Masarykova univerzita

Úvod

Tato práce se zaměřuje na zachycení komplexního charakteru a dynamiky americké zahraniční politiky vůči Saúdské Arábii na pozadí několika zásadních historických momentů regionálního či globálního významu. Snaží se postihnout všechny tři hlavní aspekty zahraniční politiky tj. politickou, vojenskou a ekonomickou dimenzi a následně zjistit vzájemnou podmíněnost jednotlivých částí.

Důvodem, proč jsem si zvolil toto téma, je především specifický charakter vztahu obou států z hlediska jejich délky a intenzity. Tyto vztahy musely za celou dobu svého trvání čelit řadě vážných vnitřních a vnějších výzev, a proto poskytuje dostatečně široké informační pole, ze kterého lze vyvozovat určité obecné závěry o fungování americké zahraniční politiky.

Jedním z přínosů této práce by měla být skutečnost, že v českých odborných kruzích není tento problém zatím téměř vůbec reflektován, přestože vztahy mezi oběma státy měly a mají zásadní vliv na konstituování poměrů v celé oblasti Blízkého východu i mimo něj. Jistou výjimku tvoří pouze monografie Ondřeje Beránka: Saúdská Arábie mezi tradicemi a moderností. Domácí politika, salafíjská ideologie a zahraniční vztahy. Olomouc: Volvox Globator, 2007. Nicméně z celkového rozsahu textu tvoří pasáže věnující se saúdsko-americkým vztahům pouze malou část s minimální ambicí na aplikaci konkrétního teoretického přístupu. S teoretickým přístupem, který jsem si zvolil k analýze amerických vztahů se Saúdskou Arábií, jsem se rovněž nesetkal v zahraničních pracích, jež jsem měl k dispozici.

Další přínos práce tkví v nesporné aktuálnosti tohoto tématu. Postoj amerických administrativ vůči saúdskému režimu je určující nejen pro další směřování této země, ale má přímý či nepřímý vliv na vývoj celého blízkovýchodního regionu. Důležitost Saúdské Arábie pro Spojené státy vyplývá ze skutečnosti, že se postupem doby stala skutečnou regionální mocností, jež hraje klíčovou roli v několika oblastech - mezinárodně-politické: řešení arabsko-izraelského konfliktu, významný vliv na další aktéry regionu Blízkého východu i mimo něj - geopolitické: strategická poloha na křižovatce Asie a Afriky - energetické: rozsáhlé zásoby ropy – náboženské: rodiště proroka Muhammada a domov dvou nejposvátnějších míst islámu a bezpečnostní: potencionální zdroj islámských fundamentalistů potažmo teroristů a mající vliv na některé radikální islamistické organizace.

Výše vymezené období vzájemných vztahů implikuje několik časových mezníků, které znamenaly zásadní kvalitativní posun nejen z hlediska vztahů mezi oběma zeměmi, ale zároveň představovaly závažné důsledky pro celé mezinárodní společenství.

Rok 1973: Vypuknutí „Jom Kippurské války“ mezi Egyptem, Sýrií a Izraelem a následné zavedení ropného embarga vůči Spojeným státům, jehož hlavním iniciátorem byla Saúdská Arábie. – Rok 1979: Svržení íránského šáha a vítězství islámské revoluce v Íránu, díky níž se Saúdská Arábie stala nejbližším spojencem USA v arabském a muslimském světě. – Ve stejném roce došlo k invazi sovětských vojsk do Afghánistánu, čímž vyvstala hrozba přímé vojenské konfrontace mezi velmocemi bezprostředně na Blízkém východě. – Rok 1989: Pád komunismu ve střední a východní Evropě zapříčinil oslabení globální velmocenské pozice SSSR. - Rok 1990-1991: Irácká okupace Kuvajtu a následné vypuknutí války v Zálivu znamenaly závažné důsledky pro celý region a pro jeho vztahy se Spojenými státy. – Ve stejném období došlo k rozpadu Sovětského svazu, což dále posílilo vliv USA v této oblasti.

