Diplomová práce
Appendix 2: Vyřazené studie
Yüklə 1,56 Mb.
|
Appendix 2: Vyřazené studieVýsledkyVyřazené studieNejedná se o výzkumnou studii U domnělé studie Dahl et al. (2009) se ukázalo, že šlo pouze o abstrakt upozorňující na novou knihu „Psychosis: Psychological, Social and Integrative Approaches“. U studií Fohlmann, Nordentoft, Iversen a Melau (2009) a Iversen, Fohlmann, Jeppesen, Melau a Nordentoft (2009) se nejednalo o články, ale pouze abstrakty k příspěvkům na konferenci. Tato skutečnost byla zjištěna až při pokusu o dohledání full-textu. Duplikát Studie Calvo et al. (2014) byla vyřazena, jelikož do výběru byla zařazena aktuálnější verze této studie, 2-roční follow-up Calvo, A., Moreno, M., Ruiz-Sancho, A., Rapado-Castro, M., Moreno, C., Sanchez-Gutierrez et al. (2015). Psychoeducational Group Intervention for Adolescents With Psychosis and Their Families: A Two-Year Follow-Up. J Am Acad Child Adolesc Psychiatry, 54(12), 984-990. Studie autorů Haahr et al. (2009) byla vyřazena, jelikož se jednalo o duplikát studie Haahr, U., Simonsen, E., Rossberg, J. I., Johannessen, J. O., Larsen, T. K., Melle, I. et al. (2012). Patient satisfaction with treatment in first-episode psychosis. Nord J Psychiatry, 66(5), 329-335, která zařazena byla. Studie Jackson et al. (2001)(1-roční follow-up) byla vyřazena, jelikož do vybraných studií byla zařazena aktuálnější verze této studie, 4-roční follow-up: Jackson, H., McGorry, P., Edwards, J., Hulbert, C., Henry, L., Harrigan, et al.(2005). A controlled trial of cognitively oriented psychotherapy for early psychosis (COPE) with four-year follow-up readmission data. Psychol Med, 35(9), 1295-1306. Review Rešerše Boly, Lehtinena, Cullberga a Ciompiho (2009) srovnávala 5 studií, sledující možnosti oddálení či eliminace medikace u FEP. Po pročtení fulltextu bylo zjištěno, že 2 z těchto studií jsou z 80. a 90. let a nezapadají tak do časového rámce, vymezené v rámci diplomové práce. Jedna studie, obsažená v rešerši Boly et al., byla již zpracována. Studie nicméně vedla k dohledání dvou dalších článků, které byly samostatně zařazeny do výběru. Review Morrisona (2009) srovnává efektivitu kognitivně-behaviorální terapie pro FEP. Tato rešerše vedla k dohledání 4 dalších článků, které byly zařazeny do výběru jako „Další studie identifikované skrz jiné zdroje“. Studie je pouze deskriptivní text Alanen (2009) ve svém článku podává argumenty pro racionále použití psychoterapeutických přístupů u psychóz, článek však nepředstavuje žádný konkrétní výzkum, zkoumající efektivitu konkrétní metody léčby. Studie Fjella et al (2007) popisuje deskriptivně zkušenosti z norského projektu TIPS (The Treatment and Intervention in Psychosis), konkrétně se jednalo o multirodinnou skupinovou intervenci. Obsahem článku však není konkrétní výzkumná studie, ale pouze popis náplně projektů a klinických zkušeností. Gumley, Braehler, Laithwaite, MacBeth a Gilbert (2010) deskriptivně popisují možnosti využití Terapie zaměřené na soucit (CFT) ve vztahu k zotavení u FEP. Jedná se o odbornou stať a nikoliv experimentální studii. Studie Gumleyho a Clarka (2012) je odbornou statí, představující argumenty pro hypotézu, že zotavení z FEP může být porozuměno skrze tvorbu promyšleného příběhu. Studie však nepopisuje konkrétní vědecký výzkum a proto byla vyřazena. Studie Larsena (2007) je deskriptivním textem, popisujícím některé faktory, které mohly přispět k vyšší efektivitě dánského modelu OPUS ve srovnání s TAU. Studie Werbarta a Levandera (2005) srovnává rozdílnost narativu, který si vytvořil pacient a jeho terapeut ve vztahu k epizodě psychózy. Zaměřuje se na osobní teorie rozdílné vzorce zotavení z psychózy a jiné výsledky. Studie nepopisuje použití konkrétní intervence, je pouze deskriptivním textem. Studie zkoumá něco jiného Studie Aaltonena, Seikkuly a Lehtinena (2011) byla vyřazena, jelikož nepopisuje efektivitu použité intervence, ale změny v incidenci psychotických onemocnění