Diplomová práce rodinná a sociokulturní zkušenost pachatelů násilné trestné činnosti a jejich hodnotová orientace

Histogram 1: Trestná činnost od…kolika let:

Histogram 2: Kolikátý pobyt ve vězení:

Jako důvod pro začátek trestné činnosti respondenti nejčastěji uváděli: nedostatek financí, mladickou nerozvážnost, drogy a alkohol. Dále se mezi odpověďmi objevovala nutnost přežít, ztráta střechy nad hlavou, vlastní hloupost, deprese, špatná výchova, osobní problémy, neschopnost se ovládnout. Někteří vězni jako příčinu uvedli přímo čin, za který byli souzeni, alimenty, rvačka, útěk z vojny nebo krádeže.

Málokdo uznal, že důvodem byla jejich vlastní chyba, že jsou právem viní. Spíše se objevoval postoj, že k tomu byli donuceni okolnostmi, vyprovokováni nebo svoji jednání omlouvali vlivem alkoholu a drog.

Častokrát zmiňovaným plánem pro propuštění byl: návrat k normálnímu řádnému životu, začít znovu žít, pracovat, návrat k dětem a ženě. Objevila se i potřeba najít si vztah, dokončit vzdělání a cestovat. Výjimkou ovšem nebyla odpověď typu: prodávat drogy, užívat drogy či krást.
Informace z období dětství:

Odlišnosti mezi výzkumnou a porovnávací skupinou v tom, kdo je vychovával, se ukázaly jako statisticky významné. Necelých 66% trestaných osob vyrůstali s oběma biologickými rodiči, zhruba 10% jen s matkou a 12% s matkou a nevlastním otcem, objevily se i alternativy jako je dětský domov, adopce či pěstounská péče. U netrestaných se tyto alternativy neobjevily, 85% z nich žilo v úplné rodině (viz Tab. 17).

Tabulka 17:

V DĚTSTVÍ VYRŮSTAL S…:
		oběma biolog-ickými rodiči	matkou	otcem	matkou a nevlast-ním otcem	otcem a nevlast-ní matkou	jinými příbuzný-mi	v dětsk-ém domově	adoptivn-ími rodiči, pěstouny	celkem
vězni	počet	50	8	2	9	1	1	2	3	76
	%	65,79%	10,53%	2,63%	11,84%	1,32%	1,32%	2,63%	3,95%
netrestaní	počet	81	8	0	4	1	1	0	0	95
	%	85,26%	8,42%	0,00%	4,21%	1,05%	1,05%	0,00%	0,00%
celkem	počet	131	16	2	13	2	2	2	3	171

Všechny záměrné i spontánní způsoby chování rodiče vůči dítěti, které ovlivňují jeho vývoj, můžeme klasifikovat podle nějakého schématu, například do určitých typu, které můžeme souhrnně označit jako celkový výchovný styl. Často se užívá staršího rozdělení na tři základní typy, jak uvádí Langmeier a Krejčířová (2006).

1. 
   styl autoritativní – důraz je kladen na bezpodmínečnou poslušnost, podřízení se autoritě rodiče, uposlechnutí všech příkazů a zákazů bez výjimky a diskuzí
   
2. 
   styl liberální – nechává absolutní volnost dítěti, neomezuje jeho vlastní aktivity
   
3. 
   styl demokratický – nejdůležitější je respektování dítěte jako samostatné bytosti s možností rozhodovat o sobě poměrně svobodně vzhledem k věku a předpokládaným následkům jednání. Dítě však zároveň musí poznávat svou zodpovědnost vůči lidem v rodině i mimo ni. Rodiče vystupují spíše jako starší, zkušenější přátelé a spolupracující partneři. Tento styl se opírá spíše o vysvětlování než tresty, nechává dítěti přiměřenou volnost, ale zároveň klade nezbytné meze.
   

Obecně se demokratický styl pokládá za nepříznivější a nejvhodnější.
K zachycení a porovnání způsobů výchovy jsem této typologie Kurta Lewina využila. V dotazníku jsem stručně jednotlivé styly definovala a respondenti se k jedné variantě měli přiklonit.

Významné odlišnosti se projevily. Skoro 20 % trestaných osob zažilo liberální postoje ve výchově, 46% autoritativní a 34% demokratické. Naproti tomu jen 6% nesouzených mužů pocítili ve své rodině liberální přístup, 26% autoritativní a 67% demokratický (viz Tab. 18 a histogram).

Tabulka 18 s histogramem:

TYP VÝCHOVY:
		liberální	autoritativní	demokratická	celkem
vězni	počet	15	35	26	76
	procenta	19,74%	46,05%	34,21%
netrestaní	počet	6	25	64	95
	procenta	6,32%	26,32%	67,37%
celkem	počet	21	60	90	171

Respondenti mohli také připsat, co jim v dětství chybělo. Odsouzení nejčastěji uvedli lásku, úplnou rodinu, víc času a péče od rodičů. Netrestaní ve většině případů dopsali sourozence a volnost.

Podstatné rozdíly v hádkách opatrovníků mezi sebou, v porovnání obou výzkumných skupin, nebyly zjištěny. Určité různosti byly však objeveny v četnosti hádek, pokud se uskutečňovaly. Vězni mají zkušenost s každodenními hádkami u svých opatrovníků, pokud k nim docházelo, ve 23%, netrestaní v necelých 5% (viz Tab. 19).

Tabulka 19:

HÁDKY OPATROVNÍKŮ
		ANO				NE	celkem
vězni	počet	39				37	76
	procenta	51,32%				48,68%
netrestaní	počet	43				52	95
	procenta	45,26%				54,74%
celkem	počet	82				89	171
			denně	jednou týdně	jednou měsíčně
vězni	počet		9	8	22
	procenta		23,08%	20,51%	56,41%
netrestaní	počet		2	16	25
	procenta		4,65%	37,21%	58,14%

Na problematiku agresivního chování jsem se zaměřila ve třech položkách.

1. Jestli byli rodiče / opatrovníci agresivní (facky, rány pěstí…) sami mezi sebou?

Přes 18% odsouzených osob odpovědělo kladně, mezi netrestanými má tuto zkušenost jen 5% (viz Tab. 20).

2. Jestli byli rodiče / opatrovníci agresivní na respondenta, jestli byl fyzicky trestán?

Různosti v odpovědích byly zanedbatelné (viz Tab. 20).

Jako příčinu fyzických trestů uváděli netrestaní neposlušnost nebo nedodržení pravidel, popřípadě alkoholismus otce. Vězni k tomu přidávali ještě špatný školní prospěch, trestná činnost, nezvladatelnost, nevhodné chování.

3. Jestli respondent někdy uhodil svoji ženu / partnerku / partnera?

Zážitek agresivního chování ke své ženě či partnerce má 22% trestaných a 5% netrestaných mužů (viz Tab. 20).

Důvodem, proč někdy svoji ženu či přítelkyni uhodili, je podle odsouzených: hádka, nevěra, její neuposlechnutí nebo žárlivost.

Tab. 20:

AGRESIVITA:
		mezi opatrovníky (v dětství)		opatrovníků vůči dítěti (v dětství)		vůči partnerce (v dospělosti)
		Ano	ne	ano	Ne	ano	ne	celkem
vězni	počet	14	62	30	46	17	59	76
	procenta	18,42%	81,58%	39,47%	60,53%	22,37%	77,63%
netrestaní	počet	5	90	33	62	5	90	95
	procenta	5,26%	94,74%	34,74%	65,26%	5,26%	94,74%
celkem	počet	19	152	63	108	22	149	171