Masarykova univerzita
Zhodnocení charakteru obchodně-ekonomických vztahů
Yüklə 2,31 Mb.
|
4.17 Zhodnocení charakteru obchodně-ekonomických vztahůUdálostí, která zásadním způsobem změnila vnímání Saúdské Arábie administrativou Bílého domu nejen na rovině politické ale současně i ekonomické, bylo uvalení ropného embarga na dovoz do Spojených států. Tímto aktem, tak tato surovina přestala mít čistě ekonomický význam, ale stala se předmětem zásadního politicko-strategického plánování Bílého domu. Jedním z výsledků tohoto dramatického zvratu bylo rozhodnutí americké vlády bezprostředně po odvolání embarga o založení společné americko-saúdské ekonomické komise, jejímž účelem bylo prostřednictvím zintenzivnění obchodních vztahů učinit Saúdskou Arábii více závislou na Spojených státech, a tak ji zainteresovat na prosperitě amerického hospodářství a současně zajistit stabilní přístupu k její ropě za přijatelné ceny. Druhým neméně významným cílem často nazývaným jako „recyklace petrodolarů“ byla snaha o kompenzaci odlivu rozsáhlé finanční hotovosti kvůli stále větší americké závislosti na dovozech saúdské ropy, a to prostřednictvím realizace velkorysých modernizačních projektů na saúdském území. Období 70. a 80. let 20. století tak bylo ve znamení rozsáhlých projektů výstavby infrastruktury, modernizačních programů a prodejů obrovského množství spotřebního zboží a vojenského materiálu a služeb Saúdské Arábii uskutečňovaných americkými společnostmi či vládou. K určitému narušení jakéhosi monopolu amerických firm došlo koncem 80. let, kdy vlivem konkurence zejména asijských a evropských firem došlo k oslabení postavení amerických společností a roku 1988 tak Japonsko nahradilo Spojené státy jako největšího obchodního partnera Saúdské Arábie. Tato skutečnost však zásadně neovlivnila přetrvávající exkluzivní vztahy mezi oběma zeměmi. Když byl v dubnu 1995 přijat Kongresem zákon proti ekonomické diskriminaci, jenž zakazoval prodej a pronájem amerického obranného materiálu zemím uplatňujícím primární a sekundární bojkot proti Izraeli, uplatnil prezident Clinton okamžitě své právo na udělení výjimky pro Saúdskou Arábii a ostatní arabské státy. Hlavním obchodním artiklem, který stál na samém počátku vzájemných vztahů a byl nejsilnějším motorem obchodní výměny, byla jednoznačně ropa. Byli to američtí geologové, kteří počátkem 30. let objevili strategickou hodnotu surovinového bohatství Saúdské Arábie, které následně během 2. světové války přitáhlo pozornost i vysokých politických představitelů Bílého domu. Fundamentálním zájmem americké administrativy po celé sledované období se stal stabilní přístup k dodávkám ropy ze Saúdské Arábie za příznivé ceny. Saúdská vláda si byla vysoké hodnoty této komodity velmi dobře vědoma, a proto ji často používala jako účinný nástroj k ovlivňování rozhodování v rámci OPECu ve prospěch svého nejmocnějšího spojence či jako určitý nátlakový prostředek vůči Bílému domu. Po urovnání vzájemných vztahů hrála Saúdská Arábie nepostradatelnou stabilizační roli v udržování příznivých cen ropy významně podporující prosperitu amerického hospodářství. V letech 1975 a 1976 tlumili saúdští představitelé na zasedáních OPECu radikální požadavky ostatních členů na navýšení cen ropy a nakonec se jim podařilo zmírnit cenový nárůst ve prospěch americké vlády díky zvětšení saúdské produkce. Podobným způsobem se zachovala saúdská vláda na počátku roku 1977, kdy prosadila nízké ceny ropy, aby podpořila novou Carterovu administrativu v jejím úsilí o