Američan ve Štatlu


Jenoféfo, Jenoféfo, Jenoféfo, nashledanou



Yüklə 2,53 Mb.
səhifə17/28
tarix22.01.2018
ölçüsü2,53 Mb.
#39781
1   ...   13   14   15   16   17   18   19   20   ...   28

Jenoféfo, Jenoféfo, Jenoféfo, nashledanou.
2. Abyste to nezapomněli, opakuju, že jsem ji měl rád,

až mi začal chodit do zelí jeden starej, dobrej kamarád.

Dostal olověnou do těla Jenoféfě zrovna na prahu,

do dneška ho neobrečela, tak jsem radši ujel z Utahu.
R: Jenoféfo…
3. Jako kojot vyju na měsíc, cowboyové slyšte píseň mou,

ačkoliv znám jinejch na tisíc, Jenoféfa byla jedinou.

Moh bych o tom zpívat ještě dál kdyby mě má láska slyšela,

někdo z vás mi nakrk laso dal, vem to ďas, ráda mě neměla.
R: Jenoféfo…
MAJONÉZA

1. Když míchám majonézu s česnekem a sýrem

musím se vypořádat se vzpomínek vírem,

tehdy já sobě sám se zdál být mušketýrem

a ty rozkošnou grizetkou z Café de Paris.

Teď kapky dešťové si pletu se tvým krokem,

tvé jméno ztracené si šeptám jen tak bokem,

náhodná setkání s tebou jsou pro mě šokem,

kam se poděl ten krok co byl tak bujarý.
R: Už je to hezkejch pár, co naší lásky žár

nám nedal ani spát napořád, napořád.

la, la, la…
2. Jak je to omšelé, jak pitomé, jak fádní, že dívky nakonec si berou muži řádní,

utiš se srdce mé, kytice růží zvadni, už je zbytečné čekat a pozdě na dary.

Přišlo mi najednou svatební oznámení, co bylo předevčírem, že už prostě není,

tak tedy ádié, jiný se dneska žení s mojí rozkošnou grizrtkou z Café de Paris.
R: Už je to…
3. Teď už jen majonéza s česnekem a sýrem zpívá mi o dobách, kdy byl jsem mušketýrem.

často jsem zapomněl svůj kord i s bandalírem v chambre separé naproti Cafén de Paris.

Když vezeš na kočárku svoje třetí dítě, mé srdce bolavé už trápit nemusí tě,

zatím co přemítám sám v suterénním bytě o tom receptu co se mi zdá prastarý.
R: Už je to hezkejch pár, co naší lásky žár

nám nedal ani spát napořád, napořád.

Zda jiná uzdraví mý srdce churavý

jen majonéza ví….C'est la vie…
MALÁ JANE


1. Jó, kola ta se točí, vzpomínám na tvý oči, malá Jane, malá Jane.

Kůň z cesty neodbočí, kterou ho žene kočí, malá Jane, malá Jane.
2. Žádnej mě nevaroval, abych tě nemiloval, sladká Jane, sladká Jane.

Bez kouska podezření, že je tvý srdce němý sladká Jane, krásná Jane.
3. Pro tvoje něžný ústa je moje duše pustá jako led, krásná Jane.

teď hraje doprovod mi, vůz kterej letí do tmy naposled, krásná Jane.
R: Ďábelská jízda, vítr si hvízdá

na moje kola zablácený.

Než jít se topit, lepší se opít,

ženský mi můžou bejt ukradený.
4. Vědělas bezpochyby, že jsou tvý krásný sliby pustá lež, milá Jane.

Mý koně nocí řičí, už nejsi má a ničí nebudeš, milá Jane.
5. Šátek, co jsi mi dala, v den, kdy jsi slibovala se mnou žít, óó Jane.

Ten dá se na mou věru k čištění revolveru použít, prokletá Jane !
R: Ďábelská jízda…
NEJBOHATŠÍ CHUDEJ

1. Jsem nejbohatší chudej, jsem volnej jako pták,

bohatý se nuděj a soužej všelijak.

