Obsah a. Údaje o oznamovateli

C.I. Základní environmentální charakteristiky území

V zájmovém území ani jeho těsné blízkosti se nenacházejí zvláště chráněná území, přírodní parky či významné krajinné prvky. Nejedná se o území historického, kulturního nebo archeologického významu ani o území hustě zalidněné.V území nejsou extrémní přírodní či jiné poměry. Umístění stavby je v souladu s územním plánem obce Benátky nad Jizerou.

C.I.1. Dosavadní využívání území a priority jeho trvale využitelného využívání

Družstevní závody Dražice - strojírny s.r.o. se nachází v obci Dražice ve dvou lokalitách. Původní historická lokalita je na levé straně cca 500 m severním směrem od příjezdové komunikace z města Benátky nad Jizerou a nachází se zde původní funkcionalistické budovy průmyslového areálu (nyní sklady a obchodní oddělení společnosti). Původně zde stával válcový mlýn. V současné době se zde nachází původní náhon včetně příslušných vodohospodářských zařízení a také vodní elektrárna. Na území, které je vzniká mezi náhonem a původním korytem řeky, se v současné době nachází odchovna pstruhů. Popisovaný ostrov má břehy zpevněny kamennou vyzdívkou.

Zájmová lokalita, tedy další část Družstevních závodů, která je po pravé straně příjezdové komunikace od Benátek nad Jizerou těsně za silničním mostem, je zaměřena již dlouhodobě (od roku 1956) na průmyslovou strojírenskou výrobu. Tato lokalita je ze severní strany ohraničena místní komunikací Benátky n. Jizerou - Dražice a křižovatka původní hlavní silnice z Benátek n. Jizerou č. 610. Na severní straně se dále nachází areál firmy EJK s.r.o., která je zaměřena na velkoobchod s elektrickými potřebami. Západní strana průmyslového areálu je ohraničena korytem řeky Jizery, rodinnými domky na pravém břehu a poněkud západněji se nachází zřícenina hradu Dražice. Dále jihozápadním směrem je bývalý zemědělský závod, v současné době chov koní. Východní část průmyslového areálu Družstevních závodů tvoří parkoviště osobních vozidel pro zaměstnance. Dále východním směrem je objekt Středočeské energetiky a.s. Jižní část území tvoří původní zemědělské plochy, v současné době zatravněné.

Z hlediska dosavadního využití území můžeme uvést především bývalý vojenský výcvikový prostor Milovice - Mladá. Část uvedené oblasti na východě zájmového území je v současné době navržena jako chráněné území (Traviny), další část je upravována jako golfové hřiště a vzdálenější plochy budou využity jako průmyslová zona pro strojírenskou výrobu. Dalším zařízením v  uvedeném území je skládka firmy AVE CZ - odpadové hospodářství s.r.o. Praha (jihovýchodně od Dražic) s celkovou kapacitou cca 3 mil. tun odpadů. Tato skládka je jedním z hlavních zařízení ke zneškodňování komunálních odpadů v regionu kraje. Skládka je vybudována v souladu s požadavky současného zákona č. 185/01 Sb., o odpadech a její součástí je dle dostupných podkladů i zařízení na přepracování nebezpečných odpadů.

Z hlediska průmyslové výroby je v dané lokalitě asi nejvýznamnější závod Carborundum Electrite a.s., který byl v Benátkách nad Jizerou založen roku 1893 jako továrna na výrobu brusiva (karbid křemíku-karborundum) a umělých korundů. Hlavní závod je situován v údolní nivě mezi tokem Jizery a jejím slepým ramenem. V padesátých a šedesátých letech 20. století byly po adaptaci bývalého cukrovaru vybudovány nové haly a instalovány nové pece na výrobu karbidu křemíku a hnědého korundu.

V současné době má město Benátky n. Jizerou vypracován a schválen územní plán (Územní plán obce Benátky nad Jizerou, 1998 vč. úprav z r. 2001), kde je zájmová lokalita označena jako plocha se  stávající průmyslovou činností.

