Diplomová práce
Yüklə 1,56 Mb.
|
- Bu səhifədəki naviqasiya:
- Klasifikace dle MKN-10
- Klasifikace dle DSM-5
- Srovnání klasifikace dle MKN-10 a DSM-5
KlasifikaceV současnosti jsou psychotické poruchy a schizofrenie definovány v rámci dvou hlavních diagnostických manuálů: v USA se používá Diagnostický a statistický manuál duševních poruch (dále „DSM-5“), vydávaný Americkou psychiatrickou asociací (American Psychiatric Association, 2015). V Evropě se aktuálně používá desátá revize Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů (dále „MKN-10“), kterou vydává Světová zdravotnická organizace (World Health Organization, 2008). Jelikož v této práci budu srovnávat výsledky studií z celého světa, je třeba znát obě hlavní klasifikace a zjistit, zda se mezi nimi nachází významné rozdíly. Klasifikace dle MKN-10MKN-10 řadí psychotické poruchy pod diagnostickou kategorii F20–F29 „Schizofrenie‚ poruchy schizotypální a poruchy s bludy“. Spadá sem kromě schizofrenie také schizotypální porucha, porucha s trvalými bludy, akutní a přechodné psychotické poruchy, indukovaná porucha s bludy, schizoafektivní poruchy, jiné neorganické psychotické poruchy a neur ené neorganické psychózy (World Health Organization, 2008). Jde o heterogenní seskupení poruch, sloučených zejména pro praktické účely (Rössler, Salize, van Os a Riecher-Rössler, 2005). Všechna tato onemocnění sdílejí jako společnou významnou charakteristiku výskyt psychózy (Libiger, 2015a). Dohromady je těmto poruchám v MKN-10 věnováno pouze 6 stran. Klasifikace dle DSM-5DSM-5 má pro poruchy psychotického spektra vyhrazenu kategorii „Poruchy schizofrenního spektra a jiné psychotické poruchy“. Řadí sem schizofreniformní poruchu, schizofrenii, schizotypní poruchu (osobnosti), poruchu s bludy, krátkou psychotickou poruchu, schizoafektivní poruchu (bipolární typ), jiné specifikované poruchy schizofrenního spektra a jiné psychotické poruchy, nespecifikované poruchy schizofrenního spektra a jiné psychotické poruchy, psychotickou poruchu vyvolanou užíváním látek/léků a také psychotickou poruchu způsobenou jiným somatickým onemocněním. Tyto poruchy jsou seřazeny dle závažnosti psychopatologie. DSM-5 je o poznání zevrubnější, těmto poruchám věnuje 37 stran textu. V kapitole „onemocnění určená k dalšímu zkoumání“ navíc zmiňuje prepsychotický syndrom, což je navrhovaná kategorie pro stavy, kdy jedinec vykazuje symptomy psychotické poruchy, ale nesplňuje úplně kritéria pro její diagnózu (American Psychiatric Association, 2015). Srovnání klasifikace dle MKN-10 a DSM-5V obou případech se jedná o klasifikaci založenou na symptomech, i když každý z manuálů k ní přistupuje odlišně. Jak podotýká Jackson a McGorry (2009), obě tyto klasifikace jsou založeny na popisu již vykrystalizovaných forem poruch s jasnou symptomatikou a délkou trvání jednotlivých symptomů. Předpokládá se v nich, že syndrom je „konkrétní“ a stabilní napříč všemi fázemi onemocnění, což vždy nutně neplatí. Takovéto „klasické“ prototypy nemusí přesně vykreslovat či reprezentovat poruchy v jejich nejčasnějším stádiu, kdy mohou být jednotlivé symptomy nediferencované a nespecifické. S postupem času se symptomy mohou spojit, upevnit či odlišit od nespecifických směsic symptomů. Nicméně i při výskytu floridní psychózy (kdy člověk poprvé splní kritéria pro udělení diagnózy) neexistuje záruka, že symptomatologie zůstane