Diplomová práce
Zahrnuté studie Kognitivně-behaviorální terapie
Yüklə 1,56 Mb.
|
Zahrnuté studieKognitivně-behaviorální terapieDrake et al. (2014) zkoumali za pomocí randomizované kontrolované studie účinnost kognitivní remediace (CR), předcházející kognitivně-behaviorální terapii u psychóz (CBTp). Hypotézou bylo, že použití CR po první epizodě neafektivní psychózy zvýší účinnost CBTp tím, že zlepší neuropsychologický výkon. Celkem 61 pacientů bylo náhodně rozděleno po dobu 12 týdnů buďto do programu s počítačově vedenou CR REF _Ref467114311 \h \* MERGEFORMAT a podpůrným pracovníkem (n=31, průměrný věk 24.7), anebo strávili shodný čas s náhodně přidělenou osobou (SC, social contact) (n=30, průměrný věk 23.4). Efektivita CR byla měřena za pomocí škály PSYRATS (Psychotic Symptoms Rating Scale). Sekundární výsledky sledovaly pokrok v CBTp (po 42 týdnech), úroveň kognice, symptomů, vhledu a sebevědomí. Efektivita byla opět měřena za pomocí PSYRATS a zkoumána byla globální neuropsychologická účinnost (ve smyslu efficacy). Výsledek: Výsledkem studie bylo, že nebyl zjištěn žádný signifikantní rozdíl v PSYRATS po absolvování CR anebo SC, nicméně bylo zapotřebí kratší CBTp následující po CR (medián 7 sezení versus 13 bez CR), a tato skupina měla také lepší vhled. Globální kognice se absolvováním CR nezměnila, nicméně exekutivní funkce se zlepšily. Gleeson et al. (2009) zkoumali efektivitu nového sedmiměsíčního psychosociálního přístupu, navrženého pro prevenci druhé epizody psychózy (RPT – relapse prevention therapy). Šlo o RCT follow-up (30 měsíců) studii, prováděnou v rámci 2 specializovaných programů pro FEP v Austrálii. Intervencí byla individuální a rodinná behaviorální terapie pro prevenci relapsu (n=41), která byla porovnávána se speciální péčí pro FEP (n=40), která obdržela TAU. Výsledek: Po ukončení terapie a po 12 měsících od ukončení terapie měla experimentální skupina signifikantně nižší výskyt relapsu než kontrolní skupina a relaps byl signifikantně oddálen. Tento efekt však nebyl zachován: při dalším hodnocení (18, 24 a 30 měsíců) se psychosociální fungování zhoršilo na úroveň kontrolní skupiny. Adherence k léčbě REF _Ref467114311 \h \* MERGEFORMAT byla u experimentální skupiny lepší než u kontrolní. Autoři v diskusi uvažují o možném negativním vlivu medikace na psychosociální fungování. Další hypotézou je příliš krátké trvání RTP (7 měsíců) pro udržení dlouhodobých výsledků (obdobné studie trvají 9 měsíců a déle). Kontrolní skupina, která obdržela TAU, vykazovala zlepšení negativních symptomů, kdežto u experimentální skupiny ke zlepšení nedošlo. Jedno z možných vysvětlení je, že RTP může být kontraproduktivní, jelikož zvýšená pozornost k možnostem relapsu může zvýšit úzkostnost, což může zabránit dosažení vytyčených cílů. Hillis et al. (2015) kvalitativně popisují 2 roky individuální terapie jednoho pacienta po první epizodě psychózy za použití Metakognitivní reflektivní terapie vhledu (MERIT). Cílem terapie bylo dosáhnout vyšší úrovně sebereflexe, uvědomování si ostatních, decentrace a kontroly. Součástí každého sezení v rámci terapie MERIT by mělo být 8 procesů:
Deficity v metakognici jsou ohodnoceny za pomocí škály MAS-A (Metacognition Assessment Scale–Adapted). Výsledek: Výsledkem terapie bylo výrazné zlepšení metakognice a teorie mysli pacienta, podpora sociálního fungování, zmírnění pozitivních i negativních příznaků. Chang et al. (2015) zkoumali efekt o 1 rok delšího poskytování specializované péče, a to časné intervence u mladých lidí s FEP. Hong Kong je jedno z mála měst v Asii, které disponuje službami pro časnou intervenci u psychóz. Program EASY (Early Assessment Service for Young People with Psychosis) vznikl v roce 2001 a sestává z programů komunitního povědomí, otevřeného doporučení, a dvouroční specializované intervence pro mladé lidi s FEP, následované jednoročním programem přechodné REF _Ref467114311 \h \* MERGEFORMAT péče (bez poskytnutí case-managementu). Experimentální skupina (n=82) absolvovala 1 rok specializované intervence, která navíc oproti kontrolní skupině (n=78) obsahovala pokračující fázově-specifický case management (extended early intervention, dále EEI). Program EASY uplatňuje Program psychosociální intervence u časné psychózy (PIPE). Ten sestává ze 3 hlavních modulů intervencí:
