já na nedělní mši s ním tehdy do kostela šel
tam na zdi visel obraz měl už oprýskaný rám
ten muž co se z něj díval to byl svatý Patrick sám
a já najdnou věděl že ho znám
a já najdnou věděl že ho znám
PENDLOVKY
1. Jen čtyři holý stěny a v rohu starej bar
a nad ním visí pendlovky a ze závěsů cár
ty pendlovky jsou starý a vodbíjí tvůj čas
ty oznámí ti chlapče že život vůj už zhas
R 1: Ze starý evropy tam kde tvůj táta spí
odešels před léty jen kvůli holce svý
odešels před léty neslyšels mámin pláč
byls hochu v životě i v lásce špatnej hráč
R 2: Tam někde za loží jsi nechal domov svůj
neslyšels mámin hlas když volala tě stůj
na cestu hůl a starý pendlovky sis vzal
ty čas tvůj odbíjí a život půjde dál
2. Jen čtyři holý stěny a v duši věčnej stín
a převrácený stoly a pach rozlitejch vín
je jediný co zbylo z tvejch klukovskejch snů
a pendlovky odbíjí tvejch pár posledních dnů
R 1+ R 2
LÉTO
1. Večer už zase voní létem
a známá touha přichází
chtěl bych se zase toulat světem
krajem kde slunce vychází
2. Vím že jsi nezapomněl cestu
vždyť na ní známé potkáváš
vzpomínky jako starou vestu
si s novým létem oblékáš
R: Léto léto zas se zpátky vrací
a není náhodou že tě to dojímá
vždyť tvoje srdce zpívá jako strojek hrací
a s každým novým létem něco začíná
3. Večer si ruku s létem podá
vytáhne spáče z pelechů
a bude nejistota ta tam
jestli smí chodit po mechu
4. Ty ale cítíš že se vrací
čas kdy jsi říkal to jsem rád
že všude kolem zpívaj ptáci
a slunce dlouho nejde spát
R: Léto léto…
NELITUJ
1. Kdo se chudej narodil tak mohlo to bejt horší nelituj
pár důchodek prochodil nejmíň tucet projdem nelituj
žlutej anděl přistaví nám vůz ten den zbyde v ulicích tichý blues
vydáme se hledat slunce bez peněz a darů nelituj
R: Nejsme přece žádná lůza
co na vlastní kůži růži má vyrytou
z obehraných slov a díků
ke hmatníku ruku přibitou
nastavíme dešti tváře
ať se stoky vrásek nasytí (nasytí)
to se ale bláznům stává
když se jim zdá sen o přežití
2. Komu dál voní pot z koní nikdy nebyl v sedle nelituj
zdá se mu to co nám vloni svět se trochu změnil nelituj
místa která zbyla někde v nás bez pořadníků jsou a budou zas
volná hnízda divnejch ptáků co se slétaj když ztratí svůj hlas
R: Nejsme přece žádná lůza…
Kdo máš na svým kontě jenom šťastný konce svých cest nelituj
třeba potkáš to svý slunce
třeba potkáš to svý slunce…
EPIZODA
1. To byl ale týden na pováženou
není k zaplacení a na co mi jsou
poznání co mají určit další děj
brodím se vzpomínkami radím si neklej
2. Dva vagóny přání co mi platný jsou
denní rozčarování ty nejsi už mou
jen ať si mě budí ty noci tě chtěj
nemám to vychování no tak se směj
3. Máš rodinu svoji byl jsem mezihrou
dobrá máma svých dětí já epizodou
tak proč mě to nutí sklánět hlavu svou
řev můj tě nevrátí děti vyrostou
4. Óhohó…
FOLSOM EMAIL BLUES
1. Můj děda bejval natěrač a machr na práci
na půdě nám poněm zbyla pistol stříkací
ten kvér obdivovali všichni kámoši z baráku
máma mi říkala nehraj si s tím rošťáku
2. Jenže já byl blázen posedlej emailem
na půdu jsem chodil s barvou skoro každej den
třímaje štětku v ruce chtěl jsem bejt chlap all right
ředidlo mi vonělo lépe nežli black and white
3. Ale natřít okap to není žádnej žert
nahoru jsem vylez dolů letěl jsem jak čert
protože nejsem kočka zásadně padám na hlavu
z těch důvodů vlastním trochu kratší postavu
4. Teď primář nemocnice mi říká že je šlus
na sádrovým lůžku zpívám folsom email blues
pravdu měla máma řekla vem si bezpečnostní pás
vždyť ani pro dědu nebyl okap žádnej špás
KDO MI ZATLAČÍ OČI
