Diplomová práce

Optimální přístup u první epizody psychózy a předpoklady zotavení

Seskupením všech relevantních zjištění z teoretické i metodologické části byla vytvořena následující Tabulka . Na základě prokázané efektivity terapeutických přístupů a intervencí shrnuje doporučení pro optimální přístup u první epizody psychózy, uvádí předpoklady zotavení a zároveň i nejdůležitější faktory zotavení zabraňující a vedoucí ke chronifikaci.

Optimální přístup u první epizody psychózy a předpoklady zotavení
Ošetřující personál
počet		smíšený tým, sestávající z lékaře, psychologa (psychoterapeuta), psychiatrické sestry, sociálního pracovníka (Seikkula et al, 2011)
mobilita ošetřujícího personálu		ano, asertivní výjezdní tým (Seikkula et al, 2011)
míra flexibility		„na potřeby zaměřený“ přístup^REF _Ref467114311 \h \* MERGEFORMAT - terapeutické intervence reagující na proměnlivé a případově-specifické potřeby každého pacienta a jeho rodiny (Seikkula et al, 2011)
vzdělání		psychoterapeutický výcvik pro všechny členy týmu (lékař, psycholog, sestra, sociální pracovník) (Seikkula et al, 2011) schopnost rozlišit psychózu od psychospirituální krize (Grof a Grofová, 1999a).
Intervence
čas od prvních symptomů FEP do intervence	poskytnutí okamžité pomoci: extrémně rychlá, bezprostřední intervence do 24 hodin od prvního kontaktu s cílem zamezení hospitalizace (Seikkula et al, 2011)
prostředí intervence	v rámci vlastních podpůrných systémů (doma), popř. ve specializovaném zařízení pro léčbu FEP (Seikkula et al, 2011)
forma intervence	uplatňování komunitního přístupu (Seikkula et al, 2011)
Farmakologická intervence
medikace		nízké dávky antipsychotik (Thorup et al., 2005) pravidelná re-evaluace jejich preskripce (Thorup et al., 2005) vyhýbání se zbytečné medikalizaci (Seikkula et al, 2011) použití minima či žádné medikace za předpokladu intenzivní psychosociální intervence (Lehtinen et al., 2000)
Psychoterapeutická intervence
délka intervence		dlouhodobé poskytování komplexní intervence (Chang et al., 2015)
doporučený typ intervence		komplexní intervence/ integrovaný přístup, kombinující: KBT pro psychotické symptomy rezistentní k léčbě (Chang et al., 2015) rodinná terapie pracující pouze s jednou rodinou (Haahr et al., 2012) fázově-specifický case management systematickou a dlouhodobou (rodinnou) psychoedukaci systematický nácvik sociálních dovedností ve skupině intenzivní psychosociální intervence (Lehtinen et al., 2000) psychoterapii pro sekundární psychiatrickou morbiditu (Chang et al., 2015; Thorup et al., 2005)
nedoporučený typ intervence		multi-rodinná^REF _Ref467114311 \h \* MERGEFORMAT skupinová intervence (Haahr et al., 2012) nemocniční rehabilitace (Nordentoft et al., 2010) skupinový formát terapie může být náročný pro pacienty čerstvě po FEP (Nilsen, Frich, Friis a Rossberg, 2014).
individuální psychoterapie		individuální dlouhodobá (2 roky) terapie (Haahr et al., 2012; Rosenbaum et al., 2012; Thorup et al., 2005)
skupinová terapie		KBT pro psychotické symptomy rezistentní k léčbě (Chang et al., 2015)
faktory efektivní terapie		terapie uzpůsobená přímo pro léčbu psychotických poruch a přizpůsobená pacientovi na míru^REF _Ref467114311 \h \* MERGEFORMAT (Norcross a Wampold; 2013), zejm. dle následujících kritérií: stádium onemocnění míra reaktance stádium změny (připravenosti ke změně) preference způsobu léčby kultura copingový styl náboženství/spiritualita míra vlastní aktivity (Seligman in Vybíral a Roubal, 2010) Terapie se zaměřuje na: zvýšení naděje zacházení s emocemi nalezení smysluplnosti vlastních zážitků rozvoj sociálních dovedností uznání a respektování současného výskytu psychotických i ne-psychotických aspektů osobnosti možnosti vyrovnání se s prožitým traumatem (French, Smith, Shiers, Reed a Rayne, 2010) Terapie zdůrazňuje: důležitost terapeutické aliance (Goldsmith et al., 2015; Jackson a McGorry, 2009; McCabe a Priebe, 2004) důležitost nevědomých procesů (Rosenbaum et al., 2012) psychologickou kontinuitu: zajištění setrvalé léčby, garance vytvoření nového psychologického významu symptomu a sdílené zkušenosti celého procesu (Seikkula et al, 2011)
