Diplomová práce rodinná a sociokulturní zkušenost pachatelů násilné trestné činnosti a jejich hodnotová orientace

3.3 Historické ohlédnutí
Snad každý psychologický směr se během svého nejvýznamnějšího působení vyjadřoval k hodnotám, zaujal k nim nějaký postoj, přišel z určitou koncepcí či klasifikací. Takový exkurz provedl P. Cakirpaloglu (2009).

Edward Chace Tolman, reprezentant behaviorismu, přispěl do studia hodnot - koncepcí o fylogenetickém vývoji poznávacích procesů, zejména experimentálně podloženými teoriemi o kognitivních schématech u živočichů, a zavedením intervenujících proměnných a hypotetických konstruktů umožnil náhled na fenomén hodnocení jako na nutného činitele zprostředkovávajícího vlivy podnětů na chování.

Ve své individuální psychologii pracoval Alfred Adler s pojmem moc, jako hlavním motivem a životním cílem, tedy univerzální hodnotou každého jedince.

Sociálně kulturní koncepce Karen Horneyové byla zaměřena i na neurotickou osobnost člověka. Duševní zdraví podle ní znamená schopnost uvědomování si vlastních hodnot a pocit morální zodpovědnosti za vlastní jednání. Neurotická orientace je typická svým zaměřením proti lidem, bojovností, dominancí a tendencí k úspěchu.

Erich Fromm, jakožto představitel humanistického smýšlení, prosazoval názor, že lidská přirozenost je hlavním zdrojem lidského jednání. Podstatu této přirozenosti tvoří tendence k odhalení potenciálů člověka pro dobro a růst. Dobro a individuální blahobyt je předpokladem realizace lidských možností. Zabýval se rolí hodnot v jedinečném procesu seberealizace. Domníval se, že jen plně zodpovědný člověk, ve kterém hodnota lidské existence převyšuje ostatní, je schopen dosáhnout nejvyššího stavu vývoje. Protipólem pro něj bylo zlo a vše, co omezuje růst lidským možností. Za produkt nezodpovědnosti považoval destrukci a neřest, které komplikují vztahy, ničí růst a duševní stav. Erich Fromm přispěl základními lidskými potřebami:

1. vztahovost a altruistická láska v podobě péče, porozumění, úcty, odpovědnosti

2. transcedence – produktivní vazby a kreativní činnost (protipólem je strach ze svobody a destrukce)

3. jednota jedince se světem – bratrství, soucit, spolupráce (proti stojí autoritářství)

4. identita vedoucí k růstu a seberealizaci

5. orientace ve světě – rozum, produktivita, pravdivost, prospěšnost (protipólem je primitivismus, iracionalita)

S psychosociální teorií vstoupil Erik Homburger Erikson. Význam pro hodnoty člověka má podle něj tendence lidí k dosažení a zachování identity já. Na čemž vystavil pojetí vývoje jedince v úkolech, krizích a psychosociálních ctnostech.
Další autory různých pojetí a koncepcí hodnot, jako například Eduard Spranger, Abraham Harold Maslow, Viktor Emanuel Frankl, Milton Rokeach nebo Shalom H. Schwartz, uvedu v následující kapitole.

3.4. Klasifikace hodnot a hodnotových orientací
Je možné nalézt velké množství nejrůznějších klasifikací hodnot i jejich orientací. Každý autor se k problematice staví z jiného úhlu pohledu, užívá různá kritéria pro jím navrhované třídění hodnot a podobně. Z tohoto důvodu zde uvedu pouze nejznámější, nejužívanější klasifikace.
Nejprve bych chtěla zmínit velmi detailní klasifikaci dimenzí hodnot, kterou vytvořil Kluckhohn (1950; in Dobrovolská a Duplinský, 1981).

• 
  dimenze modality – pozitivní a negativní hodnoty
  
• 
  dimenze obsahu – kognitivní, morální a estetické hodnoty
  
• 
  dimenze účelu – hodnoty způsobové (způsob činnosti), instrumentální (prostředek dosažení cíle) a cílové (týkající se cíle)
  
• 
  dimenze obecnosti – hodnoty specifické pro situaci a ty s obecnou platností
  
• 
  dimenze intenzity – síla hodnoty
  
• 
  dimenze organizace – uspořádání hodnot
  
• 
  dimenze rozsahu – hodnoty obecně lidské a ty subjektivně zformované
  
• 
  dimenze explicitnosti – hodnoty explicitní/verbalizované a implicitní/odvozené
  

Vondráček (1964) vymezuje hodnoty nižší a vyšší. Mezi nižší hodnoty řadí například potravu, nápoje, ochranu před ataky přírody, oděv, majetek, volnost pohybu, zabezpečení stáří, uznání, sexuální i nesexuální odezvu od druhých, zajištění potomstva. Za vyšší hodnoty považuje pravdu, spravedlnost, svobodu, pokrok, mravnost, krásu a další.