po použití přístupu Otevřený dialog. Studie Connella, Schweitzera a Kinga (2015) se zaměřila na zkoumání subjektivních faktorů (zejm. sebe-konsolidace versus sebe-odcizení), spojených s prožitkem první epizody psychózy během velmi časného stádia zotavení. Hlavním zjištěním bylo, že pacienti, kteří zaznamenali subjektivní zlepšení v zotavení, si s větší pravděpodobností vytvořili smysluplnou interpretaci jejich psychotických zážitků, posílili vztahy a vystavěli si silnější pocit self. Ačkoliv studie přináší velmi zajímavé poznatky, musela být vyřazena, jelikož nezkoumá efektivitu žádného konkrétního psychoterapeutického postupu. Studie Edwardse et al. (2006) byla vyřazena, jelikož zkoumala efektivitu KBT pro redukci užívání konopí u pacientů s FEP. Intervence zaměřená primárně na odstranění rizikového faktoru byla stanova jako jedno z exkluzivních kritérií rešerše. Studie Gleesona et al. (2010) se zaměřovala na sledování různých faktorů u rodinných příslušníků, popř. pečovatelů o pacienty s FEP, a nikoliv u samotných pacientů. Ač je tato problematika taktéž zajímavá, nespadá již svým obsahem do tématu systematické rešerše. Goldsmith, Lewis, Dunn a Bentall (2015) zkoumali vliv terapeutické aliance na výsledek psychoterapie u psychóz. Studie zkoumá primárně kvalitu terapeutické aliance a nikoliv efektivitu konkrétní psychoterapeutické intervence, navíc do vzorku zařazuje i druhou epizodu psychózy, a proto byla vyřazena. Jedná se o první studii, která demonstruje, že terapeutická aliance má kauzální vliv na symptomatický výsledek psychologické léčby. Studie Gonzalez-Blanche et al. (2010) studovala vliv krátké psychoedukační skupinové intervence na míru rodinné zátěže a vyjádřených emocí u rodinných příslušníků pacientů s FEP, což není cílová populace této práce. Kvalitativní studie Haywarda, Awenata, Jonese, Paulika a Berryho (2015) byla vyřazena, jelikož nesledovala účinnost žádné konkrétní psychologické intervence, ale sledovala, jakým způsobem se mění vztah k „hlasům“ u lidí, kteří je slyší. Mj. bylo zjištěno, že hlasy se zpravidla objeví v období, kdy daný člověk zažívá hodně stresujících událostí v krátkém časovém úseku. Studie Henryho et al. (2010) je 7mi-ročním follow-upem 723 pacientů s FEP, kteří byli léčeni v Centru prevence a intervence u časné psychózy (EPPIC) v australském Melbourne. Studie byla vyřazena, jelikož nepopisuje terapeutickou intervenci, která v rámci léčby probíhá, a také neměla žádnou kontrolní skupinu, jako tomu je u všech obdobných zařazených studií. Jiné studie, popisující efektivitu konkrétních terapeutických intervencí prováděných v EPPIC, jsou zařazeny do výběru. Studie Melle et al. (2010) měla za cíl zkoumat sebevražedné chování v průběhu prvních 2 let po započetí komplexní integrované léčby u pacientů s FEP, kde se jedna skupina rekrutovala z programu časné detekce a druhá nikoliv. Po prostudování textu však bylo zjištěno, že nebyla zkoumána efektivita žádné konkrétní intervence, studie pouze zkoumala prediktory sebevražedného chování a svým obsahem tedy nezapadala do tématu rešerše. Pilotní studie Raune a Law (2013) zkoumá možnosti zařazení modulárního symptomaticky-specifického (MSS) programu v rámci skupinové kognitivně-behaviorální terapie pro časnou intervenci (EI-GCBTp). Jak však bylo zjištěno po dohledání full-textu, studie nezkoumá primárně účinnost tohoto přístupu, ale jeho relevantnost, proveditelnost, přijatelnost a bezpečnost. Kvalitativní studie Rommeho a Morrise (2013) zkoumala zkušenosti se zotavením 50 lidí, kteří slyší hlasy. Studie zahrnuje velice zajímavá zjištění o klíčových faktorech, které těmto lidem napomohli se zotavit, nicméně studie nezahrnuje popis žádné konkrétní intervence a proto byla pro účel této práce vyřazena. Některá její zjištění jsou však zahrnuta jinde v diplomové práci. Studie Snydera, Younga a Schactmana (2016) zkoumá koncept časného zotavení, není zaměřená na sledování efektivity konkrétní intervence.
