Nach Amerika Ein Reiseschauspiel entlang der dt tsch. Grenze Ausgabe vom 13. 26. August 2002

Amerika II

Amerika II war der Hauptteil eines dreiteiligen Projektes, das vom Theaterpädagogischen Zentrum Das Ei, Nürnberg, koordiniert wurde. Es lief vom 13. bis 27. August ab. Die ersten fünf Tage verbrachten die deutschen und tschechischen Jugendlichen in Moosbach, dann zogen sie mitsamt eines großen Zirkuszeltes (Durchmesser ca. 10 Meter), in dem sie schliefen, arbeiteten und spielten, für fünf Tage nach Asch. Klingenthal sah den Abschluss des Projektes. Die Hauptleiterin von Amerika II war Eleonora Allerdings, deren Assistentin Anna Trčková war.

Als Inspiration diente Franz Kafkas Romanfragment „Amerika (Der Verschollene)“, die Themen, die das Buch lieferte und solche, die sich aus dem Verhältnis der Teilnehmer des Projektes zu diesem Land ergaben.

Jeder Tag begann mit einem Training in den frühen Morgenstunden, dessen Ziel ein sanftes Aufwecken, Entspannung, Konzentration, Stimmübungen und Verbreitung guter Laune war. Danach arbeitete die ganze Gruppe zusammen an den gemeinsamen Theaterszenen, nachmittags arbeiteten die Teilnehmer in

Sie waren Indikatoren dafür, was Kafkas Roman in der heutigen Zeit einer Gruppe junger Deutscher und Tschechen zu sagen hat und welche Probleme des heutigen Amerikas für sie lebendig, interessant sind. Es entstand hier auch das bereits erwähnte Filmteam, das mit der Kameraarbeit vertraut gemacht wurde. Die Möglichkeit zu Filmen bot sich auch den anderen Teilnehmern.

Amerika II

Amerika II. byla hlavní částí třídílného projektu pořádaného pod záštitou divadelně-pedagogického centra Das Ei. Proběhla od 13. do 27. srpna. Prvních pět dní strávili čeští a němečtí studenti středních a vysokých škol v Moosbachu, pak se i s velkým cirkusovým stanem o průměru deset metrů, kde spali, pracovali, ale i hráli divadelní představení, přestěhovali na pět dní do Aše, závěr pak strávili v Klingenthalu. Hlavní lektorkou Ameriky II. byla Eleanora Allerdings, její asistentkou Anna Trčková.

Projekt byl inspirován knihou F. Kafky nazvanou Amerika (Nezvěstný) a tématy, která kniha nabízí a která se jeví v dnešní době v Americe, ale i ve vztazích účastníků projektu k této zemi, jako zajímavá.

Každý den začínal v brzkých ranních hodinách tréninkem, jehož cílem bylo rozcvičení těla, relaxace, hlasová rozcvička, soustředění i skupinové naladění. Pak společně pracovala celá skupina, a to na hromadných divadelních scénách, odpoledne se pak účastníci rozdělili podle svých zájmů do menších skupin, jež pracovaly na scénách nazvaných „Amerika dnes“, na průvodu, který se odehrál vždy před představením ve městě, kde projekt hostoval, atd..

Kleingruppen an Szenen unter dem Titel „Amerika-heute“, weiter an der Gestaltung des Umzugs, der jeweils vor der Vorstellung in der Stadt stattfand, in der das Projekt gerade Station machte, usw.

Fast jeden Tag bekamen die Teilnehmer den Anfang eines Satzes, den sie dann nach ihren persönlichen Erwägungen ergänzen sollten. Beim Abendessen sagte dann jeder seinen Satz – die Tschechen auf deutsch, die Deutschen auf tschechisch (alle hatten sich gegenseitig vorher beim Übersetzen geholfen). Die Sätze beinhalteten persönliche Aussagen, die zum einen dazu dienten, das man einander näher kommt und zum anderen sollte so den Teilnehmern das Projekt verständlicher machen, später wurden sie in die Theatervorstellung eingearbeitet.

(Wie sie begannen? Zum Beispiel:

Ich heiße... und ich möchte.../Früher.../ Als ich klein war.../Ich wünsche mir.../Wenn ich der Präsident der Vereinigten Staaten von Amerika wäre...).

In Moosbach entstand der erste Teil der Aufführung. Gezeigt wurden: die Szene im Bauch des Schiffes auf der Überfahrt von Europa nach Amerika, lebendige Bilder aus der Handlung der einzelnen Kapitel, die Ankunft in Amerika und der Empfang der Emigranten, bei dem die amerikanische Hymne in deutscher Übersetzung erklang. Die Teilnehmer verfassten weiter das Drehbuch zu einem Umzug, der die lebendige Einladung zur Vorstellung war. Während des Umzugs wurden Flugblätter verteilt, die darüber informierten, was sich auf dem Sportplatz, wo das Theaterzelt stand, abspielen sollte. Da die Ausstattung des Projektes aus ersichtlichen Gründen bescheiden war (schließlich musste das Zelt mehrfach auf Reise gehen), mussten die Zuschauer, wenn sie sitzen wollten, selbst ihre Stühle mitbringen. Die Vorstellung, welche die Zuschauer in Moosbach zu sehen bekamen, wurde größtenteils auf deutsch gespielt, damit sie nachvollziehen konnten, worum es geht.
Součástí projektu bylo i vzájemné se učení českých, německých a anglických písní, ale také učení se českému, německému a anglickému jazyku.