řešení arabsko-izraelského konfliktu a prodej dalšího vojenského materiálu Rijádu. Saúdská vláda rovněž zásadním způsobem napomohla k udržení stability světových trhů s ropou a ochraně americké ekonomiky tím, že v období dramatických událostí přelomu let 1979 a 1980 v důsledku islámské revoluce v Íránu a vypuknutí irácko-íránské války nahradila ropnou produkci obou dvou států. Nicméně rozsáhlá produkční kapacita Saúdské Arábie nesloužila pouze zájmům Spojených států, ale mohla jejich ekonomice způsobit i vážné škody. O tom se mohla americká vláda přesvědčit zvláště na konci roku 1985, kdy se saúdská vláda rozhodla získat zpět svůj ztracený podíl na světovém trhu s ropou. Z tohoto důvodu navýšil Rijád dramatickým způsobem svou produkci ropy, aby vytlačil z trhu své evropské konkurenty. Vlivem tohoto zásahu se ceny ropy prudce snížily, což bylo sice příznivé pro americké spotřebitele, ale mělo devastující účinek na americké ropné společnosti. Podstatně vyšší produkční náklady amerických firem na těžbu jednoho barelu ropy oproti těm saúdským způsobily, že pro ně přestala být jejich těžba rentabilní a mnoho z nich bylo nuceno své ropné vrty uzavřít, což mělo řetězový efekt na další navázané soukromé firmy a subjekty. Tato nepříznivá situace vyvolala reakci Bílého domu, když v dubnu 1986 těsně před svou cestou do Rijádu kritizoval viceprezident Bush politiku saúdské vlády kvůli masové produkci ropy. Jeho jednání se saúdskými představiteli však žádný konkrétní výsledek nepřinesla. Tato událost měla ukázat, že nepříznivé ceny v konečném důsledku neznamenaly jen příliš vysoké ale i příliš nízké hodnoty. Další významnou událostí, která se měla odehrát na konci 80. let, bylo plné převzetí vlastnictví Arabsko-americké společnosti (ARAMCO) saúdskou vládou. Proces postupné saudizace tedy předávání vlastnického podílu započal již roku 1972 a byl dokončen o 16 let později. Na rozdíl od procesů znárodnění, jež se odehrály ve většině arabských státech násilnou formou, proběhlo vzájemné vyrovnání mezi americkými společnostmi a saúdskou vládou kultivovaně po vzájemné dohodě s tím, že řada amerického personálu na svých postech setrvala i po těchto proběhlých změnách. Podobnou úlohu jako v době vypuknutí irácko-íránské války sehrála Saúdská Arábie i o deset let později v souvislosti s iráckou okupací Kuvajtu, kdy saúdská vláda nařídila zvýšení své produkce, aby uspokojila potřeby americké ekonomiky a dalších západních států. Stejně tak v březnu 1991 držela záměrně ceny ropy na vyrovnané hladině, aby umožnila rekonvalescenci americké ekonomiky z probíhající recese a současně podpořila přísun nových investic do amerického ropného průmyslu. V důsledku opětovného navýšení cen ropy počátkem roku 2000 vyvinuli představitelé Clintonovy administrativy značné diplomatické úsilí na přesvědčení členů OPECu ke snížení její ceny. Saúdská vláda těmto americkým požadavkům vyšla vstříc a v březnu oznámila zvýšení své ropné produkce. Na podporu snížení cen ropy intervenoval u saúdské vlády v září téhož roku osobně i samotný prezident Clinton a saúdský korunní princ Abdulláh souhlasil s dalším nárůstem saúdské produkce s cílem stlačit ceny ropy dolů. Charakteristickým znakem vzájemných obchodních vztahů byla kromě schopnosti americké vlády ovlivňovat rozhodování saúdských představitelů ohledně příznivých cen ropy i skutečnost, že Saúdská Arábie zajišťovala prodej své ropy Spojeným státům přibližně o 1 USD levněji. Záměrem politiky saúdské vlády bylo především zajištění dostatečně