s kognitivní terapií, kdy pacienti nebudou antipsychotika (z vlastního přesvědčení) užívat. Po prostudování full-textu však bylo zjištěno, že se jedná pouze o představení výzkumného záměru a cíle studie, nicméně výzkum aktuálně trvá a výsledky dosud nejsou známy (proběhl pokus o jejich dohledání). Studie autorů Pavlovic, R. Y., Pavlovic, A. a Donaldson (2016) je teprve plánovaným systematickým review, zaměřující se na zkoumání efektivity přístupu Otevřený dialog u psychóz a těžkých duševních onemocnění. Po prostudování full-textu však bylo zjištěno, že se jedná pouze o protokol k plánovanému review, které dosud nebylo zveřejněno. Studie Schneidera et al. (2016) chce zkoumat účinnost programu individualizované metakognitivní terapie (MCT+), která je nízkoprahovým přístupem, který kombinuje skupinový metakognitivní trénink (MCT) a kognitivně-behaviorální terapii pro psychózy (CBTp). Po otevření full-textu však bylo zjištěno, že se jedná pouze o protokol k plánované studii, a studie se navíc nezaměřuje specificky na první epizodu psychózy, ale i chronické stavy. Nejde o první epizodu psychózy Studie Boly a Moshera (2002) porovnávala účinnost léčby v alternativním léčebném zařízení Soterie, kde pacienti neužívali žádné léky, v porovnání s TAU. Studie musela být vyřazena, jelikož autoři zařadili do studie nejen první, ale i druhou epizodu psychózy. Kvalitativní studie Brenta (2009), popisující použití psychodynamické psychoterapie založené na mentalizaci byla vyřazena, jelikož u pacienta nešlo o bezprostřední intervenci po psychotické epizodě. Mezitím absolvoval rok kognitivně-behaviorální terapie a docházel na psychoedukační skupiny. V tomto případě by tak mohlo být těžké rozlišit, co konkrétně bylo přínosem použité intervence. Fowler et al. (2009) srovnávali účinnost kognitivně behaviorální terapie zaměřenou na sociální zotavení (SRCBT) ve srovnání s běžnou léčbou (TAU) u mladých lidí v časných stádiích psychózy (afektivní i neafektivní), u nichž se vyskytovaly dlouhodobé známky špatného sociálního fungování a nezaměstnanost. Cílem bylo zlepšit jejich sociální zotavení. Jednalo se o jednostranně zaslepenou randomizovanou kontrolovanou studii. Studie se celkem zúčastnilo 77 lidí, 35 obdrželi SRCBT a TAU a 42 pouze TAU. Kognitivně-behaviorální intervence proběhla v průběhu devíti měsíců, s průměrným počtem 12 sezení. Jejím cílem byla konstruktivní ekonomická a strukturovaná aktivita. Pozitivní výsledky intervence se projevily v několika kritériích pouze u skupiny mladých lidí s neafektivní psychózou, kteří mají problém se sociálním zotavením. Studie byla vyřazena z výběru poté, co bylo zjištěno, že průměrná doba trvání od první psychózy je 4.8 roku (ačkoliv v abstraktu bylo uvedeno „lidé v časných stádiích psychózy REF _Ref467114311 \h \* MERGEFORMAT “) Studie Grano et al. (2016) se zaměřuje na sledování změny v suicidální ideaci adolescentů v prodromálním psychotickém stavu, kteří prošli centrem časné intervence. Jelikož se nejednalo o floridní psychózu, byla studie vyřazena. Studie Jolley et al. (2003) porovnávala efektivitu KBT u časné psychózy s TAU v rámci služby časné intervence. Po