JAk uhlídat svý jmění, to mě dávno nežere,

vždyť přece kde nic není ani smrt nebere,

Jipija hej, jipija hou, jipija hej, jipija hou.
2. Můžu se s váma vsadit o tisíc dolarů,

že třeba hluchej ladit dál budu kytaru

a že mám štěstí u žen a že se umím smát

a nezůstanu dlužen, když mě píchne kamarád.

Jipija hej, jipija hou, jipija hej, jipija hou.
3. Jsem prostě velkej boháč, mám sedlo a laso a bič,

a k tomu svýmu jmění nepotřebuju klíč,

mám rád když slunce svítí a koni vítr nestačí,

to teprv člověk cítí, to, co má nejradši.

Jipija hej, jipija hou, jipija hej, jipija hou.
RÁNO

1. Ráno je šedivý, cigáro ztratilo šmak

člověk se nediví a tak si zabalí vak

a táhne dál, dál, dál, dál, dál, dálka nevadí,

ta, kterou potká je barevná fotka na černým pozadí.
R: Zdravím vás, krásná neznámá,

já mám čas do zejtřka do rána,

můžeme jíst a pít a dobrou vůli mít,

zejtra nás čeká nirvána.

Jméno mý vám možná napoví,

jsem ten, kdo koláč medový

rozdával rád, dokud měl, na sebe zapomněl,

teď má jenom oči hladový.
2. Každý dvě hodiny z nádraží vodjíždí vlak,

problémy rodinný, těm spolu vytřeme zrak,

pojedem dál, dál, dál, dál, dál, no pojďte prosím vás,

tu tašku vám vemu, už nemá cenu

říkat, že nemáte čas.
R: Zdravím vás…
3. Nahnutej hotýlek, nábytek je samej suk,

špinavej motýlek, pívo a všechno je fuk,

jen pojďte dál, dál, dál, dál, dál, ulepenej klíč,

čistýmu všechno je čistý a na špínu zhasnem

a hned bude pryč
R: Zdravím vás…
Ráno je šedivý, cigáro ztratilo šmak…
ŠANSON

1. Kde jsou ty starý časy, kdy korzet natrhla si

i žena hrdé rasy, sotva jsem na ní kejv.

I urozené dámy na srdci měly šrámy

šeptaly mi mon ami a otvíraly sejf.

Poničil jsem stovky milovníků

Gabla, Fairbankse i bratry v triku,

dokonce bratry bez trika, tři tragédy a komika,

má minulost je kronika milenců nebohejch.
2. Trpěl jsem na subrety, cpaly mi cigarety,

zvaly mě na výlety, kam chodil Renoir,

dokonce sufražetky mívaly se mnou pletky,

daly mi na žiletky a flašku chat noir.

Kdybych býval pro milenku každou

nesnažil se umřít sebevraždou.

Moh jsem bejt dneska ženatej, otravnej, blbej, baňatej,

chlap, co má v pajzlu najatej pro děvku budoár.
3. Teď sedím na pavlači, mám pivo, to mi stačí

a připadá mi k pláči, že kradu žrádlo psům.

Prachy se nenaskytly, včera mě křeče chytly,

zdraví a krása v pytli a dluhů plnej dům.

Sedávám na obrácený kisně, špačkem tužky sepisuju písně

jak odvar máty peprné mně občas v srdci zatrne

a čekám, kdo se ustrne a zaplatí mi rum.
ZREZAVĚLÝ OSTRUHY


1. Svoje zrezavělý ostruhy jsem dávno zahodil,

nechci opakovat podruhý, o čem jsem vlastně snil,

slunce zvolna klesá k západu za vršky modrejch hor,

nemám vůbec žádnou náladu na ňákej rozhovor.

Kůň mi dávno rozšláp kytáru a tak jsem radši zmlk,

nejlíp se mnou zpívá do páru vopelichanej vlk.

To se jen tak někde nevidí tak smutná postava,

kůň má revma na něm já se klimbám zleva doprava.
R: Proč mám pořád jezdit na koni,

dejchám prach a nevidí

to, o čem dávno vím,

že už nedohoním.
2. Kdo si takovýhle předpeklí na zemi vysloužil

o tom byste asi neřekli, i tak má proč by žil.

