|
|
səhifə | 22/28 | tarix | 22.01.2018 | ölçüsü | 2,53 Mb. | | #39781 |
| kopne tě do zad mrtvola
tam odpočívá starej vandrák Ben
(dívenko má ajajá kva kva kvá ňuf ňuf ňuf)
kterej se napil z lásky Lizolu
tam odpočívá starej vandrák Ben
(dívenko má ajajá kva kva kvá ňuf ňuf ňuf)
kterej se napil z lásky Lizolu
2. K půlnoční duchů hodině
vylézá z hrobky rodinné
kosti mu chrastí a zuby cvakají
za ním řada duchů v kombiné
3. Po smrti se nafouk a puk
jináč to byl fajnovej kluk
teď už v něm červi jak v sejru rejděj dál
dělají si z něho ementál
4. = 1.
KŘÍŽEK
1. Neptej se mě na nic když tě blízko mám
nestačí jen být jen být
kdyby život náš byl jenom dým a klam
tak ty jsi to v co uvěřím
2. Víš jak člověk někdy bývá strašně sám
smutnej ze svých vlastních vin
s tebou vždycky pocit že i žiju mám
že nejím jenom spím a bdím
R: Jsi můj proud co někam odnese mě jedno je kam
jsi můj rým já verše další vždycky u sebe mám
co zapadnou když napadnou
3. Udělám ti křížek palcem na čelo
jak dělávala bába nám
aby žádný pokušení nesmělo
přes práh dveří nikdy k nám
4. Aby bída, co se o svět pokouší
s kosou chodí duše brát
utekla a nikdy ať to nezkouší
miluješ mě mám tě rád
R: Jsi můj proud…
R: Jsi můj proud…
BLUES FOLSOMSKÉ VĚZNICE
1. Můj děda bejval blázen Texaskej ahasvér
a na půdě nám po něm zůstal vošoupanej kvér
ten kvér obdivovali všichni kámoši z okolí
a máma mi říkala nehraj si s tou pistolí
2. Jenže i já byl blázen tak zralej pro malér
a ze zdi jsem sundával tenhleten dědečkův kvér
pak s kapsou vyboulenou chtěl jsem bejt chlap all right
a s holkou vykutálenou hrál jsem si na Bony a Clyde
3. Jenže udělat banku to není žádnej žert
sotva jsem do ní vlítnul hned zas vylít jsem jak čert
místo jako kočka já utíkám jak slon
takže za chvíli mě veze policejní anton
4. Teď okno mřížovaný mi říká, že je šlus
proto tu ve věznici zpívám tohle Folsom blues
pravdu měla máma radila nechoď s tou holkou
a taky mi říkala nehraj si s tou pistolkou
PLAMENY
1. Plameny vítr rozfoukal a oheň stejně dohořívá
každej už zpíval každej hrál a písní stále neubývá
tak než nám zvlhnou ranní rosou kytary zabalit a vstát
půjdeme spát půjdeme spát k noci patří spaní
a na polštáři z dlaní necháme si o toulání zdát
2. Plameny popel spolykal a ráno po špičkách se blíží
kdo ví kam vydáme se dál a kde se naše cesty zkříží
už jenom kousek noci zbývá a každej zpíval každej hrál
tak půjdeme dáol půjdeme dál rána patří dálce
a zalomení palce je signálem co uvolní nám trať
VODNÍK
1. Posvěcený deštěm který padá z nebe
vlasy jako vodník pod šosem to zebe
z kůže břízy když narodil se oheň
vysuší jim promáčenej den
2. Malovaný sluncem hnědou barvou klasů
indiánský hrátky starejch dobrejch časů
večer zvedaj' hlavu do rozsvícenejch hvězd
lesem zazní písně dlouhejch cest
3. Na krku svý znamení raka kotvu list
na rukávech domovenky z kterejch můžeš číst
na srdci sem tam záplata jak život šel
mlčej' k ohni když se rozhořel
R: Krásný noci plný bílejch hvězd a kamarádů
vyzpívaný touhy kluků z měst plný bláznivejch snů
4. Jiný písně zazněj' než učili se zpívat
jinak viděj' svět než učili se dívat
v celý přírodě se nenajde tak hned
tolik hrůzy co už stvořil ten náš svět
