Skupinové intervence na bázi rodinné terapie a komunitní psychiatrie
Ashcroft, Barrow, Lee a MacKinnon (2012) kvalitativně zkoumali efekt skupinového tréninku všímavosti (mindfulness) u devíti pacientů s FEP. Intervence trvala po dobu 16 týdnů (1x týdně 60 min). Jde o první studii, která studuje efektivitu tréninku mindfulness u populace s FEP.
Výsledek: Za použití zakotvené teorie se objevily 4 hlavní kategorie: schopnost používat mindfulness v praxi, pochopení smyslu mindfulness a copingových strategií, jiné vztahování se k lidem a zvýšení porozumění sobě sama a sebe-přijetí. Všichni účastníci zaznamenali zlepšení copingových dovedností a zvýšený pocit kontroly.
Studie Boly a Moshera (2003) porovnávala efektivitu residenční komunitní léčby v Soterii v San Franciscu za použití minima antipsychotik s TAU u pacientů s časnou epizodou psychózy schizofrenního spektra. Jednalo se o kvaziexperimentální studii s dvouročním follow-upem.
Projekt probíhal v 80. letech (1971-1983). Soterie uplatňovala primárně jiné metody léčby než medikamentózní: léčba probíhala v malém, domáckém, interpersonálně zaměřeném prostředí, s intenzivní péčí zaměstnanců, kteří nebyli profesionály a kteří očekávali, že se klienti zotaví. Antipsychotika nebyla zpravidla předepisována po dobu prvních 6 týdnů (u 76% pacientů) a poté došlo k rozhodnutí, zda předepsána budou či nikoliv.
Výsledek: ES vykazovala signifikantně lepší výsledky (zejména pacienti s dg. schizofrenie), a to obzvlášť v doménách psychopatologie, práce a sociálního fungování. Pouze 58% pacientů, léčených v Soterii, obdrželo léčbu antipsychotiky během nadcházejících 2 let, a pouze 19% z nich léky užívalo kontinuálně.
Studie Calvo et al. (2015) zkoumala účinnost strukturované, psychoedukační (PE) rodinné skupiny pro adolescenty s FEP (n=27) ve srovnání s nestrukturovanou (NS) skupinovou intervencí (n=28).
Cílem byl rozvoj strategií pro řešení problémů a poskytnutí strukturovaných informací o psychózách za účelem zvládání každodenních obtíží spojených s nemocí, zklidnění krizí, a prevence relapsu. Primárním cílem sledování byl počet hospitalizací, délka trvání hospitalizací, a počet návštěv na pohotovosti. Sekundárním cílem bylo sledování klinických proměnných a rodinného prostředí.
Výsledek: Na konci devítiměsíční intervence, 15% pacientů s PE a 39% s NS navštívilo pohotovost. ES zaznamenala větší zlepšení negativních symptomů než KS. Po 2 letech zůstalo v souboru 89% subjektů: 13% pacientů s PE a 50% s NS vyhledalo pohotovost. Nebyly však zjištěny žádné statisticky signifikantní rozdíly v negativních symptomech, počtu a délce trvání hospitalizací mezi oběma skupinami. Skupina s PE zaznamenala signifikantní zlepšení psychotických symptomů na škále PANSS.
PE by mohla pacientům poskytovat dlouhotrvající zdroje pro efektivnější zvládání krizí a tím zabraňovat potřebě navštívit pohotovost.
Studie autorů Lindgren, Falk Hogstedt a Cullberg (2006) porovnává efektivitu léčby pacientů s FEP (n=32) v alternativním psychiatrickém zařízení „Soteria Nacka“ v Norsku s běžnou hospitalizací (TAU, n=24) v rámci 5ti-letého follow-upu.
Soteria Nacka poskytuje 10 lůžek, zařízení umožňuje setrvat přes noc i rodinným příslušníkům. Uplatňuje „na potřeby zaměřený přístup“, v rámci něhož nabízí široké spektrum psychoterapeutických metod léčby, která tak může být uzpůsobena individuálním potřebám. Soterie poskytuje domácí prostředí a minimální množství podnětů. Pacienti, kteří byli léčeni v Soterii, zde strávili v průměru 140 dní, kdežto pacienti s TAU průměrně 63 dní. V nadcházejících pěti letech však strávili pacienti z KS signifikantně více času další hospitalizací. Antipsychotika jsou používána v nejnižší možné dávce. Nejběžnější doba DUP u KS byla 104 týdnů, u ES pouze 4 týdny.
Výsledek: Pacienti z ES zaznamenali po pěti letech od započetí léčby signifikantně lepší globální fungování a vyšší pravděpodobnost zotavení. Žádný z pacientů v ES i KS nespáchal po pěti letech sebevraždu a nebyl trvale institucionalizován.
