Diplomová práce rodinná a sociokulturní zkušenost pachatelů násilné trestné činnosti a jejich hodnotová orientace

2.2. Popis souboru
Celkový počet respondentů 172, z toho 77 je odsouzených mužů a 95 netrestaných. Výzkumnou a porovnávací skupinu jsme zrovnocenili z hlediska vzdělání. 80% odsouzených mužů má dokončenou základní školu nebo jsou vyučeni (bez maturity), netrestaní byly vybráni tak, aby tato úroveň byla u obou skupiny srovnatelná. Všichni jsou starší 18ti let. Polovina vězňů je svobodná, jen 15% je ženatých a zhruba třetina rozvedená. Z netrestaných je proti tomu 38% svobodných, 55% ženatých a rozvedených jen 5%. Trestaní mají spíše jedno dítě, nesouzení dvě. Přibližně 45% mužů z cílové skupiny pochází z města, které má 50.000 obyvatel a více, u nesouzených mužů je tomu stejně. Otcové mužů zařazených do výzkumu jsou nejčastěji vyučeni (přes 40% u obou skupin), u odpovědí vězňů se častěji objevila dokončená základní škola (22%), u netrestaných střední škola (26%). Jako dokončené vzdělání matek bylo v hojném počtu uváděno střední odborná škola nebo učiliště, od trestaných osob byla odpověď častěji základní škola (25%), u nesouzených střední škola (43%). Trestaní muži mívají daleko častěji početnou primární rodinu, s větším množstvím sourozenců, ať vlastních či nevlastních.

Podrobnější rozvedení těchto informací i další údaje o respondentech uvádím v kapitole o výsledcích výzkumu.

3. PROCEDURA SBĚRU DAT
Nejprve proběhl sběr dat u vězněných osob. Uskutečnil se s časovým předstihem, protože u něj byly očekávány jisté komplikace, například časová náročnost při domlouvání celého projektu s řiditelstvím věznice a jeho povolením, plánování jednotlivých návštěv s místním psychologem. Bylo nutné dohodnout se nejen na termínech, ale i na konkrétní denní době, časovém rozsahu návštěv, bezpečnostních opatřeních a všech požadavcích výzkumníka, aby nebyl nijak narušen obvyklý chod zařízení.

Z databáze součastných vězňů byli za pomoci psychologa a vychovatele vybráni muži odsouzeni za zločin, který se dá označit jako násilný a který se nacházel v předem připraveném seznamu trestných činů požadovaných pro výzkum (viz kapitola 2.1). Tito pachatelé byli psychologem osloveni a požádáni o spolupráci.

Administrace probíhala v místnosti pro volnočasové aktivity. Byla realizována skupinově, v počtu 8 – 12 osob najednou, formou „tužka – papír“. Z bezpečnostních důvodů jsem byla pod neustálým dohledem některého ze zaměstnanců zařízení, který však nebyl přímo v místnosti.

Po krátkém vysvětlení účelu sběru dat a časové náročnosti, jsem respondenty ubezpečila, že jejich odpovědi budou důvěrné, že bude zajištěna jejich anonymita, že získaná data budou vyhodnocena jen výzkumníkem samotným a uveřejněn bude jen souhrnný výsledek. Poté jsem jim předložila písemné pokyny pro administraci, i testy samotné. Znovu jsem jim ústně zopakovala zadaní i instrukce. Ujistila jsem je, že se při jakékoli nejasnosti, nápadu či kritice mají kdykoli ozvat a já na vše budu ihned odpovídat a reagovat, čehož hojně využívali. Pro vyplnění dotazníků bylo potřeba zhruba 15 minut, avšak respondentům bylo poskytnuto neomezené množství času.

Výzkum ve vězeňském prostředí si nese svá specifika. Jde o faktory, které mohou být pro výzkumníka, pokud se na ně předem nepřipraví, dost omezující. Mezi základní činitele, které je třeba vzít na zřetel, patří:

• 
  Druh vězení: Sběr dat lze obyčejně provádět ve věznicích s dohledem, dozorem, v některých případech i s ostrahou. Výzkumné setkání s pachatelem, kterému byl uložen trest odnětí svobody na doživotí, nebo kterému byl uložen trest odnětí svobody jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi anebo kterému byl za zvlášť závažný trestný čin uložen trest odnětí svobody ve výměře nejméně osmi let, jenž si trest odpykává ve věznici se zvýšenou ostrahou, bude pravděpodobně nemožné.
  