5. A tak vyšlápli si ránem a první listy stránek
popisujou písmem co poslal z lesů vánek
hledaj' na slunci si místo kdo z nich ví
co zítra na ně svět zas vymyslí
R: Krásný noci…
HONZÍK
1. Prsty otlačený od řemínků náplast na patách
prach až pod víčkama, sluncem znavený
čekaj' na nádražích na lavičkách
až pojede jim ten správnej vlak
2. Šátky na krku a širáky a páry těžkejch bot
podle doby název pionýr či skaut
co je po jménu chtěj' na chvilku
si vlastní život do svejch rukou vzít
R: Přišli zpívat jen a hrát
trochu si postěžovat že se jim moc stejská
že tak strašně máme práce
že už nezbývá nám na ně vůbec čas
3. Vážný až by člověk brečel čelem do zdi narážej'
potom s natlučeným nosem zase dál
s léty mnohý člověk pochopí
a radši zapomene to co tolik chtěl
R: Přišli zpívat jen a hrát…
IGELIT
1. Ukrytý v stínu lesa igelit to kdyby přišel k ránu déšť
pod hlavou boty nůž tátovu bundu šitou z maskáčů
k ránu se mlhy zvednou a ptáci volaj hele lidi svítá
pak větvičky si nalámou na oheň, aby uvařili čaj.
R: A všichni se znaj znaj znaj a blázněj a zpívaj
a po cestách dál dál dál hledaj normální svět
2. Ukrytý v stínu lesa kvečeru znavený nohy skládaj
kytara zpívá o tom jak dřív bylo líp
ten kdo neví nepochopí nepromíjí čas nic všechno vrátí
ta chvilka co máš na život ti uplyne jak od ohýnku dým
R: A všichni se znaj…
Ukrytý v stínu lesa igelit to kdyby přišel k ránu déšť..
NA KAMENI KÁMEN
1. Jako suchej starej strom
jako všeničící hrom
jak v poli tráva
připadá mi ten náš svět plnej řečí
a čím víc tím líp se mám
R: Budem o něco se rvát
až tu nezůstane stát
na kameni kámen
a jestli není žádnej Bůh
tak nás vezme země vzduch
no a potom amen
2. A to všechno proto jen
že pár pánů chce mít den
bohatší králů
přes všechna slova co z nich jdou
hrabou pro kuličku svou jen pro tu svou
R: Budem o něco se rvát…
3. Možná jen se mi to zdá
a po těžký noci přijde
přijde hezký ráno
jaký bude nevím sám
taky jsem si zvyk na všechno kolem nás
R: Budem o něco se rvát…
Laj la laj ...
NAD SÁZAVOU
1. Do noci před tunelem zahoukal
poslední vlak co veze opožděný nádražáky domů spát
zhasni tu písničku a napít mi dej
před spaním chci si ještě přečíst pár hvězd
ta řeka je jak pohádka
co vyprávěli naši v chajdě kde byl klid
2. Mravenčí skála plná našich jmen
a pražce plný hřebů z kterých jsi si letopočet přečíst moh
viadukt kam ses chodil učit bát
jak strašně duní když projíždí vlak
a táta s mámou co foukali nám rány
když chodili jsme domů spát
R: Nad Sázavou nad Sázavou občas vzpomene si člověk asi
na ty časy krásný kdy zpívali jsme Brontosaury Spirituál
3. Do noci před tunelem zahoukal
poslední vlak co veze opožděný nádražáky domů spát
u trati ostružiny vykvetly zas
v Sázavě zase prej je hromada ryb
a dokonce prý indiánský teepee se tu objevilo
bude líp
R: Nad Sázavou…
R: Nad Sázavou…
MÁYOVKY
1. Dávno už v polích ztichnul pokřik vran
měsíční záře vločky poletují tu a tam
to jednou večer přišla paní zima
pozeptat se co a jak se mám
2. Dřevěbý teplo voní po trámech
nechal jsem vodu ohřát na čaj na grog na kamnech
pak v rohu u skleničky začal jsem si zpívat
o tom jak dřív bylo líp
R: Asi už stárnu nebo hloupnu snad
já jsem měl Máyovky a Wolkera rád
než jsem šel s holkou řek jsem stokrát snad