Faktory, ovlivňující efektivitu intervence
Faktory terapeutického vztahu:
		tolerance nejistoty: neexpertní přístup, terapeutický přístup (Seikkula et al., 2011) zaangažovaný, soucitný a hluboce respektující postoj (Frank a Davidson, 2014) rovnocennost (respekt k přáním a potřebám klienta) zplnomocňování zaměření na přítomnost perspektiva naděje a možnosti změny, víra v pacientovu lepší budoucnost (Romme a Morris, 2013) přijetí, empatický přístup (vyjadřování porozumění klientově zkušenosti) (Rogers in Pěč a Probstová, 2009) kongruence (emoční opravdovost, projevování pocitů) (Rogers in Pěč a Probstová, 2009) bezpodmínečné emoční přijetí (vřelý, přijímající postoj, upřímný zájem a vstřícnost) (Rogers in Pěč a Probstová, 2009) podpora silných stránek facilitace symptomů a psychotických zážitků (Sedláková a Řiháček, 2016) dialogismus: podpora změny, konstrukce dialogu na základě témat a způsobu mluvy, na které jsou členové rodiny zvyklí, partnerský přístup^REF _Ref467114311 \h \* MERGEFORMAT, stejná hierarchie všech členů týmů i účastníků setkávání (Seikkula et al., 2011) projevovaný zájem (Ashcroft et al., 2012) á
faktory bránící zotavení ze strany terapeuta		strach z pacienta (Pěč a Probstová, 2009, s. 37) nechuť konfrontovat se s vnitřními obsahy/traumaty pacienta (Walters, Hogg a Gillmore, 2016) paternalistický, expertní přístup (Hollander a Wilken, 2016)
Psychologické faktory
podporující zotavení		religiozita/spiritualita (Fallot, 1998; Mijares a Khalsa, 2014; Tabak a De Mamani, 2014) pocit naděje (LeComte a Wykes, 2016; Liberman a Kopelowicz, 2005; Snyder, 2000) pociťovaný zájem (Ashcroft et al., 2012) sdílení zážitků z psychózy (Palmer a Braud, 2002) sebepřijetí (Ashcroft et al., 2012) sebevědomí, sebedůvěra, pozitivní sebe-obraz (Frank a Davidson, 2014; Sullivan, 1964) vhled a porozumění významu onemocnění (Drake et al., 2007; Mijares a Khalsa, 2014; Sedláková a Řiháček, 2016) funkční copingové strategie (LeComte a Wykes, 2016) facilitace symptomů a psychotických zážitků (Sedláková a Řiháček, 2016) vyrovnání se s traumatem (French, Smith, Shiers, Reed a Rayne, 2010) destigmatizace sebeurčení (Procházka, Šmahaj, Kolařík a Lečbych, 2014, s. 178-179): autonomie – samostatné jednání sebe-kontrola, sebeovládání – regulace vlastního chování zplnomocnění – iniciování události, víra ve své schopnosti a svůj úspěch (Liberman a Kopelowicz, 2005; Snyder, 2000) seberealizace  přijetí zodpovědnosti za sebe sama (v rámci možností) (Jackson a McGorry, 2009; LeComte a Wykes, 2016; Williams, 2015) zplnomocnění (Liberman a Kopelowicz, 2005; Snyder, 2000)
zabraňující zotavení		vyslovení nepříznivé prognózy v samotném začátku léčby může mít na pacienta negativní efekt „sebenaplňujícího se proroctví“ potlačení symptomů (Sedláková a Řiháček, 2016) labelling, ztotožňování člověka s jeho nemocí („schizofrenik“) (Deegan, 1993) špatný terapeutický vztah (Goldsmith et al., 2015) autostigmatizace
Behaviorální faktory
podporující zotavení		účast ve svépomocných programech adherence s léčebným postupem, spolupráce s profesionály motivace aktivní podpora fyzického zdraví (abstinence od kouření a návykových látek, zdravé stravování, pravidelná fyzická aktivita, prevence nárůstu váhy) (International Physical Health in Youth (iphYs) working group, 2015; Pešek, Praško a Štípek, 2013)
Faktory prostředí
podporující zotavení		destigmatizace
		kultura otevřenosti a transparentnosti (Seikkula et al., 2011)
		silná komunitní podpora^REF _Ref467114311 \h \* MERGEFORMAT(Seikkula et al., 2011) vynikající spolupráce mnoha zainteresovaných subjektů, funkční síť (Seikkula et al., 2011) mobilizace podpory ze širší sociální sítě, podpora inkluze pacienta do společnosti spíše než jeho vyčleňování^REF _Ref467114311 \h \* MERGEFORMAT (Seikkula et al., 2011) zaměření na rodinu a tým (Seikkula et al., 2011) přijetí od okolí
škodlivé		stres nepříznivé události (Sullivan, 1962)

Tabulka Optimální doporučený postup a předpoklady zotavení