Podle toho, co jedinec preferuje, čeho si cení, o co usiluje, se může každý přiradit k jedné z pěti kategorií hodnot (Kozielecki, 1976; in Sekera, 1994):

1. Dionýzovské hodnoty – konzumace, komfort, dobré živobytí, vlastnictví, luxus

2. Herkulovské hodnoty – dominance, touha po slávě, nadvládě a uznání

3. Apollónské hodnoty – poznání světa, tvořivost, rozvoj vědy, umění

4. Prométheovské hodnoty – boj za spravedlnost, proti zlu, krutosti a bolesti

5. Sokratovské hodnoty – poznání sebe, stálý rozvoj, sebezdokonalování
Snad nejznámější klasifikaci hodnot vytvořil Eduard Spranger. Pravděpodobně na její úspěšnost měli vliv i G. Allport, P. Vernon a G. Lindzey, kteří podle ní vytvořili dotazník – Test hodnot. Tato typologie rozlišuje šest typů zaměření a tomu odpovídající lidské profily (Říčan, 1975; Smékal, 2002; Cakirpaloglu, 2009):

I. Teoretický typ je zaměřen na hledání a poznávání pravdy, na uvažování. Je racionální až intelektualistický, jeho zájmy jsou empirické a kritické. Dominantní hodnotou je pro něj spravedlnost, k jejímuž odhalení využívá hlavně kognitivních procesů.

II. Ekonomický typ je zaměřen k prosperitě a hromadění majetku, chce být stále bohatším. Rozhoduje se podle užitečnosti a ziskovosti dané varianty.

III. Estetický typ preferuje symetrii, půvab, vhodnost, dále také zážitky a radost. Ve středu jeho zájmu se nachází hodnoty: forma a harmonie.

IV. Sociální typ je laskavý, nesobecký, altruistický. Nejvyšší hodnotou je pro něj láska, kterou považuje za jedinou správnou formu lidského vztahu.

V. Politický typ nejvýše hodnotí moc. Ve všem vyhledává soutěžení a zápas, chce mít vliv, slávu a ovládat druhé.

VI. Náboženský typ se zaměřuje na absolutní hodnoty, nejvyšší z nich je pro něj jednota. Touží po sjednocení, hledá mystickou náboženskou zkušenost.
Abraham Harold Maslow vymezuje potřeby motivující jedince k výběru objektů, které slouží k uspokojování potřeb z hlediska jejich hodnoty. Výběr je ukazatelem přijatých hodnot. Lidé, kteří jsou fyzicky i psychicky zdatní, provádějí správný výběr a prožívají jej jako příjemný. Někteří lidé prožívají příjemnost patologicky, jejich volba objektů pro uspokojení potřeb je ovlivněna patologickými činiteli fyzické i psychické povahy (Dobrovolská a Duplinský, 1981). Maslow přišel s učením o metamotivech neboli B-hodnotách (B od angl. Being – bytí, růst) a vytvořil jejich seznam. Později tento inventář rozšířil tak, že ke každé hodnotě přiřadil její negativní, patogenní podobu (antihodnotu), která určuje podstatu metapatologie osobnosti. Konečný seznam je následující: pravda (nedůvěra), dobrota (nenávist), krása (vulgárnost), celistvost (dezintegrace), živost (pocit vlastní robotizace), jedinečnost (anonymita), dokonalost (bezmocnost), dokončení (beznaděj), spravedlnost (nejistota), prostota (přehnaná komplexnost), bohatost (deprese), nenucenost (vyčerpanost), hravost (neradost), soběstačnost (závislost na jiných) a smysluplnost (ztráta životního smyslu) (Cakirpaloglu, 2009).
Mnohokrát citovaný, uznávaný a obdivovaný představitel logoterapie Viktor Emanuel Frankl popsal existenci tří kategorií hodnot (Frankl, 2006):

1. tvůrčí hodnoty lze uskutečnit tvůrčí činností

2. zážitkové hodnoty se uskutečňují prožíváním (krása přírody a umění)

3. postojové hodnoty, jejichž realizace vzniká, když je člověk postaven proti osudu, jde o postoje jako je statečnost v utrpení či důstojnost v záhubě a ztroskotání

Milton Rokeach, jeho pojetí a koncepce hodnot patří mezi ty nejznámější a po praktické stránce i mezi nejužívanější přístupy vůbec. Hodnotu definuje jako stálé přesvědčení, které se týká určitých konečných stavů existence a způsobů chování (1973; in Braithwaite a Law, 1985). Jinak řečeno se tyto specifické způsoby chování a stavy existence vztahují k hodnotám, terminálním a instrumentální (Rokeach, 1973; in Řehan a Cakirpaloglu, 2000).