1. Do pokeru bouchnu pěstí dostane mě do neštěstí
jestli budu pořád jenom hrát
vydržím do smrti akorát
tohle není živobití v noci jenom vlků vytí
večír karty k jídlu uzený
tak si žije kauboj bez ženy
R: Kdo mi zatlačí oči kdo mi hlavu otočí
abych viděl na ten modrej strop
kdo mi zatlačí oči kdo si klobouk namočí
aby zalil kytky pro můj hrob
a žádná plavovláska slzu neuroní
kopeček nad mým tělem zmizí pod kopyty koní
kdo mi zatlačí oči kdo mi v nebi natočí
sklenku whisky nebo horkej grog
2. Nepečuju vo svý zdraví kolem mě sou samý krávy
sem tak utahanej od sedla
ani Mery Lou by mě nesvedla
až přijedu zpátky k ranči půjdu někam kde se tančí
až mi budou za mý prachy hrát
první holce budu žalovat
BÍDA S NOUZÍ
1. Táta můj snad měří jen dva couly
ale dům má velkej jako boží chrám
a peněz má že ani neví kam se koulí
a stále píše ať se vrátím sám
R: Já raděj sám bych s tebou třel jen bídu s nouzí
když tebe táta můj už nechce znát
on nezná rány kdy mě jen tvůj dech probouzí
ani noc kdy žárem nedá se už spát
2. Pojď se mnou tam kde řeka údolím se kroutí
než ranní mlha trávu orosí
tam najdem zámek z vrbovýho proutí
bez oken a jen s lůžkem z rákosí
R: Já raděj sám bych…
PO ŘECE DOLŮ
1. Na severu kde věčný leží smrti stín
já jsem zimu prožil mnoho kůží nalovil
tam jednoho dne z rána přišla dobrá zpráva
že ledy začly s jarem dolů jít
tam jednoho dne z rána přišla dobrá zpráva
že ledy začly s jarem dolů jít
R: Po řece dolů tam každý domov má
k plnýmu stolu věc je kouzelná
poslední zákrut ten každý dobře zná
vracím se domů docela sám
pádlo vodu čeří v zádech mám severák
večer se již šeří proud mi nedá spát
po řece dolů tam každý domov má
k plnýmu stolu to je touha má
2. Až první úsvit ranní vzbudí nový den
a ptáci začnou zpívat písně dívčích jmen
[:pak slunce nad horami začne znovu hřát
já musím se domů po řece dolů dát:]
ODTUD TO NENÍ VE Zp_complet.doc
Už to nenapravím
R: Vap ta...
1. V devět hodin dvacet pět mě opustilo štěstí
ten vlak co jsem jím měl jet na koleji dávno nestál
v devět hodin dvacet pět jako bych dostal pěstí
já za hodinu na náměstí měl jsem stát ale v jiným městě
Tvá zpráva zněla prostě a byla tak krátká
že stavíš se jen na skok, že nechalas' mi vrátka
zadní otevřená zadní otevřená
já naposled tě viděl když ti bylo dvacet
to jsi tenkrát řekla že se nechceš vracet
že jsi unavená ze mě unavená
R: Vap ta…
2. Já čekala jsem hlavu jako střep a zdálo se že dlouho
může za to vinný sklep že člověk často sleví
já čekala jsem hlavu jako střep s podvědomou touhou
já čekala jsem dobu dlouhou víc než dost kolik přesně nevím
Pak jedenáctá bila a už to bylo passé
já vědět měla dřív že vidět chci tě zase
láska nerezaví láska nerezaví
ten list co jsem ti psala byl dozajista hloupý
byl odměřený moc na vlídný slovo skoupý
už to nenapravím už to nenapravím
R: Vap ta…
ZE VŠECH STRAN
1. Ze všech stran se slítávaj
hejna vran co vedle hladu velikou žízeň maj
připadám si jako nádrž vody ptáci jdou pít
hej vrány nechte mě žít
2. Ze všech stran se táhne pláň
hejna vran mi poroučejí z koně slez nám se klaň
žízeň veliká mi hrdlo svírá stesk ještě víc zůstal jsem sám a v láhvi nic
R: Člověk je sám a co mu zbejvá
jedině jít a jít
3. Ze všech stran je písku šeď
hejna vran jen čekaj až jim havran-šéf řekne teď
na ten povel najdou v v pustý pláni touženej cíl
já nemám kam bych se skryl
4. Ze všech stran je žhavá zeď
hejna vran jsou blíž a ještě blíž tak vraníku jeď
možná jenom kousek za obzorem končí ten žár
najdeš tam stáj a já bar
R: Člověk je sám...
