5.Ediční poznámka
Vzhledem k tomu, že je zpracovávána celá kniha, která přesahuje období středověku (první zápis v knize pochází z roku 1359) až do novověku (poslední zápis je z roku 1577), obsahuje zápisy německé, latinské i české, není tudíž možné použít edičních zásad pro jedno nebo druhé období ani pro jeden, druhý nebo třetí jazyk, tedy zásad uváděných Bohumilem Rybou,11 Jindřichem Šebánkem,12 Jaroslavem Kašparem13 ani Ivanem Šťovíčkem.14
Protože tedy není možné v jedné edici přecházet volně z pravidel pro přepis středověkých latinských textů do pravidel pro přepis novověkých německých textů, bylo nutné vytvořit pravidla vlastní, přičemž jejich základ spočívá právě ve čtyřech uvedených publikacích.
Také z důvodu použitelnosti edice nejen pro práci historiků a archivářů, ale i filologů, je důsledně dodržována transliterace.
Jednotlivé zápisy v edici jsou přepisované v pořadí zapsaném v NMKL a průběžně číslovány. Číslo zápisu je uváděno před každým zápisem, na dalším řádku následuje datace a vlastní zápis, pro přehlednost uváděný mírně odsazeně od okraje stránky. Pod zápisem je upozorněno na skutečnost, zda zápis byl mřežován. V levém sloupci jsou uváděna čísla a strany folií. Na konci je edice opatřena místním, jmenným a věcným rejstříkem.
Nutno poznamenat, že od zmiňované bakalářské práce, která obsahovala výčet zápisů NMKL a jejich regest uváděný v češtině, se tato práce liší počtem zápisů, neboť v této oblasti došlo při další práci s pramenem k přehodnocení některých skutečností.
Práce se nezabývá zkoumáním počtu písařských rukou a nevyvozuje z tohoto tedy žádné závěry kromě níže zmiňovaného upřesnění dat. Písařských rukou je totiž v NMKL velké množství, nejen vzhledem k časovému rozsahu knihy, počet písařských rukou je často větší i v průběhu jednoho nebo několika málo let, jméno písaře je v zápisech zmiňováno výjimečně.
Edice neopravuje chyby způsobené původnímí písaři.
5.1.Ediční pravidla
Z důvodu toho, že jsou v NMKL přítomny české texty pořízené před rokem 1400,15 respektive 1500,16 a latinské texty pořízené před rokem 160017 je i pro ostatní texty (z hlediska požadavku jednotnosti edičních pravidel) důsledně dodržena transliterace textu, byť v českých textech (obzvláště pozdější doby) tato transliterace působí poněkud krkolomně a svádí k transkripci.
-
Toponyma v edici jsou transliterována a nejsou opatřena poznámkami pod čarou, neboť se některá velmi často opakují v různých tvarech, přehledněji je situace toponym objasněna v místním rejstříku.
-
Zkratky užívané písaři v NMKL jsou důsledně rozváděny do kulatých závorek. Vyjímkou jsou zkratky používané pro označení jednotek měny. Vzhledem k jejich velkému množství v textu (což by znamenalo zanesení dalšího velkého množství znaků do textu) a nejednotnosti jejich zápisu, pokud nejsou zkráceny, jsou v edici transliterovány ale nerozváděny, jejich zkracovací znaménko je jednotně nahrazeno znakem „～“, například tedy „mrc～“.
-
V edici nejsou naznačeny řádky textu pramenu, neboť by zanesení dalších znaků do textu znamenalo horší přehlednost v zápisech. Zejména v těch, které obsahují větší počet zkratek.
-
Vlastní jména jsou transliterována, jejich tvar kolísá často v rámci jednoho jazyka i v rámci jednoho zápisu. Jejich výčet ve většině zápisů není oddělen interpunkcí a je tedy velmi složité, často nemožné, oddělit od sebe jména jednotlivých osob. Ze zápisů, které obsahují interpunkci je patrné, že některé osoby jsou v NMKL uváděny pod jedním jménem, některé pod jménem i příjmím, ale vyskytují se i osoby uvedené jménem, příjmím a přezdívkou.18 Jména v NMKL jsou zkracována, pokud se v textu neopakují, jejich rozvádění vychází z předpokladu, že zkracovány byly běžně používané hlásky jako -r-, -er-, -n-, -en-. Jména nejsou ověřována v žádném jiném pramenu, neboť cílem práce není problematika osobních jmen. Je nutné tedy mít na paměti, že toto rozepsání zkrácených jmen nemusí být správné. Jména jsou v NMKL překládána z jednoho jazyka do druhého.19
-
Psaní minuskulí a majuskulí u vlastních jmen v textu kolísá, to je způsobené patrně i velkým množstvím písařských rukou, často se nedá jednoznačně určit, zda se jedná o minuskuli či majuskuli. V edici je tedy použit přepis minuskulí i majuskulí podle pramene, nelze-li toto jednoznačně určit, je přidána poznámka. Vlastní jména jsou často udávána ve formě křestní jméno + upřesnění osoby pomocí názvu profese/příjmí.20 I v tomto názvu profese/příjmí kolísá použití majuskulí či minuskulí.
