Diplomová práce rodinná a sociokulturní zkušenost pachatelů násilné trestné činnosti a jejich hodnotová orientace

Filozofická fakulta Masarykova univerzita v Brně

Psychologický ústav

Studijní rok 2009/2010

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Rodinná a sociokulturní zkušenost pachatelů násilné trestné činnosti a jejich hodnotová orientace

Veronika Zeinerová

Vedoucí diplomové práce: prof. PhDr. Marek Blatný, CSc.

Brno 2010

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a jiné prameny, které jsem použila.


.................................................................. V Brně 27. 4. 2010 Veronika Zeinerová

Poděkování

Především bych ráda poděkovala vedoucímu své diplomové práce prof. PhDr. Markovi Blatnému, CSc. za vstřícnost a množství praktických a cenných rad.

Děkuji PhDr. Veronice A. Polišenské, Ph.D., MSc. za hodnotná a nezbytná doporučení. Také PhDr. Martinu Jelínkovi, Ph.D. za přínosné připomínky a pomoc při statistickém zpracování dat. Dále ředitelce PhDr. Zuzaně Kalivodové a mjr. PhDr. Petru Juříčkovi za umožnění realizace výzkumu ve věznici Kuřim a Mgr. Milanovi Jirku za ochotu a pomoc při realizaci sběru dat. V neposlední řadě mé díky patří všem respondentům, kteří se ochotně zúčastnili výzkumu.

Za podporu bych ráda poděkovala také své rodině a přátelům.

OBSAH:
I. ÚVOD .........................................................................................................................6
II. TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................10
1. AGRESE, AGRESIVITA, NÁSILÍ ............................................................................11

1.1 Definování základních pojmů .............................................................................11

1.2 Příčiny a předpoklady agrese .............................................................................15

1.2.1 Základní teorie agrese ..............................................................................15

1.2.1.1 Psychoanalytické teorie agrese ...................................................16

1.2.1.2 Frustrační teorie agrese ...............................................................17

1.2.1.3 Lernteoretická koncepce agrese ..................................................19

1.2.1.4 Kognitivní teorie agrese ..............................................................21

1.2.1.5 Eklektické teorie agrese ..............................................................23

1.2.2 Biologické předpoklady agrese ...............................................................25

1.2.3 Další přístupy k agresi .............................................................................28

1.3 Agrese jako kriminální problém .........................................................................30

1.3.1 Kriminální agrese .....................................................................................30

1.3.2 Zdroje kriminálního jednání ....................................................................32

1.3.3 Psychologické aspekty některých extrémních podob agrese ...................33
2. SOCIÁLNÍ DEVIACE, KRIMINÁLNÍ POPULACE,

PACHATELÉ NÁSILNÉ TRESTNÉ ČINNOSTI .....................................................36

2.1 Sociální deviace ..................................................................................................36

2.1.1 Vymezení pojmu sociální deviace ...........................................................36

2.1.2 Teorie sociálních deviací .........................................................................36

2.1.2.1 Biologické teorie .........................................................................37

2.1.2.2 Biosociologické teorie ................................................................37

2.1.2.3 Psychologické teorie ...................................................................38

2.1.2.4 Sociologické teorie ......................................................................38

2.2 Kriminální populace ...........................................................................................40

2.2.1 Typologie pachatelů .................................................................................40

2.2.2 Kriminální osobnost ................................................................................42

2.3 Pachatelé násilné trestné činnosti .......................................................................46

2.3.1 Násilná kriminalita ..................................................................................46

2.3.2 Násilní pachatelé ......................................................................................47

2.3.3 Pachatelé některých extrémních násilných činů ......................................48

2.3.3.1 Pachatelé extrémistického násilí .................................................48

2.3.3.2 Pachatelé masových vražd ..........................................................50

2.3.3.3 Pachatelé sériových vražd ...........................................................50

2.3.3.4 Pachatelé násilného organizovaného zločinu ..............................52

2.3.3.5 Pachatelé sexuálních deliktů .......................................................53

2.3.3.6 Pachatelé domácího násilí ...........................................................56

2.4 Rodinná a sociokulturní zkušenost pachatelů ....................................................56
3. HODNOTY A HODNOTOVÉ ORIENTACE ...........................................................58

