První století dějin misie Jednoty bratrské Dana Skydánková poděkováNÍ

HLAS V NOCI, 1731 - 1732

Roku 1731 byl hrabě Zinzendorf pozván, aby se v Kodani zúčastnil korunovace Kristiána VI. Doufal, že by se mu tam mohlo podařit získat takové postavení, které by jej nevázalo na Sasko. Nemusel by už vykonávat svůj úřad dvorního a justičního rady v Drážďanech, který ho zdržoval od práce v církvi. Dne 25. dubna se vydal v doprovodu tří bratrů na cestu. Do svého diáře napsal: "Jsem přesvědčen, že Bůh má pro tuto cestu tajný záměr, který v Jeho čas vyjde na světlo." (5/15) (15/51)

Když se potom z Kodaně vrátil, svolal osadníky a vyprávěl jim nikoli o králi, ale o otroku jménem Antonín, se kterým se tam setkal. Jeho majitel ho přivezl ze Západní Indie. Vyprávěl Zinzendorfovi o svém bratrovi a sestře, kteří na ostrovech zůstali, o jejich hořkých životech otroků, které nikdo neučil o Bohu a kteří znali jen kruté biče svých pánů. Hrabě řekl, že cítil, že Antonínova slova jsou povoláním od Pána a oznámil, že zařídil, aby Antonín mohl přijet do Herrnhutu a sám vyprávět svůj příběh. (4/50)

Té noci dva mladí muži, kteří byli přítomni na setkání, nemohli zamhouřit oka.

Leonard Dober ležel v posteli se stísněnou duší, přemýšlel o zaostalých otrocích, o kterých hrabě mluvil. Vtom uslyšel přísný hlas, který mu přikázal, aby vstal a kázal svobodu zajatým. Řekl: "Ty jsi ten vyvolený muž pro Sv. Tomáše." Byla to jen jeho vlastní vzrušená fantazie, nebo to byl Boží hlas? a. Nakonec s rozpolcenou myslí usnul.

Ráno se poradil se svými Hesly, náhodně je otevřel a četl: "Pro vás není toto slovo prázdné. Ono je váš život. Pro toto slovo budete dlouho žít v zemi, do níž přejdete přes Jordán, abyste ji obsadili." (Deut.32,47) Protože tato slova však nebyla určeným textem pro ten den, nemohl je brát jako Boží odpověď na svou otázku. Navíc si byl jist, že kdyby ho Bůh vyvolil pro zahraniční misii, mluvil by ještě jasněji. Rozhodl se, že se poradí se svým přítelem, Tobiášem Leupoldem.

Den se chýlil ke konci, nastal večer a dva mladí muži se procházeli lesem, který lemoval městečko. Leonard Dober se osmělil a vylil svému příteli své srdce a ke svému překvapení se dozvěděl, že on prožil stejnou zkušenost. Oba slyšeli stejný hlas, oba bojovali se stejnými pochybnostmi. Společně poklekli a pomodlili se, aby je Bůh vedl správnou cestou. Když znovu vstali, cítili, že brzy dostanou odpověď.

Přišla již během následující hodiny a půl. Jakmile ukončili svůj rozhovor, připojili se k ostatním svobodným bratřím a celá skupina se se zpěvem vrátila do města. Hrabě právě stál ve dveřích se svým přítelem Melchiorem Schäferem, görlitzkým pastorem; a právě když se přiblížili naši dva mladíci, vykročil vpřed a řekl: "Pane, mezi těmito mladými muži jsou misionáři na Sv. Tomáši, v Grónsku, Laponsku a dalších zemích."

