Masarykova univerzita

4.12 Saúdská Arábie jako nepostradatelný partner v zajišťování ekonomických zájmů USA

Nepřerušovaný přístup Spojených států k zdrojům energie zejména ropě za stabilní a rozumnou cenu patřil zvláště od konce 2. světové války k hlavním životně důležitým prioritám americké zahraniční politiky, což v případě jejich ohrožení mohlo vyústit v hrozbu přímé vojenské konfrontace, jak ukázaly spekulace o ozbrojeném zásahu proti Saúdské Arábii během Fordovy administrativy. Vzhledem ke skutečnosti, že Spojené státy čerpaly své zdroje energie ze vzájemně provázaného světového trhu, jakákoliv vážná hrozba jeho stabilitě tak byla přímou hrozbou Spojeným státům. Tento druh určité závislosti na ropě byl důvodem, proč se postupem doby vyvinul vzájemně výhodný symbiotický vztah na ose mezi Washingtonem a Rijádem.

Americko-saúdské ropné partnerství bylo charakterizováno některými důležitými rysy. V prvé řadě stojí nesporně za zmínku, jak již bylo uvedeno výše, že na počátku průzkumu a rozvoje saúdského ropného průmyslu stály americké společnosti na rozdíl od většiny ostatních zemí Perského zálivu, kde hlavní roly sehrála zvláště Velká Británie.

Druhým důležitým rysem byla skutečnost, že znárodnění zahraničních ropných společností v tomto případě zvláště Aramca se odehrálo podstatně hladším konsenzuálnějším způsobem než v sousedních zemích jako Irák či Írán. Nekonfrontační změna vlastnictví Aramca napomohla k udržení vzájemných přátelských vztahů obou zemí a navzdory převzetí Aramca Saúdskou Arábií zaujímala stále řada amerických úředníků a techniků důležitá místa v rámci společnosti.

Za třetí to byla důvěryhodnost a schopnosti amerických ropných společností prokázané v řadě projektů budovaných po několik desetiletí, které měly významný vliv poté, co saúdská vláda rozhodla o uvolnění přístupu na státem kontrolovaný energetický trh. V září 1998 se korunní princ Abdulláh setkal ve Washingtonu s vysokými představiteli amerických ropným společností, aby je vyzval k vytvoření nového strategického energetického partnerství. Saúdská vláda nakonec vybrala americkou společnost Exxon-Mobil, aby se ujala projektu v hodnotě 17 mld. USD na průzkum a produkci plynu na poli al-Ghawar a podobného projektu v Rudém moři za 4 mld. USD. Je však třeba uvést, že po několikaletých náročných jednáních mezi saúdskou vládou a Exxon-Mobil se nepodařilo dosáhnout oběma stranami přijatelného kompromisu ohledně sdílení nákladů a zisku, a proto byla jednání ukončena a příslušné koncese nakonec získaly jiné zahraniční společnosti.

Čtvrtým určujícím faktorem byla role, kterou hrála Saúdská Arábie v rámci OPECu jako garanta mírných cen ropy, jak bylo rovněž rozpracováno výše. Tento její postoj nesporně přispíval k stabilizaci globální ekonomiky a podstatným úsporách amerických spotřebitelů. (Bahgat 2003: 116-117).

Hlavním důvodem, co činilo Saúdskou Arábii primárním cílem americké zahraniční politiky, byly na prvním místě nesporně rozsáhlé zásoby ropy. Z hlediska poměru množství volných produkčních rezerv a denní produkce nepředčí saúdské zásoby žádný jiný ropný stát. V roce 1983 byla přebytečná kapacita Saúdské Arábie odhadována na 6 mil. b/d tedy 10% světové poptávky, což byla přibližně polovina globálního nadbytku. Mezitím však saúdská volná kapacita poklesla a v roce 1997 činila přibližně 3 % světové poptávky po ropě, přesto tato hodnota stále představovala dvě třetiny světového přebytku. (Yizraeli 2000).

Volná technologická kapacita Saúdské Arábie je jakýmsi energetickým ekvivalentem jaderných zbraní, který slouží jako odstrašující prostředek vůči těm státům, které by chtěly narušit její postavení. Tato schopnost je rovněž ústředním zájmem americko-saúdských vztahů, na níž Spojené státy spoléhají jako na základní kalkul své ropné politiky. Aby si Saúdská Arábie zajistila svůj vysoký podíl na americkém trhu, prodává její státní společnost Saudi Aramco barel ropy o 1 dolar levněji než na ostatních trzích v Evropě a Dálném východě. Tato sleva tak dle propočtů představuje subvenci americkým spotřebitelům ve výši až 620 mil. USD ročně. (Morse, Richard 2002: 20-21).

Podle vyjádření saúdského velvyslance ve Washingtonu prince Bandara Saúdská Arábie po dlouhá léta záměrně oslabovala své konkurenty prodejem ropy Spojeným státům za slevu minimálně několika desítek centů za barel. Saúdové tak utráceli stovky miliónů dolarů ročně v podobě zlevněné ropy americkým spotřebitelům, aby si ve Washingtonu udrželi svůj politický vliv. (Ottaway 2008: 127-128).

Vzhledem ke skutečnosti, že za desetiletí 1990-2000 představovalo navýšení amerických dovozů ropy více než třetinu celkového navýšení obchodu ropou a více než polovinu celkového zvýšení produkce OPECu, zůstaly tak Spojené státy jednoznačně nejdůležitější silou na ropném trhu. Zájem Saúdské Arábie a ostatních států OPECu na zvýšení trhu s touto komoditou a větším tržním podílu bylo výhradně závislé na růstu americké poptávky po ropě. Z tohoto důvodu nebyl Rijád závislý na USA jen kvůli zajištění své bezpečnosti ale rovněž kvůli udržení ekonomické základny saúdského režimu, jež spočívala téměř výhradně na ziscích z ropy, což zpětně dávalo Bílému domu nástroj k ovlivňování postojů saúdských představitelů. (Morse, Richard 2002: 21-22).

Unikátní postavení Saúdské Arábie nicméně nespočívalo pouze v rozsáhlých zásobách ropy ale i v nákladech na její produkci, která je jedna z nejnižších na světě. Zatímco průměrné světové náklady na produkci jednoho barelu se pohybují kolem 5 USD, v případě saúdské ropy je to méně než 1,50 USD za barel. Dle prohlášení saúdského ministra ropy Alí al-Naimího stojí jeho zemi objevení nových zásob méně než 10 centů na barel v porovnání s ostatními částmi světa, kde se tyto náklady mohou vyšplhat až na 4 USD na barel. (Bahgat 2003: 116).

V neposlední řadě stojí za zmínku otázka dolaru jako světové měny číslo jedna, jenž je používána jako výhradní platidlo pro obchodování s ropou na světových trzích. Dolarizace světového trhu s ropou je jedním z klíčových motorů výkonnosti americké ekonomiky. Navíc dvě třetiny světového obchodu a měnových rezerv centrálních bank jsou dominovány dolarem. Oběh 3 biliónů USD ve světové ekonomice napomáhá vládě ve Washingtonu vyrovnat se se stále rostoucím obchodním deficitem USA. Většina zemí dovážejících ropu platí v dolarech a vývozci ropy tak drží své národní měnové rezervy v dolarech, jež pak zpětně investují do americké ekonomiky za minimálního měnového rizika. Americká vláda tak může stále tisknout nové peníze, jimiž financuje snižování daní, zvýšené vojenské výdaje a spotřebitelskou poptávku po dováženém zboží, aniž by se musela obávat zvýšené inflace či nutnosti vrácení těchto půjček.

Důležitou úlohu v udržování dolaru jako světové měny sehrála právě rovněž Saúdská Arábie. Roku 2002 prohlásil bývalý americký velvyslanec v Rijádu Chas W. Freeman před komisí amerického Kongresu, že jedna z hlavních věcí, kterou Saúdové učinili částečně z přátelství vůči USA je trvání na oceňování ropy v dolarech. Z tohoto důvodu mohlo americké ministerstvo financí tisknout nové peníze a nakupovat ropu, což je výhoda, kterou dle něj nepožívala žádná jiná země na světě. (Islam 2003).

Nicméně s vytvořením eura a jeho vzrůstající hodnoty vyvstal dolarové měně velmi silný soupeř a postoj saúdské vlády bude jistě hrát významnou roli, zda si dolar podrží svou pozici světové měny.