• 
  Vězeňský řád: Na základě § 14 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, v platném znění, stanoví pro každou věznici její ředitel se souhlasem generálního ředitelství Vězeňské služby vnitřní řád věznice, kterým se stanoví denní rozvrh chodu věznice, činnost odsouzených a jejich podíl na řešení otázek souvisejících se životem ve věznici. Řád tedy určuje v kolik hodin je budíček, snídaně, nástup do pracovních činností, oběd, osobní volno, večeře a podobně. Výzkumník si musí svoji návštěvu vězeňského zařízení naplánovat tak, aby zapadl do časových prostor a nenarušil tak řád a denní rozvrh.
  
• 
  Povinnosti vězňů: Mezi základní povinnosti vězněných osob patří i zaměstnání. Odsouzený, který byl zařazen do práce, je povinen pracovat, pokud je k práci zdravotně způsobilý, dle § 29 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, v platném znění. Věznice vytvářejí podmínky pro zaměstnávání odsouzených buď v rámci svého provozu, vlastní výroby nebo podnikatelské činnosti anebo smluvně u jiných subjektů, dle § 30 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, v platném znění. S povinnostmi vězňů, hlavně pokud jsou zařazeni do práce, je nutno počítat a přizpůsobit se jejich rozvrhu.
  
• 
  Zákony vztahující se k výzkumnému záměru: Výzkumník musí vzít v úvahu tyto zákony, které zdůraznila i V. A. Polišenská (2005):
  

• 
  Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, v platném znění, který zaručuje anonymitu odsouzených účastníků výzkumu.
  
• 
  Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění, který limituje výzkumníka v nahlížení do spisů odsouzených.
  
• 
  Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, který se věnuje neoprávněnému nakládání s osobními údaji či neohlášení a nepřekažení trestného činu, pokud by odsouzený oznámil výzkumníkovi trestný čin, ale za který není nebo nebyl trestán.
  

(Zákon č. 140/1961 Sb. byl zrušen a k 1.1. 2010 narazen zákonem č. 40/2009 Sb.)

• 
  Bezpečnostní opatření: Z bezpečnostních důvodů se nesmí výzkumník sám pohybovat po areálu věznice, ani být nikde absolutně bez dozoru s trestanou osobou. Někteří odsouzení považují zaměstnance vězeňského zařízení za nepřítele, ať už jde o vychovatele, psychologa nebo stráž. Sice mohou dodržovat kázeň a pořádek, spolupracovat s nimi, ale pořád v nich vidí někoho, kdo je na „ druhé straně“, kdo je nikdy nemůže pochopit, kdo je hlídá a kontroluje během jejich uvěznění. Proto když je během sběru dat někdo z personálu ve výzkumné místnosti a celou situaci sleduje, narušuje to základní předpoklad všech výzkumných rozhovorů a kooperací, a to atmosféru důvěry a otevřenosti. Vězeň by byl i spontánní a upřímný, ale pod dozorem své odpovědi logicky kontroluje, poupravuje, neodpovídá podle pravdy.
  

Proto vidím velký klad v tom, že jsem během sběru dat byla po většinu času s trestanými v místnosti sama, i když jsem pod dohledem někoho ze zaměstnanců vždy byla. Také spatřuji významnou výhodu ve formě „papír – tužka“, kdy otázky nemusejí být vyřčeny nahlas, ale jsou napsány a respondent zaškrtne, popřípadě vypíše svou odpověď, aniž by ho někdo slyšel. Tím pádem se může cítit uvolněnější a odpovídat otevřeně a upřímně podle pravdy.

• 
  Záznamová zařízení: Notebook, diktafon či jiná nahrávací techniku ředitel vězeňského zařízení ve většině případů výzkumníkům nepovolí. S takovou okolností je nutno počítat během příprav na výzkumnou návštěvu.
  

S touto podmínkou jsem počítala od samého začátku. Proto jsem si na každý sběr dat přinesla příslušný počet složek, pro každého respondenta jsem tak měla připravenou jednu, která obsahovala, jak dotazníky, tak úvodní slovo a pokyny pro administraci. Pořídila jsem si taky dostatečný počet tužek pro každého vězně, což v takovém počtu a organizačních podmínkách ušetřilo spoustu času.