stejná i v budoucnosti. Pokud dojde k relapsu, nemusí jít znovu o stejný druh symptomu a pacientovi může být přidělena jiná diagnóza. Pouze opakované epizody, perzistující symptomy a/nebo nahromaděná nezpůsobilost a čas (př. chronicita) zapříčiní, že se tyto fenomény vytříbí a stabilizují. Problémem však je, že tyto chronické případy reprezentují až finální stádium onemocnění a nejsou typické pro celkový vzorek psychotických onemocnění. Tento pohled je však zakořeněný již od časů Kraepelina, který schizofrenii popsal jako nemoc s chronickým průběhem a špatným výsledkem. Rozdělení na diagnózy tedy reflektuje symptomatiku typickou pro chronickou populaci pacientů. Prognóza je zde zaměněna za diagnózu, což dává základ často nepodloženému pesimismu a podkopává přesvědčení o smysluplnosti intervence za účelem změny vzorce, průběhu a výsledků léčby dané poruchy. Následující Tabulka Srovnání diagnostických jednotek pro schizofrenní poruchy u MKN-10 a DSM-5přehledně uvádí všechny diagnostické jednotky v kategorii psychotických poruch v rámci MKN-10 a jejich ekvivalent v DSM-5 (tam, kde je to možné). MKN-10 DSM-5 F20–F29 Schizofrenie‚ poruchy schizotypální a poruchy s bludy Poruchy schizofrenního spektra a jiné psychotické poruchy F20 Schizofrenie .0 Paranoidní .1 Hebefrenní .2 Katatonní .3 Nediferencovaná .4 Postschizofrenní deprese .5 Reziduální .6 Schizophrenia simplex .8 Jiná Schizofreniformní porucha .9 Schizofrenie NS (nervové soustavy)
.0 Porucha s bludy .8 Ostatní poruchy s přetrvávajícími bludy .9 Perzistující porucha s bludy NS Porucha s bludy F 23 Akutní a přechodné psychotické poruchy (2 týdny a méně) .0 Akutní polymorfní psychotická porucha bez schizofrenních symptomů .1 Akutní polymorfní psychotická porucha se symptomy schizofrenie .2 Akutní psychotická porucha podobná schizofrenii (méně než 1 měsíc) .3 Jiné akutní psychotické poruchy převážně s bludy .8 Jiné akutní a přechodné psychotické poruchy .9 Akutní a přechodné nespecifikované psychotické poruchy Krátká psychotická porucha (1 den – 1 měsíc) F 24 Indukovaná porucha s bludy F 25 Schizoafektivní poruchy Schizoafektivní porucha, bipolární typ .0 Schizoafektivní porucha‚ manický typ .1 Schizoafektivní porucha‚ depresivní typ Depresivní typ .2 Schizoafektivní porucha‚ smíšený typ
.9 Schizoafektivní porucha‚ nespecifikovaná F28 Jiné neorganické psychotické poruchy Jiné specifikované poruchy schizofrenního spektra a jiné psychotické poruchy F29 Neur ené neorganické psychózy Nespecifikované poruchy schizofrenního spektra a jiné psychotické poruchy Psychotická porucha vyvolaná užíváním látek/léků Psychotická porucha způsobená jiným somatickým onemocněním
Tabulka Srovnání diagnostických jednotek pro schizofrenní poruchy u MKN-10 a DSM-5 Jak uvádí autoři DSM-5 (American Psychiatric Association, 2015), existence dvou hlavních klasifikací duševních poruch může způsobovat obtíže při komparaci výsledků výzkumů z různých zemí a brání celosvětovému využití poznatků získaných na základě klinických experimentů. Z tohoto důvodu v současnosti vzniká snaha o postupné sjednocení obou klasifikací; DSM-5 například uvádí tam, kde je to možné, k jednotlivým poruchám kódy z MKN-10. Klasifikace také obnáší riziko koncentrace pozornosti na symptomy a jejich kategorizaci na úkor porozumění pacientům a jejich životním situacím (Alanen, 1997). Yüklə 1,56 Mb. Dostları ilə paylaş:
|