C.I.2. Zastoupení, schopnost a regenerace přírodních zdrojů

Místní přírodní zdroje nebudou v rámci uvažované modernizace prakticky využívány. Území není zatěžované nad míru únosného zatížení. Pro provoz zařízení nebudou čerpány místní přírodní zdroje

C.I.3. Schopnost přírodního prostředí snášet zátěž (ÚSES a chráněná území)

Územní systém ekologické stability

Podklady místního ÚSES pro dotčené území okolí jsou k dispozici v podkladech Územního systému ekologické stability (Magistrát Mladá Boleslav, OŽP), kde je vymezena platnost a rozsah jednotlivých prvků ÚSES specifikovaných v ÚP VÚC Mladá a regionálního a nadregionálního řešení ÚSES.

Lokalita je součástí nadregionálního biokoridoru NRBK 8 - „Jizera“, II.11 - Střední Pojizeří, bioregion 1.6 Mladoboleslavský, 1.4 Benátecký. Biokoridor je převážně funkční. Nejblíže zájmové lokalitě se nachází LBC 347 a VKP 111, dále severním směrem RBC 22 (PP Stará Jizera). Na východní straně od zájmové lokality se nachází regionální biocentrum RBC 23, zabírající prakticky celý bývalý VVP Milovice - Mladá (mimo zastavěných a devastovaných ploch). Stupeň ekologické stability 1-5. Dle zákona 114/92 Sb. je nadregionální biokoridor chráněn ze zákona jako VKP - údolní niva, vodní tok, les. Charakteristika biokoridoru - údolí Jizery neckovitého, případně kaňonovitého charakteru s různě širokou nivou (200 - 800 m) s převážně meandrujícím korytem, s liniovými břehovými lužními porosty. Na několika místech mrtvá ramena s lužními břehovými porosty.

Potenciální vegetací jsou v dané lokalitě převážně lipové doubravy, na jižních úklonech xerotermní doubravy, lokálně na písčitých půdách i subtermofilní acidofilní a borové doubravy. (Neuhauslová Z., 1998, Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky, Academia Praha).

Zvláště chráněná území a přírodní parky

Nejbližší chráněné území je přírodní památka Stará Jizera - za obcí Dražice (severním směrem od provozovny na levém břehu Jizery, cca 1 km). Území leží v úseku nivy Jizery mezi obcemi Dražice a Horky nad Jizerou. Řeka zde tvoří výrazný meandr v celé šíři nivy. Tato přírodní památka byla vyhlášena v roce 1987, má rozlohu 2,54 ha a chrání mokřadní rostlinná společenstva ve dvou tůních - starých ramenech řeky Jizery - tzv. Stará Jizera a Měsíc.

Chráněn je poměrně zachovalý komplex mokřadů a luk s rozptýlenými solitery mohutných dubů. Je to jedna z posledních ukázek nivního ekosystému na Jizeře.Důvodem ochrany je vzácně zachovalá původní říční niva se zaplavovanými loukami a výskytem řady rostlinných druhů.

Na lokalitě se nachází např. lakušník okrouhlolistý, okřehek menší a trojbrázdý, vodní mor kanadský, růžkatec ponořený, stulík žlutý. rákos obecný, chrastice rákosovitá, orobinec úzkolistý, kosatec žlutý, šípatka střelolistá, zblochan vodní a vzplývavý, zevar jednoduchý, žabník jitrocelový, pryskyřník plazivý, vrbina penízková, dvouzubec trojdílný, rukev bažinná, karbinec evropský, rdesno peprné a mochna husí. ostřicí štíhlou, ostřice liščí a měchýřkatá, lipnicí pospolitá, lilek potměchuť, pomněnka bahenní a přeslička bahenní.

Slepeč

Přírodní památka, dubohabrový les na křídových sedimentech. Výměra 7,75 ha, vyhlášeno 1984, cca 3 km jihozápadně od obce Dražice.

Navržená PR Traviny

Území cca 3km jihovýchodním směrem od obce Dražice bylo v letech 1904 až 1990 součástí vojenského výcvikového prostoru Milovice - Mladá. Vlastní rezervace by měla zaujímat 68 ha, ochranné pásmo cca 150 ha. Absencí pravidelného hospodaření a užíváním území jako cvičiště zde vznikla ruderalizovaná lada a velká část prostoru byla zcela bez vegetačního pokryvu. Po ukončení vojenské činnosti v roce 1991 začalo území rychle zarůstat a sukcesně se vyvíjet směrem k přírodovědecky zajímavým bylinným společenstvům se sveřepem vzpřímeným a válečkou prapořitou, které tvoří dominanty loukám podobného porostu. Větší část navržené rezervace je rovinného charakteru, dnes s povrchem členěným antropogenními tvary - tankovými okopy, zákopy a krátery po granátech. V nich se po větších deštích a zvláště na jaře udržuje voda, která je biotopem velmi vzácných žábronožek a listonohů letních, příp. obojživelníků.