3.1 Vymezení základních pojmů ..............................................................................58

3.2 Hodnotové determinanty ....................................................................................59

3.3 Historické ohlédnutí ...........................................................................................60

3.4 Klasifikace hodnot a hodnotových orientací ......................................................61

3.5 Hodnotová orientace jako cíl výzkumného bádání ............................................65

3.5.1 Testové metody .........................................................................................65

3.5.2 Výzkumné studie .......................................................................................66

4. PACHATELÉ TRESTNÝCH ČINŮ A HODNOTOVÁ ORIENRACE ....................67
III. VÝZKUMNÁ ČÁST ..............................................................................................70
1. CÍLE VÝZKUMU ......................................................................................................71

1.1 Výzkumné hypotézy ...........................................................................................71

2. SOUBOR .....................................................................................................................72

2.1 Výběr vzorku ......................................................................................................72

2.2 Popis souboru .....................................................................................................75

3. PROCEDURA SBĚRU DAT .....................................................................................76

4. METODY VÝZKUMU ..............................................................................................80

4.1 Dotazník zjišťující údaje z osobní a rodinné historie .........................................81

4.2 Rokeachův test hodnot .......................................................................................81

5. METODY ANALÝZY DAT ......................................................................................82

6. VÝSLEDKY A INTERPRETACE .............................................................................83

6.1 Demografické a jiné proměnné ...........................................................................83

6.2 Hodnoty ..............................................................................................................93

6.2.1 Terminální hodnoty .................................................................................95

6.2.2 Instrumentální hodnoty ...........................................................................98

6.3 Závěr výsledků hodnotové preference .............................................................104

7.DISKUSE ...................................................................................................................105
IV. ZÁVĚR ...................................................................................................................109

1. SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ – údaje o pachatelích násilné trestné činnosti ...................113

2. REFLEXE VÝSLEDKŮ ..........................................................................................115

3. LIMITACE ................................................................................................................119

V. SEZNAM LITERATURY .....................................................................................120
VI. PŘÍLOHY ..............................................................................................................126

I. ÚVOD

Tělo pohřešované sedmileté dívky našli kriminalisté ve staré kůlně, způsob smrti byl označen za obzvláště surový a trýznivý. Vrahem byl strýc oběti...

(http://www.policie-cr.cz/)

Chlapec navštěvující osmou třídu základní školy brutálně zkopal spolužáka. Ostatní děti přihlížely a jeden z chlapců vše natočil na video. Záznam potyčky se pak objevil na internetu a případ začala vyšetřovat policie...

(http://www.idnes.cz)

Před pár týdny sedmnáctiletý student z Německa postřílel ve škole a následně při útěku celkem 15 lidí. Nakonec sám spáchal sebevraždu...

(http://www.portal.cz/)

Čtyřiašedesátiletý muž pracující jako vrátný jedné ubytovny byl nalezen brzy ráno zavražděný. Pachatel je už tři roky neznámý...

(http://www.policie-cr.cz/)

Jako tichého, nenápadného a nekonfliktního popisovali svědci čtyřicetiletého muže. Soud však rozhodl, že tento zvlášť nebezpečný recidivista a sadista v březnu brutálně zavraždil muže, jeho tělo spálil a opakovaně znásilnil jeho přítelkyni...

(http://www.idnes.cz)

V Praze byla nalezena mrtvola ženy, příčinou smrti bylo určeno udušení uškrcením. Jedná se o vrahovu pátou oběť...