jak je mi milá něžná hezká
a jak bych chtěl jí mít rád
3. Najednou všechno se to zvrtlo tak
na pramen žába sedla a na helmy černej pták
a já si myslím že na tenhle
podivnej svět asi nepatřím
4. Jen ta má Sázava mi občas vrátí chuť se smát
někdy se zastaví tam přítel děvče kamarád
pak v rohu u skleničky zpíváme si o tom
jak dřív bylo líp
R: Asi už stárnu…
Dávno už v polích ztichnul pokřik vran
měsíční záře vločky poletují tu a tam
to jednou večer přišla paní zima
pozeptat se co a jak se mám
ŠVESTKOVÝ KNEDLÍKY
1. Teplej vítr ze strniště fouká
pantáta se z vokýnečka kouká
říká si pro sebe to bude votrava
už se na poli seče votava
R: Švestkový (mňam mňam mňam) knedlíky
ty já mám tůze rád
když je mám (mňam mňam mňam) k obědu
dám si je třeba stošestkrát za sebou
Švestkový (mňam mňam mňam) knedlíky
sladký jak med
ty já bych neměnil ani za celičkej svět
2. Žil jsem jednou s bábou nadivoko
chtěla si mě udělat voko
švestkový knedlíky chtěla navařit
nechtěly se jí mrše podařit
R: Švestkový…
3. Vařila je od samýho rána
byla z toho celá upatlaná
švestky do knedlíků zapomněla dát
chtěla je tam mrcha prstem našťouchat
R: Švestkový…
QUANTANÁMO
1. Palmy se kývají z krčmy zní opilé hlasy
vítr si pohrává s vlajkou z pruhů a hvězd
blyští se bodáky hlavně a tankový pásy
víří bílý písek vyprahlých a slaných cest
R: Quantanámo hejá Quantanámo
Quantanámo hejá Quantanámo
Quantanámo hejá Quantanámo
Quantanámo hejá Quantanámo
2. Dál k moři táhnou se šedivé pruhy drátů
vítr si pohrává s vlajkou z pruhů a hvězd
bodáky tanky a vojáci spojených států
víří bílý písek vyprahlých a slaných cest
R: Quantanámo…
3. Whisky na rtech chladí a v hrdle ohnivě pálí
na polích zraje třtina a schne tráva
moře se valí a příboj se tříští o skály
harmonika zpívá písničku Quantanáma
R: Quantanámo…
ORANŽOVÝ EXPRES
1. Už z rodnýho ranče vidím jen komín a stáj
už z rodnýho ranče vidím jen komín a stáj
rychlík v barvě pomeranče už mě veze tak good bye
2. Tak jako světla herny mě stejně vždycky rozruší
svit brzdařský lucerny komáři jisker v ovzduší
a pak když oranžový expres mi houká do uší
Rec: Hellou kam jedeš tuláku? nevim
na New York? nevim
nebo na Nashvill? nevim mě stačí
když slyším jak ty pražce drncaj důdá důdá důdá dou
3. Sedím si na uhláku a vyhlížím přes okraje
ve svým tuláckým vaku šmátrám po láhvi tokaje
píseň oranžovýho vlaku si zpívám do kraje
4. Už z rodnýho ranče nevidím komín a stáj
rychlík v barvě pomeranče
sviští na New York good bye
GHETTO
1. Jako tenkrát svý mámy slyším tichej hlas
jak pohádku mi šeptá zas
tam v ghettu
2. Jako tenkrát zase slyším slanej vítr vát
a na rezavý ploty hrát
tam ghettu
R1: Jestli se tam vrátíš jestli se tam vrátíš
tak dej na svou šťastnou hvězdu tenhle kříž
slabost víru zmáhá ale to se stává lidem zlejm
nedívej se za sebe a z ruky nehádej
3. Tak to bejvá že nechutná ti chleba jíst
a umírá se na závist
tam v ghettu
4. Zdi čas smejvá tak marný je chtít na ně psát
když není dům co směl by stát
tam v ghettu
R2: Každej žijem ve svým ghettu
se svou pravdou sám
jen hudba zní když poslední
čas na prach se promění
5. Jak už tolikrát zase slyším slanej vítr vát
a na rezavý ploty hrát
tam ghettu
6. Jako tenkrát svý mámy slyším tichej hlas
