Masarykova univerzita
Teorie a konceptualizace sociálních médií
Yüklə 0,51 Mb.
|
- Bu səhifədəki naviqasiya:
- Druhy sociálních médií
2.Teorie a konceptualizace sociálních médií
V této kapitole se podrobněji zaměříme na to, co si vůbec můžeme představit pod pojmem sociální média, jakou mají spojitost se sociálními sítěmi a především na jakých principech jsou sociální média vystavěna. Než se pustíme do širšího výkladu, pojďme si zařadit krátkou definici sociálních médií z úvodní kapitoly. V této definici bylo řečeno, že "sociální média čerpají ideově a technologicky z Webu 2.0", zaměřme se tedy podrobněji na to, co si pod tímto tvrzením představit. Pojem Web 2.0 byl poprvé použit Darcym DiNuccim (1999), který spíše než definici formuloval ideu, která se stala základem pro budoucí rozvoj tohoto typu webu. Dnes můžeme nalézt mnoho koncepcí Webu 2.0, které však mají základní body společné, a to:
Zdroj:Převzato a upraveno autorem z webapprater.com (2010) Pod na první pohled záhadným pojmem folksonomie si můžeme představit metodu odkazování a třídění obsahu, kterou mají v režii samotní uživatelé skrze přiřazování například klíčových slov, tzv. hashtagu (#), tematických oblastí, souvisejícího obsahu atd. Dynamický obsah webových stránek v praxi znamená, že dva odlišní uživatelé mohou mít různým způsobem přizpůsobený obsah. Typickým příkladem může být cílená reklama. Participace uživatele je jedním z klíčových znaků Webu 2.0 a budeme se jí věnovat v pozdějších částech této kapitoly – obecně můžeme tento znak popsat jako smazání hranice mezi tvůrcem a příjemcem informace. Další bod, software jako služba, můžeme nalézt v zaměření obchodního modelu, který cílí přímo na zákazníka a komunitu, kdy si zákazník nekupuje pouze aktuální software, ale očekává budoucí komunikaci spojenou s aktualizacemi a podporou. Ať už si však Web 2.0 definujeme jakkoliv, nejpodstatnější trend můžeme charakterizovat tím, že být každodenně online se stalo podstatnou a v mnoha případech nepostradatelnou potřebou pro širokou veřejnost. Přístup k internetu a službám poskytovaných online prochází téměř všemi aspekty života a rapidně zvyšuje šanci nalézt potřebné informace. Hloubku pronikání služeb Webu 2.0 do společnosti nám může nastínit i existence nového sociálního problému "digitální vyloučenosti ze společnosti" (viz např. U.S. Department of Commerce 1995). Přestože v Evropě má přístup k internetu přes dvě třetiny obyvatel, celosvětově se jedná pouze o 43,4 % (viz obrázek).
Na tyto změny v digitálním prostoru a jejich promítání do socioekonomických aspektů společnosti musela reagovat i média a vývojáři, což dalo vzniknout konceptu tzv. nových médií. Co je pro nová média zásadní, je pravidlo aplikace uživatelské participace (Gupta, Brooks 2013). Uživatelé již nejsou pouze konzumenti informace, ale aktivně se podílejí na tvorbě obsahu. Do nových médií můžeme zařadit například některé webové stránky, online noviny, blogy a v neposlední řadě rovněž sociální média. Na to, abychom definovali sociální média, je nejjednodušší zaměřit se na základní předpoklady existence nových médií a následně rozšířit tyto předpoklady až ke vzniku sociálních médií. Nová média mají dva základní předpoklady. Již výše uvedenou tvorbu informací jednotlivými uživateli a dále je nezbytné technické zázemí a to především online připojení a přístroj ("chytrý" mobilní telefon, počítač atd.). Tyto dva předpoklady tvoří základ nových médií. To, co nás posouvá do roviny sociálních médií, je maximalizace využití potenciálu tvorby obsahu uživateli a snadného sdílení informací mezi širokou uživatelskou základnu. Již téměř neexistuje centrálně plánovaný obsah a uživatelé sami rozhodují o tom, co Web 2.0
a kdy chtějí vidět. Obrázek č. 2: Konceptuální zařazení sociálních médií a online sociálních sítí Zdroj: Autor práce Sociální média Tvorba informací Technické zázemí Sdílení informací n-četná interakce Obrázek č. 3: Definice sociálních médií dle Gupty a Brookse (2013) Zdroj: Převzato a upraveno autorem z Gupta, Brooks (2013: 19)
Již tedy známe základní předpoklady pro existenci sociálních médií a jejich podstatu, kterou můžeme shrnout jako setření hranice mezi producentem informace a posluchačem. Teoreticky bychom nyní mohli konceptualizaci ukončit, jelikož mnoho autorů využívá k popisu webů typu Twitter, Facebook, Youtube atd. právě termínu sociální média. Někteří autoři však jdou dále a rozlišují další podskupiny sociálních médií. Přihlédneme-li dále pak k obecnému českému diskursu, je zde pro tento druh obsahu vžit rovněž termín "sociální sítě". Z toho důvodu nabídneme jedno z možných rozdělení sociálních médií. Musíme však připomenout, že i zde platí, že jen těžko se nalézají ideální typy a rozdělení je spíše orientační. Hledání hranic mezi kategoriemi je v některých případech takřka nemožné, přesto však považujeme za přínosné níže uvedenou typologii uvést už jen z důvodu nastínění variability sociálních médií. Nyní v krátkosti popíšeme jednotlivé "podskupiny" sociálních médií, přičemž použijeme rozdělení dle Sarah Joseph (2012). Sociální média tedy můžeme rozdělit do několika druhů:
Zdroj: Joseph 2012: 147 Jako nejčistší příklad komunitního projektu můžeme zmínit webovou aplikaci Wikipedia, která spojuje uživatele z celého světa při vytváření cíleného obsahu. Virtuální světy jsou spojeny především s online herní aktivitou, v rámci které dochází k budování komunity a interakci mezi hráči. Blogy jsou nejstarším sociálním médiem, musíme zde však mírně oponovat autorce této typologie. V případě blogů je nutné podotknout, že ne každý blog je rovněž sociálním médiem. K tomu, aby se blog stal sociálním médiem, musí docházet k interakci se čtenáři nebo ostatními blogery. Mezi jednu z nejčastějších forem blogingu dnes patří "video blogy", které jsou publikovány na Youtube. Někdy se můžeme setkat s termínem microblogging, který je spojen s aplikací Twitter. Jde zde o text do maximální délky 140 znaků, který je následně sdílen. Pokud se však podíváme na Twitter jako celek, spadá díky možnostem propojení a možnostem komunikace jednotlivých uživatelů do kategorie sociálních sítí. Youtube může sloužit rovněž jako příklad obsahových komunit, které jsou stavěny na sdílení obsahu. Takovýmto obsahem můžou být například videa (Youtube) nebo fotografie (Flickr, Instagram). Poslední a s trochou nadsázky bychom mohli říci nejdůležitější kategorií jsou právě sociální sítě. Ty jsou velmi univerzální a dovolují sdílení téměř jakéhokoliv mediálního obsahu (textu, událostí, fotografií, videí, odkazů, zvukových záznamů atd.) a především možností jednoduchého sdílení takovýchto informací v rámci různých komunit (rodiny, přátel, příznivců jakékoliv skupiny) nebo široké veřejnosti (Joseph 2012; Golbeck 2013). Blíže se na princip fungování sociálních sítí podíváme v následující části kapitoly.
|
