Masarykova univerzita

Představení DSSS: Historie a program strany

V krátkosti si představme DSSS a její historii a genezi z dřívější Dělnické strany. Dělnická strana (DS) byla založena roku 2002 s tehdejším názvem Nová síla. O rok později byla strana přejmenována na DS a do jejího čela se postavil Tomáš Vandas. Zpočátku marginální uskupení začalo vzbuzovat zájem vlády, médií a bezpečnostních složek, a to díky své programatice založené na ostrém vymezování se vůči „nepřizpůsobivým občanům“ a díky úzkým vazbám na českou neonacistickou scénu. Situace začala eskalovat od roku 2008, kdy strana začala organizovat polovojenské tzv. Ochranné sbory, které měly „dohlížet“ na lokality s častým výskytem střetů mezi etnicky českou majoritou a romskou minoritou. V roce 2009 proběhla masové demonstrace v Janově a tzv. „Bitva o Janov“, která skončila střety s policií, kterých se zúčastnily již zmíněné Ochranné sbory, což můžeme považovat za pomyslnou poslední kapku, která vyústila v podání vládní žádosti na rozpuštění strany (Mareš 2011: 37-39; Mareš a Vejvodová 2010). Tato žádost byla u Nejvyššího správního soudu posouzena jako opodstatněná a strana byla 17. února rozpuštěna (viz Rozsudek Nejvyššího správního soudu 2010). V zápětí však byly strana obnovena pod názvem DSSS.

Můžeme konstatovat, že po rozpuštění DS došlo k programovým posunům blíže k demokratickému středu, což však nemusí znamenat v souvislosti s chováním strany pozitivní efekt. Do velké míry se jednalo pouze o záplatování děr, které se ukázaly v soudním procesu jako protiprávní, nebo přinejmenším proti základním hodnotám demokratického systému. Strana se tak stala více odolnou vůči možnému napadení programatiky a zároveň nemusela projít výraznou demokratizací. K jistým posunům došlo ve vztazích s ostatními subjekty převážně neonacistické scény, od kterých si nyní strana drží větší odstup, ale jak jsme mohli pozorovat v době protiromských protestů na severu Čech (především rok 2013), stále dochází ke střetům s policií a strana si při případných násilných konfliktech udržuje postavení politického podnikatele (viz například Tilly 2006), který čerpá podporu z pocitu nedostatečného zájmu státu o místní problémy a může být jedním z eskalátorů případného konfliktu. Mohli jsme být zároveň i svědky rozsáhlé medializace DSSS v souvislosti s rozpuštěním DS a soudním procesem. Zde byl prostor pro DSSS sebe sama prezentovat jako oběť systému a mučedníka a zároveň tento proces pomohl stranu zviditelnit (viz PŘÍLOHA Č.1).¹⁴ Rozpuštění DS s možností velmi jednoduchého "restartování" strany tedy bylo dle názoru autora v mnoha praktických směrech spíše kontraproduktivní, je zde ale i faktor deklarativního postoje soudu, který se postavil proti útokům na demokratický systém, čímž vyslal signál, že nebude tolerovat případné protidemokratické tendence a tím mohl odradit případné další protidemokraticky zaměřené aktéry. Otázkou zůstává, jestli je takovýto postoj dostačující a zdali nejsou zapotřebí případné tvrdší restrikce znemožňující přelévání politických stran do „nových“ subjektů, které jsou následně odolnější vůči případným postihům, přičemž se však stále hlásí ke stejným odkazům a programatice. Program DS (DS 2008) i DSSS (DSSS 2013) je rozdělen do tří „pilířů“ (Národně politický, Morální a mravní, Ekonomický a sociální)¹⁵. Tato struktura se tedy zachovala i po rozpuštění strany. Nyní se podrobněji podíváme na jednotlivé změny v komparaci DS a DSSS (přehledné grafické znázornění změn viz PŘÍLOHA Č. 3).