Jednou najdu to svý obydlí, kde s chutí usednu

místo na kobylu na židli a už se nezvednu.

Potom bude všechno akorát na zlatým návrší

sám se sebou budu karty hrát a pít co naprší.

Tohle všechno bude až nám hot zatroubí Gabriel,

potom zapomenete i vy, že já jsem tudy jel.
R: Proč mám pořád…
ČERNEJ BOBY

1. Holkám voči jenom zasvítily, když se černí hoši v Plzni objevili.

Měli usky plný čokolády, a tu jak je známo, mají holky rády.

Večer nadupané byl pak sál, pilo se, zpívalo a swing se hrál.

To bylo za těch šťastnejch let v Plzni v roce čtyřicet pět.

A každá pana, co tam byla, Amerikána si namluvila.

Na vlajce hvězdy svítily, když spolu v Jeepu jezdili.
R: Černej Boby šneky si nakrémoval,

se svým Jeepem do Plzně přiharcoval.

Krásná lejdy se na něj pousmála,

stačilo jen mrknout vokem

a už v Jeepu seděla.
2. Jů Es Jeepy mají hvězdy bílý, já znala Bobyho jenom chvíli.

Mluvil na mě angličtinó plynnó, že prej když mu nedám, tak si najde jinó.

Říkal:"I love you, ty lejdy má, ty jseš prostě hajfa betálná".

"Tady máš kus čokolády a vybal na mě svý vnady".

Že tělo chtělo to, co nemělo, kdyby radš svýho víc si hledělo.

A tak z tý velký dobroty po Bobym zůstal kluk jak vix na boty.
R:
GEORGIA (ZAS MĚ VOLÁ GEORGIA)

1. Nahoře v horách Georgie místo znám

jen se tam dostat o to běží

[:kde život končí a skála je holá

tak u týhle skály tam zlato leží:]
2. Já sehnal jsem partu tam do hor v Georgii

my zlato najdem krk za to dám

[:jenže tam v horách bídně jsme bloudili

marně jsem hledal to místo co znám:]
R: [:Zas mě volá Georgia:]
3. O hladu strašném a s pískem co pálí

jak jehly v očích a není co pít

[:my nakonec našli jsme ten kousek skály

kde zlato tak leží jen si ho vzít:]
4. Každej si vzal zlata co vůbec moh unést

a nejraděj domů by jako pták lít

[:najednou ale krok zdá se být delší

to kdybys měl celou Georgií jít:]
R: Zas mě volá…
5. Když jsme tak ušli jen pár stovek metrů

a nikdo se nemohl zdvihnout a hnout

[:všechno to zlato co na zádech nesli

dali by ihned za pramen s vodou:]
6. Když nás tam dole zas lidi viděli

špinaví sešlí ale živí všech pět

[:bylo jim divný proč jsme se smáli

když bez zlata domů se vracíme zpět:]
MRTVÝ JEZDEC (LÍSTEK Z JAVORU)

1. Po cestě klikaté kterou javory vroubí

jezdec se ubírá se svým koněm vpřed

stačil však okamžik jen okamžik pouhý

zlověstné svištění žene kulku vpřed

už z koně padá smrt mu hladí líc

do svého sedla nevyskočí víc
R: Teď mrtvé tělo pod javorem leží

vyhaslé oči nedívají se v dál

a jeho koník s ním už nepoběží

vstříc modrým horám kam si dojet přál
2. Zvolna se snáší lístek javoru k zemi

lehce se ukládá na mrtvou tvář

teď oba leží ztichlí a němí

marně je probouzí ranní slunce zář

a stromy kolem tiše šumí v dál

vypráví větru příběh co se stal
R: Že mrtvé tělo…
TAK DEJ NA MÝ SLOVA

1. Tak dej na mý slova a nech tu ten krám

posbírej odvahu nenech se zmást

[:když nedáš se na cestu zůstaneš sám

až k nám seno voní tak pojď stáda pást:]
2. Už loudaj se oblaka v dálce zní zvon

a břízi ti kývají dejcháš svůj sen

[:je kolíbkou tuláka rozkvetlej strom

tak houpej se dál právě začal tvůj den:]
3. Když slunce tě hladí a barví ti tvář

proč v oku máš neklid a chodíváš sám

[:co zůstalo doma jak stařičkej snář

doufáš že svět ještě lásku ti dá:]