1. terminální (cílové) hodnoty - popisují aktuální i budoucí cíle osobnosti, jde o ideály, kterých by chtěl jedinec dosáhnout (rovnost, svoboda, štěstí, zralá láska, zabezpečení rodiny, sebeúcta, moudrost...)

2. instrumentální hodnoty – způsob, forma chování k dosažení žádaného cíle, týkají se morálky, vhodnosti daného jednání (schopný, veselý, odvážný, čestný, rozumový, milující, odpovědný...)
Terminálních i instrumentálních hodnot vybral po osmnácti, celkem tedy třicet šest. Jedinec je uspořádá podle významu, který pro něj osobně mají, vytvoří tak svoji osobitou hierarchii. Hodnotová struktura je tak výsledkem individuální preference z těchto nabídnutých hodnot (Rokeach, 1973; in Řehan a Cakirpaloglu, 2000). To už se dostáváme k metodě na zjišťování (měření) struktury individuálního způsobu chování a existence, kterou vyvinul. Tím je Rokeachův test hierarchie hodnot. K němu podrobněji v další kapitole.
Nejspíše druhou nejvyhlášenější klasifikací hodnotové struktury je kruhový model hodnot, jehož autorem je Shalom H. Schwarz. Významným rysem jeho přístupu je to, that it does not confine itself to the mere distinction of value types.že se neomezil na pouhé rozlišení hodnotových typů, ale naopak ve své teorii Guttman's facet approach, the theory specifies a set of dynamic relations among values byspecifikuje dynamické vztahy mezi hodnotami. Tvrdí, že hodnoty jsou uspořádány dynamickyaccording to their mutual compatibilities and incompatibilities. v závislosti na jejich vzájemné kompatibilitě a nesnášenlivosti. Hodnoty, které jsou umístěny v kruhu vedle (u) sebe, spolu korelují kladně, naproti tomu protilehlé hodnoty spolu korelují záporně a teoreticky se vylučují. Tato dynamická organizace lze shrnout do dvou – dimenzionálního kruhového modelu. První dimenzi „openness to change versus conservation“ - představuje hodnoty týkající se otevřenosti vůči změnám, na druhé straně konzervativní postoj, důraz na stabilitu, tradici. Druhá dimenze – „self-enhancement versus self-transcendence“ - je zastoupena hodnotami zdůrazňujícími vlastní posílení, dominanci či úspěch, oproti těm, které se soustřeďující i na druhé lidi, tolerují je, akceptují (Schwarz, 1992; Bilsky a Koch, 2000).

Model je tvořen deseti hodnotami (moc, úspěch, hédonismus, stimulace, sebeřízení, univerzalismus, benevolence, tradice – konformita a bezpečí), jak je znázorněno na obrázku.

The structure resulting from

referring to mutual compatibilities and conflicts in the pursuit of the motivational concerns

3.5 Hodnotová orientace jako cíl výzkumného bádání
3.5.1 Testové metody
Pro zjišťování a měření hodnotové orientace máme k dispozici několik metod. Zmíním některé z nejužívanějších.
Gordon Allport, Philip Vernon a Gardner Lindzey vytvořili Test hodnot (Study of Values). Tento dotazník vychází ze typologie Eduarda Sprangera, který rozlišoval jedince na teoretické, ekonomické, estetické, sociální, politické a náboženské (Dobrovolská a Duplinkský, 1981). Celkem má test 45 položek a 120 různých alternativních odpovědí, takže každá hodnotová orientace je zjišťována 20 položkami. Člověk buď volí jednu možnost ze dvou nabízených nebo seřazuje čtyři varianty do hierarchie (Svoboda, 1999).
Rokeachův test hierarchie hodnot (Rokeach Value Survey, RVS) obsahuje dva osmnácti - položkové seznamy doplněné krátkými výroky týkající se terminálních i instrumentálních hodnot (Rokeach, 1973; in Řehan a Cakirpaloglu, 2000). Jedinec pak seřadí jednotlivé hodnoty do hierarchie.