Významné krajinné prvky

Významným krajinným prvkem jsou zbytkové vodní plochy v širší lokalitě, dále např. zříceniny hradu a zámek Nové Benátky.

Území historického, kulturního nebo archeologického významu

V okolí zájmové lokality se nachází v obci Dražice původně gotický kostel sv. Martina z poloviny 14. století, následně byla v 18. století provedena barokní přestavba (zachovány původní fresky ze 14. století). Dominantou obce je zřícenina hradu Dražice, který byl založen před rokem 1264 Řehníkem z Litovic a stal se sídlem rodu pánů z Dražic (významní církevní činitelé). Hrad byl vystavěn ve stylu tzv. francouzské gotiky a dvakrát vypálen - r. 1424 katolickými pány a následně 1448 vojskem Jiřího z Poděbrad. Do roku 1512 byl hrad správním centrem panství, následně bylo sídlo přeneseno do tzv. Nových Benátek. Roku 1599 je uváděn jako pustý, v současné době jsou zachovány rozvaliny paláce a hradní kaple.

Dotčená hustě zalidněná území

Nejbližší hustě osídlené území je města Benátky nad Jizerou (ve vzdálenosti cca 3 km jižně od zájmové lokality, 6 900 obyvatel). Nejbližší obydlené území je čtvrť města Benátky nad Jizerou - Dražice, kde v současné době bydlí cca 314 osob.

Území zatěžovaná nad míru únosného zatížení (včetně starých zátěží)

Dražice se nachází v zemědělsky obhospodařované krajině, která je zatěžována na obvyklou míru současnou průmyslovou a zemědělskou činností. Zatížení oblasti lze označit za únosné, při šetrném využívání dílčích složek životního prostředí. Staré ekologické zátěže jsou evidovány v areálu firmy Carborundum - Electrite v Benátkách nad Jizerou a dále v bývalém VVP Milovice - Mladá.

Hodnocení krajinného rázu dotčeného stavbou

Vlivy na krajinný ráz se nepředpokládají, výška stavby nepřesáhne úroveň stávajících budov provozu strojírny Dražice.

C.II. Stručná charakteristika stavu složek životního prostředí v dotčeném území
C.II.1. Geofaktory životního prostředí, oblasti surovinových zdrojů a přírodního bohatství

Zájmové území je budováno horninami České křídové pánve, které jsou překryty kvartérními sedimenty. Kvartérní sedimenty pleistocénního stáří tvoří různorodé navážky a náplavové hlíny v jejichž podloží jsou štěrkopísky říční terasy proměnlivé mocnosti, jejichž báze sahá až pod úroveň dna řeky. Na území mezi Turnovem a soutokem Jizery s Labem můžeme rozlišit celkem 14 terasových úrovní. Hlavní terasové akumulace odpovídají jednotlivým glaciálům a dosahují v průměru mocnosti kolem dvaceti metrů. Největší plochy pokrývají štěrky a štěrkopísky staropleistocenních teras, které jsou cca 15 km na východ od dnešního údolí.

Báze je ukončena hrubší valounovou sedimentací přecházející do zvětralého skalního podkladu, který je reprezentován silně glaukonitickým jemnozrnným pískovcem. Vzhledem k velkému obsahu glaukonitu pískovec snadno zvětrává a bez známek zvětrání, jen slabě puklinově a vrstevnatě porušený, se objevuje až v hloubce větší než 12 m. Pod kvartérem uloženo jizerské souvrství (střední až svrchní turon) a to jeho vyšší část. Obecně se vyznačuje litologie středního turonu inverzním sedimentačním cyklem. Křídové horniny středního turonu dosahují mocnosti až 200 m a jsou zastoupeny jemnozrnnými slínitými a vápnitými pískovci. Pod jizerským souvrstvím leží vrstvy bělohorské (spodní turon). Bázi křídové pánve tvoří cenomanské, perucko - korycanské souvrství. Mocnost a faciální vývoj cenomanu jsou dány především morfologií předkřídového povrchu a synsedimentálními pohyby pánve. Podloží křídových sedimentů zájmové oblasti je budováno především permokarbonskými sedimenty.