VALENTÝNA

1. Slunko dohasíná, měsíc ještě spí

vítr cosi hvízdal o nás něco ví

já s Valentýnou půjdeme spát

hezký sny si teď necháme zdát
2. Patrik je můj skřítek ale nestraší

mě a Valentýně hezký sny přináší

a tak spíme celou noc a ještě den

byl to Valentýno krásnej sen
3. Zpívali nám ptáci v korunách stromů

nám se ale nechtělo vracet se domů

a tak jsme se toulali skoro celej den

byl to Valentýno krásnej sen
4.=1.
ZNAČKOVACÍ ŽELEZO

1. Zpátky k horám stáda se líně vrací

slunce pálí jak železo značkovací

prach na džínsách a prachy ve váčku mám

tak nasednu a sbalím svůj toulavej krám
2. Směr na jih jak hejna hus divokejch mám

značkovací vercajk zpátky do pouzdra dám

vítr hvízdá svou píseň jak hvízdavej Dan

zase jsem bludnej Holanďan žíznivej Dán
3. Značkování končí a já jsem rád

zas můžu bludnejm kořenům svou značku dát
HOW DO YOU DO MY JOE

1. Už je tomu řada let to byl jsem ještě kluk

úlevou si vydech svět od všech válečnejch muk

život byl zas pohádkou ve které rytíř můj

černej seržant jménem Joe byl z kraje od Saint Louis
R: How do you do my Joe v uších dál mi zní ten slow

saxofon tvůj nám hrál a ty tvářil ses jak král

smyl jsi prach z dlouhejch cest přešel strach moh šeřík kvést

ty i já zas šli jsme klidně spát

přišel mráz spálil květ změnil nás a změnil svět

mít tu moc já vrátil bych to rád

how do you do my Joe každá sláva má svůj stín

vím už tě víc my Joe nespatřím
2. Až rozkvete v máji stráň já pošlu pozdrav svůj

přes tu velkou vodní pláň tam do kraje Saint Louis

prý tam žije bůh ví snad a hraje dál svý slow

jeden dávnej kamarád - můj černej seržant Joe
R: How do you do…
HÁJOVNA

1. Ještě pár kroků a tam za tou strání

hájovna mýho dědy střechu svou sklání

jen svazek klíčů mě v kapse studí

cinká a nohy mý popohání
2. Houfec večerních stínů ruce spíná

strom na dvorku hájovny má barvu vína

v listí utichl obvyklý koncert ptačí

do ticha pomalu dědova postava kráčí
3. Najednou starý dům do rukou skřipky vzal

jak já se tady kdisy na večer bál

naposled nad hlavou zavrzá trámoví znavené

prkenou hudbu zápalka do tmy vyžene
4. K ránu se za oknem chladem koberec zdvíhá

děda v rámečku na stěně se do vousů usmívá

jen ztěží odtrhnu oči od toho pohledu

proč jen se z postele zvednout nedovedu
5. Povězte prosím vás jakpak to bylo s tou strání