5. Ze všech stran je slyšet jazz
hejna vran tam hrajou na trumpety jen pro mě dnes
šerif rukávy má vyhrnutý zouvá mě z bot
holky mi tancujou hot
6. Ze všech stran mi nosej pít
hejna vran už dávno odletěly jó už mám klid
jenom jedna věc mě trochu mejlí ten černej mrak
kterej mi zakrejvá zrak
Bonsoir, mademoiselle Paris Olympic
Emi H7 Emi D7 G H7
1. Mám v kapse jeden frank, jsem nejbohatší z bank nad Seinou,
Emi H7 Emi D7 G H7
mám víc než krupiér a stíny Sacre-Coeur nade mnou.
C D G Ami H7 Emi
R: Láska je úděl tvůj, pánbůh tě opatruj,
C D Emi C D Emi
bonsoir, mademoiselle Paris, bonsoir, mademoiselle Paris.
2. Znám bulvár Saint Michelle, tam jsem včera šel s Marie-Claire,
vím, jak zní z úst krásnejch žen slůvka "car je t'aime, oh, mon cher".
R:
Bratříčku, zavírej vrátka Karel Kryl
Ami C
1. Bratříčku,nevzlykej, to nejsou bubáci,
G E7
vždyť už jsi velikej, to jsou jen vojáci,
F E
přijeli v hranatých železných maringotkách.
2. Se slzou na víčku hledíme na sebe,
buď se mnou, bratříčku, bojím se o tebe
na cestách klikatých, bratříčku, v polobotkách.
Ami Emi Ami Emi Ami Emi Ami Emi
R: Prší a venku se setmělo,
Ami Emi Ami Emi Ami Emi Ami Emi
tato noc nebude krátká,
Ami Emi F Ami
beránka vlku se zachtělo,
F Ami E
bratříčku, zavřel jsi vrátka?
3. Bratříčku, nevzlykej, neplýtvej slzami,
nadávky polykej a šetři silami,
nesmíš mi vyčítat, jestliže nedojdeme.
4. Nauč se písničku, není tak složitá,
opři se, bratříčku, cesta je rozbitá,
budeme klopýtat, zpátky už nemůžeme.
R: Prší a venku se setmělo,
tato noc nebude krátká,
beránka vlku se zachtělo,
F Ami F Ami F Ami F Ami
bratříčku, zavírej vrátka! Zavírej vrátka!
Colorado Kabát
G C
1. Táta vždycky říkal: hochu, žádný strachy,
G D
jseš kovboj, v Coloradu můžeš krávy pást,
G C
já radši utratil jsem psa a všechny prachy,
G D G
do srdce Evropy já vodjel v klidu krást.
2. Narvaný kapsy, prsteny, řetězy zlatý
tam kolem krku místní Indiáni maj',
a ty, co nemakaj', tak jsou nejvíc bohatý,
musím si pohnout, dokaváď tam rozdávaj'.
G C
R: Z Billa na Nováka změním si svý jméno,
G D
a až tu malou zemi celou rozkradem, rozkradem!,
G Emi C
tak se vrátím ve svý rodný Colorado,
G D G
o tý zlatý žíle řeknu doma všem.
3. Tam kradou všichni, co blízko vokolo bydlej',
šerif se na ně jenom hezky usmívá,
kdyby se nesmál, tak ho okamžitě zmydlej',
házej' mu kosti za to, že se nedívá.
4. Místo krav tam, nelžu vám, prej pasou holky,
a když jim nezaplatíš, vyrazej' ti dech,
ale s IQ to tam nebude tak horký,
místo na koních tam jezděj' v medvědech.
R:
G D G
R: + a o tý zlatý žíle řeknu doma všem ...
Dej mi víc své lásky Olympic
Ami C
1. Vymyslel jsem spoustu napadů, aů,
Ami G E
co podporujou dobrou náladu, aů,
Ami D Dmi
hodit klíče do kanálu, sjet po zadku holou skálu,
Ami E Ami (G)
v noci chodit strašit do hradu, aů.
2. Dám si dvoje housle pod bradu, aů,
v bílé plachtě chodím pozadu, aů,
úplně melancholicky, s citem pro věc jako vždycky
vyrábím tu hradní záhadu, aů.
