Masarykova univerzita

1.3 Výzkumná metoda

Dle obecného politologického rozčlenění teoretických přístupů do třech základních skupin : ontologicko-normativní, historicko-dialektické a empiricko-analytické (Berg-Schlosser, Stammen 2000) bude jako nástroj analýzy jednání jednotlivých aktérů primárně uplatňován empiricko-analytický přístup. Nebude se tedy vycházet z nějakého předem stanoveného normativního výkladového rámce, ale půjde primárně o postižení ideových a hodnotových hledisek v interakci s konkrétními zájmy, aniž by se měla posuzovat jejich kompatibilnost s jinými normativními systémy.

Hlavním záměrem této práce je tak zkoumat koherenci politických rozhodnutí Bílého domu - tj. konfrontovat deklarované zásady s konkrétním výkonem zahraniční politiky, jež je nahlížena v rámci svého vlastního ideového pole. Tím se vyhneme posuzování dané politiky odlišným ideologicko-filozofickým přístupem.

1.4 Úroveň analýzy zahraniční politiky

Obecně se v teorii mezinárodních vztahů rozlišuje několik perspektiv neboli úrovní analýzy zahraniční politiky – a) vnější prostředí – mezinárodní systém, b) společenské prostředí – charakter a kvalita státu (politický systém, ekonomické uspořádání, sociální struktura), c) vládní uspořádání – byrokratická struktura vládních institucí, d) role zaujímané politiky a e) individuální charakteristika – elit zodpovědných za politické rozhodování. (Kegley, Wittkopf 1996: 14).

Každá z těchto úrovní analýzy s sebou nese určité výhody či naopak slabá místa. Politická rozhodnutí chápaná jako závislé proměnné (výstupy) jsou tak bezprostředně podmíněna výše zmíněnými pěti faktory tedy nezávislými proměnnými (vstupy).

Ve svém zkoumání se chci zaměřit primárně na politické rozhodování Bílého domu, v němž mou hlavní úrovní analýzy bude výkonná moc státu zodpovědná za realizaci zahraniční politiky – tedy primárně prezident a Rada pro národní bezpečnost a v menší míře rovněž ministr zahraničí a ministr obrany. Soustředím se tedy na formulaci politiky klíčových aktérů americké zahraniční politiky ve vztahu k Saúdské Arábii. Pro správné pochopení procesu politického rozhodování je však naprosto nezbytné brát v úvahy i ostatní analytické roviny (zejména mezinárodně-politické prostředí), které tak v mém případě budou pojímány jako nezávislé proměnné ovlivňující konečný výsledek rozhodovacího procesu.

Z hlediska ústavního uspořádání amerického politického systému jedná jako výhradní představitel federální vlády na poli mezinárodních vztahů prezident. Ve Spojených státech existuje nadřazenost prezidenta nad ostatními institucemi ve formulaci a výkonu americké zahraniční politiky. Reálná politická síla vládního kabinetu je proto mizivá. Velkou většinu zásadních zahraničně-politických rozhodnutí provádí prezident, a proto budu věnovat zvýšenou pozornost právě jeho rozhodnutím. (Kegley, Wittkopf 1996: 341-345, Peterson 1994: 216-234).

Výše uvedených omezení jsem si vědom, nicméně je považuji za nutné, abych se mohl plně soustředit na mnou vybranou úroveň analýzy. Ta dle mého mínění poskytuje dostatečný úhel záběru, abych mohl na základě analýzy a komparace dostupných informačních zdrojů dospět k relevantním závěrům.

1.5 Metodické postupy a výzkumné techniky

Při stanovení výchozích metod pro zkoumání dostupného materiálu se budu držet pojetí obecně vymezeného politickou vědou. Pod metodou tak rozumím jasný podle určitých pravidel stanovený postup sloužící k potvrzení či vyvrácení teorií. Výzkumná technika je pak vnímána jako konkrétně zaměřený pracovní způsob v rámci metodického postupu, přičemž mezi nimi neexistuje žádná striktně vymezená hranice. (Berg-Schlosser, Stammen 2000: 130).

