Diplomová práce

Skupinové intervence na bázi rodinné terapie a komunitní psychiatrie Studie Země Design n % mužů průměrný věk vzorek intervence KS léčba/ follow-up cíl intervence formát efektivita u ES Trvalost Poznámky Ashcroft et al. (2012) UK QU 9 77,80% 25.56 FEP Skupinový trénink všímavosti (mindfulness) NA 16t (1x t. á 60min.) NA G K3a, K3c, F2, F5, F8, S7 NA Bola a Mosher (2003) USA QE 179 64,00% 21,7 EP Soterie San Francisco TAU var./2r. NA I,G K1, F1 ano Jen 58% ES užívalo AP, u toho 19% kontinuálně (vs. 94% u KS) Calvo et al. (2015) ESP RCT 55 61.8% 16.45 FEP Strukturovaná, psychoedukační (PE) rodinná skupina NS 9m (1x14 dní á 90min)/2r K6a, K9, K9a G K1, K1-, K9a NA Lindgren et al. (2006) NOR QE 56 41.25% 27,50 FEP Soterie Nacka TAU var./1,2 a 5let K9, F1, B1 I, G K9, F1 ano KS měla výrazně vyšší dobu DUP (104 t. vs.4 t.) McCay et al. (2006) CAN P 52 75.3% 26,55 FEP, nonA Skupinová psychoterapie TAU 12t (5x 90 min)/3m S1, S5 G K1, K4, S1, S5 NA Nilsen et al. (2014) NOR QU 12(+14) 41,7% (42,8%) NA FEP Psychoedukační rodinná intervence NA 2r NA (explor.) G S8, S9 NA n - pacienti (+rod.příslušníci) Seikkula et al. (2011) FIN QE 36/46/18 47/35/ 50% 26.6/26.8/20.2 FEP Otevřený dialog NA var. K1, F1 I, G K1, K6, F3 ano DUP: 3.3m/4.2m/2t van der Valk (2013) NL P 16 70,60% 31,8 FEP Terapie všímavosti (mindfulness-based therapy, MBT) NA 8 hod (4 t - 2x t. 1 hod) NA G K4a, K4b NA Tabulka Popis výsledků studií, užívající skupinové intervence na bázi rodinné terapie a komunitní psychiatrie

Tabulka shrnuje výsledky studií, které použily skupinové intervence na bázi rodinné terapie a komunitní psychiatrie.

Bylo identifikováno 8 studií, které zkoumají účinnost rozmanitých skupinových (či smíšených) intervencí, které jsou rodinně či komunitně orientovány. Tento typ intervence dominuje v severských zemích (Norsko, Finsko). U tohoto typu terapie je nejvíce zastoupen kvaziexperimentální design studie (3), popř. kvalitativní design (2). Také je patrné, že v této oblasti existuje (nejvíce ze všech ostatních kategorií studií) tendence testovat nové experimentální přístupy (soubor obsahuje 2 pilotní studie). Počet respondentů se pohyboval od 9 (Ashcroft et al., 2012) do 179 (Bola a Mosher, 2003).
Použitými intervencemi bylo:

• 
  skupinový trénink všímavosti (2)
  

• 
  Soterie (2)
  
• 
  Strukturovaná psychoedukační rodinná intervence (2)
  
• 
  Otevřený dialog (1)
  
• 
  Skupinová psychoterapie (1)
  

Porovnáním výsledků v Tabulka zjistíme, že nejčastějším zamýšleným efektem jsou atributy, spadající pod klinický status, popř. se jedná o studie, které nemají dopředu stanovené hypotézy a mají explorativní charakter.

Skupinový trénink všímavosti měl jako jediný vliv na zlepšení v rámci tří aspektů DVL (Ashcroft et al., 2012). Jednalo se však o kvalitativní studii a výsledky jsou tak založené na subjektivních výpovědích respondentů spíše než objektivních měřítcích efektivity.
Dvě studie sledovaly efektivitu léčby v Soterii: výsledkem je, že pacienti léčení v Soterii vykazovali minimálně stejné výsledky jako lidé, co obdrželi TAU. Procento pacientů, kteří užívali léky, bylo výrazně nižší než TAU (po 2 letech užívalo 19% pacientů, kteří byli léčeni v Soterii San Francisco ^{REF _Ref467114311 \h \* MERGEFORMAT} , kontinuálně). Pravděpodobnost funkčního zotavení byla u obou studií vyšší u pacientů léčených v Soterii (Bola a Mosher, 2003; Lindgren et al., 2006).
Bezesporu nejefektivnějším se ukázal být finský přístup Otevřený dialog (Seikkula et al., 2011). Studie shrnovala výsledky tří časově oddělených výzkumů, přičemž pokaždé vyšlo, že 81% pacientů nemělo po 2 letech žádné reziduální psychotické symptomy, více než 70% pacientů nemělo během 2-ročního follow-upu žádný relaps ^{REF _Ref467114311 \h \* MERGEFORMAT} , více než 84% pacientů studovalo, pracovalo či aktivně hledalo zaměstnání a pouze 33% užívalo antipsychotika. To jsou výrazně lepší výsledky než standardní léčba dosahovaná pomocí TAU. Míra sociálního či funkčního zotavení je u pacientů, kteří byli léčeni pomocí Otevřeného dialogu, dvakrát vyšší než konzistentně zjišťují follow-up longitudinální studie (Crumlish et al., 2009; Lambert et al., 2008; Menezes, Arenovich a Zipursky, 2006).
Faktory, podmiňující efektivitu intervence aplikované Seikkulou et al. (2011):

• 
  poskytování psychoterapeutické léčby v rámci vlastních podpůrných systémů
  
• 
  poskytnutí okamžité pomoci: extrémně rychlá, bezprostřední intervence do 24 hodin od prvního kontaktu s cílem zamezení hospitalizace
  
• 
  perspektiva sociální sítě: zaměření na rodinu a tým, uplatňování komunitního přístupu, mobilizace podpory ze širší sociální sítě, podpora inkluze pacienta do společnosti spíše než jeho vyčleňování ^{REF _Ref467114311 \h \* MERGEFORMAT}
  
• 
  flexibilita a mobilita: „na potřeby zaměřený“ přístup ^{REF _Ref467114311 \h \* MERGEFORMAT} - terapeutické intervence reagující na proměnlivé a případově-specifické potřeby každého pacienta a jeho rodiny
  
• 
  zodpovědnost zdravotnických profesionálů
  
• 
  psychologická kontinuita: zajištění setrvalé léčby, garance vytvoření nového psychologického významu symptomu a sdílené zkušenosti celého procesu
  
• 
  tolerance nejistoty: neexpertní přístup, terapeutický přístup ^{REF _Ref467114311 \h \* MERGEFORMAT}
  
• 
  dialogismus:podpora změny, konstrukce dialogu na základě témat a způsobu mluvy, na které jsou členové rodiny zvyklí, partnerský přístup ^{REF _Ref467114311 \h \* MERGEFORMAT} , stejná hierarchie všech členů týmů i účastníků setkávání
  
• 
  psychoterapeutický výcvik pro všechny členy týmu (lékař, psycholog, sestra, sociální pracovník)
  
• 
  destigmatizace
  
• 
  vyhýbání se zbytečné medikalizaci
  
• 
  kultura otevřenosti severských zemí, transparentnost, silná komunitní podpora ^{REF _Ref467114311 \h \* MERGEFORMAT}
  
• 
  vynikající spolupráce mnoha zainteresovaných subjektů, funkční síť
  
• 
  výjezdní týmy