jak pohádku mi šeptá zas
tam v ghettu
tam v ghettu
tam v ghettu
BALADA (VZPOMÍNKA NA KREDO)
1. Slunce zhaslo hvězdy svítí usnul kraj a spí i kvítí
ptáčkové i červánek šli spát
oheň hoří oči planou Manitou bdí nad osadou
slyš baladu kterou ti budu hrát
2. Jednoho dne se pár trempů vydalo k řece do kempu
přírodou tak jarem vonící
neštěstí se tiše kradlo aby plnou vahou padlo
na trempy tak nic netušící
3. V podvečerním tichém šeru jedou k protějšímu břehu
kde je kamarádi čekají
vtom se loďka zakymácí dívka rovnováhu ztrácí
a ve všech až dech se zatají
4. V temných vodách tiché říčky mizí tělo mladé dívky
kamarád jen loďku obrací
jen veksl ze sebe strhl a do temné vody se vrhl
aby zachránil dívku tonoucí
5. Voda plyne a čas letí škoda jednou těchto dětí
jimž příroda byla mateří
ve vlnách jsou těla zkrytá všemi trempy pláč teď zmítá
dvě místa v osadě osiří
6. Od těch dob na Krédo kempu schází se vždy mnoho trempů
kde na kamarády vzpomínají
vždyť je na mohyle psáno co je dobrým trempům dáno
že se jednou všichni potkají
všichni potkají
NETOUŽíM PO LUSTRECH Z KŘIŠŤÁLU
1. Můj vlak má z jisker nad komínem květen
zvuk výhybek mi stáčí pohled zpět
o moc bohatší se vracím z toulek svých
nesním o přepychu a mám na rtech smích
2. Znám dálnice i světla velkých měst
má kytara zná touhy dlouhých cest
rytmus vlaků i blues lopatkových kol
všechny písně které vrací klenba hor
R: Už vím proč lidé sní
když píseň vlaků zní
a vidí měsíc mezi mraky plout
3. Znám cesty po nichž musí člověk jít
i údolí kde písně mohou znít
proudy řek co mají lesky korálů
a tak netoužím po lustrech z křišťálu
4. Můj vlak je ten ve kterém můžeš snít
má dlouhou kolej jako bílou nit
v něm myslím na to všechno co mám rád
když vidím měsíc nad kolejí plát
R: Už vím proč lidé sní…
5. = 3.
…a tak netoužím po lustrech z křišťálu
STROM
1. Polní cestou kráčeli šumaři do vísky hrát
svatby pohřby tahle cesta poznala tisíckrát
po jedné svatbě se chudým lidem synek narodil
a táta mu do prašný cesty života strom zasadil
R: A on tam stál a koukal do polí
byl jak král sám v celém okolí
korunu měl korunu měl i když ne ze zlata
a jeho pokladem byla tráva střapatá
2. Léta běží a na ten příběh si už nikdo nevzpomněl
jen košatý strom se u cesty ve větru tiše chvěl
a z vísky bylo město a to město začlo chtít
asfaltový koberec až na náměstí mít
R: A on tam stál…
3. Že strom byl v cestě plánované to malý problém byl
ostrou pilou se ten problém snadno vyřešil
tak naposled se do nebe náš strom podíval
a tupou ránu do větví snad už ani nevnímal
R: A on tam stál…
4. Při stavbě se objevilo že silnice bude dál
a tak kousek od nové cesty smutný pařez stál
dětem a výletníkům z výšky nikdo nemával
a přítel vítr si o něm píseň na strništích z nouze hrál
R: A on tam stál…
KRAJINA POSEDLÁ TMOU
1. Krajina posedlá tmou (krajina posedlá tmou)
vzpomínky do sedla zvou (vzpomínky do sedla zvou)
nutí mě vrátit se tam (nutí mě vrátit se tam)
kde budu na věky sám (kde budu na věky sám)
kde místo úsměvů tvých čeká jen řada snů zlých
a místo lásky nás dvou (a místo lásky nás dvou)
krajina posedlá tmou (krajina posedlá tmou)
2. Když západ v očích ti plál s tebou jsem naposled stál