Rozhraní kvartéru a křídových skalních hornin není na lokalitě vyvinuto stejnoměrně. V některých částech jsou kvartérní štěrkopísky uloženy přímo na navětralých pískovcích, jinde tvoří eluvium glaukonitických, jílovitých, vápnitých, slínitých pískovců a slínovců přirozený izolátor (někde přes 1 m mocný) mezi kvartérní zvodní a podzemními vodami v turonských pískovcích. Sklon skalního podloží se zvyšuje směrem k SZ (k řece Jizeře). Areál závodu se nachází v hydrogeologickém rajónu 441 - Jizerský turon a jsou zde vytvořeny tři zvodně.

První zvodeň tvoří štěrkopísky terasových sedimentů řeky Jizery s průlinovou propustností, koeficientem filtrace 10^-3m.s^-1, efektivní pórovitostí cca 12% a celkovou pórovitostí okolo 24%. Hladina podzemní vody je volná a výška kolísá s pohybem hladiny v řece Jizeře. Úroveň hladiny podzemní vody se pohybuje v rozmezí 3 m p.t. a směr toku podzemní vody je v JZ části závodu k řece Jizeře.

Druhá zvodeň se vytváří v turonských horninách, jejichž charakter je ovlivněn přechodem slínitých pískovců a písčitých slínovců jizerské facie ve slínité horniny labské facie. Sklon vrstev směřuje od SZ k JV a proudění podzemní vody má v zájmovém území Z až SZ směr. V horninách turonu převládá proměnlivá puklinová propustnost , která je v případě zvýšení obsahu pelitické frakce doplněna i propustností průlinovou. Hladina podzemní vody je v údolí Jizery v této zvodni často artézsky napjatá a horniny středního turonu se dají považovat za hydrogeologický kolektor s mohutnou akumulací podzemní vody.

Třetí zvodeň je tvořena v cenomanských horninách ve značné hloubce.

Hydrochemické parametry podzemních vod se liší podle jednotlivých zvodní v závislosti na způsobu dotace. V první zvodni je voda slabě alkalická, středně tvrdá, se středním stupněm mineralizace a Ca-HCO₃-SO₄ typu. Kvalita vody je velmi rozdílná v závislosti na kvalitě vody v řece Jizeře a limitujícím faktorem je také způsob obhospodařovávání infiltračních ploch, jež může vody dotovat například kyslíkatými dusíkatými látkami ze zemědělské výroby. Ve druhé zvodni tvořené turonskými horninami je voda slabě alkalická, dosti tvrdá a se střední mineralizací. Chemismem odpovídá typu Ca-Mg-HCO₃. V této zvodni, v turonském a kvartérním kolektoru, jsou umístěny zdroje pitné vody pro Benátky nad Jizerou.

V zájmové lokalitě se nacházejí dva hydrogeologické objekty (severní a jižní strana závodu), které byly vybudovány za účelem monitorování kvality mělké kvarterní zvodně vzhledem k ochrannému pásmu káranského vodovodu a CHOPAV Česká Křída. Petrografický profil vrtu hlubokého cca 8 m, který byl realizován u parkoviště závod, je poměrně jednoduchý. Svrchní vrstvu tvoří hlíny humusovitého charakteru (0,4 m) následují povodňové hlíny (2,0 m) a dále drobnozrnný štěrkopísek s opracovanými valouny křemene. Podzemní voda byla zastižena v hloubce 3,3, m p. t. Analýzy podzemní vody na přítomnost kontaminujících organických látek charakteru TOL a NEL byly negativní. Monitorovací vrty HV 1 a HV 2 jsou každoročně monitorovány specializovanou firmou (odběr a analýza vzorků podzemní vody)

Dle geomorfologického členění J. Demka a kolektivu autorů (uvedeného v Zeměpisném lexikonu ČSR - Hory a nížiny, Academia 1987) náleží širší zájmové území do provincie České vysočiny, soustavy České tabule, podsoustavy Polabská tabule, celku Jizerská tabule, geomorfologického podcelku Dolnojizerská tabule. Daný geomorfologický okrsek zaujímá nivu v povodí Jizery. Reliéf terénu v širším zájmovém území je plochý až mírně zvlněný s údolím řeky Jizery. Vlastní zájmové území je rovinaté, nadmořská výška činí 195 m n.m.

