Masarykova univerzita

Etika práce se sociálními médii

V krátkosti se nyní věnujme etickým aspektům práce. S využitím dat ze sociálních médií se pojí velké etické dilema, a to do jaké hloubky je možné zajít v dataminingu a jak s těmito daty nakládat. Obecně však můžeme říct, že ve vědeckém výzkumu by se neměla shromažďovat jména uživatelů, jejich identifikační čísla (ID) používaná v rámci sítě a žádné další údaje, které by vedly k nalezení konkrétní osoby – tím by měla být zaručena anonymita jednotlivých uživatelů. Při sběru dat by se dále mělo postupovat na základě pravidla nezbytné informace a neshromažďovat zbytečně údaje, které nemají prvořadý význam ve výzkumu. To se týká především informací o lokalitě uživatele a dále pak osobních údajů jako je věk, pohlaví, rodinný stav atd.

Co se týče práva na použití informací sdílených na profilech uživatelů či skupin, uplatňuje se zde pravidlo, že v případě, že uživatel má v rámci systému informaci nastavenou jako veřejnou, lze ji dle interních zásad Facebooku využít třetí stranou, viz prohlášení o právech a povinnostech, odstavec druhý "Sdílení vašeho obsahu a informaci", bod čtvrtý:

"Pokud publikujete obsah nebo informace s použitím nastavení Veřejné, znamená to, že povolujete všem (včetně osob mimo Facebook) přístup k těmto informacím, jejich použití a jejich spojení s vámi (tj. s vaším jménem a profilovou fotkou)." (Facebook 2015)

Během výzkumu by rovněž měly být, a v průběhu následující případové studie byly, dodržovány všeobecné etické podmínky výzkumu Social Research Association (viz Social Research Association 2003).

3.Sociální média a (ne)bezpečnost: perspektivy a možnosti výzkumu

Sociální média fungující na principu online sociálních sítí jako je Facebook, Twitter nebo YouTube jsou neodmyslitelnou součástí dnešní doby s celospolečenským vlivem, který se nevyhýbá ani oblasti bezpečnosti. Se sociálními médii se postupně naučili zacházet jednotliví aktéři bezpečnostní politiky, a to jak krajně politická a ideová uskupení a kriminální skupiny, tak postupně i bezpečnostní složky. V následující kapitole se pokusíme udělat stručný exkurz do problematiky bezpečnosti a sociálních médií. Cílem této kapitoly by mělo být nastínění možného praktického využití a perspektiv výzkumů právě se zaměřením na sociální média. Zaměříme se na pozitiva i negativa, která sociální média z hlediska bezpečnosti nabízí a podrobněji se zaměříme na několik bezpečnostních témat, která v posledních letech ukázala provázanost se sociálními médii, které se z velké části podílely na utváření nových trendů v těchto oblastech. Konkrétně budeme tedy hovořit o oblasti:

• 
  Krizového managementu,
  
• 
  Kyberbezpečnosti a kyberkriminality
  
• 
  Extremismu a radikalismu
  

Tyto tři základní kategorie byly vydefinovány na základě rešerše současné odborné literatury týkající se sociálních médií v rámci bezpečnostní problematiky.

1. Krizový management

Sociální média mohou nalézt uplatnění při krizových situacích a katastrofách a podpořit krizové řízení. Tato oblast výzkumu začala být v poslední době diskutována v odborné literatuře a existují i výzkumy prokazují tendence k využívání sociálních médií v případech krizové komunikace (Graham a kol. 2015; Lachlan a kol. 2016). Dle Alexander (2013: 717) můžeme sociální média v krizovém managementu využít hned několika způsoby:

• 
  Monitoring situace a vedení veřejné debaty
  
• 
  Rozšiřování nástrojů nouzové odezvy a řízení
  
• 
  Vytváření sociální soudržnosti a podpora iniciativ
  
• 
  Podpora při alokaci mimořádných prostředků (darů)
  
• 
  Výzkum
  
• 
  Využívaní crowdsourcingových dat
  

Monitoring a vedení veřejné debaty dovoluje sledovat názory a reakce obyvatelstva a společně s monitoringem aktuální situace může být tato zpětná vazba použita pro lepší směrování zdrojů. Komunikace s občany za pomoci sociálních médií může být frekventovanější, otevřenější i lépe cílená (Graham a kol. 2015: 387; Gruber a kol. 2015).