-
Podle originálu je zachováváno spojené či oddělené psaní slov.
-
Interpunkce není do textu vůbec doplňována editorem. Tam, kde se interpunkce nachází, je transliterována podle pramene. Interpunkční znaménka v podobě čárky ať už šikmé či kosé jsou transliterována znakem „ , “ Interpunkční znaménka v podobě tečky umístěné uprostřed pomyslného řádku či na řádku jsou transliterována znakem „ . “.
-
Části textu v pramenu psané tučně jsou přepisovány běžným způsobem, jejich odlišení je uvedeno v poznámkovém aparátu.
-
Data jsou převáděna do dnešní podoby, pro suché dny je použita zkratka SD.
-
Neúplné nebo vůbec neuvedené letopočty jsou doplněny na základě práce dr. Obšila21, nebo pokud je možné zápis nedatovaný ztotožnit se některým zápisem datovaným. Doplněné letopočty jsou vždy uváděny do hranatých závorek [ ]. Je nutné brát v úvahu, že u zápisů datovaných písařem nebo editorem je možné, že jde o novější opisy starých zápisů či listin.
-
Římské číslice, například -millesimo-, v textu napsaná ve tvaru „Mo“ popřípadě „Mmo“ nebo -secunda-, v textu napsaná jako „ija“, nejsou rozváděny jako zkratky.
-
U římských číslic, kde je poslední jednotka psána prodlouženým písmem (j), je tato jednotka přepisována pomocí symbolu „j“.
-
Zkracovací znaménka pro slova -et- a -et cetra- jsou rozváděna do kulatých závorek.
-
Aby mohla být edice použita i z lingvistického hlediska je dodržováno několik nestandardních pravidel:
-
jsou zachovávány znaky nad samohláskami nedůležité pro obsah zápisů. Např. u, ű, ǔ, u, ÿ, ẏ, õ, uͤ, ó
-
tam, kde je na konci slova dlouhé „i“ psáno prodlouženým písmenem (j), je tato litera přepisována pomocí symbolu „j“
-
je rozlišováno kulaté „s“ a dlouhé „“
-
je odlišováno ostré -s- je znázorňované znakem ß
-
Editorský zásah do textu, doplnění textu editorem (neúplné datum) je uvedeno v hranatých závorkách [ ].
-
Zkratky jsou rozváděny do kulatých závorek ( ).
-
Nejisté čtení textu je označeno [?].
-
Doplnění textu editorem v místě poškození psací látky je označeno lomenými závorkami .
-
Chybějící nebo nečitelný text je označen dvojitými lomenými závorkami ..., kde počet teček udává počet písmen, eventuelně slov.
-
Přeškrtnutý text je uveden ve složených závorkách {}.
-
Znak znázorňující polovinu („i“ s protaženým spodním dříkem, který se stáčí do leva nahoru a dřík protíná nebo „i“ s protaženým dolním dříkem, který je přetržený druhým tahem) je přepisován pomocí symbolu „ʝ“.
-
Při zkrácení slova formou nadepsání posledního písmene, např. -geo-, je písmeno v horním indexu rozvedeno v rámci zkratky do kulaté závorky.
-
Výrazné grafické členění textu pramenu je zachováno i v edici.22
-
Edice rozlišuje mezi texty mřežovanými (text je označen několika šikmými k sobě rovnoběžnými čarami a kosými k sobě rovnoběžnými čarami, výjimečně i kolmými čarami, kterými byl označen zápis, jež ztratil právní platnost) a texty škrtnutými (jednou nebo několika čarami vedenými přes text, které měly úplně znehodnotit zápis).
Dostları ilə paylaş: |