V zájmovém území ani v bezprostředním okolí se nenacházejí ložiska nerostných surovin ani stavebních nerostných surovin, chráněná ložisková území, dobývací prostory, prognózní zdroje nerostných surovin ani poddolovaná území.

C.II.2. Ovzduší a klima

Oblast Dražic se nachází převážně v teplé oblasti T2, charakterizován je dlouhým, teplým a suchým létem, krátkým mírným přechodným obdobím a krátkou, teplou a suchou zimou. V jižní části oblasti jsou teploty poměrně vysoké (8,5 - 9,0, 8,2°C  klimatická stanice Mladá Boleslav ve výši 221 m n.m.) a plynule klesají směrem k severu. Srážky stoupají od jihu k severu (Mladá Boleslav 550 mm - roční průměr), úhrn srážek za vegetační období činí 350 - 400 mm.

Z klimatických charakteristik tvoří počet ledových dnů  30,6 za rok a počet mrazových dnů 101,6 z časové řady let 1926 - 1950. Nejbližší klimatické stanice je přímo v Dražicích. V Mladé Boleslavi probíhá také měření kvality ovzduší - (oxidy dusíku, oxid siřičitý a prašný aerosol) měřeny také základní meteorologické údaje (teplota, tlak, směr a rychlost větru, množství srážek a vlhkost).

V následujících tabulkách jsou uvedeny hodnoty teplot a srážek z výše uvedené klimatické a srážkoměrné stanice dle Atlasu podnebí ČSSR a dle Podnebí ČSSR - tabulky.

Tab. č. 12 Průměrná teplota vzduchu ve stupních °C (Dražice)

Měsíc	I	II	III	IV	V	VI	VII	VIII	IX	X	XI	XII	rok
Dražice	-1,9	-0,7	3,4	8,5	13,8	16,5	18,4	17,4	13,8	8,5	3,6	-0,1	8,4

Srážkové poměry je možno hodnotit jako mírně podnormální a vykazují průměrně necelých 550 mm celoročního úhrnu. Rozdělení je celkem úměrné až na únor a listopad, které jsou podnormální. V extrémně vlhkých létech dosahují až 800 mm, minima činí 300 mm. Nejvyšší denní úhrny srážek z období 1901 až 1950 byly zjištěny dne 1.8. 1910 - 93,0 mm (Mladá Boleslav).

Tab. č. 13 Atmosférické srážky (H_SA) stanice Mladá Boleslav

Měsíc	I	II	III	IV	V	VI	VII	VIII	IX	X	XI	XII	Rok
HSA [mm]	31	26	29	44	51	68	73	66	45	41	38	34	548

C.II.3. Voda

Území závodu se nachází v Chráněné oblasti přirozené akumulace vody Severočeská křída a leží v pásmu hygienické ochrany II. stupně vodárenského toku Jizery. Z regionálně hydrogeologického dělení je zájmové území součástí hydrogeologického rajónu 441 - Jizerský turon, případně bilančního celku BC-2 podle Herčíka et al. (Hydrogeologická syntéza české křídové pánve, Praha 1987). Oblast je dále umístěna v povodí vodárenského toku Jizera č. hydrolog. pořadí 1 - 05 - 03 - 015 a v území CHOPAV Severočeská křída. Území tvoří široké a ploché údolí. Řeka Jizera je vyhlášena vodárenským tokem. Předmětná oblast se nachází ve II. pásmu hygienické ochrany Káranského vodovodu.