pročtení fulltextu bylo zjištěno, že studie zařadila nejen první epizodu psychózy, ale i druhou, a musela tak být vyřazena. Výsledek: Nebyly zjištěny žádné rozdíly v symptomech, ale ES strávila méně dní hospitalizací. Studie Karow et al. (2012) porovnávala asertivní komunitní léčbu versus TAU. Po bližším prostudování bylo zjištěno, že do studie byli zahrnuti nejen pacienti s FEP, ale i po mnohačetných psychotických epizodách, a proto musela být vyřazena, ačkoliv se zaměřovala na zajímavé faktory (v ostatních studiích nepříliš často zkoumané) jako např. zneužívání návykových látek či sebevražednost. Ze stejného důvodu byla vyřazena i studie Lambert et al. (2010). Studie Lewise et al. (2002) byla velkou multicentrickou RCT („Studie SOCRATES“), sledující efektivitu KBT (n=309) u časné psychózy v porovnání s podpůrným poradenstvím (SC) nebo TAU. Výsledek: Po pěti týdnech intervence bylo zjištěno, že všechny skupiny se zlepšily, po 18 měsících vykazovaly skupiny KBT a SC zlepšení symptomů v porovnání s TAU. nebyl zjištěn rozdíl v míře relapsu nebo rehospitalizace. Jelikož však studie zařadila i druhou epizodu psychózy, musela být vyřazena. Studie Startupa, Jacksona, Evana a Bendixe (2005) sledovala efektivitu CBT (n=47) v porovnání s TAU (n= 43) po 2 letech od ukončení terapie. Bylo dosaženo 73% pacientů. Výsledek: Skupina s CBT měla po 2 letech méně negativních symptomů než KS a lepší sociální fungování (stejně jako po 1 roce od ukončení terapie), avšak ztratila výhodu, co se týče méně pozitivních symptomů. Studie sledovala i ekonomickou efektivitu: celkové náklady na poskytnutí CBT nebyly statisticky signifikantní. Ve studii chyběly některé informace, např. popis vzorku. Bylo zjištěno, že tato 2-roční follow-up studie odkazuje k původní studii, kde jsou uvedeny podrobnější informace. Po dohledání studie Startup, Jackson a Bendix (2004) bylo zjištěno, že ačkoliv titul studie odkazuje k „akutním poruchám schizofrenního spektra REF _Ref467114311 \h \* MERGEFORMAT “, popř. dále v textu k akutní psychóze, jedná se v tomto případě o průměrnou dobu 7 let, která uběhla od prvního nástupu psychózy. Studie byla tedy vyřazena, jelikož již nesplňuje kritéria pro první epizodu psychózy a období bezprostředně následující. Studie Younga, Snydera a Schactmana (2015) popisuje zajímavý terapeutický program na bázi Soterie, kde však 97% pacientů mělo za sebou již hospitalizace, nejednalo se tak o první epizodu psychózy. Studie Zaytsevy, Guroviche a Shmuklera (2010) sledovala účinnost léčby ve specializovaném Centru časné intervence (FEC) pro pacienty s FEP v porovnání s TAU v rámci 5ti-letého follow-upu. FEC bylo založeno v Moskevském výzkumném ústavu psychiatrie v r. 2000. Hlavní principy integrovaného programu v rámci FEC je:
Po důkladném prostudování textu bylo zjištěno, že ačkoliv má studie ve svém názvu „pacienti po první epizodě psychózy“, nejedná se pouze o první epizodu, jelikož autoři zařadili i pacienty, u kterých došlo až třikrát k relapsu. První epizoda se navíc mohla odehrát až 5 let dozadu, což je o rok více, než bylo stanoveno v inkluzivních kritériích. Yüklə 1,56 Mb. Dostları ilə paylaş:
|