Při těchto slovech poskočila srdce Dobera a Leupolda tajnou radostí. Následujícího dne, 25.července, se znovu setkali a sepsali následující dopis. Byla to první nabídka ke službě v misii Jednoty bratrské.
Jeho výsosti hraběti

25. července 1731

Drahý hrabě,

Vím, že s vámi mohu hovořit zcela otevřeně a nebudete mi to mít za zlé, když vám povím o události, která se stala po tom, co jste nám vyprávěl o své cestě. Toho večera měl bratr Leonard Dober dojem, že musí jít k otrokům. (Nesetkali jsme se však až do včerejšího večera.) Řekl si: "Pokud se jen pro práci hodíš, ty a Leupold musíte jít." S touto myšlenkou usnul. Nikdo jiný z bratří mu nepřišel na mysl. Ráno se probudil se stejnou myšlenkou. Řekl si: "Musíš se přesvědčit, zda to není jen fantazie." Proto otevřel Hesla a přečetl slovo z 3. srpna (Deut. 32,47). Potom se rozhodl o věci promluvit se mnou, a jestli budu mít stejný úmysl, považoval by věc za hotovou. Touto cestou chtěl věc předložit Bohu. Večer jsme se sešli k modlitbám v lese. Řekl, že mi musí sdělit něco důvěrného, vyprávěl mi celý příběh a dodal, že na tuto věc musel myslet celý den. Odpověděl jsem, že mi několikrát přišla na mysl stejná myšlenka, která se týkala nás obou. Já jsem se také cestou domů rozhodl, že kdyby nás bratři povolali, nemohl bych proti tomu nic říci. A nepomyslel jsem na žádného jiného spolupracovníka než na něho a na žádný jiný lid než na otroky.

To co na mě učinilo tak silný dojem bylo to, že jsme oba měli tu samou myšlenku. Bezpochyby to některým bude znít samolibě; ale když pomyslíme, jak začalo naše přátelství, jaké překážky ležely v cestě, a že bychom se nikdy nesešli, kdybychom následovali svých přirozených pocitů, cítíme, že náš čin je správný a můžeme jen být vděčni za milost, která nám byla prokázána. Včera večer jsme měli další povzbudivý zážitek. Slyšel jsem Vaše slova o Gróňanech a Laponcích a rozhodl se Vám napsat. Večer jsem již neměl příležitost se s Doberem znovu setkat. Dnes jsem se s ním opět setkal a zeptal se ho na jeho názor. Řekl mi, že sám chtěl navrhnout, abych Vám napsal. Drahý bratře, prosím, udržte věc v tajnosti, přemýšlejte o ní a oznamte nám, jaký je Váš názor.

Ať nás Pán vede svou cestou, i kdyby měla být kamenitá.

Váš navždy věrný spolubratr,

Tobiáš Leupold

Hrabě Zinzendorf byl nadšen. Přečetl dopis shromáždění, ale neuvedl jména pisatelů. Po několika dnech přijel do Ochranova Antonín Ulrich a mluvil ve shromáždění. Jeho hlavním poselstvím bylo, že nikdo nemůže otrokům kázat, aniž by se sám stal otrokem: otroci musí pracovat celý den na plantáži, když zazní večerní zvonění, musí odejít do svých chýší, mají zakázáno vycházet po západu slunce; a proto jim nikdo nemůže kázat, aniž by s nimi pracoval. Jeho slova vyvolala v Doberovi a Leupoldovi ještě větší nadšení. Kdyby tak mohli získat jen jedinou duši, byli připraveni

Na souhlasnou odpověď bratří však museli čekat ještě celý rok. Někteří říkali, že je to nerozumné a ukvapené, další, že je to jen výplod mladické nerozvážnosti a někteří to dokonce pokládali za touhu po slávě. Jejich obavy však nebyly neopodstatněné. Slyšeli o Egedeho nezdaru v Grónsku. Egede byl navíc učenec a věrný kazatel a nezdálo se pravděpodobné, že by dva nevzdělaní řemeslníci uspěli. Na tyto argumenty měl však hrabě přesvědčivou odpověď. Studoval Egedeho metody a věděl, proč Egede neuspěl. Věřil, že když misionáři použijí jiné metody, budou mít úspěch. Své metody vysvětlil v dopise svému příteli v Anglii. Tento dopis je prvním příspěvkem k nauce, zvané misiologie. V tomto dopisu vidíme zárodek všech jeho pozdějších myšlenek. Napsal:

