o nás něco ví
já s Valentýnou půjdeme spát
hezký sny si teď necháme zdát
2. Patrik je můj skřítek ale nestraší
mě a Valentýně hezký sny přináší
a tak spíme celou noc a ještě den
byl to Valentýno krásnej sen
3. Zpívali nám ptáci v korunách stromů
nám se ale nechtělo vracet se domů
a tak jsme se toulali skoro celej den
byl to Valentýno krásnej sen
4.=1.
ZNAČKOVACÍ ŽELEZO
1. Zpátky k horám stáda se líně vrací
slunce pálí jak železo značkovací
prach na džínsách a prachy ve váčku mám
tak nasednu a sbalím svůj toulavej krám
2. Směr na jih jak hejna hus divokejch mám
značkovací vercajk zpátky do pouzdra dám
vítr hvízdá svou píseň jak hvízdavej Dan
zase jsem bludnej Holanďan žíznivej Dán
3. Značkování končí a já jsem rád
zas můžu bludnejm kořenům svou značku dát
HOW DO YOU DO MY JOE
1. Už je tomu řada let to byl jsem ještě kluk
úlevou si vydech svět od všech válečnejch muk
život byl zas pohádkou ve které rytíř můj
černej seržant jménem Joe byl z kraje od Saint Louis
R: How do you do my Joe v uších dál mi zní ten slow
saxofon tvůj nám hrál a ty tvářil ses jak král
smyl jsi prach z dlouhejch cest přešel strach moh šeřík kvést
ty i já zas šli jsme klidně spát
přišel mráz spálil květ změnil nás a změnil svět
mít tu moc já vrátil bych to rád
how do you do my Joe každá sláva má svůj stín
vím už tě víc my Joe nespatřím
2. Až rozkvete v máji stráň já pošlu pozdrav svůj
přes tu velkou vodní pláň tam do kraje Saint Louis
prý tam žije bůh ví snad a hraje dál svý slow
jeden dávnej kamarád - můj černej seržant Joe
R: How do you do…
HÁJOVNA
1. Ještě pár kroků a tam za tou strání
hájovna mýho dědy střechu svou sklání
jen svazek klíčů mě v kapse studí
cinká a nohy mý popohání
2. Houfec večerních stínů ruce spíná
strom na dvorku hájovny má barvu vína
v listí utichl obvyklý koncert ptačí
do ticha pomalu dědova postava kráčí
3. Najednou starý dům do rukou skřipky vzal
jak já se tady kdisy na večer bál
naposled nad hlavou zavrzá trámoví znavené
prkenou hudbu zápalka do tmy vyžene
4. K ránu se za oknem chladem koberec zdvíhá
děda v rámečku na stěně se do vousů usmívá
jen ztěží odtrhnu oči od toho pohledu
proč jen se z postele zvednout nedovedu
5. Povězte prosím vás jakpak to bylo s tou strání
já myslím říkal že tam někde střecha se sklání
není to svazek klíčů co mě studí
je to jen hlas který mě úplně jinde budí
ČERNEJ TRÁM
1. Čtyři stěny svíraj mý žití
žádná z hvězd mi do tmy nesvítí
už mi zbejvá sotva hodin pár
i když jsem stár jen dvaadvacet jár
R: Černej trám a konopí bílý
cesta má se ke konci chílí
protože měl jsem život rád
do pekla se musím brát
2. Nedejchám už silnic šedej prach
porota zvedla ruce - je to vrah
cestu na kterou se dneska dám
ukáže mi zas jen černej trám
3. Nechtěl jsem se dát na žebrotu
tak jsem se dostal před porotu
že prej jsem banku vyloupil
tak teď mi zbejvá k žití jen pár mil
4. Kat už mi chystá oprátku bílou
nepojedu dál za svou milou
sotva už si někdy whisky dám
když nad hlavou mám ten černej trám
BAREVNÝ ŠÁL
1. Dej na hrob mů barevný šál
odpusť mi hřích já se hrozně bál
dál chci se prát i když prohrávám
ve chvíli té když zhasínám
a do dlaní dej mi slunce žár
dej listopad v něm listů pár
2. Jak bílej sníh tu vyhlížím
já měl rád smích taky dívčí klín
do vysokých trav chodíval jsem k ní
navečer když snad každý motýl bdí
3. Dej na hrob můj barevný šál
odpusť mi hřích já se hrozně bál
odcházím rád nemám už dost sil
jak psanec dál bych tu věčně žil
[:a do dlaní dej mi slunce žár
a na hrob můj barevný šál:]
CHLAP ZUZANKA
1. Svýho tátu jsem viděl naposled když mě bylo tak kolem pěti let
neznal prej kostel a málokdy pil džus
2. Hned jak ráno vstal tak si nalil Gin a když se ho ptali ohledně mejch křtin
řek jenom Zuzanka a nevytáh láhev z úst
3. Snad to myslel jen jako dobrej fór ale to jméno jako černej flór
teď nosím já a jen s ním můžu růst
4. Smích dívek všech ten mi pění krev a mužskej řev zas probouzí hněv
chlap Zuzanka no to je prostě hrůza hrůz
5. Znám každej bar a všude jsem byl najít tátu byl jedinej můj cíl
a za Zuzanku se s ním vyrovnat
6. Jednou navečer kolik mohlo být asi tak šest do báru sem vlít
a lokál mi do oka rovnou pad
7. Byl to hroznej bar jen hráčů pár hrálo poker - ten boží dar
koukám na ně a vtom mě ovanul chlad
8. Bál jsem se aby to snad nebyl sen takovou jizvu moh mít jenom ten
jen ten chlap co mě léta nenechal spát
9. Šel jsem ke stolu zblejsknul mě a vstal a poťouchle se usmíval
já řval jsem Zuzanka že mě vidíš rád a víš co tě teď čeká?