Terminální hodnoty vybral M. Rokeach (1973; in Braithwaite, Law, 1985) z několika set, které získal z literatury o hodnotách, dále z osobní zkušenosti, z terminálních hodnot vyjádřených reprezentativním vzorkem stovky amerických obyvatel a z vyjádření malého vzorků studentů. Byly vyřazeny ty, které neodpovídaly Rokeachově definici hodnot a ty, které se sémanticky nebo empiricky překrývaly. Instrumentální hodnoty byly vybrány ze seznamu 555 slov charakterizující osobnostní rysy, které odvodil Anderson (1968) z 18.000 názvů vlastností shromážděných Allportem a Odbertem (1936). Konečná selekce terminálních i instrumentálních hodnot byla založena za velkém množství kritérií - nejdůležitějším byla eliminace sémanticky nebo empiricky totožných názvů, dále pak vyřazení těch, které byly determinované kulturou, statusem nebo pohlavím a těch, které byly úzce spojeny s možností sociálně vhodné odpovědi (Rokeach, 1971; in Braithwaite, Law, 1985).

Tento test jsem využila v rámci mé výzkumné práce.
Během druhé světové války vydal Ch. Morris dotazník nazvaný Cesty života. V něm popisuje třináct různorodých způsobů života, jejichž výhody hlásali různí lidé v různých dobách. Jedinec má každý „život“ ohodnotit známkou ze sedmibodové škály a poté je seřadit. Autor rozeznává tři prvky osobnosti, které jsou významné pro organizaci vlastností i její reakce a u každého jedince se vyskytují v určitých proporcích (Svoboda, 1999).

1. dionýsovská komponenta preferuje vášně, uspokojování tužeb, prudké pocity

2. prométheovská komponenta určuje aktivitu jedince, manipulování se světem

3. buddhistická komponenta směřuje k udržení rovnováhy tužeb, snah a usilování

3.5.2 Výzkumné studie
V našich podmínkách se výzkumem hodnotové orientace zabývalo více odborníků. K. Hnilica (2007) se zaměřil na zjišťování faktorů, které mají vliv na utváření hodnot. Jako první uvádí jevy sociální povahy zahrnující role, ostatní lidi, instituce nebo kulturu, jde o procesy socializace a enkulturace. Zrání je druhým faktorem mající vliv na genezi hodnotového uspořádání. Posledním jsou intrapsychické procesy mající vnitřní dynamiku, která směřuje k dosažení konzistence v systému hodnot.

L. Osecká (1991) předložila dospívajícím jedincům, dívkám i chlapcům, hodnoty zařazené do devíti kategorií. Pomocí párového srovnávání a profilů jednotlivců stanovila pro obě pohlaví několik typů hodnotových orientací. U chlapců se objevil typ preferující hodnoty allocentrické (empatie a pomoc druhým), typ odmítající materiální hodnoty, dále také typ materiální, prestižní a estetický. U většiny dívek byla charakteristickým rysem přítomnost allocentrických hodnot, takže jednotlivé typy nebyly tak výrazné jako u chlapců.

S Rokeachovým testem hierarchie hodnot pracovali ve své výzkumné studii V. Řehan a P. Cakirpaloglu (2000). Zaměřili se na mladou generaci, její status a hodnotovou orientaci. Z výsledků usoudili, že sociální rozdíly nejsou hlavním činitelem determinace hodnotových rozdílů lidé mladého věku. Příslušníci vyšších sociálních kategorií preferují hodnoty vnitřní harmonie, sebeúcta, rozvoj intelektu a nezávislosti. Nižší sociální skupiny dávají přednost spíše pohodlnému životu, bezpečnosti národa a poslušnosti. Jedince, kterým je mezi 18 a 22 lety, popisují autoři jako altruistické (pro lásku a rodinný život), realistické (nefantazijní), sociabilní (poctiví, zodpovědní, odvážní, ochotní), se zaměřením na svobodu, mír ve světě, moudrost, vnitřní harmonii a štěstí. Mladí lidé nechtějí být poslušní a smířliví, neprosazují pohodlný život.