"Nemáte usilovat o obrácení celého národa, musíte prostě hledat ty, kteří hledají pravdu, kteří jsou, jako etiopský eunuch, připraveni uvítat evangelium. Za druhé, musíte jít přímo k věci a říci jim o Kristově životě a smrti. Za třetí, nesmíte stát stranou pohanů, ale pokořit se, splynout s nimi, chovat se k nim jako k bratřím a modlit se s nimi a za ně."
S Doberem mluvil stejným způsobem. Od samého počátku ho povzbuzoval, obhajoval ho před kritiky a svěřil mu podrobné instrukce. Zeptal se ho: "Co už pohané vědí? Vědí, že je Bůh (Řím 1,19-20); a proto kdo jim říká o Bohu jednoduše maří čas. Co ale nevědí? Nevědí, že Kristus přišel na zem, aby zachránil hříšníky; a proto misionář musí vždy začít s poselstvím evangelia. A čím to je, že v minulosti neměli misionáři úspěch? Neuspěli, protože místo zvěstování Krista dávali teologické přednášky."

Dober dobře prospíval. Navzdory námitkám svých kritiků cítil, že je povolán k velkému úkolu, a proto 16. července 1732 napsal další dopis a znovu vyjádřil své předsevzetí. Jeho žádost byla prostá: "Sám jsem poznal Kristovu milost a vím, že na Sv. Tomáši jsou otroci, kteří nemohou věřit, protože neslyšeli. Jestli se mnou půjde další bratr, jsem připraven sám se stát otrokem."

Žádost byla přijata, bratři ustoupili a zdálo se, že je vše dohodnuto. Ale nyní to byl Zinzendorf, kdo pochyboval a nechal Dobera, aby se na Boží vůli dotázal ještě prostřednictvím losu. 16. července si na shromáždění Dober vytáhl los se slovy: "Ať mládenec jde, neboť Hospodin je s ním." To bylo konečné rozhodnutí a Dober se mohl připravit na cestu. Ale los znovu změnil jeho plán. Rozhodl nejen, že Dober smí jít, ale i že jeho přítel Leupold musí zůstat doma. Zvolil si tedy jiného průvodce, Davida Nitschmanna.

Když se podíváme na tváře těchto dvou průkopníků, vidíme, jak se v Ochranově spojila dvě rozdílná hnutí. Dober byl luterán, původem z Německa a Nitschmann byl jedním z moravských uprchlíků. A tak se obě skupiny, z kterých se skládala obnovená Jednota bratrská, ruku v ruce podílely na založení misijní práce. Leonard Dober byl pouhým hrnčířem; David Nitschmann pouhým tesařem; a přesto na celém světě nebyli dva muži, kteří by se lépe hodili pro tento úkol. Oba měli jasné pojetí evangelia, oba měli dar pohotové řeči, a oba jasně věděli, jaké evangelium kázat. (5/16-22)

Večer 18.srpna 1732 se v Herrnhutu konalo shromáždění na rozloučenou. Zinzendorf vyprávěl příběh o všem, co se stalo od jeho návštěvy v Kodani. "Potom zpívali," praví starý záznam, "jeden po druhém, podle svého tehdejšího zvyku, svá srdečná přání ve verších písní ... zpívali přes sto veršů." (16/51-52)

Nyní přišel den zrození misie Jednoty bratrské. 21. srpna 1732 ve tři hodiny ráno stáli již dva misionáři před Zinzendorfovým domem. Tu noc strávil hrabě několik hodin na modlitbách a rozhovorem s Doberem. Jeho kočár již čekal u dveří a nad Ochranovem se rozprostíralo ticho. Hrabě je odvezl až do Budyšína, tam se společně pomodlili, hrabě položil ruce na Doberovu hlavu a požehnal mu. Jeho poslední rada zněla takto: "Ve všem se nechejte vést duchem Kristovým." Každému dal jeden dukát, rozloučili se a každý se vydal svou cestou, Zinzendorf domů do Ochranova a misionáři do Kodaně. (5/22-23)

2.