C E
R: Má drahá, dej mi víc, má drahá, dej mi víc,
Ami F C G
má drahá, dej mi víc své lásky, aů,
C E
já nechci skoro nic, já nechci skoro nic,
Ami F C E
já chci jen pohladit tvé vlásky, aů.
3. Nejlepší z těch divnejch nápadů, aů,
mi dokonale zvednul náladu, aů,
natrhám ti sedmikrásky, tebe celou s tvými vlásky
zamknu si na sedm západů, aů.
R:
4.=3.
Dobrodružství s bohem Panem Marta Kubišová
Ami G
1. Je půlnoc nádherná, spí i lucerna,
F E
tys' mě opustil ospalou,
Ami G
tu v hloubi zahrady cítím úklady,
F E Ami
s píšťalou někdo sem kráčí,
C G
hrá náramně krásně a na mě
F E
tíha podivná doléhá,
C G
hrá náramně, zná mě, nezná mě,
F E Ami
něha a hudba až k pláči.
2. Pak náhle pomalu skládá píšťalu,
krok, a slušně se uklání,
jsem rázem ztracená, co to znamená,
odháním strach, a on praví:
Pan jméno mé, mám už renomé,
Pan se jmenuju a jsem bůh,
Pan, bůh všech stád, vás má, slečno, rád,
jen Pan je pro vás ten pravý.
3. Ráno, raníčko, ach, má písničko,
Pan mi zmizel i s píšťalou,
od Pana, propána, o vše obrána,
ospalou najde mě máti,
hrál a ve tmě krásně podved' mě,
kam jsem to dala oči, kam,
Pan, pěkný bůh, já teď nazdařbůh
počítám "dal" a "má dáti".
Dokud se zpívá Jarek Nohavica
C Emi Dmi7 F C Emi Dmi7 G
1. Z Těšína vyjíždí vlaky co čtvrthodinu,
C Emi Dmi7 F C Emi Dmi7 G
včera jsem nespal a ani dnes nespočinu,
F G C Ami G
svatý Medard, můj patron, ťuká si na čelo,
F G F G C Emi Dmi7 G
ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.
2. Ve stánku koupím si housku a slané tyčky,
srdce mám pro lásku a hlavu pro písničky,
ze školy dobře vím, co by se dělat mělo,
ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.
3. Do alba jízdenek lepím si další jednu,
vyjel jsem před chvílí, konec je v nedohlednu,
za oknem míhá se život jak leporelo,
ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.
4. Stokrát jsem prohloupil a stokrát platil draze,
houpe to, houpe to na housenkové dráze,
i kdyby supi se slítali na mé tělo,
tak dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.
5. Z Těšína vyjíždí vlaky až na kraj světa,
zvedl jsem telefon a ptám se:"Lidi, jste tam?"
A z veliké dálky do uší mi zaznělo,
[: že dokud se zpívá, ještě se neumřelo. :]
Elektrický valčík Zdeněk Svěrák & Jaroslav Uhlíř
Ami E7
1. Jednoho letního večera na návsi pod starou lípou
Ami
hostinský Antonín Kučera vyvalil soudeček s pípou,
F Ami
nebylo to posvícení, nebyla to neděle,
F E7
v naší obci mezi kopci plnily se korbele.
A E7 Edim E7
R: Byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud,
A Adim A
byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud,
A7 D E C#mi F#mi Hmi E7 A
střídavý, střídavý, silný elektrický proud,
A7 D E C#mi F#mi Hmi E7 A
střídavý, střídavý, zkrátka elektrický proud.
Rec: A nyní, kdo tu všechno byl:
okresní a krajský inspektor, hasičský a recitační sbor,
poblíže obecní váhy, tříčlenná delegace z Prahy,
zástupci nedaleké posádky pod vedením poručíka Vosátky,
početná družina montérů, jeden z nich pomýšlel na dceru
sedláka Krušiny, dále krojované družiny,
alegorické vozy, italský zmrzlinář Antonio Cosi
na motocyklu Indián, a svatý Jan, z kamene vytesán.
R:
2. Na stránkách obecní kroniky ozdobným písmem je psáno:
tento den pro zdejší rolníky znamenal po noci ráno,
budeme žít jako v Praze, všude samé vedení,
jedna fáze, druhá fáze, třetí pěkně vedle ní.