• 
  Interakce výzkumníka a odsouzeného: Většina trestaných přichází k výzkumnému setkání s dvěma základními předpoklady, strachem z neporozumění otázkám a nadějí na vytěžení jistých výhod ze situace, na což také upozorňuje V. A. Polišenská (2005). Doufání v určitou výhodu, může pachatele přimět k pokusům o manipulaci s výzkumníkem i celým projektem, a to může celý výzkum ovlivnit. Může se snažit odpovídat takovým způsobem, který se, podle jeho domněnek, od něj očekává. Může dojít i k tomu, že si vězeň svoji trestnou činnost vymýšlí, zveličuje ji, nebo naopak neuvede její plný rozsah (Breakwell, 2000). Nebo je pravděpodobné, že se pachatel může snažit o ospravedlnění svého jednání, citlivé či nevhodné chování bude uvádět nepřesně nebo vůbec, nebude věnovat výzkumnému zadání svou pozornost (Fife-Shaw, 2000). Doporučuje se být neutrální k reakcích a odpovědím trestané osoby, abychom v něm pokusy o manipulování nepodněcovali. Na druhou stranu může změna a rozptýlení v monotónnosti a nevýraznosti pobytu ve vězení, kterou sebou přináší návštěva výzkumníka, kladně ovlivnit výsledky výzkumu díky tomu, že jsou pachatelé více otevřeni spolupráci (Polišenská, 2005). Další skutečnost, kterou je nutno vzít v úvahu, je fakt, že každý rozhovor, jehož tématem jsou vzpomínky, má určitý terapeutický nádech (Vymětal, 2007). Z toho důvodu musí být výzkumník ostražitý na různé známky nervozity nebo stresu ze strany odsouzeného a měl by počítat s různými reakcemi. Celá spolupráce by tedy měla být založena na naslouchání trestanému, výzkumník by neměl jeho chování nijak hodnotit, ani kriticky komentovat, a naopak by měl podpořit jeho plány další trestnou činnost nepáchat (Cieurzo a Keitel, 1999).
  

Před první návštěvou kuřimské věznice jsem očekávala spíše negativní postoj vězňů k mé žádosti o kooperaci, čekala jsem z jejich strany pocit ohrožení a nechuť stát se jakousi „obětí“ zkoumání. Proto mě překvapil značný zájem ze strany odsouzených o spolupráci na mém výzkumu. Myslím si, že ono vytržení z každodenního stereotypu a nudy, které jsem jim tím poskytla, pro ně bylo silným motivačním činitelem. Za výhodu považuji, že jsem v dotaznících nezjišťovala jako hlavní téma jejich trestnou činnost či její okolnosti a podobně. Na to se jich vyptával nesmírný počet osob během vyšetřování, soudního procesu i nakonec ve věznici, a proto mohou mít k takovým dotazům odpor. Otázky ohledně jejich osobní a rodinné historie nebo subjektivního postoje k určitým hodnotám je nijak neprovokovaly, k vyplňování přistupovali kladně. Strach z neporozumění otázkám jsem rozptýlila ihned v úvodu, když jsem je ujistila, že některé otázky pro ně mohou být formulovány ne zcela jednoznačně, ať se proto kdykoli na cokoli zeptají. Oznámila jsem jim, že ráda uvítám i postřehy k předloženým dotazníkům, kladné i záporné. Pohybovala jsem se mezi nimi a reagovala na četné dotazy, poznámky i kritiky. Pokud se zeptali na něco, co se přímo netýkalo položek v dotaznících, ale například se podrobněji zajímali o smysl mé práce, o studijní vyhlídky a další perspektivy, klidně jsem jim odpověděla, i když jsem tušila, že se tak dostanu do časového skluzu. Dala jsem jim tak najevo, že jsem jim vděčná za jejich čas a přínosnou spolupráci. I když nešlo o symetrický vztah, nejednala jsem s nimi nijak škrobeně ani s chladným odstupem, pokusila jsem se navodit atmosféru uvolněnosti a vzájemné důvěry a tím tak minimalizovat pocity nechuti či ponížení.
Až ve druhé fázi proběhl sběr dat u porovnávací skupiny. Nejprve jsem musela zjistit procentuelní rozvrstvení mého vzorku vězněných respondentů v oblasti vzdělání a podle toho vybrat odpovídající, srovnatelný vzorek netrestaných osob, aby bylo dosaženo co nejvyšší adekvátnosti obou skupin, vzhledem k hodnotové orientaci. Pro lepší přehlednost rozložení respondentů dle vzdělání v jednotlivých skupinách přikládám tabulku ( viz Tab.1; kapitola 6.1).