KS obdržela TAU, kterou byla přechodná péče (step-down care). Byla provedena jednostranně slepá RCT REF _Ref467114311 \h \* MERGEFORMAT . Výsledek: Pacienti z ES měli signifikantně lepší výsledky v globálním fungování, negativních a depresivních symptomech a dodržování léčby, lepší výsledky v míře nezávislého bydlení, pracovní produktivity, a vztahů. Signifikantně větší část pacientů také dosáhlo dobrého funkčního statusu ve srovnání s kontrolní skupinou. Prodloužení intervence se ukázalo být pro pacienty výhodné, ale jak autoři konstatují, v ekonomicky slabších zemích nemusí být proveditelné. KS měla značně větší medián DUP (16 týdnů) vs. KS (9 týdnů), což mohlo zkreslit výsledky. Delší doba DUP je spojena s horší prognózou. Jackson et al. (2005) zkoumali vliv kognitivně orientované psychoterapie pro časnou psychózu (dále COPE) za účelem zlepšení přizpůsobení a prevence či snížení sekundární morbidity. Jednalo se o čtyřroční follow-up kontrolovanou studii, první sledující účinnost CBT u FEP, a také první zaměřující se na zotavení a adaptaci. Studie byla prováděna v Centru prevence a intervence u časné psychózy (EPPIC), což je přední světové takto orientované pracoviště. Celkem 45 lidí obdrželo intervenci COPE a 46 nikoliv – nad rámec standardních služeb poskytovaných v EPPIC. Výsledek: Nebyl zjištěn žádný signifikantní přínos oproti rutinní péči v COPE. Jackson et al. (2008) zkoumali účinnost Aktivní kognitivní terapie pro časnou psychózu (Active Cognitive Therapy for Early Psychosis, dále ACE) v porovnání s kontrolní skupinou, která se zúčastnila terapie „Spřátelení“ (Befriending therapy). „Spřátelení“ sestávalo ze setkávání s psychologem, jejichž náplní bylo povídání o neutrálních tématech, která zajímala pacienty, popř. hraní deskových her, vycházky, jízda na kole apod. Pokud vyvstala témata, která se týkala symptomů či interpersonálních problémů, terapeut se pokusil konverzaci nenásilně svést k více neutrálním tématům. Jednalo se o 1-roční follow-up RCT s 62 účastníky. Cílem intervence ACE bylo: 1. rychlejší úbytek pozitivních i negativních symptomů a rychlejší zlepšení fungování než u intervence „Spřátelení“, 2. tato zlepšení zůstanou zachována i po 1 roce od ukončení terapie, 3. ACE povede k méně hospitalizacím než „Spřátelení“ Výsledek: Pacienti, kteří obdrželi ACE, měli lepší fungování v polovině léčby, ale nedošlo ke zlepšení symptomů; na konci léčby nebyl žádný rozdíl v porovnání se „Spřátelením“. Závěrem bylo, že terapie ACE může podporovat lepší časné zotavení. Lecomte, Leclerc a Wykes (2012) zkoumali účinnost skupinové CBTp v porovnání se skupinovým nácvikem sociálních dovedností pro management symptomů (CM) a kontrolní skupinou. Jednalo se o 1-roční follow-up RCT. Z původního poměrně velkého vzorku (n=129) však výzkumníci dokázali po roce dosáhnout jen 26 lidí (z toho 14 ve skupině s CBTp). Výsledek: Po 12ti měsících od ukončení terapie se negativní symptomy udržely na stejné úrovni jako po 6ti měsících a byly mírně zlepšeny v porovnání se začátkem terapie; pozitivní symptomy však vzrostly v porovnání s 6ti měsíci od ukončení terapie a byly téměř na úrovni před započetím terapie. Zlepšila se sociální podpora a vhled; sebevědomí a copingové strategie zůstaly nezměněny. Výrazným nedostatkem studie je vysoká úmrtnost vzorku (attrition), který vedl k malému počtu subjektů, omezeným možnostem statistického porovnání, a absenci kontrolní skupiny pro srovnání po 1 roce. Studie Newtona, Larkina, Melhuishe a Wykese (2007) sledovala efektivitu skupinové KBT u mladých pacientů s FEP (n=8), zažívajících sluchové halucinace. Výzkum byl proveden kvalitativně: s účastníky bylo provedeno semi-strukturované interview a data byla následně analyzována za pomocí interpretivní fenomenologické analýzy (IPA). Výsledek: Intervence se ukázala být užitečná v intencích terapeutické změny, přístupu k informacím a podpory od vrstevníků. Studie Powera et al. (2003) je RCT, sledující efektivitu KBT zaměřené na prevenci sebevraždy u populace FEP pacientů se suicidální ideací (n=31) v porovnání s TAU (n=25). Studie proběhla v rámci Centra prevence a intervence u časné psychózy EPPIC v Austrálii. Výsledek: Obě skupiny se zlepšily, ES