i když jsi čekla víc přijel jsem tenkrát ti říct
že mám tě na každej pád jedinou na světě rád
a pak jsem zase jel dál a západ v očích ti plál
3. Proč jsem se vracel tak rád proč jsem měl touhu se smát
když cestou řekli mi Joe ta nikdy nebude tvou
že láska mizí jak dým to dneska proklatě vím
jedno však musím se ptát proč jsem se vracel tak rád
NÁVRAT DOMŮ
1. Já zas jak dřív jdu tou cestou sám
podél zdí kde stál starej prám
R: Zas jak dřív větve bříz mě zvou
tam nad řekou mou je k oblakům blíž
2. Čas dětskejch snů tu zůstal stát
mámy dlaň už mě nesmí hřát
R: Zas jak dřív…
3. Domků pár spí tu v údolí
prázdnej dvůr a pár soukolí
R: Zas jak dřív…
4. Bůh ví proč já (bůh ví proč já)
zdvíhám číš (zdvíhám číš)
ten návrat můj (ten návrat můj)
útěkem je spíš
DLOUHÝ ČERNÝ ZÁVOJ
1. Stalo se to dávno už je to roků pár
chlapa zabili prej tam co stával bar
dva to viděli a oba říkali
že vypadal jak já ten chlap co utíkal
R: Každou noc když všichni spí
její pláč až k mýmu hrobu zní
nikdo neví nikdo nezná
nikdo to neví jen já
2. Soudce se mě ptal jaký máš alibi
buď jsi někde byl nebo's ho zabil ty
a já tam mlčky stál a pot se ze mě lil
jen kamaráda žena ví kde jsem tu noc byl
R: Každou noc…
3. Už oprátku mi chystaj a kněz mi sbohem dal
a dole byla žena co já s ní tu noc spal
dole byla ona vedle ní kamarád
myslí že má jen jeho a to mu nechci brát
R: Každou noc…
NA VÁNOCE RÁNO
1. Na vánoce ráno štědrej den tehdy byl
já se v cele temný jak smutek probudil
na vánoce ráno bejvalo rok co rok
já chodil do Jacksonu pít brandy svý a grog
R: [:Holka ach holka dobře to víš
proč já byl tenkrát u brandy
a teď je u mě mříž:]
2. Na vánoce ráno já zas do Jacksonu šel
šerif Brand tam holku mou na svejch kolenou měl
na vánoce ráno ráno když ztichnul jek a křik
na zemi ležel šerif Brand o kus dál pomocník
R: Holka ach holka…
CITRONÍK
1. Na úbočí skalistejch hor měl táta farmu svou
a v zahradě nám rostl strom s košatou korunou
já v jeho stínu skrýval se před sluncem poledním
a poslouchal jak vítr z hor ve větvích táhle zní
R: Citroník tiše šeptal píseň kterou táta znal
já jen stál na nic se neptal přesto jsem se lásky bál
láska prý krásou vábí barvu citrónů prý má
vůní svou mnohého zmámí trpký plod však ukrývá
2. Pak přešlo ještě mnoho jar já s tátou v City byl
a zahlíd jsem tam ideál však pouhej sen mi zbyl
tu krásnou rusovlasou Pat si jinej na ranč vzal
a já ač jsem jí víc měl rád jak v plotě kůl jsem stál
R: Citroník tiše šeptal…
3. Když vrátil jsem se s tátou zpět cit dal jsem otěžím
na koni svým jsem projel svět a lásce nevěřím
pod citróníkem sedávám ve chvílích truchlivých
a zdá se mi že vítr z hor přináší dívčí smích
R: Citroník tiše šeptal…
ŽLUTÍ SOKOLI
1. Že čápi děti nenosí už dávno vím od kohosi
kdo v tomhle směru zkušenější byl
že ježíšek je tatínek a bludička je plamínek
jsem časem taky jakž takž pochopil
že polednice nechodí a palečci se nerodí
mě dávno v hloubi duše nebolí
jen nedokážu pochopit proč když jsem
mírně přiopit mi lítaj bytem žlutí sokoli
podnikají nálety na tuzexové tapety
v telefonu vidí hraboše
je smutnej pohled na dravce
jak domělého hlodavce odnášejí mladým do koše
2. Pak za pomoci sousedů dva zezadu dva zepředu
Dostları ilə paylaş: |
|
|