Dotazníky jsem předkládala jak já sama, tak jsem o pomoc požádala několik málo kolegů z Univerzity, aby oslovili vhodné respondenty ve svém okolí. Poučila jsem je a poskytla jsem jim dostatečné množství dotazníků i s písemnými pokyny pro administraci. Tím se stal vzorek porovnávací skupiny daleko pestřejším a reprezentativnějším, protože zahrnuje muže ze všech oblastí České republiky, z různých kultur. Sběr dat u netrestaných mužů tedy probíhal rovněž formou „papír – tužka“.

Prostřednictvím sběru dat u obou výzkumných skupin, jak u odsouzených můžu, tak u netrestaných, jsem získala velké množství vyplněných dotazníků s důležitými údaji. Ty jsem následně statisticky zpracovala.

4. METODY
Ve výzkumné studii jsme u respondentů administrovali dva dotazníky. Jeden byl vytvořen přímo pro tuto událost, druhý je uznávanou psychodiagnostickou metodou. Předkládány byly v tomto pořadí:

1. Dotazník zjišťující údaje z osobní a rodinné historie

2. Rokeachův test hodnot

4.1 Dotazník zjišťující údaje z osobní a rodinné historie
Tento krátký dotazník nám poskytl velké množství informací z osobního života respondentů. Jednak sloužil následně k precizní deskripci obou výzkumných skupin, jednak pro srovnání trestaných a netrestaných mužů v důležitých aspektech jejich života, jako je způsob výchovy v dětství, chování jejich opatrovníků k nim i chování jejich opatrovníků k sobě navzájem.

Otázky v něm se týkaly rodinného stavu, dětí, vzdělání, povolání, velikosti bydliště, výše příjmů, drogové zkušenosti, počtu vlastních i nevlastních sourozenců, trestanosti opatrovníků, vzdělání a povolání matky, vzdělání a povolání otce, vzdělání a povolání sourozenců a zkušeností z dětství. Na oblast dětství bylo zaměřeno více pozornosti, respondenti byli tázání, s kým vyrůstali, kdo je vychovával a jakým způsobem, jestli jim v dětství něco scházelo, jestli se opatrovníci hádali a jak často, zda na sebe byli agresivní, popřípadě jestli byli agresivní na něj samotného.

Dotazníky pro odsouzené byly obohaceny o pár položek zjišťujících kriminální kariéru, četnost pobytů ve věznici, začátek trestné činnosti, jeho důvod, plány po propuštění a podobně.

Oba dotazníky, jak pro vězněné muže, tak pro muže ze srovnávací skupiny přikládám do příloh.

4.2 Rokeachův test hodnot
Pro zjištění hodnotových orientací u obou výzkumných skupin jsme použili Rokeachův test hodnot (Rokeach Value Survey, RVS). Tento test, skládající se ze dvou listů, obsahuje dva 18 – ti položkové soubory hodnot, celkem tedy 36 hodnot. Kromě názvu dané hodnoty je u ní navíc uveden její stručný popis, který blíže vysvětluje její obsah. První list zahrnuje tzv. terminální (cílové) hodnoty, které představují jakési ideální, žádané konečné stavy existence. Jde o hodnoty:

pohodlný život zabezpečení rodiny potěšení

vzrušující život svoboda pocit osobní jistoty

prospěšný život štěstí sebeúcta

mírový svět vnitřní harmonie společenské uznání

svět krásy zralá láska opravdové kamarádství

rovnost blaho národa moudrost

K tomuto prvnímu seznamu jsem přidala možnost doplnění určité hodnoty, která se v seznamu nenacházena a kterou by respondent považoval za důležitou.

Druhý list obsahuje tzv. instrumentální hodnoty, které lze považovat za žádoucí způsoby nebo formy chování, lze je chápat také jako vlastnosti osobnosti. Nalézají se zde tyto:

ctižádostivý shovívavý rozumový

velkorysý prospěšný milující

schopný čestný poslušný

veselý tvůrčí zdvořilý

čistotný nezávislý odpovědný

odvážný intelektuální schopný sebeovládání
Respondentovým úkolem je seřazení jednotlivých hodnot (v každém souboru zvlášť) do hierarchie, tzn. přiřadit každé z nich číslo od 1 do 18. Protože zodpovědné řazení všech osmnácti hodnot je velmi zdlouhavé a náročné, používá se také modifikovaná instrukce - seřazení prvních šesti hodnot a přeškrtnutí tří nejméně významných (Svoboda, 1999).

I já jsem zvolila modifikovanou variantu pro její snadnější průběh. Protože mě ale zajímaly i drobné odlišnosti v určování „nevýznamných“ hodnot, požádala jsem výzkumné osoby, aby k nejméně důležitým hodnotách připsali čísla 16, 17 a 18, s tím, že 18 je pro ně nejméně důležitá.

