Masarykova univerzita

Extremismus a radikalismus

Sociální média se stala nástrojem aktivismu a politickou arénou, která však může mít stejně jako v reálném světě velmi negativní stránku. Ta se může odrážet právě v podobě šíření radikalismu a extremismu (Choo 2011; Peters 2015; Feischmidt, Hervik 2015). Politické akce a organizace se staly díky sociálním médiím mnohem snadnější i pro menší skupiny (Copsey 2003; Van Aelst, Walgrave 2002; Cammaerts 2012). Tyto sítě usnadňují komunikaci s potencionálními ideovými přívrženci extremistických a radikálních skupin, které vyznávají názory potlačující základní lidská práva, ať už se jedná o skupiny vyznávající náboženský extremismus, nebo extremismus politický a rovněž se mohou stát počáteční ideovou základnou a akcelerovat radikalizaci jednotlivých příznivců (Feischmidt, Hervik 2015). Sociální média poskytují prostor pro vytváření kolektivní identity sdílením podobných názorů, zdrojů informací a vzájemné solidarity k určitému pohledu na svět (della Porta, Mosca 2006: 538). Zároveň nabízí možnost radikálním členům společnosti vyhledat stejně smýšlející jedince a následné zjištění, že jejich pohled na věc je sdílený a má více příznivců, může být velkým krokem v osobní radikalizaci (Post 2005). Podrobněji se mobilizaci a radikalizaci skrze sociální média budeme věnovat v následující kapitole, kde rovněž zmíníme další faktory ovlivňující tyto procesy.

Pokud se zaměříme na konkrétní příklady, na sociální síti Twitter se například můžeme setkat i s profily nejznámějších teroristických skupin. Jako příklad osobní radikalizace, se kterou souvisí i fenomén útoků tzv. osamělých vlků, může posloužit případ teroristického útoku na Frankfurtském letišti, kdy bylo zjištěno, že mladý strůjce útoku, islamista Arid Uka, strávil několik dní studiem džihádistické propagandy na internetu. Krátce před útokem Uka shlédl video, na kterém americký voják znásilnil muslimskou dívku. Šlo však o hoax, jelikož scéna byla sehraná a pocházela z filmu (Gupta, Brooks 2013: 10). Z pochopitelných důvodů nemůžeme prokázat kauzální vztah mezi útokem a případným navázáním vazby s teroristickou skupinou nebo jejími sympatizanty na sociálních sítích, je však velmi reálné, že právě propaganda ze sociálních sítí byla jeden z akcelerátorů a vlivů, který nakonec vyústil v tento útok.

Extremistické skupiny mohou využívat sociální sítě k sebeprezentaci a šíření propagandy⁵, rekrutaci, plánování teroristických útoků a šíření paniky a atmosféry strachu. Dle Gupty a Brookse v některých případech tyto teroristické skupiny disponují takovou znalostí online sociálních sítí, která dalece převyšuje vládní úřady.

Tabulka č. 2: Příklady účtů teroristických skupin na sociálních mediích

Islamistické teroristické skupiny na Twittru	Příslušnost ke skupině	Počet následovníků
@HSMPress	Al-Shabaab	12 533
@almanarnews	Hezbollah	11 396
@AlqassamBrigade	Hamas	2 316
@ABalkhi	Taliban	4 975
@alsomood	Taliban	939
@MYC_Press	Al Shabaab	685

Zdroj: Gupta, Brooks (2013: 11-12), aktuální ke květnu 2013

Je nutné si rovněž uvědomit, že přesun těchto extremistických organizací na sociální sítě není žádným nečekaným fenoménem. Tyto organizace mají většinou dlouhodobé zkušenosti se svou propagací na internetu (webové stránky, blogy, fóra atd.) a pouze se přizpůsobují novým trendům. Proč se tedy hlouběji zabývat studiem sociálních médií? V prvé řadě sociální sítě na internetu poskytují těmto organizacím levný prostředek šíření informací, který díky masové popularitě těchto webů může potencionálně oslovit mnohonásobně větší populaci než tomu bylo doposud. Jak už bylo řečeno v předešlé kapitole, dalším důvodem ke studiu sociálních sítí je možnost zaměření se na tyto skupiny nikoliv tzv. shora a klasicky studovat jejich strukturu, historii, program atd., ale nabízí se možnost získávaní informací zdola o nestrukturovaných skupinách a komunitách.

4.Sociální média a teorie mobilizace a radikalizace

V této kapitole se zaměříme na problematiku využití sociálních médií k sociální mobilizaci, kterou můžeme charakterizovat jako proces, při kterém je osloveno a zapojeno do aktivity větší množství osob za účelem dosáhnutí určitého předem definovaného cíle (Wang a kol. 2015: 1). S tímto pojmem souvisí koncept radikalizace. Přitom se můžeme držet hodnotově neutrální definice radikalizace v podobě, jak ji například uvádí Julian Charvat (2010: 74), a to jako indoktrinaci osoby nebo skupiny osob k přijetí názorů, které jsou za hranicí mainstreamového vnímání dané problematiky. Osobně však autor této práce upřednostňuje hodnotové vymezení extremismu a radikalismu jako opozice základním lidským právům a demokratickým hodnotám, u extremismu navíc doplněno o násilný prvek.⁶

Budeme se tedy zabývat propojením sociální mobilizace a sociálních médií, vlivem sociálních médií na radikalizaci, profilem nových hnutí vzniklých na základě sociálních médií a dalšími otázkami spjatými s touto problematikou, přičemž se na tuto problematiku budeme dívat paradigmatem teorie nových sociálních hnutí. V následující podkapitole pak věnujeme prostor popisu konkrétních nástrojů a metod, které jsou spojeny s krajně pravicovou radikalizací. Poslední část kapitoly pak nabídne přehled doposud publikovaných prací spojujících témata sociálních médií a krajní pravice.

1.