(http://www.policie-cr.cz/)

Smrt bezdomovce byla u Krajského soudu „pomstěna". Za jeho ubití loni v červnu na jedné chatě uložil soud dvěma pachatelům třináct let a deset a půl roku ve vězení... 
(http://www.idnes.cz)

Denně čteme a slýcháme takové zprávy, jsme přímo zaplavováni sděleními o nepochopitelné agresi mezi lidmi, utrpení a smrti. Nyní se nacházíme v době, kdy jsou trestné činy čím dál více krutější a surovější, násilí a destruktivita se už nemá snad ani kam stupňovat a věk pachatelů klesá velmi hluboko pod hranici trestní zodpovědnosti. Navíc „díky“ jakési vlně posledních let – teroristickým útokům a střelbám ve školách, je charakter dopadů takového jednání daleko masovější a následky nedozírné.

Bohužel se kriminalita dotýká každého z nás. Bez ohledu na své činy jsme neustále vystaveni reálně hrozícímu nebezpečí. Součástí našeho běžného života jsou i obavy z násilí a ze setkání s osobou, která má zločinné úmysly. A tím, že jaksi není možné udržet právo člověka na svou bezpečnost v reálném chodu, značně trpí svoboda jedince a integrita jeho osobnosti. Celkově mezi lidmi patří k nejvíce obávaným situacím ty, které sebou přinášejí usmrcení, ublížení na zdraví, jakékoliv mučení, sexuální útoky na ženy, fyzické napadení dítěte a mladistvého nebo teroristické útoky. Jde o delikty násilného charakteru, které uvádějí oběť do stavu bezbrannosti, nesnesitelného strachu a zoufalství, zraňující lidskou důstojnost a jejich psychické následky jsou pro oběti neobvykle závažné a dlouhodobé. Jakékoli zjištěné informace, které by vedly k poznatkům o podstatě či příčinách násilného jednání, k poznávání mechanismů podněcují pachatele ke spáchání agrese, ať už se sexuálním podtextem či jinak zaměřené, jsou nezbytně nutné i pro preventivní zásahy.

Když se podíváme na internetové stránky Vězeňské služby České republiky, kde jsou uvedeny počty vězňů, zjistíme, že k 31. lednu 2010 jich u nás bylo celkem 21.588. Podle statistického ústavu Evropské unie Eurostat patřilo naší republice v letech 2005 - 2007 5. nejvyšší místo v počtu vězněných osob v Evropské unii. Pokud se počet odsouzených vyjádří v poměru na 100.000 obyvatel, dostaneme pro naši republiku číslo 185. V porovnání: Slovensko 162, Německo 93, Rakousko 107, Polsko 228, Švýcarsko 79, Francie 95, Nizozemí 99, Slovinsko 60 nebo například Norsko 70. Toto číslo ukazuje, že naše země nepatří k těm nejklidnějším a nejbezpečnějším, i když je porovnávání jednotlivých zemí v takových aspektech velice složité, vhledem k jejich rozdílným historickým, kulturním, politickým i legislativním normám.

Po radikálním nárůstu kriminality v naší republice v 90. letech 20.století, který kulminoval v roce 1999 na počtu 427.000 trestných činů, nastalo období poklesu a od roku 2001 období stagnace policií evidovaných trestných činů na úrovni kolem 360.000 ročně. Celkový nárůst i pozdější pokles byly vždy ovlivněny především růstem či úbytkem té části evidované kriminality, kterou policie označuje jako majetkovou (Marešová a kol., 2009).

V posledních letech dochází i ke kvantitativním změnám v našich věznicích. V porovnání roku 1992 a 2003 se počet vězněných vrahů ztrojnásobil, pachatelů ublížení na zdraví zčtyřnásobil, počet odsouzených za vydírání se zosminásobil a pachatelů znásilnění je dvakrát více (Marešová, 2004).