já myslím říkal že tam někde střecha se sklání

není to svazek klíčů co mě studí

je to jen hlas který mě úplně jinde budí
ČERNEJ TRÁM

1. Čtyři stěny svíraj mý žití

žádná z hvězd mi do tmy nesvítí

už mi zbejvá sotva hodin pár

i když jsem stár jen dvaadvacet jár
R: Černej trám a konopí bílý

cesta má se ke konci chílí

protože měl jsem život rád

do pekla se musím brát
2. Nedejchám už silnic šedej prach

porota zvedla ruce - je to vrah

cestu na kterou se dneska dám

ukáže mi zas jen černej trám
3. Nechtěl jsem se dát na žebrotu

tak jsem se dostal před porotu

že prej jsem banku vyloupil

tak teď mi zbejvá k žití jen pár mil
4. Kat už mi chystá oprátku bílou

nepojedu dál za svou milou

sotva už si někdy whisky dám

když nad hlavou mám ten černej trám

BAREVNÝ ŠÁL



1. Dej na hrob mů barevný šál

odpusť mi hřích já se hrozně bál

dál chci se prát i když prohrávám

ve chvíli té když zhasínám

a do dlaní dej mi slunce žár

dej listopad v něm listů pár
2. Jak bílej sníh tu vyhlížím

já měl rád smích taky dívčí klín

do vysokých trav chodíval jsem k ní

navečer když snad každý motýl bdí
3. Dej na hrob můj barevný šál

odpusť mi hřích já se hrozně bál

odcházím rád nemám už dost sil

jak psanec dál bych tu věčně žil

[:a do dlaní dej mi slunce žár

a na hrob můj barevný šál:]
CHLAP ZUZANKA

1. Svýho tátu jsem viděl naposled když mě bylo tak kolem pěti let

neznal prej kostel a málokdy pil džus
2. Hned jak ráno vstal tak si nalil Gin a když se ho ptali ohledně mejch křtin

řek jenom Zuzanka a nevytáh láhev z úst
3. Snad to myslel jen jako dobrej fór ale to jméno jako černej flór

teď nosím já a jen s ním můžu růst
4. Smích dívek všech ten mi pění krev a mužskej řev zas probouzí hněv

chlap Zuzanka no to je prostě hrůza hrůz
5. Znám každej bar a všude jsem byl najít tátu byl jedinej můj cíl

a za Zuzanku se s ním vyrovnat
6. Jednou navečer kolik mohlo být asi tak šest do báru sem vlít

a lokál mi do oka rovnou pad
7. Byl to hroznej bar jen hráčů pár hrálo poker - ten boží dar

koukám na ně a vtom mě ovanul chlad
8. Bál jsem se aby to snad nebyl sen takovou jizvu moh mít jenom ten

jen ten chlap co mě léta nenechal spát
9. Šel jsem ke stolu zblejsknul mě a vstal a poťouchle se usmíval

já řval jsem Zuzanka že mě vidíš rád a víš co tě teď čeká?
10. Chytil pravej hák tak až líbal zem ale rychle vstal zařval tak pojď sem

vytáh z kapsy nůž a z mýho ucha zbyl jen cár
11. Vyváděl jak běs když ho praštil stůl ten den měl smůlu že neuhnul

kopal a kousal škrábal jak jaguár
12. Nebyl zrovna nejhorší rváč síly měl dost ale zbyl mu jen pláč

brečel jak želva funěl jak krokodýl
13. Po bouchačce sáh tváří mu prolít smích já ji měl dřív tak on rychle stich

stál jako solnej sloupa pak promluvil
14. Víš chlapče život je pes a jenom celej chlap ho může nést já musel pryč

a nemoh ti říct co bys měl znát
15. No a vidíš právě proto jsem chtěl abys tohleto jméno měl

vždyť jméno může mužům sílu dát
16. Máš děsnou chuť skončit tenhle boj a se mnou pohřbít svůj věčnej nepokoj

tak střílej když chceš tvůj táta ti to dovolí
17. Ale než se bubínek otočí chtěl bych ti říct přímo do očí

Zuzanko seš chlap a proto mě smrt nebolí
18. Mě se zamžil zrak sklopil jsem zbraň takhle se platí za lásku daň

táta řek Zuzanko kdo se ptá ten víc zná
19. No jo řek jsem táto je to tak nejdřív se má ptát a střílet až pak

a jestli se mě někdy narodí syn víš jak se bude jmenovat

Zuzanka [:stejně jako já:]
ZÁVRAŤ


1. Pláč mraků opilých déšť ostrý jako líh

snům život propůjčí za kluka zmáčenýho se pak zaručí

hůl stokrát zlomenou dál za ním poženou

má smůly plnou káď a tak si vyhlašuje právo na závrať
R: Závrať z výšky mraků

závrať z letu ptáků

závrať z nalezených snů

závrať slaná potem

závrať nad životem

závrať které podlehnu
R: Závrať…
2. Pláč holek ztracených zář světel vzdálených

tmou letí volání a která při shledání se pak ubrání

tvář úsměv zaplaví ví holka tohle ví

má lásky plnou káď a tak si vyhlašuje právo na návrat
R: Závrať…
3. Pláč starých tuláků pád z mostu zázraků