4. PACHATELÉ TRESTÝCH ČINŮ A HODNOTOVÁ ORIENTACE
Na tomto místě bych ještě ráda zmínila některé studie, které se zaměřily jak na strukturu a preference hodnot, tak zároveň na agresi, násilí, sociální deviace nebo přímo pachatele trestných činů. A týkají se tak přesně takových oblastí, kterými jsem se zaobírala i já v rámci výzkumného šetření.
Výzkumy zabývající se vztahem mezi násilím a hodnotami jsou vzácné. Možným důvodem může být úvaha o mnohonásobné zprostředkovanosti vlivu hodnot a morálky na agresi a z toho plynoucí obava o potencionálně nepřesvědčivých výsledcích takové studie (Čermák, Hřebíčková, Macek, 2003). Autoři shrnují výsledky několika prací na toto téma do názoru, že hodnoty sice mohou ovlivňovat chování, ale nejsou příliš spolehlivým predikátorem agrese a násilí. Takový závěr je překvapující, protože je v rozporu s postojem odborníků, kteří při vysvětlování příčin konkrétního násilného činu vždy upozorní na pachatelův hodnotový systém. Je pravda, že je problematická představa, že by hodnoty nevstupovaly do procesu rozhodování o použití násilí, avšak například u afektivního typu agrese je zapojení hodnotové orientace o dost komplikovanější.

P. Sak a J. Semrád (1999) srovnávali v rámci rozsáhlého šetření hodnotovou orientaci mladistvých narkomanů, delikventů z věznic, mládeže z diagnostických a výchovných ústavů a prostitutek ve srovnání s normální mládeží (15 – 19 let). Ve výzkumu byla využita uzavřená baterie 22 hodnot, jejichž osobní význam hodnotili respondenti pomocí pětistupňové škály. Očekáván byl rozdíl, že sociálně patologické soubory se budou svými hodnotovými preferencemi lišit od normální populace. Ukázalo se, že z hlediska hodnot nejde o jeden odlišující se soubor od nedeviantní skupiny, ale v řadě hodnotových preferencí se mezi sebou odlišují jednotlivé patologické soubory více než od normální populace. Vzhledem k mému zaměření práce uvedu jen zjištěné údaje týkající se mladých vězňů, v porovnání s normální populací. Hodnotové preference trestaných jsou výrazem konvenčního života, s rodinou a dětmi. Dominantou je majetek a plat, což je pro ně nástroj k získání sociální prestiže v okolí, ale také i sebeúcty a vyššího sebehodnocení. Liberální hodnoty jako je svoboda, mír, demokracie a podnikání jsou delikventy hodnoceny jako důležité. Méně významně než porovnávací skupina se staví k přátelství, zajímavé práci, rozvoji osobnosti a užitečnosti pro druhé.

Ač jsou hodnoty spíše stabilním faktorem osobnosti každého jedince, jejich registrace, záznam preference na papír, může být ovlivněn aktuálním rozpoložením. V případě odsouzených osob v průběhu uvěznění je nutné mít tento fakt na paměti. Také musíme vzít na zřetel, že u pachatelů, kteří spáchali obzvlášť závažný skutek a jsou tak uvězněni mnoho let, se přetváří jak některé rysy osobnosti, tak se negativně formují jejich sociálně žádoucí vzorce chování. Celkový aktuální psychický stav u odsouzených osob může být ovlivněn mnoha vlivy: faktem samotného odsouzení, změnou životního stylu – pobytem ve věznici, sociální izolací, ztrátou kontaktů s rodinou, zpřetrhání svazků s vnějším světem, pocitem prázdnoty, sexuální frustrací, ztrátou zábavy. Aby se jedinec v takovém prostředí adaptoval, musí si zvyknout na vysoce organizovaný život, tím ztratí svoji aktivitu a iniciativu. Také se identifikuje s kriminální subkulturou, zčásti přijme její normy, pravidla, hodnoty, postoje a také systém racionalizací (obranných mechanismů). To vše zaštiťuje pojem prizonizace, která zvyšuje pravděpodobnost následné recidivy (Blatníková, 2004).