Každý kriminální čin představuje pro veškeré součásti society všestrannou zátěž. Pokud společnost dopustí přílišné rozšíření tohoto jevů, vyčerpá jí to, vážně ohrozí a může očekávat fatální následky. Vzhledem k závažnosti důsledků trestných činů, je lépe kriminalitě předcházet (Lounová, Mihola, 2005). Pokud chceme zločinnosti jako takové předcházet, musíme nejprve poznat všechny její stánky a zákonitosti.
Výzkumy ve vězeňském prostředí, jako i další studie z jiných oblastí forenzní psychologie, nejsou ničím novým. V. A. Polišenská (2005) zmiňuje, že poprvé byl výzkum v tomto odvětví proveden ve Velké Británii, konkrétné se týkal tématiky výslechu podezřelého (Irving, 1980). Bádání související s vyšetřováním a dokazování trestných činů se nejvíce rozvíjelo v devadesátých letech. Například Canter (1996; in Polišenská, 2005) tento druh výzkumů užíval při studiu pachatelů vloupání, u vražd nebo při poznávání postupů vyšetřování.

Výzkum v oblasti forenzní psychologie se v České republice převážně týká provádění soudně expertní činnosti. Mladistvým delikventům a jejich agresi se nejvíce věnuje významný psycholog Karel Netík. Petr Weiss nebo Jiří Raboch se soustřeďují na pachatele sexuální trestné činnosti. Hlavním zdrojem dat v takových výzkumech u nás jsou vyšetřovací a soudní spisy či jiná dokumentace. Studie, které se provádí přímo ve vězeňském prostředí, ve spolupráci s odsouzenými, jsou pořád v začátcích, na což upozorňuje V. A. Polišenská (2005).

Popis a porozumění osobnosti pachatelů trestných činů má teoretický i praktický význam pro společnost. Přínosné je poznání všech oblastí života zločinců; jejich původ, kde a s kým vyrůstali, v jakých podmínkách, jaká se jim dostala výchova a vzdělání, jejich vzory, zkušenosti ve všech životních situacích, jejich životní priority a hodnoty, celkový způsob života, motivace k delikventnímu chování, plány do budoucna a podobně… při zjištění určitých signifikantních faktorů, které mohly mít vliv na jejich následnou trestnou činnost, je možné takové činitele uchopit, pracovat s nimi a následně je i korigovat či ovlivňovat za účelem snížení takových asociálních jevů.

Navrhovaný výzkum by měl přinést co nejvíce údajů o samotných pachatelích násilné činnosti. Mým cílem je poskytnout pohled na zkušenosti z rodinného a sociálního prostředí odsouzených mužů, jejich zvyky a hierarchie hodnot a porovnat je s netrestanou populací. Mým záměrem je shromáždit informace, jež by přispěly k rozšíření poznatků o násilných pachatelích našich věznic.

V teoretické části práce se věnuji problematice agrese, násilí, kriminální populace a hodnotové orientace. Protože se jedná o témata, která jsou typická svoji komplexností, zmíním jen několik vybraných aspektů. První kapitolu věnuji definování základních pojmů, příčinám a předpokladům agresivního jednání a formám agrese překračující svou povahou zákon. V následující části se spíše z teoretického zaměřím na téma sociální deviace, i z praktického dále na kriminální populaci s orientací na její osobností strukturu, na pachatele násilných trestných činů a nakonec shrnu současné povědomí o rodinné a sociokulturní situaci pachatelů. Poslední kapitoly věnuji problematice hodnot, definicím, determinantám, jejím jednotlivým klasifikacím, metodám zjišťující hodnotové orientace a výsledkům takových výzkumných studií.
Ve výzkumné části popíši průběh, výsledky i celkové zhodnocení provedeného výzkumu. V rámci něho jsem porovnávala skupinu vězněných mužů, odsouzených za některý z násilných trestných činů, a srovnávací skupinu netrestaných. Administrovala jsem dotazník zjišťující údaje z osobní a rodinné historie a Rokeachův test hodnot. Pomocí nich jsem zjišťovala mezi skupinami odlišnosti v hodnotové orientaci (mezi instrumentálními i cílovými hodnotami) i rozdílnosti v otázkách jejich zkušeností z osobního a rodinného života.