Doba DUP, která se u obou skupin markantně lišila (104 týdnů versus 4 týdny), mohla zkreslit celkové výsledky ve prospěch experimentální skupiny.
Studie McCay et al. (2006) sledovala účinnost skupinové psychoterapie (n=26) u FEP, zaměřené na zlepšení sebe-pojetí a kvality života, versus TAU (n=14). Jednalo se o pilotní studii ověřující účinnost skupinové intervence trvající 12 týdnů.
Výsledek: ES zaznamenala signifikantní zlepšení self-konceptu, kvality života (intrapsychická subškála) a symptomů ve srovnání s KS. Výsledky předběžně podporují účinnost skupinové intervence, zaměřené na podporu sebe-pojetí a minimalizaci zachvacujícího dopadu psychotického onemocnění.
Nilsen, Frich, Friis a Rossberg (2014) kvalitativně studovali zkušenosti pacientů s FEP (n=12) a jejich rodinných příslušníků (n=14) se skupinovou psychoedukační rodinnou intervencí.
Výsledek: Objevilo se dohromady 6 hlavních témat, které pacienti i jejich rodiny považovali za důležitá: terapeutická aliance, podpora, úzkost a napětí, vědomosti a učení, čas, a struktura. Setkávání s ostatními lidmi v podobné situaci snižovalo pocity studu a zvyšovalo naděje do budoucna. Poslech opravdových příběhů byl vnímán jako více důležitý pro získávání nových znalostí o psychóze než odborné přednášky a workshopy. Mnoho pacientů zažívalo během skupinových setkání úzkost a napětí. Skupinový formát může být náročný pro pacienty čerstvě po FEP.
Studie Seikkuly, Alakareho a Aaltonen (2011) popisuje výsledky tří časově oddělených výzkumů efektivity metody Otevřený dialog (Open dialogue, OD) ve finském Laponsku u pacientů s FEP. Studie probíhala v následujících 3 obdobích:
-
1992 – 1993 (+ 2 roky follow-up) – v rámci studie API (Acute Psychosis Integrated Treatment)
-
1994 – 1997(+ 2 roky follow-up) – projekt ODAP1994-1997 (Open Dialogue in Acute Psychosis)
-
2003-2005 (+ 2 roky follow-up) – projekt ODAP2003-2005 (Open Dialogue in Acute Psychosis)
Komunitní psychiatrický systém, v rámci kterého je uplatňován přístup Otevřeného dialogu, uplatňuje tři základní elementy:
-
Zaměření na rodinu a tým
-
Psychoterapeutický výcvik pro všechny členy týmu
-
Výzkumný projekt
Výsledek:
-
více než 70% pacientů v každém ze 3 výzkumů nemělo během 2-ročního follow-upu žádný relaps
-
81% pacientů nemělo po 2 letech žádné reziduální psychotické symptomy
-
v ODAP1994-1997 a ODAP2003-2005 více než 84% pacientů studovalo, pracovalo či aktivně hledalo zaměstnání
-
33% užívalo antipsychotika
Autoři zaznamenali během téměř 20 let, kdy je uplatňován komunitní přístup v péči o duševní zdraví, zajímavý efekt: v rámci ODAP2003-2005 byli součástí studie mnohem mladší pacienti než v předchozích dvou (20 let vs. 26), a DUP se snížila z průměrné 3,5 měsíce u prvních dvou studií na 2 týdny. Autoři spekulují, že díky zapojení rodin do terapie (za 20 let bylo přímo zapojeno 5-10% populace v místním regionu), psychoterapeutickém tréninku všech profesionálů v péči o duševní zdraví (tzn. psychiatrů, sester i sociálních pracovníků), a specifikům přístupu OD (například vyhýbání se zbytečné medikalizaci) se pozitivně odrazilo v celé kultuře užívání služeb v péči o duševní zdraví a větší otevřenosti. To vedlo ke snížení věku, kdy pacienti vyhledají zdravotnickou pomoc pro první symptomy psychózy (často již v prodromální fázi), stejně jako ke snížení DUP – obojí vede ve výsledku k lepší prognóze.
Pilotní studie van der Valk, van de Waerdt, Meijer, van den Hout a de Haan (2013) zkoumala proveditelnost a efektivitu terapie všímavosti (mindfulness-based therapy, MBT) u osob s FEP (n=16). Pacienti absolvovali 8 sezení (á 1 hod) v průběhu 4 týdnů. Cílem bylo mj. zjistit, zda tento typ terapie nemůže zhoršovat psychotické symptomy.
Výsledek: Nebyly zjištěny žádné negativní účinky MBT. Úroveň všímavosti se nezměnila, byla zjištěna signifikantní zlepšení v symptomech agorafobie a neuroticismu.
Dostları ilə paylaş: |
