První století dějin misie Jednoty bratrské Dana Skydánková poděkováNÍ

Gotlieb Israel

Na pomoc Martinovi byli vysláni další dva muži, učený teolog Albin Feder a krejčí Gotlieb Israel. Jejich loď však ztroskotala v Karibském moři a Feder se utopil. Israel po několika týdnech dorazil do Nového Ochranova (18. února 1740). Podívejme se, proč byl jeho příjezd tak důležitý.

Roku 1734 Zinzendorf pálil nějaké papíry a všiml si, jak se na zem snáší kus papíru, který neshořel. Stála na něm slova: "Dej ať ve tvých ranách spatřujeme své odpuštění a osvobození." Věřil, že je to Boží poselství a tak vznikla jeho teologie "krve a ran". Tato teologie hrála v následujících letech důležitou roli v misii Jednoty bratrské. A prvním mužem, který ji kázal v zahraničí, byl právě Gotlieb Israel.

Sv. Jan

Na ostrově sv. Jana byl několik měsíců jediným kazatelem Jens Rasmus. Potom přijel Martin a za své vlastní peníze koupil plantáž, na které později vznikla první stanice, Bethany (1754).

Sv. Kříž

Ani Velké umírání nemohlo Jednotu odradit. Přijížděli další a další misionáři a roku 1755 byla založena první stanice, Friedenstahl.

Tak, za cenu mnoha životů, vznikla misie v Dánské Západní Indii. Jen na Sv. Tomáši zemřelo během prvních padesáti let sto šedesát misionářů. Martinovou smrtí r. 1750 skončilo průkopnické období. Zinzendorf ho nazval věrným svědkem; jeho hrob na Princeznině plantáži se zachoval dodnes.

Po Martinově smrti se misie rozvíjela dál ještě třicet let. Roku 1754 byla tyto tři ostrovy převedeny pod přímou správu vlády. R. 1774 vydal dánský král edikt ve prospěch misie a jak guvernéři tak plantážníci byli celkem přátelští. Bratři proto mohli založit další stanice. Na Sv. Tomáši založili Niesky (1771); na Sv. Kříži Friedensberg (1771) a na Sv. Janu Emauzy (1782).

Dvacet dva let byl hlavní postavou misie Martin Mack. Za jeho správy byli ustanoveni "domácí pomocníci". Mnozí z nich byli muži ryzího charakteru. Jednomu z nich, Korneliovi, se díky svému řemeslu dokonce podařilo koupit svobodu. Mohl kázat v pěti jazycích a byl živým důkazem toho, že pokud se uplatní správné metody, je možné pozvednout obyvatele Západní Indie na vysokou morální i intelektuální úroveň. (5/44-49)
BRITSKÁ ZÁPADNÍ INDIE, 1754 - 1800
Jamajka, 1754

Jednoho dne požádali dva majitelé plantáží na Jamajce známého anglického kazatele Jednoty, Johna Cennicka, aby se stal duchovním správcem jejich otroků. On však nemohl opustit svou současnou práci. Pánové se nenechali odradit, obrátili se na starší Jednoty a příštího roku (1754) přistáli na Jamajce první misionáři - George Caries, Thomas Shallcross a Gottlieb Haberecht. Usadili se na plantáži Nový Karmel, ale měli dovoleno kázat i na ostatních čtyřech pozemcích patřících oněm dvěma zbožným plantážníkům. Na této plantáži byli zároveň zaměstnáni jako její správci.

První misie na Jamajce však byla neúspěšná, a to z následujících důvodů:

• 
  I přes pozitivní vliv George Cariese, kterého černoši velmi milovali, si u nich ostatní misionáři získali respekt, ale ne lásku. Nemohli milovat někoho, kdo jim v neděli káže evangelium a v pondělí je potrestá za lenost.
  

• 
  Plantážníci misionáři pohrdali, protože podle nich měl duchovní být gentleman - a oni si vydělávali na vlastní živobytí a dokonce si sami prali prádlo(!).
  

• 
  Čím více času věnovali práci, tím méně ho měli pro práci duchovní.
  
• 
  Několik let vedl misii Kristián Jindřich Rauch, kterého Zinzendorf původně vyslal jako inspektora. Mezi Indiány byl úspěšným misionářem, ale na Jamajce misii málem zničil. Měl velmi přísnou povahu a zavedl tolik pravidel, že jak misionáři, tak černoši začali klesat na mysli. Nejprve urazil George Cariese a ten se se znechucením vrátil domů. Potom se sám ujal vedení a ustanovil absurdní pravidlo, že žádný obrácený nemůže být pokřtěn, dokud nedosáhne vysoké úrovně znalosti křesťanského učení.
  

• 
  Dalším důvodem byly zdravotní problémy a s nimi spojená vysoká úmrtnost. (5/51-53)
  

Antigua, 1756
Prvních čtrnáct let se zdálo, že misie na tomto ostrově je beznadějná. Samuel Isles, první misionář, založil jen jedinou stanici, Sv. Jan, a pokřtil čtrnáct obrácených. Soudě podle jeho živých dopisů nebyly příčinou špatné metody, ale mimořádná zkaženost místních otroků - den co den se oddávali pitkám, den co den byl někdo ubodán nebo otráven a plantážníci museli každý týden popravovat viníky. Potom přišla náhlá změna.

Dvacet dva let (1769-91) zde vedl misii Petr Braun. Během jeho služby vznikly další dvě kvetoucí stanice a celkový počet obrácených vzrostl na více než sedm tisíc. Jeho úspěch měl dva důvody. První je finanční. Braun i jeho kolegové si sice stále ještě museli vydělávat na živobytí, ale na druhou stranu dostali od bratří ze Severní Ameriky nějaké pozemky, a tak narozdíl od jamajských misionářů měli více času na duchovní práci.

Dalším důvodem byl Braunův charakter. Podle jednoho z jeho nástupců, Bennetta Harveyho, si černochy nezískal pouhým výřečným kázáním, ale úžasným taktem a dobrou povahou. Navštěvoval je v jejich chýších, povídal si s nimi na polích, jedl s nimi. Svou dobrotivostí pozvedl černochy na vysoký stupeň morálního charakteru; ve svých dopisech sám směle vychvaluje jejich kvality.

Braun se stal uznávanou autoritou. Jeho přátelství s Rowlandem Hillem nepřímo přispělo k založení Londýnské misijní společnosti. (5/53-54)

Barbados, 1765
Patnáctiletá práce na Barbadosu byla velmi nešťastná. Hlavní příčinou byla horečka, způsobená podnebím a špatnou vodou. Misionáři umírali tak rychle - Ondřej Rittmansberger (1765), Jan Fozzard (1766), Benjamín Brookshaw (1772), Jan Bennet (1772), Herr (1773) a Angerman (1775) - že ačkoli místní duchovenstvo bylo přátelské a jeden zbožný plantážník jim umožnil kázat na svém pozemku, žádný skutečný postup nebyl možný.

Úmrtnost misionářů však nebyla jediným problémem. Roku 1780 přišel "velký hurikán", který způsobil, že celý ostrov byl demoralizován. Plantážníci i otroci ztratili víru v Boží dobrotu. Protikřesťanská nálada byla tak silná, že se podařilo založit jen jedinou stanici, Šáron (1795) (5/54-55), jejíž kostel se zachoval až dodnes. (7/1)

Sv. Kitts, 1777
Na zvláštní prosbu zbožného plantážníka Gardinera, který byl tak nadšený, že sám přijel do Londýna, aby se tam mohl setkat s představiteli Jednoty, byli vysláni dva misionáři, Jan Gottwalt a Jakub Birkby. Gardiner jim věnoval dům v Basseterre; tam byl také postaven první kostel (1795). Misionáři pracovali tak energicky - zvláště Gottwaltův nástupce, Schneller - že do roku 1800 vzrostl počet obrácených na dva tisíce. (5/55)
Tobago, 1790
Za tuto misii vděčíme jednomu z místních plantážníků, který se jmenoval Hamilton. Prvním misionářem byl John Montgomery, otec známého básníka Jamese Montgomeryho. Založil zde jedinou stanici, Signal Hill. V době Montgomeryho pobytu bylo Tobago pod francouzskou vládou (1790-99). Vojáci sem přinesli francouzské revoluční myšlenky a pouliční nepokoje dosáhly takové intenzity, že se Montgomery musel vrátit. (5/55)
Ke konci osmnáctého století učinila v britské části Antil Jednota jen skromný začátek.

• 
  Na Jamajce měla jen jednu stanici, Nový Karmel.
  
• 
  Na Antigvě tři, Sv. Jan, Gracehill a Gracebay.
  
• 
  Na Barbadosu jednu, Šáron.
  
• 
  Na Sv. Kitts jednu, Basseterre.
  
• 
  Na Tobagu jednu, Signal Hill.
  

Hlavní příčinou tohoto poměrně pomalého rozvoje bylo to, že si misionáři stále museli sami zabezpečovat obživu; někdy na tom byli hůře než sami otroci. Přestože dostávali nějakou finanční podporu ze svých tří domovských provincií, nemohli se nikdy cele věnovat duchovní práci. (5/56)

3.