R:
Rec: Z projevu inženýra Maliny, zástupce Elektrických podniků:
vážení občané, vzácní hosté, s elektřinou je to prosté:
od pantáty vedou dráty do žárovky nade vraty,
odtud proud se přelévá do stodoly, do chléva,
při krátkém spojení dvou drátů dochází k takzvanému zkratu,
kdo má pojistky námi předepsané, tomu se při zkratu nic nestane,
kdo si tam nastrká hřebíky, vyhoří a začne od píky.
Do každé rodiny elektrické hodiny!
R:
Hrobař Premiér
H
1. V mládí jsem se učil hrobařem,
G#mi
jezdit s hlínou, jezdit s trakařem,
E H
kopat hroby byl můj ideál.
C
2. Jezdit s hlínou, jezdit s vozíkem,
Ami
s černou rakví, s bílým pomníkem,
F G
toho bych se nikdy nenadál.
3.=1.
4.=2.
5. Že do módy přijde kremace,
černý hrobař bude bez práce,
toho bych se nikdy nenadál.
6. Kolem projel vůz milionáře,
záblesk světel pad' mi do tváře,
marně skřípěj' kola brzdící.
7. Stoupám vzhůru, stoupám ke hvězdám,
tam se s černou rakví neshledám,
sbohem, bílé město zářící.
8. Sbohem, moje město,
vzpomínat budu přesto,
jak jsem poznal tvůj smích a tvůj pláč.
9. Na na na ...
Já budu chodit po špičkách Petr Novák
C F Dmi G
1. Zavři oči a jdi spát, vždyť už bude brzo den,
C F Dmi G
nech si o mně něco zdát, ať je krásný ten tvůj sen.
Dmi G Dmi G
R: Já budu chodit po špičkách, snad tě tím nevzbudím,
Dmi G F G
ráno, až slunce vyjde v tmách, polibkem tě probudím.
2. Jdi si lehnout, ať už spíš a ať z toho snu něco máš,
ráno, až se probudíš, polibek mi taky dáš.
R:
3. Rozhoď vlasy na polštář a sni o mně krásnej sen,
nebo ráno nepoznáš, že je tady nový den.
R:
Jednou budem dál Spirituál kvintet
C F C F C
1. Jednou budem dál, jednou budem dál,
F E7 Ami D G D7 G F G
jednou budem dál, já vím,
C F C F G Ami
jen víru mít, doufat a jít,
C F C G7 C F G G7
jednou budem dál, já vím.
2. Cíl je blízko nás, cíl je blízko nás,
cíl je blízko nás, já vím,
jen víru mít, doufat a jít,
cíl je blízko nás, já vím.
3. Jednou přijde mír, jednou přijde mír,
jednou přijde mír, já vím,
jen víru mít, doufat a jít,
jednou přijde mír, já vím.
4.=1.
Jez Ivan Mládek
A E7 A E7
1. Na vodu už jezdím jenom s Vendou, s Vendou,
A E7 A
do kanoe nevlezu už s Bendou, s Bendou,
Hmi E7 A F#7
Jenda Benda nemožný je zadák,
H7 E7
nemá vlohy a je laj-, laj-, lajdák,
A F#7
von ví, že šumí les, že kvete bílý bez,
H7 E7
že v dáli hárá pes, že vysouší se mez
A F#7
a že mostem cloumá rez, že říčka jde skrz ves,
H7 F7 E7 A
ale nevšimne si, že se blíží jez, jez, jez.
2. Jel jsem tuhle Ohři s Jendou Bendou, Bendou,
proč já, houska, nejel radši s Vendou, Vendou,
Jenda Benda sjel na vodu mělkou,
spáchal v lodi díru vel-, vel-, velkou,
já měl náladu zlou, von zničil keňu mou,
už nikdy, houpy hou, s ní nepopluji mhou,
tedy šetřím na novou, na laminátovou,
už ji chci mít v létě na dovolenou, -nou, -nou.
Jožin z bažin Ivan Mládek
Ami E Ami
1. Jedu takhle tábořit Škodou 100 na Oravu,
E Ami
spěchám proto, riskuji, projíždím přes Moravu.
G7 C G7 C E
Řádí tam to strašidlo, vystupuje z bažin,
Ami E Ami G7
žere hlavně Pražáky a jmenuje se Jožin.
C G7
R: Jožin z bažin močálem se plíží,
C
Jožin z bažin k vesnici se blíží,
G7
Jožin z bažin už si zuby brousí,
Dostları ilə paylaş: |