10. Chytil pravej hák tak až líbal zem ale rychle vstal zařval tak pojď sem
vytáh z kapsy nůž a z mýho ucha zbyl jen cár
11. Vyváděl jak běs když ho praštil stůl ten den měl smůlu že neuhnul
kopal a kousal škrábal jak jaguár
12. Nebyl zrovna nejhorší rváč síly měl dost ale zbyl mu jen pláč
brečel jak želva funěl jak krokodýl
13. Po bouchačce sáh tváří mu prolít smích já ji měl dřív tak on rychle stich
stál jako solnej sloupa pak promluvil
14. Víš chlapče život je pes a jenom celej chlap ho může nést já musel pryč
a nemoh ti říct co bys měl znát
15. No a vidíš právě proto jsem chtěl abys tohleto jméno měl
vždyť jméno může mužům sílu dát
16. Máš děsnou chuť skončit tenhle boj a se mnou pohřbít svůj věčnej nepokoj
tak střílej když chceš tvůj táta ti to dovolí
17. Ale než se bubínek otočí chtěl bych ti říct přímo do očí
Zuzanko seš chlap a proto mě smrt nebolí
18. Mě se zamžil zrak sklopil jsem zbraň takhle se platí za lásku daň
táta řek Zuzanko kdo se ptá ten víc zná
19. No jo řek jsem táto je to tak nejdřív se má ptát a střílet až pak
a jestli se mě někdy narodí syn víš jak se bude jmenovat
Zuzanka [:stejně jako já:]
ZÁVRAŤ
1. Pláč mraků opilých déšť ostrý jako líh
snům život propůjčí za kluka zmáčenýho se pak zaručí
hůl stokrát zlomenou dál za ním poženou
má smůly plnou káď a tak si vyhlašuje právo na závrať
R: Závrať z výšky mraků
závrať z letu ptáků
závrať z nalezených snů
závrať slaná potem
závrať nad životem
závrať které podlehnu
R: Závrať…
2. Pláč holek ztracených zář světel vzdálených
tmou letí volání a která při shledání se pak ubrání
tvář úsměv zaplaví ví holka tohle ví
má lásky plnou káď a tak si vyhlašuje právo na návrat
R: Závrať…
3. Pláč starých tuláků pád z mostu zázraků
smích proč je nezebe hráli si celý život jenom na sebe
snář v ohni spálený rváč sluncem raněný
mám jen děravou káď a tak si vyhlašuju právo na návrat
JOHN RINGO
1. Byl střelen zezadu v písčitém okolí jen v ruce své svíral
smrtící pistoli - tvář zabořenou v písku
Zdál se být mrtvý docela v těle měl unci olova ještě však slabě dýchal
Tehdy jsem vytáh nůž a uprostřed noci byl zachráněn muž - John Ringo
2. Ošetřoval jsem ho když se smrtí se byl a jak dny ubíhaly rychle se uzdravil
a začal cvičit zbraně tažení od svítání až k šeření
a já s údivem jsem zjistil pak že nikdo nestřílí rychlej jak John Ringo
3. Za čas jsme opustili tábora kryt já na východ on na západ šel žít
já ctil jsem zákon a šerifem se stal on ale šířil hrůzu do blízka i v dál
a olovem krví si získal pověst a ráz před ním celej kraj se třás
4. Já věděl jsem že dojde k zjištění kdo z nás je rychlejší ve zbraně tažení
a naše město když navštívil kdysi všem mužům rázem ztuhly rysy
a já jsem šel pak ulicí vstříc abych se přesvědčil jakou jen má líc
5. V tažení koltů jsem rychlej jak blesk však než jsem je uchopil a ozval se třesk
a kulka čtvrté ráže prolítla svalem mé pravé paže
pistole vylétla z ruky mé obloukem zdravil mě úsměvem hlavní i kohoutkem
6. Pak usmál se široce snad v životě poprvé jak tvrdí mnozí očití svědkové
rozvážně sklopil svou pistoli - jsme si kvit příteli
A já zřel jsekm že v jeho tváři jiskřička dobrá přec ještě září
7. Pak zatarasil jsem mu cestu k úniku uskočil do středu ulice ve mžiku
a tucty koltů mu pouštěly krev z žil klesl a mrtev byl
město pak jásalo v křiku a radosti nikdo však nenašel slzičku lítosti
8. Pověst pak šířila naší se krajinou že Ringa skolil jsem ranou jedinou
že měl být příčinou což nikomu se nezdá že prsa má už nezdobí šerifská hvězda
Dostları ilə paylaş: