Diplomová práce

	Akutní a přechodné psychotické poruchy viz ICD 10; Krátká psychotická porucha viz DSM-4	Schizofrenie	Psychospirituální krize
Nástup	Psychotické symptomy se objevují ihned po působení rozpoznatelného psycho-sociálního stresoru	Psychotické příznaky se objevují buď náhle, nebo (častěji) po nespecifických prodromálních potížích, které mohou trvat týdny až měsíce. Již před nástupem potíží může být snížena úroveň sociálního fungování.	Fenomény obvykle následují po působení rozpoznatelného psycho-sociálního stresoru; bezproblémové fungování před epizodou.
Symptomy	Emoční zmatek a jeden z následujících příznaků: 1. Inkoherence nebo rozvolnění asociací 2. bludy 3. halucinace 4. hrubě dezorganizované nebo katatonní chování.	Symptomatika schizofrenie se skládá z pozitivních a negativních příznaků. Pozitivní příznaky: halucinace, bludy nebo katatonie Negativní příznaky: oploštění emotivity, snížení výpravnosti řeči a myšlení, apatie a útlum vůle, sociální stažení.	Všechny následující příznaky: 1. Extatická nálada 2. Pocit nově získaných znalostí 3. Změny vnímání 4. Bludy se tématicky týkají mytologie 5. Nenarušené konceptuální myšlení 6. Pozitivní, explorativní zájem o probíhající zkušenost a její význam 7. Schopnost vytvořit adekvátní terapeutický vztah
Délka trvání symptomů	Symptomy trvají více než několik hodin, avšak méně než 4 týdny.	Symptomy trvají déle nežli 4 týdny, většinou se jedná o onemocnění chronické.	Symptomy trvají od několika minut po několik měsíců, akutní náběh symptomů během tří měsíců nebo méně.
Úroveň fungování	Konečný návrat k premorbidní úrovni fungování.	Po léčbě může dojít k návratu k premorbidní úrovni fungování, často však onemocnění zanechává defekt ve smyslu přetrvávajících negativních příznaků.	Fungování je po ukončení nejintenzivnějšího období zlepšeno.
Stav před nástupem psychózy	Působení psycho-sociálního stresoru nepředchází zvýšená psychopatologie.	Působení psycho-sociálního stresoru často předchází zvýšená psychopatologie.	Působení psycho-sociálního stresoru nepředchází zvýšená psychopatologie.
Etiologie, komorbidita	Porucha není následkem jiné duševní poruchy nebo organického poškození.	V etiologii se předpokládá mírné neurovývojové postižení, genetická zátěž, infekce matky nebo jiné komplikace v těhotenství a další vývojové abnormity.	Porucha není následkem jiné duševní poruchy nebo organického poškození.

Tabulka Srovnání příznaků psychózy a psychospirituální krize (upraveno dle Občanské sdružení Diabasis, 2016c).

Komorbidita

Mnoho pacientů s první epizodou psychózy trpí komorbidními psychiatrickou poruchou, která může být patrná již v premorbidní či prodromální fázi psychotické poruchy. Jelikož diagnostika probíhá často retrospektivně, může být obtížné odlišit tyto poruchy od symptomů prodromálních či časně psychotických stavů (Jackson a McGorry, 2009, s. 182). Komorbidní onemocnění narůstají s věkem, důležitý je monitoring skrytých fyzických a jiných duševních onemocnění (Byrne, 2007).

Důsledkem výskytu psychózy a přidružených duševních i somatických obtíží může být snížená kvalita života, ztráta sebevědomí, stigmatizace a sociální exkluze. Projevy i následky sekundárních duševních i tělesných nemocí je třeba zohlednit v preventivních přístupech, komplexitě léčby i v samotné terapii (International Physical Health in Youth (iphYs) working group, 2015).

Duševní onemocnění

Nejčastějšími komorbidními duševními onemocněními jsou depresivní porucha, úzkostné poruchy (včetně sociální fobie a post-traumatické stresové poruchy), obsedantně-kompulzivní porucha, ADHD, porucha opozičního vzdoru, poruchy osobnosti (zejm. schizotypální a asociální osobnostní rysy), a mentální retardace (Jackson a McGorry, 2009).

U osob s vysokým rizikem rozvinutí psychózy ^{REF _Ref467114311 \h \* MERGEFORMAT} a osob s první epizodou psychózy se vyskytuje množství nespecifických symptomů (př. úzkostnost, suicidální ideace, poruchy spánku, deprese), které nespadají pod diagnostická kritéria pro psychózy, ale mohou reprezentovat prodromální psychiatrickou komorbiditu či sekundární morbiditu. Přítomnost těchto přídatných symptomů může být dostačující pro označení za syndrom, nicméně často jsou přehlíženy, jelikož nespadají pod ohniskovou diagnózu. I ony však vyžadují

léčbu (Jackson a McGorry, 2009; Takács et al., 2015).

Tělesná onemocnění

Ve srovnání s běžnou populací je u mladých lidí zažívajících psychózu vyšší riziko předčasného úmrtí (o 15 až 20 let), a to z důvodu:

• 
  kardiovaskulárního onemocnění (2-3x vyšší pravděpodobnost),
  
• 
  metabolických poruch jako obezita či cukrovka 2. typu (2-3x vyšší pravděpodobnost)
  
• 
  chronické obstrukční plicní nemoci, určitých typů rakovin a infekčních onemocnění.
  

Taktéž sexuální dysfunkce, osteoporóza a kazivost zubů je vyšší než u zbytku populace. Mladí lidé zažívající psychózu mají 3-4x vyšší pravděpodobnost, že budou kouřit než jejich vrstevníci ^{REF _Ref467114311 \h \* MERGEFORMAT} (International Physical Health in Youth (iphYs) working group, 2015).
K těmto sekundárním fyzickým obtížím významně přispívá hospitalizace s omezenou možností pohybu, kouření cigaret, nadužívání kávy, nedostatek ovoce a zeleniny, špatné spací návyky, užívání léků s mnoha vedlejšími účinky (př. nárůst váhy ^{REF _Ref467114311 \h \* MERGEFORMAT} ), neadekvátní zdravotní péče a často i nepříznivá sociální situace (International Physical Health in Youth (iphYs) working group, 2015). V procesu zotavení je tedy nezbytně nutné přihlédnout i k podpoře fyzického zdraví, které je s duševním úzce provázáno.

Fyzické nemoci však nemusí být pouze důsledkem duševního onemocnění a omezení, která se s ním pojí. Fyzické nemoci mohou duševnímu předcházet: Již před započetím éry farmakologické léčby psychiatři často konstatovali, že jejich pacienti nemají pouze duševní problémy, ale jsou také fyzicky nemocni. Mezi nejčastější fyzické problémy patří zažívací a kardiovaskulární onemocnění, diabetes, plicní a urogenitální

infekce a autoimunitní nemoci (Campbell-McBride, 2010).