S. Fischer, J. Raboch a I. Žukov (2008) zjišťovali strukturu hodnot a potřeb u pachatelů odpykávajících si trest odnětí svobody. Charakteristické rysy ve struktuře jejich potřeb byly zjišťovány souborem nedokončených vět zaměřených na aktuálně prožívané potřeby a jejich manifestaci. Hodnoty byly rozdělené do kategorií: materiální, sociální, seberealizační a morální, a jejich orientace byla zaznamenána metodou párového srovnávání jednotlivých hodnot. U prvovězněných se objevuje výrazná manifestace potřeby seberealizace, v porovnání s vícevězněnými (těmi, kteří byli odsouzeni dvakrát a více). Mladší vězni (do 26 let), oproti starším mužům, více preferují materiální hodnoty. Svobodní jedinci se zaměřují na materiální hodnoty, ženatí na druhou stranu preferují hodnoty morální. Trestaní, kteří mají funkční sociální zázemí, prosazují potřebu sounáležitosti a lásky, také se u nich objevily projevy viny a lítosti nad spáchanými delikty. Pro ty, kteří během výkonu trestu řádně pracují, vykonávají pravidelné zaměstnání, je důležitá hodnota seberealizace. U odsouzených, kteří jsou vícevěznění, kteří jsou starší než 26 let, nemající funkční sociální zázemí a/nebo jejich život je bez pracovní náplně, byly zjištěny znaky svědčící pro prizonizaci. Závěrem autoři dodávají, že ke korekci vzorců chování a dosažení žádoucích změn u delikventů v rámci výkonu trestu bezpochyby přispívá pravidelné zaměstnání a existence funkčních sociální vazeb a vztahů.

Z výše uvedeného vyplývá:

1. že studií, které by zjišťovaly hodnotové preference u trestaných jedinců, kteří si odpykávají trest odnětí svobody, protože jejich působení ve společnosti bylo shledáno za patologické a poškozující, není mnoho a proto je třeba dalších.

2. že pachatelé trestných činů preferují:

• 
  hodnoty materiální (dostatek financí, majetek)
  
• 
  hodnoty osobní jako je sociální prestiž, sebeúcta, seberealizace vystavěné na dostatečném materiálním zázemí
  
• 
  hodnoty liberální (mír, demokracie, svoboda)
  
• 
  hodnoty rodinné (životní partner, děti, láska).
  

3. že pachatelé méně pozitivně přistupují k hodnotám:

• 
  přátelství
  
• 
  zajímavá práce
  
• 
  užitečnost pro druhé.
  

Proto se touto problematikou chci zabývat. A uvedené skutečnosti o hodnotových preferencích odsouzených osob jsou základem pro hypotézy mé výzkumné práce.

III. VÝZKUMNÁ ČÁST

V diplomové práci se zaměřuji na zjišťování hodnotových preferencí u pachatelů násilné trestné činnosti, v porovnání s osobami netrestanými. V teoretické části jsem uvedla zásadní informace, které se vztahují k mému výzkumnému problému. Přiblížila jsem pojmy násilí, agresivita a agrese, zmínila hlavní příčiny a předpoklady takového jednání i objasnila problematiku kriminální agrese. Dále jsem rozepsala téma sociální deviace, uvažovala nad kriminální populací hlavně z hlediska její osobnosti, věnovala se konkrétně pachatelům násilné trestné činnosti a shrnula současné povědomí o rodinné a sociokulturní situaci pachatelů. V poslední kapitole jsem se zaměřila na oblast hodnot, jejich vymezení, hodnotové determinanty, na jednotlivé klasifikace, metody zjišťující hodnotové orientace a výsledky takových výzkumů.

Ve výzkumné části definuji cíle výzkumu a formuluji hypotézy. Popíši soubor, způsob výběru respondentů do výzkumu i úskalí, která sebou sběr dat ve věznici přináší. Také uvedu použité metody během sběru dat a postupy při zpracování výsledků. Na závěr se zaměřím na interpretaci a zhodnocení výsledků.

1. CÍLE VÝZKUMU
Hlavním cílem výzkumu bylo prozkoumat skupinu pachatelů násilné trestné činnosti z hlediska jejich hodnotové orientace a zjistit odlišnosti v porovnání s netrestanou populací.

1.1 Výzkumné hypotézy
Jde o typický explorační výzkum. Předpokládám, že pachatelé a netrestaní muži se budou statisticky významně lišit v preferenci některých terminálních i instrumentálních hodnot. Nedá se avšak očekávat, o jaké konkrétní odlišnosti půjde. Mohu se pouze domnívat dle již publikovaných studií týkajících na této problematiky, že trestaní muži budou:

1. více preferovat hodnotu pohodlný život, společenské uznání, sebeúcta, mírový svět, svoboda, zabezpečení rodiny a zralá láska

2. méně preferovat hodnotu opravdové kamarádství a prospěšný život

3. méně preferovat vlastnost shovívavý a prospěšný

2. SOUBOR
2.1 Výběr vzorku
Za cílovou skupinu byli vybráni pachatelé násilné trestné činnosti, trestaní muži starší 18 let. Předpokládaný vzorek byl 70 vězňů odpykávající si trest odnětí svobody.