Na základě této definice jsem si zvolil tři metodické postupy resp. výzkumné techniky:

a) Komparativní metoda – bude použita zvláště v případě analýzy kvantitativních údajů o intenzitě vojenské spolupráce a míře obchodní výměny v určitém časovém úseku. Pomocí ní tak bude moci být zřetelněji pochopena proměna americké zahraniční politiky vůči Saúdské Arábii na ose stát-stát a zároveň poskytne dostatečně plastickou představu o charakterů vzájemných vztahů při porovnání s ostatními státy. Tato metoda však neslouží výlučně ke komparaci tvrdých dat, ale je dobře uplatnitelná při zkoumání některých klíčových zahraničně-politických dokumentů (např. prezidentských doktrín, projevů aj.).

b) Obsahová analýza – bude sloužit převážně k pochopení sémantického významu klíčových dokumentů. Hlavním záměrem při použití této metody bude odhalit skutečný význam či záměr daného sdělení.

c) Deskripce a interpretace historických událostí – opravdový smysl a význam jednotlivých událostí nelze pochopit bez jejich zasazení do celkového mezinárodně-politického kontextu a konkrétní doby, ve které se uskutečnily. Je proto nezbytně nutné poskytnout dostatečný prostor i výkladu komplexní spleti mezinárodních vztahů a vysvětlení jejich podmíněnosti a vzájemných vazeb.

1.6 Aplikace dílčích analytických nástrojů

Následující nástroje se pokusím použít k analýze některých významných momentů ve vztazích Spojených států a Saúdské Arábie, které se vztahují k národním zájmům a bezpečnosti Spojených států. Pomocí aplikace daného analytického nástroje se budu snažit odhalit konkrétní zájmy americké administrativy vůči Saúdské Arábii a způsob jejich naplnění, což by mělo sloužit lepšímu porozumění vedení americké zahraniční politiky jejími aktéry.

Druh výkladového rámce: Matrice národních zájmů

Kategorie hlavních národních zájmů Spojených států dle Donalda Neuchterleina jsou:

A) obrana vlasti,

B) ekonomická prosperita,

C) vyhovující světový řád

D) prosazování amerických hodnot

Každému tomuto zájmu je pak přiřazena odlišná míra intenzity, která slouží k jejich vzájemnému rozlišení dle příslušných priorit:

a) stupeň přežití (priorita č. 1): Je-li ohrožena samotná existence země – buď jako výsledek otevřeného vojenského útoku na vlastní území nebo jako bezprostřední hrozba útoku, pokud by byly odmítnuty požadavky nepřítele.

b) stupeň (kvality) života (priorita č. 2): Hrozí vážná újma, nejsou-li provedena razantní opatření včetně použití konvenční vojenské síly.

c) hlavní stupeň (priorita č. 3): Obsahuje případy, kdy může být politická, ekonomická a sociální prosperita země nepříznivě ovlivněna vnějšími událostmi a proměnami mezinárodního prostředí, které vyžadují nápravu, aby se nestaly vážnou hrozbou.

d) okrajový stupeň (priorita č. 4): Nehrozí přímá újma prosperitě země změnami charakteru mezinárodních vztahů ale jen určitému segmentu společnosti (např. ohrožení zájmů amerických občanů a korporací v zahraničí). (Lanham 1997: 6-7).

Mezi jednotlivými prvky existuje vzájemné napětí nadřazenosti univerzálních hodnot nad partikulárními zájmy či naopak a je pak úkolem prezidenta a jeho administrativy, aby provedl jejich patřičnou hierarchizaci s cílem aktivně formovat mezinárodní prostředí, aby zajistil pro svou zemi co možná nejlepší podmínky pro její existenci.

K prosazení konkrétního zájmu či cíle zahraniční politiky slouží různé strategie – obsahující metody a nástroje³, jak vytčeného cíle dosáhnout. Na základě analýzy přijatých rozhodnutí amerických představitelů pak lze dobře posoudit, jaké prostředky na prosazení amerických zájmů byly použity.

S prosazováním zájmů bezprostředně souvisí rovněž stupeň ochrany zájmů – jedná se o zjištění míry připravenosti použít na prosazení svých cílů a dodržení spojeneckých závazků ozbrojených sil.

Použití výše uvedených prostředků by mělo posloužit k lepšímu pochopení americké zahraniční politiky vůči Saúdské Arábii.