Diplomová práce rodinná a sociokulturní zkušenost pachatelů násilné trestné činnosti a jejich hodnotová orientace
Závěr výsledků hodnotové preference
Yüklə 1,22 Mb.
|
- Bu səhifədəki naviqasiya:
- rovnosti a sebeúcty
- 1. Shrnutí výsledků – údaje o pachatelích násilné trestné činnosti
6. 3 Závěr výsledků hodnotové preference Statisticky významná odlišnost byla zjištěna u hodnot / vlastností: a) z terminálních u: svět krásy, rovnost, zabezpečení rodiny, svoboda, vnitřní harmonie, sebeúcta, opravdové kamarádství, b) z instrumentálních u: ctižádostivý, schopný, veselý, čistotný, shovívavý, čestný, tvůrčí, rozumový, milující, poslušný, odpovědný. Nevýraznější rozdíl mezi cílovými hodnotami se projevil u rovnosti a sebeúcty. Nejnápadnější odlišnost mezi instrumentálními potom u: čistotný, čestný a odpovědný, dále také tvůrčí a poslušný. Hodnota rovnost, jakožto stejná příležitost pro všechny, byla u skupiny trestaných osob spíše opomíjena. U nevězněných mužů vyvolala více tato hodnota potřebu udělit ji záporné hodnocení a označit ji jako ne moc důležitou. Sebeúcta, vážení si sebe sama, nebyla u většiny vězňů zahrnuta ani mezi podstatné, ani nepodstatné hodnoty. Nesouzení ji připisovali spíše kladné, vysoké známky. Čistotný, jako úhledný a upravený, je vlastnost, kterou odsouzení muži považují za podstatnou a řadí ji mezi důležité. Na rozdíl od nich netrestané osoby tento lidský rys opomíjejí. Vězni spíše uváděli, že být čestným, je pro ně důležité a přiřazovali této hodnotě kladné známky. Netrestaní ve většině případů připisovali této upřímnosti a pravdomluvnosti nejvyšší hodnoty, postavili ji mezi nejdůležitější vlastnosti z daného výběru. Značně podobné bylo hodnocení odpovědnosti - spolehlivosti a důvěryhodnosti, odsouzení muži ji posuzovali kladně, pro nevězněné je být odpovědným jedna z nejdůležitějších vlastností. Tvůrčí, tvořivý je pro vězně ve většině nedůležitá vlastnost, kterou hodnotili záporně, nesouzení muži k ní mají spíše neutrální postoj. Dbalý povinností, poslušný, nevyvolalo u trestaných osob žádnou reakci, u mužů ze srovnávací skupiny naopak vzbudila záporné známky. Další objevenou zajímavostí byl dodatek u terminálních hodnot – jestli je něco důležitého, co v nabídce 18ti hodnot nebylo. 87% vězňů a 78% netrestaných žádnou důležitost neuvedli. Objevil se sport, seberealizace, peníze, smysl života, mládí, spravedlnost, být doma, já, nadvláda nad ostatními, úcta ke zvířatům, vždy uveden jedním mužem nebo maximálně dvěma (1 – 2%). Nejvýraznější byl fakt, že necelá 3% odsouzených uvedla jako chybějící, důležitou hodnotu zdraví, u netrestaných mužů to bylo téměř 17%. 7. DISKUSE Diplomová práce je věnována poznatkům o pachatelích násilné trestné činnosti. V praktické části bylo cílem porovnat skupiny trestaných a netrestaných mužů v preferenci cílových a instrumentálních hodnot. Dále pak tyto dvě skupiny srovnat v otázkách zkušeností ze své osobní a rodinné historie. Co se týče zjištěného vzdělání vězňů, podle kterého bylo zrovnoceněno vzdělání netrestaných osob, je nižší než průměrné dokončené vzdělání českého obyvatelstva (dle Českého statistického). Nízká úroveň rozumových předpokladů je prediktor kriminálního chování, tento fakt na základě mnohých výzkumů potvrdili i Š. Blatníková a K. Netík (2008). Co se týče vzdělání je vhodné ještě zmínit výsledek výzkumu P. Cakirpaloglu a V. Řehana (2000), který hledal determinanty pro utváření sociálního statusu. Analýza potvrdila význam vzdělání a profese rodičů na zařazování mladých lidí do společenských skupin a pozic. 15% vězňů má trestané opatrovníky, u netrestaných jde o 1%. Delikventní rodiče pro své děti vytvářejí mimořádné podmínky a narušují základní předpoklady výchovy - negativním příkladem i neformálními změnami v konstelaci rodiny (Matoušek, 1980). Kriminální a asociální rodiče mají tendenci mít delikventní a asociální děti – to dokazují na mnoha studiích Š. Blatníková a K. Netík (2008). Byly objeveny odlišnosti v údajích týkajících se způsobu výchovy v dětství, v chování jejich opatrovníků k nim i v chování jejich opatrovníků k sobě navzájem. Necelé dvě třetiny trestaných osob vyrůstaly s oběma biologickými rodiči, zhruba čtvrtina jen s matkou nebo s matkou a nevlastním otcem, objevily se i alternativy jako je dětský domov, adopce či pěstounská péče. U netrestaných mužů se tyto alternativy neobjevily a 85% z nich žilo v úplné rodině. Z dětí, které vyrůstaly v dětských domovech, se často stávají lidé konfliktní, protože ve svém dětství viděly jen málo důvěry, lidské blízkosti a slušnosti (Matoušek, 1980). Téměř polovina trestaných osob zažila autoritativní postoje ve výchově, pětina liberální a třetina demokratické. Oproti tomu čtvrtina nesouzených mužů pocítili jako děti ve své rodině autoritativní přístup, jen nepatrné procento liberální a většina demokratický. Fakt, že tvrdá, autoritativní výchova, popřípadě nevypočitatelné výchovné tendence jsou rizikovým faktorem pro následnou kriminální kariéru, uvádí i E. Weir (2005; in Stevens, Kesslerová, Steinacková, 2007). Dle Bowlbyho teorie vazby je jasné, že výchova s násilnými kroky je pro dítě nejistou vazbou, která v něm vyvolá model světa jako nebezpečného místa, a dítě pak zpracovává neutrální podněty jako nepřátelské (Koukolík, Drtilová, 1996). Tito autoři dále spojují odmítající postoj matek s následným agresivním chováním chlapců. Zkušenost s každodenními hádkami svých opatrovníků, pokud k nim docházelo, mají vězni ve čtvrtině případů, s agresivním chováním mezi opatrovníky skoro pětina a s agresivním chováním ke své ženě či partnerce necelá čtvrtina. Netrestaní ve všech těchto případech pouze v necelých 5%. Jednoznačně platí, že jedinec je z určité části tvořen výchovou, i když je chybná nebo dokonce nebezpečná. Mnohým rodičům chybí povědomí o tom, že svojí chybnou nebo nedostatečnou výchovou mohou jednou provždy deformovat charakter a hodnotový systém dítěte a tím ho doslova podnítit k proviňování. Psychicky nezralí rodiče produkují ještě nezralejší děti (Novotný, 2006). Zjištěné údaje o pachatelích, které byly značně rozdílné od dat netrestaných, se dají považovat za rizikové faktory zvyšující pravděpodobnost trestné činnosti v budoucnu. Dětství v neúplných rodinách, v institucích náhradní rodinné péče, kde často chybí mužská postava, dítě je svědkem agrese, ať verbální nebo i fyzické mezi opatrovníky, větší množství sourozenců, autoritativní nebo liberální styl výchovy a další. Tato fakta potvrzují a doplňují například Š. Blatníková a K. Netík (2008) nebo A. Stevens, I. Kesslerová a K. Steinacková (2007) v podrobném přehledu rizikových faktorů, získaném rozsáhlým bádáním evropského měřítka. Krom faktorů osobních a sociokulturních, navíc vyjmenovávají ekonomické, politické nebo faktory z prostředí. I o odsouzených mužích samotných byly zjištěny zajímavé údaje. Více jak třetina trestaných před nástupem k výkonu trestu nepracovala. Nejčastěji začali se svou trestnou činností mezi 15. a 20. rokem života. V mnoha případech jde o jejich první či druhé uvěznění, výjimkou avšak není ani osmé věznění. Nedostatek financí, mladická nerozvážnost, drogy a alkohol, nutnost přežít, ztráta střechy nad hlavou, vlastní hloupost, deprese, špatná výchova, osobní problémy, neschopnost se ovládnout, to byly nejčastěji uváděné důvody pro začátek trestné činnosti. Málokterý odsouzený uznal, že důvodem byla jeho vlastní chyba, že je právem uvězněn. Spíše se objevoval postoj, že je k tomu donutily okolnosti, byli někým jiným vyprovokováni nebo svoje jednání omlouvali vlivem alkoholu a drog. Toto zjištění potvrzuje P. Novotný (2006) tvrzeními o delikventech, kteří po zadržení projevují odpor vůči obvinění, lhaní a zapírání je jejich taktikou obhajoby, když jsou usvědčeni, tvrdí, že při páchání hráli vedlejší roli, byli k němu svedeni nebo dokonce nuceni. Také je fakt, že postupem času vzpomínka na čin bledne a pachatel pociťuje jakési odcizení od skutku, jako kdyby ho nespáchal on sám, ale někdo v jeho zastoupení, což je efekt, který mu umožní žít dál a pokračovat v zločinném jednání bez výčitek svědomí. Hodně z nich se po propuštění chce vrátit k normálnímu řádnému životu, pracovat, vrátit se k dětem a ženě, dokončit vzdělání nebo cestovat, někdo ale otevřeně přiznal, že hodlá prodávat drogy, užívat je či krást. Co se týče cílových hodnot, projevil se u pachatelů násilně trestné činnosti oproti kontrolní skupině neutrální postoj vůči hodnotě svět krásy, rovnost (netrestaní hodnotili záporně) a vnitřní harmonie, sebeúcta (postoj nesouzených spíše pozitivní). Dále se u nich objevila nižší subjektivní důležitost zabezpečení rodiny oproti nesouzeným, i přes to že ji vesměs udělovali pozitivní známky. Stejně je tomu tak u opravdového kamarádství. Odsouzení avšak pociťují značnou důležitost svobody. K terminálním hodnotám měli respondenti možnost nějakou, která je pro ně podstatná a v nabídce nebyla, doplnit. Necelá 3% odsouzených uvedla jako chybějící a zároveň důležitou hodnotu zdraví, u nevězněných mužů to bylo 17%. I mezi instrumentálními hodnotami se našly ty, které vězni spíše nezahrnovali do pozitivního ani negativního výběru, rozumový (nesouzených hodnotili pozitivně) a poslušný (postoj netrestaných spíše záporný). Ctižádostivý a shovívavý hodnotily záporně, i když postoj netrestaných je ve stejném směru ještě vyhraněnější. Stejně negativně přistupují k vlastnosti tvůrčí, kterou ale osoby z kontrolní skupiny spíše opomíjejí. Kladně se staví k hodnotám schopný, čestný, odpovědný, i když méně pozitivně než nevěznění muži, pro které jsou tyto lidské rysy na prvních místech. Čistotnost je daleko podstatnější pro pachatele než pro netrestané. Mezi nejdůležitější vlastnosti trestaných mužů patří ve většině veselý a milující, které i nesouzení hodnotili pozitivně, ale ne tak výrazně. Nesmíme opomenout fakt, že situace odsouzených mužů je abnormální a neodpovídající podmínkám jejich původního života. Psychický stav a některé rysy osobnosti mohou být ovlivněny odsouzením jako takovým, změnou životního stylu – pobytem ve věznici, sociální izolací, ztrátou kontaktů s rodinou, sexuální frustrací, ztrátou zábavy. V rámci adaptace, si musí jedinec zvyknout na vysoce organizovaný život, čímž ztratí svoji aktivitu a iniciativu. Z části se identifikuje s kriminální subkulturou, přijme její normy, pravidla i postoje (Blatníková, 2004). To všechno může mít vliv na jejich preferenci hodnot. Zjištěné výsledky týkající se hodnotové orientace vězněných mužů, v porovnání s netrestanými, vybízejí k úvahám o příčinách a důvodech daných preferencí. Například vnitřní harmonie a sebeúcta jsou niterné hodnoty, týkající se osobnosti člověka. To, jestli je člověk klidný, vyrovnaný a jestli si váží sám sebe, jako by trestaní nebrali v potaz a těchto jevů si nevšímali. Možná pro ně je obtížné a nepříjemné zamyslet se, jestli žijí vyrovnaně a váží si sebe sama. A tak se ignorací, popřením, takových hodnot chrání. Podobný důvod bych shledala i v případě neutrálního postoje k rovnosti, ze stany trestaných. Nepovažují ji důležitou, ani za nepodstatnou, přehlížejí ji. Úvahy o rovnosti jakožto stejně příležitosti pro všechny, ve všech směrech lidského žití, pro ně mohou být nepřijatelné. Může zde hrát roli složitý smíšený pocit - oni nejsou rovni ostatním, protože jsou uvězněni, ale ve skrytu duše vědí, že si za tento současný stav mohou sami, protože svým násilím „porušili rovnost“ někoho jiného. To, že je zabezpečení rodiny pro vězně méně důležité než pro netrestané může, můžeme být tím, že 80% odsouzených je svobodných nebo rozvedených, a tak pro ně žena s dětmi nejsou v životě zastoupeny nebo nezastávají první místo. Také se na to můžeme podívat jinak, ženu či děti i přes jejich rodinný stav mohou mít, ale jsou uvězněni, nestýkají se s nimi a v popředí jejich současného života je úplně něco jiného. A nebo u některých nemusí být jako nejpodstatnějším zabezpečení rodiny ani po propuštění, v normálním životě. Důvody, proč se u odsouzených objevila nižší preferovaná důležitosti v případě opravdového kamarádství, mohou být různé. První se nabízí ztráta přátel, která nastala kvůli uvěznění. U některých se může důležitost přátelství odsunout do pozadí s pocitem, že kamarádi z části mohou za jeho pobyt ve věznici. Je pravděpodobné, že jsou sociálně méně družní, může u nich dominovat hostinní přístup k lidem a potřeba mít někoho blízkého není tak silná. To, že trestaní popisují jako velmi důležitou svobodu, se dalo očekávat vzhledem k jejich uvěznění a tím spojeným celkovým pocitem omezení.
Být čistotným, upraveným shledává jako podstatné skupina odsouzených. Lze si to vysvětlit vězeňským prostředím, řádem a povinnostmi, které musí denně plnit. A pokud je plní a nevyvolávají žádné konflikty, jsou považováni za bezproblémové a nemají se zaměstnanci vězeňského zařízení potíže. To všechno jsou jen otázky, možná vysvětlení výsledků výzkumu. Bylo by zajímavé zaměřit se na možné příčiny preferování hodnot, na neutrální či negativní postoj k nim. A zjistit tak skutečné důvody, proč je pro pachatele násilných činů důležité zrovna to a něco jiného nikoli. Tímto směrem by se mohl ubírat další výzkum. IV. ZÁVĚR Hlavním cílem výzkumu bylo prozkoumat skupinu pachatelů násilné trestné činnosti z hlediska jejich hodnotové orientace a zjistit odlišnosti v porovnání s netrestanou populací. Dalším cílem bylo všimnout si pravděpodobných značných rozdílností mezi oběmi skupinami v údajích z osobní a rodinné historie. Za cílovou skupinu bylo vybráno 79 plnoletých pachatelů násilné trestné činnosti, kteří si právě odpykávají trest odnětí svobody za skutky, které spadají do kategorie trestných činů proti životu a zdraví, proti důstojnosti v oblasti sexuální, proti rodině a dětem, proti životnímu prostředí, proti pořádku ve věcech veřejných a podobně (dle zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v platném znění). Porovnávací skupinu vytvořilo 95 plnoletých, netrestaných mužů, kteří byli vybráni náhodných výběrem, ale pro zajištění jisté míry reprezentativnosti spadali do všech věkových kategorií, pocházeli z rozdílných krajů České republiky i z různých socioekonomických tříd. Aby byl vzorek netrestaných osob co nejvíce adekvátní skupině vězněných osob, vzhledem k hodnotové orientaci, bylo srovnáno procentuelní rozvrstvení jednotlivých skupin v úrovních vzdělání. Nejprve proběhl sběr dat u vězněných osob v kuřimské věznici. Předem bylo třeba vzít v úvahu specifika, která sebou přináší výzkum ve vězeňském prostředí. Z databáze místních vězňů byli vybráni muži odsouzeni za zločin, který se dá označit jako násilný a který se nacházel v předem připraveném rejstříku trestných činů požadovaných pro výzkumnou studii. Administrace probíhala v místnosti pro volnočasové aktivity, realizována byla skupinově, v počtu 8 – 12 osob najednou, formou „tužka – papír“. Z bezpečnostních důvodů byl výzkumník pod neustálým dohledem některého ze zaměstnanců zařízení, který však nebyl přímo v místnosti. Pro vyplnění dotazníků bylo potřeba zhruba 15 minut, avšak respondentům bylo poskytnuto neomezené množství času. Až ve druhé fázi proběhl sběr dat u kontrolní skupiny, která byla zrovnoceněna v oblasti vzdělání podle procentuelního rozvrstvení vzorku vězněných respondentů. Administrace, která probíhala rovněž formou „tužka – papír“, se stejnými pokyny, se uskutečnila za pomoci několika mála studentů 5. ročníku jednooborové psychologie Masarykovy univerzity v Brně. U respondentů jsme administrovali dva dotazníky, dotazník zjišťující údaje z osobní a rodinné historie a Rokeachův test hodnot. Dotazník zjišťující údaje z osobní a rodinné historie sloužil jednak k preciznímu popisu obou výzkumných skupin, jednak pro srovnání trestaných a netrestaných mužů v důležitých aspektech jejich života. Rokeachův test hodnot byl využit pro zjištění hodnotových orientací u obou skupin. U dvou listů, z nichž každý obsahuje 18 hodnot, měli respondenti zaznamenávat svoji subjektivní preferenci. Aby řazení nebylo příliš zdlouhavé, použili jsme modifikovanou instrukci - seřadit prvních šest hodnot (ty důležité) a poslední tři (ty nejméně významné). Veškeré získané údaje, popisující obě výzkumné skupiny, se týkaly rodinného stavu, počtu dětí, vzdělání, povolání, velikosti bydliště, výše příjmů, drogové zkušenosti, počtu vlastních i nevlastních sourozenců, trestnosti opatrovníků, vzdělání a povolání matky, vzdělání a povolání otce, vzdělání a povolání sourozenců a zkušeností z dětství. Na oblast dětství bylo zaměřeno více dotazů - s kým vyrůstali, kdo je vychovával a jakým způsobem, jestli jim v dětství něco chybělo, zda se opatrovníci hádali a jak často, jestli na sebe byli agresivní, popřípadě jestli byli agresivní na něj samotného. Všechny tyto údaje byly zpracovány programem Statistica a byly prezentovány ve formě kontingenčních tabulek či histogramů.
Některé odlišnosti byly statisticky významné, jako například trestanost opatrovníků (15% vězňů má trestané opatrovníky, u netrestaných jde o 1%), počet vlastních sourozenců (u odsouzených je častější větší počet sourozenců), kouření (necelých 82% vězňů kouří, netrestaných 66%), užívání alkoholu (bezmála 28% trestaných uvedlo, že nikdy alkohol nepili, netrestaných oproti tomu jen 7%, jednou až třikrát za měsíc užije alkohol 18% vězňů a 43% netrestaných). Při pohledu na výsledky z oblasti alkoholové a drogové zkušenosti, je nutné mít na paměti možnost snahy výzkumných osob (v našem případě spíše trestaných) o „jevení se v lepším světle“. Předpokládali jsme, že se pachatelé a netrestaní muži se budou statisticky významně lišit v údajích ze svého života, zejména ve způsobu výchovy v dětství, v chování jejich opatrovníků k nim i v chování jejich opatrovníků k sobě navzájem. Necelých 66% trestaných vyrůstalo s oběma biologickými rodiči, zhruba 10% jen s matkou a 12% s matkou a nevlastním otcem, objevily se i alternativy jako je dětský domov, adopce či pěstounská péče. U netrestaných mužů se tyto alternativy neobjevily, 85% z nich žilo v úplné rodině. Téměř 46 % trestaných osob zažilo autoritativní postoje ve výchově, 20% liberální a 34% demokratické. Naproti tomu jen 26% nesouzených mužů pocítilo ve své rodině autoritativní přístup, 6% liberální a 67% demokratický. Určité různosti byly objeveny v četnosti hádek, pokud k nim v domácnosti respondentů docházelo. Vězni mají zkušenost s každodenními hádkami svých opatrovníků ve 23%, netrestaní pouze v necelých 5%. Přes 18% odsouzených osob má zkušenost s agresivním chováním mezi opatrovníky navzájem, mezi netrestanými jen 5%. Zážitek agresivního chování ke své ženě či partnerce má 22% vězňů a 5% nesouzených.
Taková odlišnost byla zjištěna u hodnot ze skupiny terminálních: svět krásy, rovnost, zabezpečení rodiny, svoboda, vnitřní harmonie, sebeúcta, opravdové kamarádství. Z instrumentálních hodnot/vlastností u: ctižádostivý, schopný, veselý, čistotný, shovívavý, čestný, tvůrčí, rozumový, milující, poslušný, odpovědný. Nevýraznější odchylnost mezi cílovými hodnotami se projevila u rovnosti a sebeúcty, u instrumentálních potom u: čistotný, čestný a odpovědný, dále i u tvůrčí a poslušný. Rovnost, stejná příležitost pro všechny, byla u skupiny trestaných osob spíše opomíjena, u nevězněných mužů vyvolala více tato hodnota potřebu udělit ji záporné hodnocení. Hodnota Sebeúcta, jako vážení si sebe sama, nebyla u většiny vězňů zahrnuta ani mezi podstatné, ani nepodstatné hodnoty. Nesouzení ji připisovali spíše kladné, vysoké známky. Vlastnost čistotný, jako úhledný a upravený, odsouzení muži považují za podstatnou a řadí ji mezi důležité. Na rozdíl od nich netrestané osoby tento rys opomíjejí hodnotit. Být čestným je pro vězně spíše důležité a přiřazovali této hodnotě mírně kladné známky. Nesouzení muži ve většině případů připisovali této upřímnosti a pravdomluvnosti nejvyšší hodnoty, postavili ji tak mezi nejdůležitější vlastnosti z daného výběru. Podobné bylo hodnocení odpovědnosti - spolehlivosti a důvěryhodnosti, pro nevězněné je být odpovědným jedna z nejdůležitějších vlastností, odsouzení muži k ní mají chladnější postoj. Tvůrčí, je pro vězně ve většině nedůležitá vlastnost, hodnotili ji záporně, u nesouzených mužů nevyvolala žádnou reakci. Dbalý povinností, poslušný, u trestaní vzbudila tato vlastnost neutrální postoj, u mužů z kontrolní skupiny naopak záporný. 1. Shrnutí výsledků – údaje o pachatelích násilné trestné činnosti
12% SOU / SOŠ s maturitou nebo SŠ, 1% VOŠ, 1% VŠ (netrestaní muži – dle Čsú: 0,4% bez ZŠ, 23% ZŠ, 38% SOU / SOŠ, 25% SOU / SOŠ s maturitou nebo SŠ, 3,5% VOŠ, 9% VŠ)
(netrestaní: 55% ženatých, 38% svobodných, 5% rozvedených)
(netrestaných: 38% bez dětí, 13% má 1, 40% 2,9% 3, 1% 4)
(netrestaní: nejčastěji 1 nebo 2)
(u netrestaných: 1%)
(netrestaní: 66%)
(netrestaní: 7% nikdy, 43% jednou až třikrát za měsíc)
12% s matkou a nevlastním otcem, alternativy jako dětský domov, adopce či pěstounská péče přítomny (netrestaní: 85% s oběma biologickými rodiči, alternativy náhradní rodinné péče nepřítomny
(netrestaní: 26% autoritativní, 6% liberální a 67% demokratická)
(netrestaní: v 5%)
(netrestaní: 5%)
(netrestaní: 5%)
Yüklə 1,22 Mb. Dostları ilə paylaş:
|