Téměř každý den dostali studenti zadaný začátek věty, který měli doplnit podle svého osobního uvážení a chtění, u večeře pak každý z nich svou větu řekl – Češi německy, Němci česky (všichni si předtím vzájemně pomáhali při přípravě překladů). Věty byly osobními výpověďmi, které pomáhaly seznámit a sblížit účastníky projektu, později se staly i součástí divadelního představení.

(Jak začínaly? Např. Jmenuji se… a chtěla bych……./Dříve……./ Když jsem byla malá…../ Přála bych si…../ Kdybych byla prezidentkou Spojených států amerických…..)

Moosbachu vznikla první část představení, jejíž součástí byla scéna v podpalubí lodi směřující z Evropy do Ameriky, živé obrazy nastiňující děj v jednotlivých kapitolách Kafkovy knihy, příjezd do Ameriky a příjem přistěhovalců, přičemž zazněla i americká hymna s německým překladem. Účastníci projektu také vytvořili scénář průvodu, jenž byl živou pozvánkou na představení a jehož součástí bylo rozdávání bukletků hovořících o tom, co se na sportovním hřišti, kde divadelní stan stál, odehraje. Jelikož vybavení účastníků projektů bylo skromné (z důvodu častého stěhování se z místa na místo), bylo nepovinným úkolem diváků přinést si vlastní židli. Tím jim bylo zaručeno, že si zcela určitě v obecenstvu sednou. Představení, které diváci na závěr moosbašského působení účastníků projektu zhlédli, bylo z převážné části v němčině, aby publikum rozumělo, oč se jedná.

Aši se k popsanému ději přidal český překlad, který představení poněkud zlehčil a přidal na divadelní barevnosti a zajímavosti.
In Asch kam eine tschechische Übersetzung hinzu, welche die Vorstellung auf der einen Seite etwas vereinfachte und auf der anderen Seite mehr Theater-Farbe und Interessantes hinzufügte. Es handelte sich um verschiedenste Arten der Theaterübersetzung – Simultaneität, Unterbrechung der Handlung und Verfremdung, Tschechisch und Deutsch im Wechsel, usw.. Hinzugefügt wurden die Szenen zum Naturtheater in Oklahoma und zur Fahrt nach Ramses, aber auch ein neuer Umzug durch die Stadt. Die oben erwähnten Aussagen der Teilnehmer wurde in das Stück eingearbeitet. Die Zuschauer in Asch konnten eine Vorstellung sehen, die sich teilweise im Zirkuszelt, das auf dem Sportplatz einer Grundschule stand, und teilweise im Freien, außerhalb der Bühne, abspielte.

Außer der Arbeit an der Vorstellung unternahmen die Jugendlichen einen angenehmen Ausflug: Sie besuchten Franzensbad und Amerika (wobei es sich nicht um das ferne bekannte große Land handelt, sondern um einen nahe gelegenen See handelt). In Klingenthal war ein neuer Werbeumzug zu sehen, hinzugefügt wurde eine Szene zum Kapitel Haushalt bei Brunelda. Im Unterschied zu den ersten beiden Städten wurde die Vorstellung zweimal gezeigt. Das Zirkuszelt besuchten auch Schüler des Gymnasiums im Rahmen des Unterrichtes, um sich die Vorbereitungsarbeiten als öffentliche Generalprobe anzusehen. Ihrem Besuch schloss sich eine Diskussion an.

Die vierzehntägige Arbeit am Theaterprojekt war äußerst intensiv, in dieser Zeit entstand eine sehr gut eingespielte Gruppe, die fest zusammenhielt (gewisse Anzeichen von Lagerkoller traten natürlich auf, waren aber nur von kurzer Dauer). Es war entschieden eine Erfahrung, die sich allen tief eingeprägt hat, und das sowohl aus Theatersicht als auch aus emotionaler, zwischenmenschlicher Sicht. Hurra, nach Amerika!!!!!!!!!!!!!!!!

Jednalo se o nejrůznější způsob divadelního překladu – simultánnost, zastavování děje a zcizování, prolínání se jazyků atd.. Přibyly scény inspirované kapitolou Přírodní divadlo v Oklahomě a Cesta do Ramsesu, ale také nový zvací průvod městem a do představení byly vklíněny i výše popisované osobní výpovědi účastníků projektu.

Ašští diváci mohli sledovat představení, které se zčásti odehrávalo v cirkusovém stanu postaveném na hřišti za jednou z místních základních škol i venku, mimo jeviště. Kromě práce na divadelním představení účastníci projektu navštívili i Františkovy Lázně a Ameriku (což vskutku není ona velká země, ale rybník, ležící v blízkosti zmíněného města) – příjemný toť výlet.

Klingenthalu pak opět vznikl nový zvací průvod, přibyla scéna inspirovaná kapitolou Domácnost u Bruneldy. Na rozdíl od předchozích měst se zde divadelní představení odehrálo dvakrát, cirkusový stan navštívili i místní gymnazisté, aby zhlédli proces přípravy, jakousi veřejnou zkoušku. Jejich návštěva byla spojená s diskusí.

Čtrnáctidenní práce na divadelním projektu byla velmi intenzivní, za tu dobu se celá skupina výrazně stmelila (nevyhnula se samozřejmě ani ponorkové nemoci, ta měla ale jen velmi mírné příznaky a velice rychle odcházela). Byla to rozhodně jedna z velmi výrazně se zapisujících zkušeností, a to jak divadelních, tak emočních, mezilidských. Hurá do Ameriky!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!