Jak Lachlan a kol. (2016), tak i Alexander (2013) pak zmiňují, že k efektivnímu využívání sociálních médií v krizovém řízení je nutné ucelené začlenění těchto nástrojů do stávajících strategií, a to především změnou přístupu v této oblasti od klasického příkazového a hierarchického způsobů řízení, které není v oblasti sociálních médií použitelné, ke způsobu kooperace. Jednotlivé aspekty krizového řízení se takto mohou posouvat od státních složek k samotným provozovatelům sociálních médií. Příkladem může být aplikace "Safety Check"², kterou spustil Facebook po teroristickém útoku v Paříži, a která sloužila k informování přátel, zda je daný obyvatel města v bezpečí a v pořádku (Time 2015).

Dalším podstatným bodem je využití sociálních médií při podpoře občanských iniciativ a sociální soudržnosti, která má dle výzkumu (Taylor a kol. 2012: 25) pozitivní dopad na účastníky krize z hlediska zvýšeného pocitu podpory a optimismu ohledně budoucnosti. Zároveň sociální média slouží jako mobilizační nástroj pro dobrovolnické iniciativy, které se mohou podílet na odstraňování následků katastrofy, nebo na alokaci prostředků (Alexander 2013: 723). Sociální média rovněž přinášejí nové možnosti při výzkumu reakce společnosti na stresové krizové situace. Někteří autoři pro výzkum v této oblasti používají výraz "digitální etnografie" (Murthy 2011).

Poslední oblastí využití sociálních médií je oblast crowdsourcingu dat. Tedy takových dat, která jsou získána za pomoci většího počtu osob a to především skrze internet a potažmo sociální média. Jednotlivci jsou díky vzájemnému propojení schopni poskytovat hodnotnější a ucelenější informace, které by bylo možno v rámci centrálního řízení získat jen obtížně (Alexander 2013: 722). Další autoři (Gupta, Brooks 2013) pak za crowdsourcing považují již celkovou ucelenou strategii, jak zadávat jednotlivé úkoly a motivovat širší veřejnost k poskytování požadovaných informací. Policie například vyzývala občany k nahrávaní fotografií během již zmíněných londýnských nepokojů, aby měla přehled o situaci v reálném čase. Na základě konceptu SOCMINT (využívání informací z sociálních médií) byla zavedena i dlouhodobá práce na sběru a analýze dat z online sociálních sítí. Během londýnských nepokojů v srpnu 2011 se snažily bezpečnostní složky o analýzu dat z Twitteru, na kterém byly publikovány miliony tweetů spojených s nepokoji. Problémem je, že sociální vědy nemají žádnou pevně danou metodologii, která by se věnovala práci se sociálními médii (viz Omand, Bartlett, Miller 2012: 8).

Jako příklad crowdsourcingových dat můžeme uvést interaktivní mapy využívané při krizových situacích – například interaktivní mapa londýnských protestů v roce 2011 (Cridland 2011) nebo mapa událostí v rámci ukrajinského konfliktu (liveuamap.com 2015). Staronovým způsobem je ale i například zveřejňování fotografií pohřešovaných osob skrze sociální média, kdy policie využívá crowdsourcingu k vyšetřování (Gupta, Brooks 2013: 182). Všechny tyto příklady jsou založeny právě na využití dat zaslaných uživateli sociálních médií. Pokud bychom hledali příklad mimo krizový management, tak ukázkovým příkladem je projekt Wikipedie. Silnou stránkou crowdsourcingových projektů, které kolem sebe mají vybudovanou stálou komunitu uživatelů, je i rychlost reakce a opravy nepravdivé nebo nepřesné informace uživateli, kteří mají editační práva, čímž se brání vytváření dezinformací.

Existují však i negativa sociálních médií a jejich vlivu na krizové řízení. Ty můžeme spatřovat například v šíření nepravdivých informací (Alexander 2013: 724), které mohou vyvolávat zmatek a znesnadnit management krize (oblasti přenosu nepravdivých informací se budeme podrobněji věnovat v kapitole týkající se kyberbezpečnosti). Co se pak týká vlivu prvních reakcí skrze sociální média na krizi, mají výzkumy protichůdné výsledky. Castillo a kol. (2011: 675) jsou toho názoru, že okamžitá reakce na sociálních médiích po katastrofě zvyšuje pocit chaosu a ohrožení. Naopak výzkum Bird a kol. (2012) upozorňuje na pozitivní vliv této první reakce, který je spojen s obtížnějším šířením dezinformací díky korekturám informovaných uživatelů. Využívání sociálních médií v krizovém managementu je tedy stále ne zcela objasněným jevem a vyžaduje pozornost a hlubší vědecké zkoumání.

Obrázek č. 5: Interaktivní mapa londýnských protestů na základě crowdsourcingu dat



Zdroj: James Cridland (2011)

Obrázek č. 6: Interaktivní mapa ukrajinského konfliktu na základě crowdsourcingu dat

Zdroj: liveuamap.com (2015)

2.