Oba listy jsou také součástí příloh.

5. METODY ANALÝZY DAT
Získaná data jsem zpracovávala pomocí matematicko-statistického programu Statistica.

Demografické údaje a data popisující zkoumaný soubor a týkající se dětství respondentů jsem zpracovala pomocí kontingenčních tabulek, v nichž je vhodně uveden nejen počet respondentů v každé variantě dané kategorie, ale i procentuelní vyjádření zastoupení. Někdy jsem využila názornosti histogramů.

Analýza preferovaných hodnot byla o něco složitější. Každý, kdo se výzkumu zúčastnil, vybral z 18 hodnot devět a k nim připsal čísla 1 – 6 (pro ně důležité) a 16 – 18 (pro ně nedůležité). Zbylým, neoznámkovaným hodnotám jsem ve statistickém programu přiřadila středovou hodnotu, což je 9,5, aby s nimi program uměl pracovat. Poté jsem srovnala výzkumnou a porovnávací skupinu v každé nabízené hodnotě pomocí neparametrického Mann-Whitneyova U testu. Neparametrické testy nezávisí na charakteristikách populace ani o nich nečiní nějaké závěry a tak se využívají v případech, kdy není požadováno normální rozdělení znaku (Hendl, 2009). Tak jsem zjistila, jestli mezi skupinami existuje v preferenci dané hodnoty taková rozdílnost, která by byla významná na pětiprocentní hladině (p < 0,0500). Pokud se taková významná odlišnost objevila, zobrazila jsem ji pomocí krabicového grafu, díky němuž jsem získala jasnou představu o rozložení preferencí hodnoty v porovnání obou skupin.

6. VÝSLEDKY A INTERPRETACE
6.1 Demografické a jiné proměnné
Celkový počet respondentů zařazených do výzkumu je 172, z toho 77 je odsouzených mužů a 95 netrestaných mužů. Stalo se, že na některou položku respondent neodpověděl, buď ji opomněl nebo reagovat nechtěl, proto celkový počet v tabulkách nemusí být plných 172, ale menší. Zjišťované oblastí, jako například rodinný stav, velikost bydliště nebo počet sourozenců, nevybízejí zkoumané osoby k odpovědím, které nejsou úplně pravdivé, ale „vypadají lépe“. V některých případech to ale můžeme očekávat, jako u výše příjmů, zkušenosti a alkoholem či jinými drogami, popřípadě vzdělanosti rodinných příslušníků. Proto je nutno mít na paměti, že veškeré údaje této studie jsou získané ze subjektivních odpovědí respondentů samotných. Co se týče dotazů na místo bydliště, měsíční příjem nebo užívání drog, které byly nasměrovány na odsouzené muže, se týkaly stavu před nástupem do výkonu trestu.

Pro lepší přehlednost a názornost uvádím veškeré získané údaje, popisující obě výzkumné skupiny, v následujících kontingenčních tabulkách:

Jak bylo již výše zmíněno, muži z obou výzkumných skupiny byli zrovnoceněni podle jejich dokončeného vzdělání. Měli na výběr z variant: nedokončená základní škola, základní škola, střední odborná škola nebo střední odborné učiliště, střední odborná škola nebo střední odborné učiliště s maturitou, střední škola, vyšší odborná škola, vysoká škola (viz Tab. 1).
Tabulka 1:

VZDĚLÁNÍ:
		bez ZŠ	ZŠ	SOU/SOŠ	SOU/SOŠ s maturit.	SŠ	VOŠ	VŠ	celkem
vězni	počet	4	31	31	2	7	1	1	77
	procenta	5,19%	40,26%	40,26%	2,60%	9,09%	1,3%	1,3%
netrestaní	počet	2	29	42	4	10	1	7	95
	procenta	2,11%	30,53%	44,21%	4,21%	10,53%	1,05%	7,37%
celkem	počet	6	60	73	6	17	2	8	172

Zhruba polovina trestaných mužů je svobodná, necelá třetina rozvedená a jen 15% můžu je ženatých. Oproti tomu je 38% z netrestaných svobodných, 55% ženatých a rozvedených jen 5% (viz Tab. 2).

Tabulka 2:

RODINNÝ STAV:
		svobodný	ženatý	rozvedený	vdovec	celkem
vězni	počet	39	12	23	3	77
	procenta	50,65%	15,58%	29,87%	3,90%
netrestaní	počet	36	52	5	2	95
	procenta	37,89%	54,74%	5,26%	2,11%
celkem	počet	75	64	28	5	172