Masarykova univerzita

6.3. Hodnocení případů

Na základě výše zmapovaného působení sektoru pro-izraelské lobby v uvedených případech budou nyní zhodnoceny jeho praktické důsledky na americkou zahraniční politiku ve sledovaném období.

Bushův vstup do izraelsko-palestinského konfliktu - Bush po 11. září 2001 tlačil na posun v izraelsko-palestinském konfliktu, zahájení vyjednávání a ideálně vytvoření samostatného palestinského státu. Cílem sektoru lobby bylo nátlak uvolnit, zpomalit vyjednávání a zachovat status quo. Byly použity následující nástroje, které měly formu reakce na tvrdší Bushovo postup proti Izraeli:

• 
  20. 9. 2001 zaslal neokonzervativní think-tank PNAC Bushovi dopis, navrhující neposílat Palestinské správě finanční pomoc, podmiňujíci ji palestinskými kroky proti terorismu. PNAC připomínal Izrael jako věrného spojence. Mezi podepsanými byl Richard Perle.
  
• 
  Kritika zazněla od AIPAC i Conference of Presidents of Major American Jewish Organizations.
  
• 
  Ředitel ADL Foxman 23. 10. 2001 napsal Colinu Powellovi dopis, ve kterém vyjádřil „extrémní znepokojení“ nad politikou State Department.
  
• 
  89 senátorů zaslalo 16. 12. 2001 Bushovi dopis, ve kterém uvedlo, že by USA neměly omezovat odvetné akce proti Palestincům. Na formulaci dopisu se podílela AJC a AIPAC.
  

Politické důsledky: Bush načas utlumil své kritické výroky a začal podporovat Šaronovy kroky. Zároveň Arafat ztratil část Bushovy důvěry v úloze partnera pro vyjednávání.
Operace Obranný štít – Rozpory se opět objevily při izraelské operaci Obranný štít. Bush měl v úmyslu tuto akci zastavit. Cílem lobby zde bylo opět učinit izraelské jednání imunní vůči zásahům zvenčí a kritickým komentářům.

• 
  10. 4. 2002 navštívili Bushe kongresmani Tom DeLay, křesťanský sionista, a Trent Lott. Oba jej přesvědčovali, že by se v izraelské záležitosti neměl angažovat.
  
• 
  Grassroots lobbing ze strany křesťanských sionistů podporovaný pro-iraelskými skupinami z iniciativy Jerryho Falwella, který 11. 4. zaslal Bushovi dopis, ve kterém jej žádal, aby ukončil své požadavky na stažení izraelských sil ze Západního břehu. Zároveň oslovil další příznivce a takovýchto dopisů přišlo přes sto tisíc, spojených s telefonáty.
  
• 
  16.4. se před Kongresem shromáždil několikatisícový dav, vyjadřující podporu Izraeli a protestující proti slevování z izraelské bezpečnosti. Mezi řečníky vystoupil Benjamin Netanjahu.
  
• 
  Netanjahu se v polovině dubna setkal se čtyřiceti senátory, Kongres brzy poté přijal rezoluce HR 392, SR 247 a na začátku května schválil dodatečnou finanční pomoc, 200 milionů dolarů.
  

Politické důsledky: Bush upustil od tlaku na zastavení akce Obranný štít, která trvala do května 2002. Pro zajištění izraelské bezpečnosti byla poskytnuta další finanční pomoc.
Road map – I přes umírněnější postup chtěl Bush stále vyřešit izraelsko-palestinský konflikt a zároveň ukončit druhou intifádu, pomocí plánu Road map for peace. Zájmem lobby bylo odsunout Arafata z jednání a realizaci plánu pozdržet či ukončit.

• 
  Bush pronesl 24. 6. 2002 projev, ve kterém podmínil dosažení míru novým palestinským vedením, na formulaci se podílel Sharanski skrze Cheneyho.
  

• 
  1. 4. 2003 uspořádal AIPAC před Kongresem shromáždění na podporu Izraele spojené s protesty proti Road map, kterého se účastnilo 3000 lidí.
  
• 
  V červenci 2003 křesťanští sionisté z Apostolic Congress koordinovali svůj lobbing s židovskou Americans for a Safe Israel a společně zaslali do Bílého domu okolo 50 tisíc dopisů vyjadřujících opozici proti Road map.
  

Politické důsledky: Antipatie k mírovému procesu z obou stran. I s přispěním lobby nebyl mírový plán naplněn, přesto došlo alespoň k dílčím pozitivním změnám. Podařilo se navázát dialog, vyhlásit krátký klid zbraní a stáhnout izraelské jednotky z Gazy.
Válka v Iráku - Saddám Hussajn měl dle získaných údajů a satelitních snímků vlastnit zbraně hromadného ničení, převážně chemické, a podporovat Al-Káidu. Cílem bylo svrhnout irácký režim, rozšířit demokratické hodnoty na Blízký východ, a tím i odstranit jeden z pro Izrael nebezpečných států. Chalabi se měl stát vůdčí postavou Iráku, navázat diplomatické vztahy s Izraelem a obnovit ropovod z Kirkuku a Mosulu do Haify.

• 
  Osobní kontakty s Bushem v jeho nejbližším okolí ze strany Cheneyho (JINSA, AEI, PNAC), Rumsfelda (PNAC), Wolfowitze (PNAC, WINEP). Na nižších pozicích agenda připravovaná Feithem (JINSA), Perlem (JINSA, AEI, PNAC, WINEP), Boltonem (AEI, PNAC, JINSA) a Libbym (PNAC).
  

• 
  20. 9. 2001 zasílá PNAC Bushovi dopis, ve kterém žádá odstranění Saddáma Husajna a zdůrazňuje úlohu Izraele ve společném boji proti terorismu. Jedním z podepsaných byl Richard Perle.
  
• 
  Byly vytvořeny orgány OSP a PCEG, účelově zpracovávající informace zpravodajských služeb.
  
• 
  3. 4. 2002 urguje PNAC Bushe ohledně svržení Husajna a zdůrazňuje, že „boj Izraele proti terorismu je náš boj“. Mezi podepsanými je opět Richard Perle.
  

Politické důsledky: Operace Irácká svoboda začala 20. 3. 2003, režim byl svržen a r. 2005 se konaly volby do Iráckého národního shromáždění. Rovněž byla přijata ústava a zvolen prezident Talabání. Problémem Iráku nicméně zůstaly vnitřní spory. Chalabi zůstal stranou, ropovod do Haify nebyl obnoven a Irák užší diplomatické vztahy s Izraelem nenavázal.
Cíle lobby se ve většině případů shodovaly s výslednými politickými důsledky, přičemž vliv vytvářený zájmovými skupinami i jednotlivci (sektorem pro-izraelské lobby) v americké zahraniční politice a strategiích souvisejících s regionem Blízkého východu vychyloval americké preference na stranu Izraele. Působení lobby skrze nakloněné insidery v administrativě mělo za následek identifikaci George Bushe s neokonzervativními idejemi, na které ovšem kromě morálních apelů měly výrazný podíl i útoky z 11. září 2001. Jako nástroje efektivního lobbingu se osvědčily nejčastěji používané osobní kontakty, dopisy a grassroots kampaně.