smích proč je nezebe hráli si celý život jenom na sebe

snář v ohni spálený rváč sluncem raněný

mám jen děravou káď a tak si vyhlašuju právo na návrat

JOHN RINGO

1. Byl střelen zezadu v písčitém okolí jen v ruce své svíral

smrtící pistoli - tvář zabořenou v písku

Zdál se být mrtvý docela v těle měl unci olova ještě však slabě dýchal

Tehdy jsem vytáh nůž a uprostřed noci byl zachráněn muž - John Ringo
2. Ošetřoval jsem ho když se smrtí se byl a jak dny ubíhaly rychle se uzdravil

a začal cvičit zbraně tažení od svítání až k šeření

a já s údivem jsem zjistil pak že nikdo nestřílí rychlej jak John Ringo
3. Za čas jsme opustili tábora kryt já na východ on na západ šel žít

já ctil jsem zákon a šerifem se stal on ale šířil hrůzu do blízka i v dál

a olovem krví si získal pověst a ráz před ním celej kraj se třás
4. Já věděl jsem že dojde k zjištění kdo z nás je rychlejší ve zbraně tažení

a naše město když navštívil kdysi všem mužům rázem ztuhly rysy

a já jsem šel pak ulicí vstříc abych se přesvědčil jakou jen má líc
5. V tažení koltů jsem rychlej jak blesk však než jsem je uchopil a ozval se třesk

a kulka čtvrté ráže prolítla svalem mé pravé paže

pistole vylétla z ruky mé obloukem zdravil mě úsměvem hlavní i kohoutkem
6. Pak usmál se široce snad v životě poprvé jak tvrdí mnozí očití svědkové

rozvážně sklopil svou pistoli - jsme si kvit příteli

A já zřel jsekm že v jeho tváři jiskřička dobrá přec ještě září
7. Pak zatarasil jsem mu cestu k úniku uskočil do středu ulice ve mžiku

a tucty koltů mu pouštěly krev z žil klesl a mrtev byl

město pak jásalo v křiku a radosti nikdo však nenašel slzičku lítosti
8. Pověst pak šířila naší se krajinou že Ringa skolil jsem ranou jedinou

že měl být příčinou což nikomu se nezdá že prsa má už nezdobí šerifská hvězda

Kataloq: files
files -> Fövqəladə hallar və həyat fəaliyyətinin təhlükəsizliyi”
files -> Azərbaycan Respublikası Kənd Təsərrüfatı Nazirliyi Azərbaycan Dövlət Aqrar Universiteti adau-nun 80 illik yubileyinə həsr edilir adau-nun elmi ƏSƏRLƏRİ g əNCƏ 2009, №3
files -> Ümumi məlumat Fənnin adı, kodu və kreditlərin sayı
files -> Mühazirəotağı/Cədvəl I gün 16: 40-18: 00 #506 V gün 15: 10-16: 30 #412 Konsultasiyavaxtı
files -> Mühazirə otağı/Cədvəl ivgün saat 13 40 15 00 otaq 410 Vgün saat 13 40 15 00
files -> TƏDRİs plani iXTİsas: 050407 menecment
files -> AZƏrbaycan respublikasi təHSİl naziRLİYİ XƏZƏr universiteti TƏHSİl faküLTƏSİ
files -> Mühazirə otağı/Cədvəl Məhsəti küç., 11 (Neftçilər kampusu), 301 n saylı otaq Mühazirə: Çərşənbə axşamı, saat 16. 40-18. 00

Yüklə 2,53 Mb.

Dostları ilə paylaş:
1   ...   13   14   15   16   17   18   19   20   ...   28




Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©muhaz.org 2022
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə