Studijní obor: Regionální rozvoj a správa

10) Kolektiv autorů. Venkovský cestovní ruch, jeho specifika a podmínky pro rozvoj. MMR ČR Praha 2007, s. 59

Má ale i své negativní dopady:

- vytváří pouze sezónní pracovní místa nebo místa vhodná jako brigády či zkrácené úvazky

- vyžaduje vklady na rozvoj a veřejné služby

- vede k inflaci cen půdy a budov

- vytváří pocit invaze turistů, přelidnění, zvyšuje kriminalitu

- importuje nové názory, které vedou k přehodnocení dosavadního životního stylu

- zvyšuje opotřebení krajiny, ovlivňuje místní biodiverzitu

- vytváří potřeby nového rozvoje, které nemusí být v souladu s místní krajinou¹¹
Z ekonomických funkcí plní venkovský cestovní ruch:

- vyrovnávací funkci – revitalizuje hospodářsky slabé nebo strukturálně postižené regiony za podmínky, že v regionu existují předpoklady a možnosti pro cestovní ruch. Ve struktuře vstupů musí existovat vnitroregionální systém vztahů (nabídka) a ve struktuře výstupů odbytové vztahy (poptávka).

- funkci zaměstnanosti – míra zaměstnanosti je základní makroekonomický ukazatel. Cestovní ruch patří mezi multioborové odvětví a je téměř nemožné přesně určit počet jím vytvořených pracovních míst. Vytváří pracovní uplatnění i v mnoha dalších odvětvích terciální sféry, uspokojující potřeby jak místních obyvatel, tak turistů. Pracuje v něm velké množství sezónních pracovníků a pracovníků na částečný pracovní úvazek.

- příjmovou funkci (multiplikační efekt) – primární příjmy plynou do regionálního zemědělství, obchodu a živností (nepřímé příjmy) a tyto příjmy se potom opět vydají ve prospěch toho samého regionu ve kterém vznikly. Výše multiplikátoru je závislá na objemu dovozu (čím nižší je objem dovozu, tím vyšší je multiplikátor příjmů) a sklonu ke spotřebě (spotřeba se musí uskutečnit v daném regionu).

- výrobní funkci (efekt tvorby hodnot) – vytváření přidané hodnoty. Z krátkodobého hlediska jde o příspěvek k tvorbě HDP, z dlouhodobého hlediska se zvyšuje národní bohatství.¹²
1.2.3 Trvale udržitelný rozvoj

Venkovský cestovní ruch je často označován jako alternativní cestovní ruch – „cestovní ruch v malých skupinkách, který respektuje potřeby a zvyky místní komunity, oproti masovému cestovnímu ruchu s jeho negativními vlivy na sociální a kulturní prostředí a na životní prostředí obecně. Tento druh cestovního ruchu probíhá většinou na venkově.“¹³ S výkladem úzce souvisí pojem trvale udržitelného rozvoje, který zabezpečuje uspokojení současných potřeb, aniž by ohrozil možnost uspokojení potřeb budoucích generací. Venkovský cestovní ruch je postaven na ohleduplném vztahu k přírodě. Bez něj by nabídka ztratila svoji atraktivitu a konkurenceschopnost.

Obecné znaky udržitelnosti venkovské turistiky:

- ekonomická udržitelnost – udržitelný hospodářský rozvoj spojený s rostoucími příjmy obyvatelstva

- sociální a etická udržitelnost – udržitelný rozvoj spojený s kvalitou života, vzdělaností, zdravím a sociálním uznáním

- environmentální udržitelnost – udržitelný rozvoj spojený s odpovědným chováním k životnímu prostředí a přírodním zdrojům¹⁴

11) Page S.J. – Connell J.. Tourism a modern synthesis, Andover (UK) 2009. s. 503

12) Vystoupil J.- Šauer M.. Základy cestovního ruchu DSO. Brno 2006. s. 95-97

13) Kolektiv autorů. Venkovský cestovní ruch, jeho specifika a podmínky pro rozvoj. MMR ČR Praha 2007. s. 13

14) Šimková E.. Manažerské a marketingové přístupy ve venkovské turistice. Hradec Králové 2008. s. 17

Schéma č. 2: Vztahy ve venkovské turistice z hlediska trvale udržitelného rozvoje

		Ekonomická stránka
legislativa, etické kodexy, společenská jistota		Návštěvník	Hostitel	uchování zdrojů
osobní svoboda		nízké ceny a dobrá kvalita	stálý příjem, vyšší životní úroveň	zvyšování hodnoty produktu
		vysoký stupeň prestiže a subjektivismu	dlouhodobost, větší jistota, menší riziko
Sociální (společenská) stránka				Ekologická stránka
Návštěvník	Hostitel			Návštěvník	Hostitel
venkovské prostředí, odpočinek, relaxace, módnost, výchova	společenská a kulturní identita, kvalita žití, sociální prostředí			ekologické chování, neporušené přírodní scenérie	ekologická výchova, vliv na zachování přírodního prostředí
prvky dobrodružství, změna prostředí	osobní péče o hosty, autentické rodinné prostředí			nedotčená kultura místních obyvatel, zážitek, poznání	uchování ekologicky hodnotných kultur
	etické a ekologické chování
	vzájemné ovlivňování (přizpůsobování) se

Pramen: Šimková E.. Manažerské a marketingové přístupy ve venkovské turistice. Hradec Králové 2008. s. 18

Návštěvník i hostitel se navzájem obohacují po ekonomické, sociální i ekologické stránce. Hostitel není izolován od aktuálního společenského dění a požadavků doby. Návštěvník nachází alternativu k převážně městskému způsobu života a způsob aktivního odpočinku, který vede k regeneraci psychických i fyzických sil. Tato symbióza je uskutečnitelná pouze za předpokladu co nejméně narušeného životního prostředí a zachování venkovské funkce vesnice.
Typickými projevy venkovského cestovního ruchu jsou:

- ohleduplný vztah k přírodě a ke krajině. Krajina je turistickou atraktivitou, o kterou se pečuje.

- decentralizované ubytování s omezenou ubytovací kapacitou, což snižuje četnost turistů a tím pádem eliminuje negativní dopady „organizovaného cestovního ruchu“

- komorní, téměř rodinné prostředí

- pochopení pro individuální aktivity návštěvníků a turistů

- rekreační pobyt v prostředí venkova se zázemím zejména v horských a podhorských oblastech

- symbióza se zemědělstvím představuje originální nabídku služeb včetně čerstvých produktů z hospodářství ubytovatelů¹⁵

15) Kolektiv autorů. Venkovský cestovní ruch, jeho specifika a podmínky pro rozvoj. MMR ČR Praha 2007. s. 59

1.3 Segmentace trhu venkovské turistiky

Účastníků cestovního ruchu je v současné době velké množství. Jejich potřeby a návštěvnické zvyklosti se značně liší. Současná marketingová strategie STP marketing (cílený marketing) znamená zaměření se na jeden nebo více tržních segmentů, kterým jsou pak nabízeny odpovídající produkty a je na ně působeno specifickým marketingovým mixem. Segmentace je nezbytná z důvodu efektivního využití vynaložených nákladů. Tři základní etapy STP marketingu jsou:

- Segmenting (segmentace) – rozdělení trhu na odlišné skupiny zákazníků, to je na tržní segmenty, které vyžadují specifické produkty a rozdílný marketingový přístup.

- Targeting (cílení) znamená zhodnocení a výběr vhodných segmentů

- Positioning (umisťování), to je tvorba nabídky v myslích návštěvníků, která musí být odlišná od konkurence¹⁶
Schéma č. 3: Výhody segmentace trhu

		rozlišení potřeb zákazníků (odhalení podnikatelských příležitostí)
		výrobky „šité na míru“
Výhody segmentace		pružnější reakce na změny v poptávce
		lepší uspokojení zákazníků
		snížení nákladů na propagaci (cílená propagace)

Pramen: Šimková E.. Manažerské a marketingové přístupy ve venkovské turistice (Pourová, 2002). Hradec Králové 2008.

s. 65
Pro segmentaci trhu jsou obvykle použity různé kombinace segmentačních kritérií – geografických (dle místa původu), demografických (dle statistiky obyvatelstva), socioekonomických (dle příjmů, vzdělání a společenské třídy), podle účelu cesty a psychografických (dle postojů a názorů jednotlivců).
Doprovodné programy ve venkovské turistice je zapotřebí zacílit na určitou skupinu uživatelů. Jedná se především o individuální hosty nebo malé skupiny (okolo 15 osob). Hostitelé by měli mít co nejširší místopisné znalosti, zabezpečit exkurze na zajímavá místa v okolí a dbát na jejich pestrost. Existuje ale i klientela, která si nepřeje být zapojována do dění na statku a svůj čas si chce organizovat sama.

16) Šimková E.. Manažerské a marketingové přístupy ve venkovské turistice. Hradec Králové 2008. s. 63-64

Marie Stříbrná nabízí následující přístup k segmentaci poptávky venkovského cestovního ruchu:
1) Sportovně založení lidé – očekávají sportovní vyžití ve formě pěší turistiky, cykloturistiky, hipoturistiky, rybolovu, horolezectví, golfu, tenisu, běžeckého lyžování. Ubytovatel by měl být schopen poskytnout odborné informace o náležitostech jednotlivých druhů sportů, znát trasy pro pěší, cyklo i běžecké lyžování. Doplňkem může být půjčování a servis sportovních potřeb (kol, rybářského náčiní, lyží), poskytnutí map, turistických průvodců a přehled sportovních aktivit s kontakty v okolí.
2) Rodiny s dětmi – návštěvníci, kteří přijíždějí s dětmi školou povinnými hlavně v období školních prázdnin. Požadují kontakt se zvířaty, pestrou nabídku her a vnitřních i vnějších prostor pro děti (koutek pro hraní v domě, pískoviště, jednoduché prolézačky, malý bazének). Hostitel může rodičům nabídnout službu pohlídání dětí.
3) Milovníci přírody – očekávají připravené, převážně pěší túry za zajímavostmi kraje, pozorování fauny a flóry nebo přírodních atraktivit. Je vhodné vytvořit zázemí pro jejich činnost, popřípadě nabídnout průvodce-odborníka pro pozorování místní přírody.
4) Starší lidé – jsou doposud v pracovním poměru, většinou požadují klidné prostředí s odpočinkovými prostory (prostor pro čtení knížek, sledování televize, zahradu s altánem), dobré služby a kvalitní vybavení. Vyhledávají pohodlné turistické cesty s odpočívadly a chtějí mít účast na programech volného času. Podle průzkumu kladou dům a zahradu na první místo hodnocení venkovské turistiky.
5) Důchodci – nejsou již v pracovním poměru, vyžadují dobře vytápěné prostory s pohodlným zařízením a odpočinkové prostory. Rádi se účastní výletů na místní slavnosti a poutní místa, která nejsou příliš vzdálena. Osobní péče o tuto skupinu mění příležitostné hosty ve stálé hosty.
6) Kluby a spolky – vyžadují pestrou nabídku doprovodných programů (umělecké dílny, hipoturistiku, cyklistiku, pěší turistika s pozorováním přírodních atraktivit) a zároveň částečné zázemí pro spolkovou činnost. Rádi se účastní dění na vesnici, zábav nebo folklórních slavnosti Je vhodné nabízet i víkendové mimosezónní pobyty.
7) Děti s pedagogickým doprovodem – menší skupiny dětí přijíždějící za účelem zotavení nebo školy v přírodě. Rekreace toho segmentu podléhá hygienickým a stravovacím předpisům. Předem připravený doprovodný program (návštěvu řemeslných dílen, místních atrakcí, pamětihodností) je vhodné konzultovat s pedagogy.¹⁷

1.4 Instituce v oblasti venkovského cestovního ruchu

Instituce podporují odvětví cestovního ruchu a usměrňují ho prostřednictvím politiky cestovního ruchu. Nositeli politiky cestovního ruchu jsou veřejnoprávní instituce (stát, regiony, obce) v decizní sféře. Ve vlivové sféře se jedná o soukromoprávní instituce (profesní svazy, zájmová sdružení, podnikatelská sdružení) a dobrovolné zájmové skupiny (výbory).

17) Stříbrná M. Venkovská turistika a agroturistika. Praha 2005. s. 31-34

1) Ministerstvo pro místní rozvoj (www.mmr.cz) – metodický a koordinační orgán na národní úrovni politiky cestovního ruchu využívající legislativních nástrojů při vytváření podmínek pro rozvoj cestovního ruchu. Střednědobým strategickým dokumentem rozvojových možností je Koncepce státní politiky cestovního ruchu ČR na období 2007-2013.

V prioritě číslo 1, Konkurenceschopnost národních a regionálních produktů cestovního ruchu, jsou venkovský cestovní ruch a agroturistika zařazeny mezi nejvýznamnější formy cestovního ruchu (dovolená v přírodě), pro které má Česká republika nejlepší předpoklady. Měly by být přednostně podporovány a rozvíjeny.¹⁸
2) Ministerstvo zemědělství (www.mze.cz) – řídící orgán Programu rozvoje venkova ČR pro období 2007-2013.
3) Česká centrála cestovního ruchu CzechTourism (www.czechtourism.cz) – příspěvková organizace MMR ČR, zřízena za účelem propagace České republiky na zahraničním i domácím trhu. Zaměřuje se na propagaci konkrétních oblastí cestovního ruchu (česká gastronomie, zážitková a aktivní dovolená), propaguje regionální akce.
4) Krajské a obecní úřady
5) Svaz venkovské turistiky (www.svazvt.cz) – dobrovolné sdružení podnikatelů ve venkovském cestovním ruchu. Přispívá k ekonomickému, kulturnímu a společenskému oživení venkova, obnově jeho tradic, údržbě krajiny i ke stabilizaci jeho osídlení. Provádí certifikaci standardu ubytovacích služeb na venkově (stavby, kempy a chatové osady, turistické ubytovny). V rámci venkovského cestovního ruchu nabízí svůj produkt „Prázdniny na venkově“. Produkt zahrnuje nejen oficiální nabídku ubytovacích venkovských kapacit (webová i tištěná verze), ale i motivační a kvalifikační program pro podnikatele ve venkovské turistice a agroturistice.
6) ECEAT CZ (Evropské centrum pro eko-agro turistiku) (www.eceat.cz) – přispívá k rozvoji venkova a napomáhá k rozšiřování šetrných forem cestovního ruchu. Provádí certifikaci ubytovacích služeb na základě systému hodnocení „eko“ kvality – ECEAT Quality Label. Rozvíjí projekt „Stezky dědictví“, který nabízí zahraničním i domácím návštěvníkům regionální gastronomii.
7) Turistická informační centra – poskytují kompletní informace o službách související s cestovním ruchem (ubytování, stravování, kultura, doprava, přírodní zajímavosti, společenské akce). Mají jednotné logo – malé bílé i v zeleném poli. Jejich zřizovatelem je většinou obec.

18) Ministerstvo pro místní rozvoj. Koncepce státní politiky cestovního ruchu v České republice na období 2007-2013. Praha 2007. s. 22

2 Turistické oblasti Moravský kras a okolí a Slovácko: lokalizační faktory venkovského cestovního ruchu
Druhá část práce se zaměří na představení turistických oblastí Moravský kras s okolím a Slovácko. Budou vyzdviženy konkurenční výhody obou destinací v rámci venkovského cestovního ruchu a průběžně provedeno jejich vzájemné srovnání.

2.1 Poloha a členění regionu Moravský kras a okolí a Slovácko

Moravský kras a okolí je lokalizován do turistického regionu Jižní Morava, Jihomoravský kraj, NUTS II Jihovýchod. Etnografická oblast Slovácka sice patří do turistického regionu Jižní Morava, ale zasahuje i do Zlínského kraje a jednotky NUTS II Střední Morava.

2.1.1 Moravský kras a okolí

Moravský kras a okolí je jednou z pěti turistických oblastí Jihomoravského kraje. Koresponduje s administrativním rozdělením státu do okresů – okres Blansko.

Srdce Moravského krasu a okolí – CHKO Moravský kras patří mezi nejvýznamnější krasové oblasti ve střední Evropě. Rozprostírá se v geomorfologickém celku Drahanská vrchovina v severní oblasti Jihomoravského kraje na území o celkové výměře 92 km². Svým jižním okrajem sousedí s obcí Mokrá a brněnskou městskou částí Líšeň. Sever tvoří spojnice mezi obcemi Žďár, Sloup, Šošůvka. Délka území je 24 km, šířka kolísá mezi dvěma až šesti km.¹⁹ Nachází se zde více než 1100 jeskyní, z nichž je pět přístupných veřejnosti. Lesy s přirozenou druhovou skladbou pokrývají téměř 60 % území. Bohatství přírodních jevů, fauny i flóry vedly již v roce 1956 k vyhlášení CHKO Moravský kras²⁰, která se dělí na tři části. Severní část odpovídá hydrogeograficky ponorným pramenům Punkvy a jejímu podzemnímu úseku. Je charakteristická systémem jeskyní Sloupsko-šošůvských, holštýnských, ostrovských a jeskyní v Suchém a Pustém žlebě. Dále na střední část v povodí ponorného Jedovnického a Křtinského potoka s místním systémem jeskyní a nejmenší jižní část, která odpovídá povodím ponorného úseku potoků Říčky a Hostěnického potoka.²¹
Řeka Svitava odděluje Českomoravskou vrchovinu na západě od Drahanské vrchoviny a Boskovické brázdy na východě. Tvoří páteř regionu Boskovicka s mikroregiony Boskovicko, Malá Haná, Olešnicko, Kunštátsko-Lysicko, Letovicko a Svitava. Kopce a hornaté hřebeny střídají nížiny, vodní plochy i úrodnou půdu Malé Hané.²²
2.1.2 Slovácko

Slovácko představuje rozsáhlý národopisný region jihovýchodní Moravy. Přírodní hranice oblasti na severu je tvořena listnatými lesy Ždánického lesa a pohořím Chřiby. Na východě se táhne hraniční pásmo Bílých Karpat s biosférickou rezervací UNESCO. Nejvyšší vrchol Velká Javořina (970 m n. m.) je tradičním místem setkávání Čechů a Slováků. Horské a podhorské části Slovácka se mění v roviny

19) Černý-Křetínský E.. Stručný turisticko-historický průvodce Jedovnic a Moravského krasu s hrady a zámky. vydavatelství Vyškovské noviny 1998. s. 19

20) Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK ČR). Správa CHKO Moravský kras. [online].

[cit.2011-04-10]. Dostupné z URL