Co se týká národně politické oblasti v programatice DSSS, došlo k určitým změnám. Nejvýraznější změnou je vynechání kritizovaného zákona, který by nařizoval určování národnosti obyvatel. Tento bod programu byl jedním z nejzávažnějších terčů kritiky Nejvyššího správního soudu. Rovněž byla umírněna rétorika v oblasti ilegálního přistěhovalectví, přičemž však obsah zůstal stejný. Posledním terčem kritiky soudu v této části programu byl zákon o domovském právu, který však byl přesunut do II. části programu a budeme se mu věnovat později. Mezi další programové změny, které však nebyly spojeny s projednáváním u soudu, patří zmírnění politiky vůči EU, kdy už není požadováno bezpodmínečné vystoupení, ale pouze referendum o vystoupení v případě rozsáhlejší federalizace EU. Poslední změnou je pak změna v otázkách dotací politickým stranám, kdy DSSS přešla od požadavku absolutního zrušení příspěvků k požadavku systému, který se přibližuje současnému stavu.

Druhá část programu se věnuje otázkám morálním a mravním, přičemž tato část byla znatelně přepracována. Na základě kritiky soudu byly z programu vypuštěny části týkající se kriminalizace homosexuality. Zmírněn byl rovněž požadavek na přepracování Zákona o policii, ze kterého byly vynechány nucené práce pro vězně a u bodu, který se týká prošetření privatizačních podvodů, chybí požadavek na nerespektování promlčecích lhůt. Poslední bod který byl posuzován u soudu, je Zákon o domovském právu (nově přesunut do tohoto pilíře), jenž byl rétoricky upraven, přičemž obsahově zůstal stejný. Mezi ostatní změny patří absence zákazu potratů a „zákona na ochranu mravnosti“ a nově byl přidán požadavek proti zvýhodňování občanů na základě barvy pleti, který se týká „parazitování ze sociálních dávek nepřizpůsobivými občany“.

Ekonomický a sociální program strany zůstal bez větších změn, jedinými dvěma změnami reagujícími na rozhodnutí soudu bylo vynechání důrazu na národnost v sociálních a zdravotních otázkách, což souvisí s již výše zmíněnou kritikou povinného určování národnosti občanů ČR. Poslední změnou pak bylo přidání důrazu na ekologii, což je v souladu s trendem nynější krajně pravicové scény, která otázky ekologie přejímá od oponentů z řad krajní levice.

Pokud bychom měli shrnout porovnání programatiky DS s programatikou DSSS, je možno říci, že došlo k „vyspravení“ částí programu, jež bylo možno soudně napadnout a program tedy více zapadá do právního rámce demokratického státu. Jako největší programový posun můžeme vnímat potlačení faktoru národnosti v celém programu a konec dožadování se kriminalizace homosexuality. Na druhou stranu se v programu stále objevuje odpor vůči imigrantům a požadavek na zavedení domovského práva, který byl rovněž kritizován soudem. Přestože tedy došlo k „otupění hran“ programu a vymizely body, které by přímo odporovaly zákonným normám a předpisům, charakteristika použitá soudem, který stranu popsal jako populistickou, xenofobní, homofobní, šovinistickou a vykazující rasistické rysy, by do značné míry mohla být použita i v případě DSSS (viz Rozsudek Nejvyššího správního soudu). Populismus některých programových bodů je očividný a to především v otázkách ekonomických a sociálních. Příkladem může být nový bod programu o zvýhodňování občanů na základě barvy pleti. Nutno však říci, že pokud soud neshledal samotnou programatiku v případě DS jako závazný důvod k rozpuštění strany a bylo nutno podrobněji prozkoumat činnost strany, v případě DSSS je případný postih strany z hlediska programu takřka vyloučen, jelikož došlo přinejmenším deklarativně k programové deradikalizaci.

Na závěr se v krátkosti věnujme konkrétním mobilizačním tématům DSSS tak, jak byly popsány v dřívější literatuře. Mareš (2012: 7) uvádí, že DSSS se hlásí k národnímu socialismu, přičemž část členské základny i sympatizantů strany má tendence k izolacionismu, xenofobnímu nacionalismu, objevují se příznivci českého husitského nacionalismu, ale i spojení s neonacistickým spektrem používající odkazy na nacistické Německo. Strana rovněž dlouhodobě podporuje tradiční rodinu a odmítá registrované partnerství. Strana přímo nezpochybňuje prvky a mechanismy parlamentární demokracie, ale prosazuje demokracii přímou. Dalším důležitým prvkem je zaměření na otázku "cikánské kriminality", kdy se strana staví proti Romům. Posledním bodem je "welfare-chauvinism", tedy preference podpory státu pro vlastní etnikum.

3.