II. TEORETICKÁ ČÁST

1. AGRESE, AGRESIVITA A NÁSILÍ
V první kapitole přiblížím problematiku agrese a násilí. Nejprve definuji a klasifikuji nejdůležitější pojmy. Následně se zaměřím na příčiny a předpoklady agrese, jak na základní psychologické teorie, tak na biologické předpoklady i jiné přístupy k takových formám chování. Nakonec se podíváme na agresi jako kriminální problém.
1.1 Definování základních pojmů
Na začátku této kapitoly je jistě vhodné nejprve definovat jevy, které jsou středem pozornosti práce, a následně popsat jejich atributy. V tomto případě to bude složitější, protože agresivita a násilí jsou fenomény, které lze uchopit a přesně vymezit jen stěží. Každého napadne velké množství asociací při zaslechnutí těchto pojmů, každý má svou představu o tom, co je násilí nebo jak se chová agresivní člověk. Autoři přistupují k definování těchto pojmů z určitého úhlu pohledu, který je daný jejich specializací (psychologickou, lékařskou, právnickou, kriminalistickou...). Ovšem komplexní uchopení výše zmíněných jevů je skutečně komplikovanou záležitostí. Napříč tomu máme v naší zemi nemálo odborníků, kteří se tohoto úkolu zhostili a jejich definice a klasifikace jsou obecně přijímané.
Agresivitu (z lat. aggredi – přistoupit, přiblížit, napadat, útočit) vymezuje J. Vymětal (2003) jako poměrně stálou individuální schopnost k útočnému jednání. Agresivita označuje vnitřní dispozici, vlastnost osobnosti, která je trvalá a hůře měnitelná (Čirtková, 2006). Jde o tendenci vykonávat agresivní čin, chovat se agresivně a záměrně ubližovat (Výrost, Slaměník, 1997). Jako snadno vybavitelnou pohotovost k agresivnímu chování pojímá agresivitu P. Pavlovský (2004). Dále zastává názor, že patří k přirozené výbavě člověka, zastává důležitou fylogenetickou i ontogenetickou funkci. V určitých situacích je takové chování přiměřené a každý jej někdy použije, například je-li napaden. Ve společnosti jsou některé projevy agresivity do určité míry schvalovány a oceňovány, jako je třeba projev statečnosti a odvahy. V případě, že ohrožuje jiné osoby, je hodnocena negativně.

Obecně se agresivita rozlišuje na konstruktivní a destruktivní. Konstruktivní agresivita je důležitá pro vývoj člověka, má podstatnou roli v procesu individuace, napomáhá sebeuvědomování a sebepotvrzování, aniž by současně poškozovala druhé. Na druhou stranu destruktivní agresivita je založená na touze ničit a ubližovat, pokud je výrazná, je považována za poruchu osobnosti, protože vždy signalizuje poruchu vztahu jedince k sobě samému i druhým (Čirtková, 2006; Pavlovský, 2004). Podle směru působení lze také agresivitu dělit na intrapunitivní (zaměřená proti osobě samotné) a extrapunitivní (vedenou proti okolí) (Vymětal, 2003). Dále tento autor Lékařské psychologie rozeznává čtyři základní typy takového jednání, podle motivace:

1. agresivita instrumentální (agresivita je nástrojem)

2. agresivita samoúčelná (přináší člověku požitek sama o sobě, destrukce je pro něj příjemná, jedinec tímto způsoben může nalézat sebepotvrzení nebo si zvyšovat sebevědomí)

3. agresivita jako důsledek afektu (objevuje se u jedinců se značným sebevědomím, zaměřené na sebe, kteří jsou citliví na ponížení, na které reagují silným hněvivým afektem)

4. agresivita reaktivní (jako reakce na ohrožení životních potřeb nebo tělesné a psychické integrity)