Násilná kriminalita je pojmem kriminologickým, nikoli pojmem právním. Trestní zákoník proto pojem násilí nebo násilný čin nedefinuje a tak ani neuvádí násilné trestné činy jako ucelenou skupinu. Popisuje pouze trestné činy spáchané násilím, jako ty, při kterých pachatel uvedl osobu do stavu bezbrannosti lstí nebo jiným podobným způsobem (dle § 119 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v platném znění).

Do výzkumu jsem tedy zahrnula trestné činy, které nepatří do majetkových trestných činů, jejichž pachatelé jednali úmyslně a jsou tak vyloučeny podmínky nedbalosti, nepříčetnosti, krajní nouze, nutné obrany či oprávněného použití zbraně. A další jejich významnou charakteristikou je zastrašení, ohrožení, poškození nebo destrukce cílového objektu jednání. Ze zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v platném znění, jsem zařadila tyto:

• 
  z HLAVY I. : Trestné činy proti životu a zdraví ................................... § 140-167
  

1. díl první: Trestné činy proti životu.................................................. § 140-144

(vražda, zabití, účast na sebevraždě)

2. díl druhý: Trestné činy proti zdraví.................................................. §145-148

(těžké ublížení na zdraví, ublížení na zdraví)

3. díl třetí: Trestné činy ohrožující život nebo zdraví......................... § 149-158

(mučení a jiné nelidské a kruté zacházení, neposkytnutí pomoci, neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku, šíření nakažlivé lidské nemoci, ohrožení pohlavní nemocí, ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty, rvačka)

4. díl čtvrtý: Trestné činy proti těhotenství ženy.................................. §159-163

(nedovolené přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ženy, nedovolené přerušení těhotenství se souhlasem těhotné ženy)

5. díl pátý: Trestné činy souvisejícím s neoprávněných nakládáním s lidskými

tkáněmi a orgány, lidským embryem a lidským geonomem....... §164-167

(neoprávněné odebrání tkání a orgánů, nedovolené nakládání s tkáněmi a orgány, nedovolené nakládání s lidským embryem a geonomem)

• 
  z HLAVY II. : Trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti,
  

soukromí a listovního tajemství .................................. § 168-184

1. díl první: Trestné činy proti svobodě ...............................................§168-179

(obchodování s lidmi, svěření dítěte do moci jiného, zbavení osobní svobody, omezování osobní svobody, zavlečení, loupež, braní rukojmí, vydírání, omezování svobody vyznání, útisk, porušování domovní svobody, porušování svobody sdružování a shromažďování)

• 
  z HLAVY III. : Trestné činy proti důstojnosti v oblasti sexuální........... §185-193
  

(znásilnění, sexuální nátlak, pohlavní zneužití, soulož mezi příbuznými, kuplířství, prostituce ohrožující mravní vývoj dítěte)

• 
  z HLAVY IV. : Trestné činy proti rodině a dětem.................................. §194-204
  

(dvojí manželství, opuštění dítěte nebo svěřené osoby, zanedbání povinné výživy, týrání svěřené osoby, týrání osoby žijící ve společném obydlí, únos dítěte a osoby stižené duševní poruchou, ohrožování výchovy dítěte, svádění k pohlavnímu styku, podávání alkoholu dítěti)

• 
  z HLAVY VIII. : Trestné činy proti životnímu prostředí...................... § 293-308
  

(týrání zvířat)

• 
  z HLAVY X. : Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných........... § 323-368
  

1. díl pátý: Trestné činy narušující soužití lidí.................................... § 352-356

(násilí proti skupině obyvatelů i proti jednotlivci, hanobení národa, rasy, etnické či jiné skupiny osob, podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod)

2. díl šestý: Jiná rušení veřejného pořádku......................................... § 357-360

(šíření poplašné zprávy, výtržnictví, hanobení lidských ostatků, opilství)

Jedná o činy, u nichž je délka trestu odnětí svobody různá, maximálně nabývá hodnoty dvaceti let, za zvlášť závažný zločin může být pachatel vězněn po dobu třiceti let, ale i na doživotí. Účelem trestní sankce je v první řadě chránit společnost před pachateli trestných činů, dále zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a v neposlední řadě snažit se o výchovu k vedení řádného života. Zároveň samozřejmě nesmí být trestem ponížena lidská důstojnost. Za spáchané trestné činy může soud uložit trestní sankci: odnětí svobody, domácí vězení, obecně prospěšné práce, propadnutí majetku, peněžitý trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti, zákaz pobytu, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, ztráta čestných titulů nebo vyznamenání, ztráta vojenské hodnosti, vyhoštění, dle § 52 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v platném znění. Nepodmíněný trest odnětí svobody lze vykonávat ve čtyřech typech věznic – s dohledem, s dozorem, s ostrahou a se zvýšenou ostrahou, dle § 56 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v platném znění.

Ve věznicích s dohledem se nachází pachatelé, kterým byl uložen trest za trestný čin spáchaný z nedbalosti a který dosud nebyl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin.

Ve věznicích s dozorem jsou pachatelé, kterým byl uložen trest za trestný čin spáchaný z nedbalosti a kteří již byli ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin, nebo pachatelé, kterým byl uložen trest za úmyslný trestný čin ve výměře nepřevyšující dva roky a kteří dosud nebyli ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin.

Ve věznicích s ostrahou se nalézají pachatelé, kterým byl trest uložen za úmyslný trestný čin a nejsou zároveň splněny podmínky pro umístění do věznice s dozorem nebo se zvýšenou ostrahou, a pachatelé, kteří byli odsouzeni pro trestný čin spáchaný z nedbalosti a nebyli zařazeni do výkonu trestu odnětí svobody do věznice s dohledem nebo s dozorem.

Ve věznicích se zvýšenou ostrahou se nacházejí pachatelé, kterým byl uložen trest odnětí svobody na doživotí, kterým byl uložen trest odnětí svobody jako zvlášť nebezpečným recidivistům, kterým byl za zvlášť závažný trestný čin uložen trest odnětí svobody ve výměře nejméně osmi let, nebo kteří byli odsouzeni za úmyslný trestný čin a v posledních pěti letech uprchli z vazby nebo z výkonu trestu.

Soud vždy rozhoduje o tom, do jakého typu věznice bude odsouzený zařazen (dle § 56 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v platném znění), dále určí druh trestní sankce i jeho výměru na základě stupně nebezpečnosti trestného činu pro společnost, osobních, rodinných, majetkových a jiných poměrů pachatele a  jeho dosavadního způsobu života a k možnosti jeho nápravy (dle § 39 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákona, v platném znění). Také rozhoduje o přeřazení odsouzeného do jiné věznice během výkonu trestu (dle § 57 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v platném znění).

Po všech stránkách odpovídajícím a vyhovujícím vězeňským zařízením pro výzkum byla kuřimská věznice, kde byl i sběr dat uskutečněn. Tato věznice je určena pro výkon trestu odnětí svobody odsouzených mužů starších 18 let, kteří byli soudem zařazeni k výkonu trestu do věznice s ostrahou. Jsou zde i oddělení pro výkon trestu mladých dospělých (s dozorem), specializované oddělení pro výkon trestu trvale pracovně nezařaditelných odsouzených (s ostrahou) a specializované oddělení pro výkon trestu sexuálních delikventů (s ostrahou). Normová ubytovací kapacita věznice je celkem 525 míst. Vězeňská služba České republiky na svých internetových stránkách uvádí aktuální stav vězňů ve všech věznicích. K 11. listopadu 2009 se nachází ve vězeňském zařízení v Kuřimi 661 odsouzených mužů, 178 s dozorem a 433 s ostrahou.
Bylo osloveno celkem 82 odpovídajících vězňů, 79 z nich projevilo zájem se výzkumu zúčastnit, dva z nich byli následovně ze souboru vyloučeni z důvodu nedostatečného vyplnění předložených dotazníků.
Hlavním požadavkem při výběru respondentů pro porovnávací skupinu, jejichž počet byl plánován na 70, byla jejich trestní bezúhonnost. Jednotlivci, muži starší 18 let, byli vybíráni dle principu náhodného výběru. Aby byla zajištěna jistá míra reprezentativnosti, nejednalo se o absolutní výběr dobrovolníků, ale byla nastavena určitá heterogenita. Byli osloveni muži všech věkových kategorií, z různých krajů České republiky, odlišného povolání, z různých socioekonomických a kulturních tříd.

Aby byl vzorek netrestaných osob co nejvíce adekvátní skupině vězněných osob, vzhledem k hodnotové orientaci, bylo srovnáno procentuelní rozvrstvení jednotlivých skupin v úrovních vzdělání.

Velikost této skupiny je 95 netrestaných osob.