vykazovala signifikantně lepší výsledky v míře bezmocnosti a kvalitě života, a to na konci léčby i v rámci 6ti-měsíčního follow-upu. Studie Puig et al. (2014) sledovala účinnost terapie kognitivní remediace (CRT, individuální) versus TAU u populace adolescentů (n=50)s časným nástupem schizofrenie. RCT s 3-měsíčním follow-upem konkrétně sledovala zlepšení kognice a funkčnosti. Výsledek: U skupiny s CRT bylo zjištěno signifikantní zlepšení verbální paměti, exekutivních funkcí a rodinné zátěže, středně velký efekt byl zaznamenán v denním fungování a adaptivitě. Po 3 měsících bylo zlepšení zachováno, nicméně je zapotřebí dalších studií pro ověření trvalosti změn. Pro 3-měsíční follow-up bylo k dispozici jen 29/50 subjektů. Studie Saleema et al. (2014) sledovala účinnost nové metody na léčbu kognitivních deficitů, a sice počítačové hry X-Cog pro kognitivní remediaci (CR, skupinově) u FEP (n=11) versus TAU (žádná zvláštní intervence). Obě skupiny absolvovaly 8 sezení po cca 90ti minutách. Vybrané hry se zaměřovaly na výkonné funkce, paměť, pozornost a řešení problémů. Každá hra má přitom 5 možných úrovní obtížnosti, takže může být pacientovi „šitá na míru“. Výsledek: Po dokončení terapie nebyly zjištěny žádné rozdíly v symptomech či kognitivních funkcí. Po 4 týdnech od ukončení terapie bylo zjištěno signifikantní zlepšení negativních symptomů a exekutivních funkcí u skupiny s CR. X-Cog by mohl být součástí efektivní strategie pro léčbu kognitivních deficitů. Vzhledem k ústupu negativních symptomů by účinným faktorem nemuselo být hraní počítačové hry, ale samotná účast ve skupinové aktivitě. Malý počet subjektů snižuje externí validitu. Salvatore, Russo, Russo, Popolo a Dimaggio (2012) kvalitativně popisují 8 měsíců individuální a rodinné terapie - Metakognitivní psychoterapie pro psychózy u jedné pacientky (31 let, absolventka práv), trpící perzekučními a sexuálně laděnými bludy. Tento typ terapie je forma integrativní léčby, která se snaží podpořit:
Kvalitativní studie poskytuje dobrý náhled do rodinných okolností pacientky (např. velice přísní a kritičtí rodiče, neschopnost se od nich odstěhovat) a možných vysvětlení příčin jejích bludných přesvědčení. Výsledek: Během osmi měsíců trvající terapie se zlepšila metakognice pacientky i jejích rodičů. Došlo k vzájemnému pochopení a sblížení. Pacientka přestala být přehnaně kritická a perfekcionistická a začala zpochybňovat své bludné názory. Perzekuční bludy byly méně pervazivní a méně emocionálně nabyté, sociální stažení se zmenšilo, zvýšilo se sebevědomí a pocit sebe-účinnosti. Pacientka navázala uspokojivý vztah s vrstevníkem a zlepšil se její výkon v práci. Klíčové bylo navázání dobré terapeutické aliance, ve které sehrálo značnou roli bezpodmínečné přijetí. To pomohlo vytvořit pocit, že pacientce je porozuměno, což facilitovalo důvěru v terapeutku a pacientce rychle pomohlo zlepšit její reflexivní schopnosti. Terapeutka využila také sebe-odhalení a detailně analyzovala pacientčin příběh, na kterém demonstrovala některá bludná přesvědčení. Rodinná terapie pomohla stabilizovat a zlepšit úspěchy, dosažené v individuální terapii. Studie Ussorio et al. (2016) srovnávala efektivitu metakognitivního tréninku pro pacienty se schizofrenií (MCT) u pacientů v časných fázích psychózy (MCT young version), a to u pacientů s krátkou DUP (méně nebo rovno 12 měsíců)(n=28) a dlouhou DUP (více než 12 měsíců)(n=28). Cílem bylo změnit kognitivní zkreslení, o kterém se uvažuje, že hraje hlavní roli v patogenezi bludů (př. deficity teorie mysli). Primárním cílem byla redukce psychopatologie, sekundárním redukce kognitivních a emočních dysfunkcí a zlepšení sociálního fungování. Skupiny byly hodnoceny před započetím MCT a po skončení intervence, která trvala 4 měsíce. Hypotézou bylo, že skupina s krátkou DUP bude mít lepší výsledky než skupina s dlouhou DUP (rozdíl v DUP mezi těmito skupinami byl průměrně 12,6 měsíců). Výsledek: Na konci intervence vykazovaly obě skupiny signifikantní zlepšení v mnoha proměnných – pozitivní symptomy, kognitivní funkce (verbální paměť, pozornost, mentální flexibilita), metakognitivní funkce (kognitivní vhled, teorie mysli, sociální vnímání). Rozdílná DUP nehrála roli. Yüklə 1,56 Mb. Dostları ilə paylaş:
|