vysokého podílu na americkém trhu a vytvoření určité závislosti americké ekonomiky na saúdské ropě. Dlouhodobou podporu poskytovala saúdská vláda Spojeným států rovněž svým setrváváním na obchodování s ropou v dolarové měně a odrážením snah různých ropných producentů na nahrazení dolaru jiným mezinárodním platidlem. Tento přátelský postoj zajišťoval Bílému domu obrovskou komparativní výhodu nad ostatními spotřebiteli, neboť mu umožňoval volně tisknout nové peníze bez hrozby zvýšené inflace a získat další hotovost na financování amerického hospodářství. V průběhu sledovaného období jsme mohli rovněž zaznamenat poněkud odlišné pojetí ropné politiky jednotlivých administrativ. Nixonova vláda byla v této otázce značně aktivní a hlavním cílem její politiky byla zmiňovaná „recyklace petrodolarů“, která spočívala v kompenzaci odlivu obrovského množství financí zapříčiněného nákupy ropy povzbuzováním saúdských nákupů amerických výrobků a služeb a investic do americké ekonomiky. Prezident Carter se snažil klást důraz na snížení celkové závislosti amerického hospodářství na dovozech ropy z Perského zálivu, a to prostřednictvím podpory energetických úspor amerických domácností a firem, využívání alternativních zdrojů energie aj., což však v konečném důsledku nebylo příliš úspěšné. Pro Reaganův přístup byl naopak charakteristický důraz na volnou soutěž tržních sil vztaženou i na světový trh s ropou. Jedinou podstatnou výjimku představovala situace v souvislosti s dramatickým propadem cen ropy na jaře 1986, která přiměla ministra energetiky Harringtona a viceprezidenta Bushe rázně vystoupit vůči Saúdské Arábii s požadavekem na cenovou stabilitu. Po převzetí vlády v Bílém domě Georgem Bushem k žádné zásadní změně oproti předchozímu období nedošlo a vláda nijak aktivně nezasahovala do tvorby cen ropy na mezinárodním trhu. Naopak prezident Clinton se velmi silně angažoval v úsilí o snížení spotřeby amerických domácností a firem a snížení deficitu obchodní bilance s ropnými producenty, a to úvahami o zavedení daně na její dovoz, což vyvolalo okamžitou negativní reakci saúdských představitelů. V březnu 2000 požádal americký ministr energetiky saúdskou vládu o zásah za účelem snížení vzrůstající ceny ropy a v září téhož roku prezident Clinton ve stejné věci intervenoval u saúdského korunního prince Abdulláha, který se zavázal pomoci. Ani to však žádoucímu výsledku nepomohlo a prezident musel nakonec využít strategických ropných rezerv ke stabilizaci ceny na americkém trhu, což ovšem vyvolalo nepříznivou odezvu u Saúdské Arábie. Co se týče údajů získaných ze zdrojů relevantních amerických institucí, poskytují nám klíčové informace o významu vzájemných obchodních a ekonomických vztahů mezi Spojenými státy a Saúdskou Arábií a jejich zásadním podílu při srovnání s ostatními zeměmi Blízkého východu ve sledovaném období. Ze získaných údajů můžeme dospět k následujícím závěrům:
Ze všech těchto klíčových ukazatelů je zřejmé, že Saúdská Arábie zaujímala ve všech výše uvedených nejméně třetinový podíl s výjimkou přímých zahraničních investic zemí Blízkého východu (bez severní Afriky) do USA, přímých zahraničních investic zemí Blízkého východu (bez severní Afriky) do amerických cenných papírů, kde schází potřebné údaje a počtu zaměstnanců afilací amerických nadnárodních společností v zemích Blízkého východu (bez severní Afriky). Tato skutečnost svědčí o vzájemné důležitosti a atraktivnosti obou ekonomik pro obchodní subjekty obou států. Yüklə 2,31 Mb. Dostları ilə paylaş:
|