1. Obecné metodologické vymezení

1.1 Hlavní teze

Výše stručně charakterizovaná volba tématu mi umožnila stanovit si ústřední teze, které budou hlavním předmětem výzkumu mé práce. K jejich určení mi napomohl model vypracovaný Johnem Spanierem, jenž se zaměřuje na výběr a uspořádání získaných informací do určitého smysluplného rámce:

a) Klasifikace politických událostí a aktérů do kategorií – Zkoumaný pramenný materiál se podrobí analýze za účelem určení společných a odlišných znaků z určitého hlediska.

b) Interpretace politických událostí – Jednotlivým jevům se přisuzuje určitý význam a poté se organizují do smysluplných souvislostí při určitém stupni generalizace. Taková generalizace nazvaná „hypotéza“ se následně podrobí testování resp. verifikaci a falzifikaci prostřednictvím získaného materiálu.

c) Predikce budoucího jednání - Stanovuje, za jakých podmínek se vyskytne jaký druh reakce. (Spanier 1981: 5-7).

Na základě tohoto obecného postupu jsem si stanovil tři základní teze, které budu prostřednictvím výzkumu dostupných zdrojů verifikovat či falzifikovat a následně se budu snažit dospět k příslušným obecným závěrům. Vzhledem k tomu, že se nejedná o typickou větnou formulaci „jestliže-pak“, nazývám je záměrně tezemi, nikoliv hypotézami.
A: Ideové přesvědčení a hodnoty zastávané americkými administrativami přímo ovlivňují praktický výkon zahraniční politiky USA vůči Saúdské Arábii.
B: Existuje výrazný rozdíl v pojetí americké zahraniční politice vůči Saúdské Arábii za republikánských a demokratických administrativ.
C: Zlepšení či zhoršení vztahů Spojených států vůči Saúdské Arábii v jedné dimenzi přímo podmiňuje zlepšení či zhoršení těchto vztahů i v ostatních dimenzích.

1.2 Obecné složky zahraniční politiky státu

Zahraniční politika¹ každého státu je směsicí dvou základních politických jevů:

a) Na jedné straně stojí principy či hodnoty obsahující určité představy o morálce a ideové (ideologicko-náboženské) zakotvení, které je univerzální, resp. si klade nárok na univerzální platnost (např. dodržování lidských práv, svobodné volby, svoboda projevu a vyznání, respektování mezinárodního práva ad.).

b) Na druhé straně pak stojí zájmy, které jsou vždy v případě každého státu partikulární a závislé na schopnostech a možnostech konkrétního státního útvaru. (Lanham 1997: 6-7).

S oběma těmito fenomény pak bezprostředně souvisí stanovení prostředků k prosazení těchto principů a zájmů v podobě specifických nástrojů. Výsledným produktem je pak konkrétní výkon politiky státu, jejíž formulace je složitým procesem vzájemného střetávání principů a zájmů s odlišnou intenzitou důležitosti, která má vliv na konečnou podobu zahraniční politiky.

Z této perspektivy vnímání pak lze rozlišit dva základní přístupy k politice:

a) normativní pojetí – chápané jako ideové vidění světa s pevně stanovenými zásadami, které jsou vodítky pro orientaci ve světě a pro řešení různorodých otázek. Hlavním záměrem tedy není „objektivní“ výkon politiky, ale koncentrace na určitý vzorec chování, jak by politika měla být vykonávána.

b) realistické (pragmatické) pojetí – za hlavní účel nepovažuje politiku prováděnou podle pevně daných etických norem, ale pokud možno nepředpojaté zhodnocení situace s cílem určit potřebné nástroje k prosazení preferovaných zájmů. Jedná se tak o mocenský výkon politiky, který není zásadně omezen morálními kategoriemi.²

V americké zahraniční politice, tak jako v politice kteréhokoliv jiného státu, se pak v různé míře prosazují oba dva přístupy. V omezeném počtu případů lze v zahraniční politice nalézt vzájemnou komplementárnost zájmů, kdy jsou konkrétní politické, ekonomické či vojenské zájmy podepřeny prosazováním univerzálních hodnot a principů (např. válka v Zálivu v letech 1990-1991). Mnohem častěji se však setkáváme s případy, kdy je stát nucen volit mezi několika alternativami a upřednostnit jedny zájmy resp. principy nad jinými (např. postoj USA vůči potlačení studentských protestů na náměstí Tien-an-men v Pekingu roku 1989). (Jentleson 2005: 23-27). Jedná se tak o dynamické napětí obou druhů pojetí, kdy se při procesu rozhodování v konkrétních případech formují různé priority a dochází k hierarchizaci jednotlivých hodnot a zájmů, které pak dostanou podobu konkrétního politického rozhodnutí.