Agrese vyjadřuje vlastní, pozorovatelné chování jedince (Čirtková, 2006). Agrese může být chápána jako ofenzivní jednání, narušení práv jiného člověka, vyhledávání záliby v ubližování jiným lidem, ale také jako asertivní chování. Proto je někdy chápána jako součást normálního života a za určitých podmětových souvislostí slouží k překonání ohrožení celistvosti jedince (Čermák, 1998). J. Výrost a I. Slaměník (1997) uvádějí, že se v dnešní době považuje za dostatečné vymezení agrese jako chování, které způsobuje škodu jiné osobě. Přesněji ji lze popsat pomocí znaků: poškozuje jinou osobu, je záměrná, porušuje situační relevantní normy a není motivovaná snahou pomoci ani jinými prosociálními úmysly. Russel G. Geen (1990) definuje její tři znaky: agrese je dána udílením škodlivých podnětů jedním organismem druhému, škodlivé podněty jsou udíleny se záměrem škodit druhému a agresor očekává zamýšlený efekt škodlivých podnětů.

Lze rozlišit afektivní a instrumentální agresi (Výrost, Slaměník, 1997; Čermák, 1998; Netík, 1998):

• 
  Afektivní agrese (označovaná také jako hostilní, zlostná, impulzivní, emocionální nebo expresivní) souvisí s hostilitou a zlostí, není plánovaná a je motivovaná vyprovokovaným vnitřním tlakem zranit (například ublížení na zdraví v konfliktu).
  
• 
  Instrumentální agrese je oproti afektivní „chladná“, je vedlejším produktem během dosahování jiných, neagresivních cílů (plánovaná vražda za účelem peněžního obohacení).
  

K těmto dvěma typům agrese přidává P. Pavlovský (2004) ještě:

• 
  útočnou vs. obranou
  
• 
  reaktivní (nepřipravenou) vs. naplánovanou (předem promyšlenou).
  

Podle neplánovanosti a promyšlenosti se na dva typy rozlišuje kriminální agrese. K tomuto typu agrese se vrátím a více ho rozvedu v závěru kapitoly.

I. Čermák (1998) zmiňuje ve své knize Moyerovu (1968) klasifikaci založenou na studiu chování zvířat, ve které formuluje sedm druhů agrese.

1. Predátorská agrese je útokem zvířete proti kořisti, která je ve většině případů jiným živočišným druhem, a vyvolávajícím podnětem bývá pohyb kořisti.

2. Agrese mezi samci je vnitrodruhovým typem, slouží k vymezení dominantních a submisivních samců ve skupině.

3. Pokus o útěk vždy předchází agresi vyvolané strachem, jenž se vyskytuje v ohrožujících situacích, které neumožňují únik.

4. Stresory jako je nedostatek spánku, únava, hlad, bolest nebo frustrace vyvolají dráždivou agresi.

5. Mateřská agrese je reakcí matky v takové situaci, která ohrožuje její mládě.

6. Sexuální agrese je způsobena stejnými podněty, které jsou příčinou i sexuálních reakcí.

7. Agrese jako obrana teritoria se objeví, pokud je zvířeti narušeno již vymezené území.

Z praktického hlediska je vhodné dělení agrese na verbální / fyzickou a přímou / nepřímou. A. H. Buss (1961; in Čermák, 1998) doplnit navíc dimenzi aktivita / pasivita. Kombinací těchto dimenzí vznikne osm druhů agrese. Pro jasnější přehlednost je uvádím, zároveň s příklady, v následující tabulce.

	fyzická		verbální
	přímá	nepřímá	přímá	nepřímá
aktivní	1. fyzická aktivní přímá (bití)	2. fyzická aktivní nepřímá (najmutí vraha)	5. verbální aktivní přímá (urážky)	6. verbální aktivní nepřímá (rozšiřování pomluv, které jinému ubližují)
pasivní	3. fyzická pasivní přímá (bráněním někomu v dosažení cílů)	4. fyzická pasivní nepřímá (odmítnout splnit požadavky)	7. verbální pasivní přímá (neodpovídat na otázky)	8. verbální pasivní nepřímá (nezastat se někoho, je-li nespravedlivě kritizován)