Masarykova univerzita

8 Novodobé projekty Office of the Program Manager Saudi Arabian National Guard Modernization Program jsou k dispozici na http://www.globalsecurity.org/military/agency/dod/opm-sang.htm.

9 Podrobná analýza o evoluci, poslání a složení RDF viz Davis, Paul, K. 1982. Observations on the Rapid Deployment Joint Task Force: Origins, Directions and Mission. Rand Paper Series, Santa Monica. (http://www.rand.org/pubs/papers/P6751/P6751.pdf ).

10 V nedávné době vyvolala velkou mediální bouři prezentace Laurenta Murawiece z 10. 7. 2002 pro Defence Policy Board, což je komise zahraničně-politických poradců radících Pentagonu v obranných otázkách. Ten označil Saúdskou Arábii za „jádro zla, hlavního hybatele a nejnebezpečnějšího oponenta“ na Blízkém východě a z tohoto důvodu doporučil obsazení Mekky a Medíny a vyhnání saúdské dynastie z Arábie. (Shafer 2002).

11 Šest zmiňovaných kritérií bylo následujících: 1) USA by neměly nasadit síly v zahraničí, pokud neexistuje zvláštní zájem nebo událost považovaná za životně důležitou pro jejich národní zájem nebo jejich spojenců. 2) Jestliže se rozhodnou nasadit bojové sily v dané situaci, mělo by tak být učiněno s plným nasazením a jasným záměrem zvítězit. 3) Rozhodnou-li se nasadit síly, aby bojovaly v zámoří, měly by mít jasně definované politické a vojenské cíle. 4) Vztah mezi cíli a silami, jež byly nasazeny – jejich velikost, složení a rozmístění – musí být neustále vyhodnocovány a přizpůsobovány, je-li to nezbytné. 5) Předtím než USA nasadí své bojové jednotky v zámoří, musí být rozumné záruky, že existuje podpora americké veřejnosti a jejich zvolených zástupců v Kongresu. 6) Nasazení amerických vojsk by mělo být poslední možností – pouze poté co byly vyčerpány diplomatické, politické, ekonomické a jiné prostředky na ochranu životních zájmů. (Johnson, Toth 1994: 5-13).

12 Důvody, které vedly Reaganovu administrativu k podpoře prodeje AWACSu, uvedl ministr zahraničí Alexander Haig před zahraniční komisí Senátu 28. 10. 1981 následujícím způsobem: a) sdílení informací mělo poskytnout americkým silám včasné varování o nepřátelských aktivitách v Zálivu. Navíc navazující infrastruktura měla být v případě krize k dispozici USA, b) balík měl posílit schopnosti Saúdské Arábie bránit svou zemi a ropná naleziště, c) demonstroval vážnost amerického závazku vůči saúdským bezpečnostním potřebám a možnost spolehnutí se v případě pomoci, d) bezpečná Saúdská Arábie měla být lépe schopna prosazovat politiku podněcující všechny strany k hledání míru v regionu. S velmi podobnou argumentací vystoupil i ministr obrany C. Weinberger před senátní komisí pro ozbrojené služby. (Laham 2002: 154-163). Stejný zdroj poskytuje velmi rozsáhlou analýzu celého přesvědčovacího procesu administrativy až do konečného schválení kontraktu s detailním rozborem vzájemné interakce mezi Bílým domem, ministerstvem zahraničí, Pentagonem, Kongresem a jednotlivými lobbystickými skupinami (Laham 2002: 1-219).

13 Dle zákona o kontrole vývozu zbraní (Arms Export Control Act – AECA) musí být oznámeno Kongresu 30 dní předtím, než může vláda uzavřít zahraniční vojenský prodej do státu mimo NATO na úrovní vláda – vláda. Toto oznámení je vláda povinna učinit, jestliže je hodnota vojenského vybavení vyšší než 14 mil. USD, hodnoty vojenských součástek nebo služeb vyšší než 50 mil. USD nebo výstavby vojenské infrastruktury vyšší než 200 mil. USD. Obecně může výkonná moc bez překážek realizovat vojenské obchody, dokud je nezablokuje Kongres, pomocí schválení společné rezoluce vyjadřující nesouhlas či zákazem navrhovaného prodeje skrze schválení zvláštní legislativy. (Blanchard, Grimmett 2008: 5).

14 Silně rozšířenou představu o pozitivním kulturním přínosu Aramca k rozvoji saúdské společnosti se pokusil narušit ve své knize Robert Vitalis, který upozornil na propracovaný systém mediální a publikační sebeprezentace vytvořený představiteli Aramca, kteří tak chtěli čelit negativnímu obrazu firmy v americké společnosti tradičně stranící spíše zájmům Izraele a mezi radikálními arabskými státy, jenž ji považovaly za nástroj amerického imperialismu. Vitalis pak odhaluje na mnoha případech přežívající americké stereotypy rasismu a sociální diskriminace přenesené do prostředí Saúdské Arábie, kvůli nimž docházelo mezi pracovníky společnosti zejména v 50. a 60. letech 20. století k silnému sociálnímu napětí. Viz Vitalis, Robert. 2007. America´s Kingdom. Mythmaking on the Saudi Oil Frontier. Stanford: Stanford University Press.

15 Druhy a příčinami vzniku různých sporů a nedorozumění v „joint ventures“ mezi americkými a saúdskými společnostmi se podrobně zabývá studie autorů Uğur Yavaş, Doğan Eroğlu, Sevgin Eroğlu. 1994. „Sources and Management of Conflict: The Case of Saudi-U.S. Joint Ventures.“ Journal of International Marketing, Vol. 2, No. 3, str. 61-82. (http://www.jstor.org/stable/25048554).

16 Za rozhodnutím Saúdské Arábie přesvědčit ostatní členy OPECu v březnu 1999 k dohodě na omezení své produkce stály však i další důvody. Vzhledem k tomu, že saúdská vláda přišla kvůli svému deficitnímu hospodaření (pomoc Iráku ve válce s Íránem ve výši téměř 26 mld. USD, financování války v Zálivu 55 mld. USD, rozsáhlé nákupy zbraní aj.) již od roku 1983 o podstatnou část svých hotovostních rezerv, převážila proto u ní potřeba urychleného získání dalších finančních prostředků pro udržení vysokého standardu svého státu blahobytu.

Podle amerického odborníka na země Perského zálivu F. Gregory Gause tak klíčem k vyhnutí se krizi v saúdsko-amerických vztazích v tomto období bylo povzbuzení saúdské vlády Bílým domem k restrukturalizaci její ekonomiky se zaměřením na privatizaci státního sektoru a snížení fiskální zátěže státu. Důvodem váhání Rijádu nad takovým krokem byly zvláště obavy z narušení štědrého sociálního systému, který byl základním poutem loajality saúdských občanů vůči královské dynastii Saúdů. Kvůli masivnímu růstu populace průměrně o 3 % ročně a s tím souvisejícímu vzrůstání nezaměstnanosti bylo však pro státní pokladnu stále těžší udržet vysoký životní standard svých obyvatel. Celkový domácí dluh Saúdské Arábie tak byl na konci roku 2000 odhadován na 133 mld. USD, což představovalo více než 100 % HDP země. (Gause 2000: 82-83).

17 O proměně charakteru energetické bezpečnosti Spojených států od jejího vyhlášení prezidentem Nixonem roku 1974 až do současnosti pojednává Yergin, Daniel. March/April 2006. „Ensuring Energy Security.“ Foreign Affairs, Vol. 85, No. 2, str. 69-82.