Jizera je největší pravostranný přítok Labe v Čechách, pramení v Jizerských horách na jihovýchodním svahu Smrku ve výši 919 m n.m. (Polsko). Délka toku v ČR je 163,9 km, ústí zprava do Labe u Toušeně. Odvodňuje území o ploše 2 193,4 km², průměrný průtok 23,9 m³ s^-1 a Q₃₅₅ činí 6,26 m³/s. Kvalita vody je proměnná, v zájmové oblasti se udává třída IV.
C.II.4. Půda

Popisovaná lokalita v Dražicích je umístěna v údolní nivě řeky Jizery (na levém břehu). Dotčené území z hlediska pedologického náleží do přechodové oblasti asociace hnědozemí přírodních a zemědělsky zkulturněných nížin a pahorkatin. Půdními typy jsou zde nejčastěji hnědé půdy, tvořené nivními hlínami, subhydrické a semiterestrické půdy až terestrické hnědozemě. Hlavním typem je rozsáhlá oblast hlubokých hnědozemí, dobře zpracovatelných a velmi úrodných, při pravém břehu Jizery. Ty přecházejí směrem severním i jižním postupně v lehčí půdy hlinitopísčité. V širším či užším pruhu podél Jizery leží pás lehčích, písčitohlinitých náplavů s půdou méně úrodnou a značně závislou na vodním režimu.Zemědělské pozemky jsou převážně řepařsko - obilnářského charakteru. Širší území náleží do oblasti, která je intenzívně zemědělsky využívána.

C.II.5. Fauna a flóra

Z přírodních společenstev, tj. lužních křovin a lesů se v nivě Jizery zachovaly jen malé plochy a fragmenty, včetně starých soliterních dubů. Součástí bioregionu jsou přilehlé stráně převážně zalesněné dubohabřinou a acidofilní doubravou, maloplošně se vyskytují borové doubravy a bučiny. Lužní lesy se nezachovaly, částečně však druhové složení přibližují břehové porosty - dub letní, jasan ztepilý, jilm vaz, olše lepkavá, olše šedá topol černý (kultivary), osika a jírovce. Z keřů zde najdeme střemchu hroznovitou a černý bez, vrba křehká, popelavá, trojmužná, krušina olšová a bez černý. Vodní květena tvoří rdesno obojživelné, stulík žlutý, voďanka žabí vlas, orobinec úzkolistý, ostřice štíhlá a rákos obecný. Bylinný doprovod tvoří hlavně kopřiva dvoudomá, dále bolševník obecný, chrastice rákosovitá, svízel přítula, vikev plotní, opletník plotní, kokotice evropská, bršlice kozí noha, česnáček lékařský, hluchavka skvrnitá, kostřava obrovská a ostružiník ježiník.

Niva je pokryta květnatými loukami s bylinnými druhy jako ovsík vyvýšený, psárka luční, kostřava luční, srha laločnatá, metlice trsnatá, blatouch bahenní, tužebník jilmový, kakost luční, rdesno hadí kořen, pcháč zelinný, pcháč šedý, krvavec toten, bojínek luční, kostřava červená a luční, srha říznačka, tomka vonná, trojštět žlutavý a třeslice prostřední, čekanka obecná, hrachor luční chrastavec rolní, jetel luční, kakost luční, kopretina bílá, pryskyřník prudký, řebříček obecný, řešnice luční, smetanka lékařská, svízel povázka a zvonek rozkladitý. Značnou část nivy zaujímají vlhké louky s blatouchem bahenním, děhelem lesním, hrachorem lučním, kohoutkem lučním a kostivalem lékařským. Dále zde roste lipnice pospolitá, mochna plazivá, medyněk vlnatý, metlice trsnatá, ocún jesenní, pcháč zelinný, popenec břečťanolistý, ptačinec trávovitý, sítina rozkladitá, šťovík kyselý a tužebník jilmový,

Z obojživelníků můžeme uvést skokana hnědého a skřehotavého a ropuchu obecnou, z plazů ještěrku obecnou a užovku obojkovou. Z hlediska ptáků byly v širší lokalitě zjištěny druhy: budníček menší, drozd zpěvný konipas bílý, kos černý, pěnice černohlavá, pěnice slavíková, pěnkava obecná, strnad obecný, špaček obecný, žluva hajní, lyska černá a kukačka obecná, hýl obecný (v zimě s populacemi severními), konopka obecná, zvonek zelený, pěnkava obecná, sojka obecná, sýkora modřinka, sýkora koňadra, mlynařík dlouhoocasý, kos černý, červenka obecná, střízlík obecný, žluna zelená, holub domácí, bažant obecný, poštolka obecná a kachna divoká. Dále můžeme v širším okolí lokality předpokládat přítomnost uvedených druhů obratlovců - krtek obecný, hraboš polní, zajíc polní, hryzec vodní .

D. Údaje o vlivech záměru na obyvatelstvo a na životní prostředí